Kočky poznají pánův hlas, ale ignorují ho

Kočky sice žijí s člověkem, ale jsou na něm v podstatě nezávislé. Potvrdila to i nová japonská studie.

Japonští etologové Atsuko Saitová z university v Tokiu a Kazutaka Shinozuka působící na University of South Florida v americké Tampě navštívili domácnosti dvou desítek majitelů koček a provedli zajímavý experiment. Majitel kočky odešel a vědci pak pouštěli osiřelému zvířeti nahrávky, v kterých ho volal jménem buď jeho pán, nebo cizí lidé. Saitová a Shinozuka pečlivě zaznamenávali reakce koček na tato hlasově odlišná volání. Všímali si pohybu kočičí hlavy, uší a také ocasu. Nahrávali všechny hlasové projevy zvířete. Na kameru natočili reakce očí. Registrovali také pohyby tlapek, především ty, které naznačovaly ochotu popojít pár kroků a změnit místo. Reakce koček prozradila, že vnímají zavolání, v kterém zazní jejich jméno. Zároveň se prokázalo, že kočky reagují nejvíce na hlas svého pána. Neposlechly však volání žádného reprodukovaného hlasu a ignorovaly i nahrávku volání svého majitele. V tom se kočičí reakce diametrálně liší od reakce psa, který reprodukované volání svého pána poslechne. Oba japonští vědci vysvětlují ve studii publikované v časopise Animal Cognition pozorované skutečnosti okolnostmi, za jakých byla kočka domestikována.

Domácí kočka byla vyšlechtěná z kočky divoké (lat.: Felis silvestris). Podle nejnovějších výzkumů leží centrum její domestikace ve východní Číně. Odhaduje se, že soužití koček a lidí trvá už tisíce let, asi 9000. Jeho počátky souvisejí s přechodem lidí od lovu a sběračství k zemědělství. Uskladněná úroda přitahovala hlodavce a za těmi se přistěhovaly do sousedství lidských sídel divoké kočky. Ty se v honbě za potravou dostávaly stále více do kontaktu s člověkem a nakonec zdomácněly. Byl to zvláštní způsob domestikace, kde inciativa nevycházela od člověka, ale naopak od koček. Kočky tak samy sebe domestikovaly. Hlavním motivem pravěkých lidí pro zdomácnění vlka a vznik psa byla snaha, aby pes člověku pomáhal a sloužil. Proto byl pes dlouhá tisíciletí šlechtěn, aby respektoval lidské povely a řídil se jimi. U koček tomu bylo jinak. Ty si vybraly soužití s člověkem samy a šlechtěním na poslouchání povelů a plnění příkazů proto neprošly. 

Na psovi si ceníme kromě jiného i to, že nám opětuje naši přízeň. U koček s ničím podobným ani nepočítáme. Pes si získává naši přízeň tím, jak poslouchá a plní naše přání, kočka svému majiteli nic podobného neposkytuje. Přesto je citová vazba chovatelů k jejich psům a kočkám naprosto srovnatelná. Čím si nás tedy kočky získávají? Rysy kočičího chování, které mají za následek, že majitel přilne ke své kočce, zůstávají z valné části nepoznané, konstatují Saitová a Shinozuka ve své pozoruhodné studii.