Zázrak, říkají čeští chovatelé o zachráněné žabce z Kolumbie
Žába rodu Scinax, která v březnu minulého roku přicestovala do naší vlasti v bedně s banány z Kolumbie, dělá chovatelům radost. Skutečnost, že se žábě v Česku daří, považují čeští chovatelé za úspěch.
Žábu objevil v minulém roce jako první prodavač Kauflandu v Plzni, který zavolal záchranáře.
Šéf záchranné stanice živočichů v Plzni Karel Makoň přebíral žábu v žalostném stavu s tím, že asi nepřežije. Dostal ji v igelitovém sáčku od rohlíků, zcela dehydratovanou, vyhublou a vystresovanou a ještě k tomu u nás panovalo chladné počasí.
Ještě tentýž večer předal žábu chovatelce Jiřině Hepové, která má s chovem obojživelníků zkušenosti. Značnou komplikací bylo, že nikdo v tu chvíli nebyl schopen určit, o jakou žábu se přesně jedná a odkud pochází.
Foto: Jiřina HepováChovatelka uložila nového chovance do karanténního akvária, které vyhřála na 25 °C a vlhkost byla v rozmezí 80-90 %. Jako potravu zvolila chovatelka nelétavé octomilky. Po dvou týdnech objevila Jiřina Hepová první exkrement, který značil, že žába potravu přijímá.
Rychlá reakce zachránila obojživelníkovi život, protože kdyby chovatelka čekala na přesné určení druhu a další informace, bylo by pozdě.
Pan Moravec, kurátor sbírky obojživelníků a plazů v Národním muzeu v Praze poté podle fotek a země původu určil, že se jedná o rod Scinax. Jedná se tak o vzácnou žábu se zvláštním zvukovým projevem. Má chraplavě škrábavý hlas, jako když byste něčím drápali o beton. A je upovídaná, pokud v místnosti slyší hlasy, hned se přidá,“ líčí paní chovatelka a zmiňuje i úžasné mimikry. Na sluníčku je úplně zlatá, ale umí být tmavě zelená až šedá. Někdy má pruhy na zádech, jindy zase chybí. Charakteristické jsou i její dlouhé končetiny, které jsou až třikrát delší než samotné tělo.