Stavba králíkárny
Při stavbě králíkárny si musí každý chovatel v prvé řadě uvědomit, kde bude objekt stát. Mými prioritami byly dostupnost pro chovatele a pohodlí uživatele. Podmínkou každé stavby je plánek. Myslím si, že ke vzniku takového dokumentu nemusíte shánět architekta, věřím, že na to stačíte sami. Každopádně doporučuji podložit pod zmíněný objekt vrstvu nějakého savého materiálu, např. písek, štěrk. Stojky by měly být upevněny k pevné podložce, jako jsou cihly, beton. Mně se osvědčil betonový povrch s dlaždicemi 40 x 40 cm. Dále následovalo sestavování kovové konstrukce podle předem určených rozměrů. Ocelové profily jsem začal spojovat šrouby. Spodní příčky jsem v zadní části konstrukce s ohledem na sklon dával vždy asi o 4 cm níže (kvůli odtoku močůvky). Horní příčka tvořila strop a zároveň podlahu kotce nad ní, takže i strop měl malý sklon. Pouze poslední kotec měl strop rovný. Závěrečnou část – střechu jsem zakončil další příčkou tak, že vznikla miniaturní půdička (cca 10 cm), která sloužila jako tepelná izolace. Osvědčila se hlavně v létě, neboť jsem použil na střechu lepenku IPU, která se dokáže v létě pěkně rozpálit. Takový prostor můžeme zaizolovat i vatou, polyesterem apod.
Když jsem měl sešroubované boky a odřezal přečnívající šrouby, pustil jsem se do úpravy prken. Nejdříve jsem je ohobloval z obou stran. Na frézce vyfrézoval polodrážku, aby po seschnutí nefoukalo dovnitř. Na zkrácená prkna daného rozměru jsem šrouboval konstrukci vratovými šrouby 6 mm. Když byly oba boky hotové, přebroušené a natřené, usadil jsem je na místo, kde bylo propojení vodorovnými příčkami, opět se zaříznutými přečnívajícími šrouby. Pak následovalo našroubování prken do míst, která tvoří záda králikárny. Do profilu jsem našrouboval po celém obvodu všech pater střešní latě, které musely být tak vysoké, aby při položení prkna podlahy nebyl profil vyšší, než je podlaha, a aby při vyklízení kotce škrabkou se o toto místo nezadrhávalo. Lať nemusela být ohoblovaná. Po naměření délky jsem začal šrouby přidělávat podlahu. Použil jsem vruty 4,5 mm v délce tloušťky podlahového prkna a latě. Prkna jsem opět ohobloval a vyfrézoval. Upozorňuji, že první prkno se frézuje pouze z jedné strany, druhá strana lícuje do profilu boční příčky. Všechny prkna je potřeba velmi dotahovat, aby co nejvíce lícovala. Proto jsem použil truhlářské svěrky na podlahy. Předpokladem jsou suchá prkna, aby při následném seschnutí neteklo na spodní kotce. Zadní prkna by měla mít přesah nahoře nejvíc a spodní nejmíň, aby při kapání močůvky nedocházelo ke stékání na spodní patra. Na spodní část jsem umístil část okapového žlabu a močůvku svedl do zakopaného kbelíku, jehož obsah naředěný s vodou lze jednou ročně použít na záhon jako hnojivo. Když byly podlahy hotové, mohl jsem přistoupit ke konstrukci střechy. K tomu jsem použil překližkové desky, přišroubované vratovými šrouby, a na závěr pomocí plamenu položil zahřátou lepenku IPU. Podmínkou bylo, aby střecha měla přesah kolem dokola, zejména dopředu, pokud se nechystáme provádět celkové zastřešení. Po dokončení střechy jsem rozdělil králíkárnu na jednotlivé kotce pomocí prken našroubovaných na přední hranu profilu. Doporučuji začít svislými latěmi a mezi vsadit vodorovné. V tomto případě se vyplatí přesnost.
Potom si rozměříme kotce vevnitř, přiděláme příčky, vždy dvěma laťkami z každé strany. Z prken tvořící příčku, na záda králíkárny i vpředu šroubujeme vruty na přední prkna. Rozměry laťky postačí 2,5 cm x 2,5 cm. Příčka musí být až do stropu, aby se králíci nedostali ke hraně příčky. Nevěřili byste, jak jsou schopní. Dokážou za týden příčku rozkousat. Pokud máme hotovo, můžeme spáry a rohy vytmelit silikonem, natřít podlahy a ve vodě rozpustným latexem natřít bok. Po té se můžeme vrátit do dílny, kde z vyhoblovaných střešních latí si nařežeme hranolky podle rozměrů otvoru kotce. Hranoly spojíme na čep a rozpor, slepíme kvalitním lepidlem. Vzniklé rámečky po zaschnutí osadíme do příslušných otvorů. Následně je očíslujeme, pokud máme různé rozměry. Rámečky můžeme též zabrousit a natřít jiným odstínem. Ze sololitu nebo plechu si uděláme šablonu, tak dlouhou a širokou, jako máme hranolek rámečku. Pak vyvrtáme dírky v rozteči 1,5 cm. Po té můžeme do horního a do poloviny spodního dílu rámečku natlouct svářecí drát, který slouží jako výplet dvířek. Mám zkušenost, že vydrží více jak pletivo. Po srovnání drátu našroubujeme závěsy (panty). A pak hurá, zpět ke králíkárně, kde přiděláme dvířka a obrtlíky na zavírání dvířek. Krmítka na seno jsem si objednal ve střední velikosti z inzerátů. K montáži jsem použil plíšky provlečené na drát krmítky a přidělával jsem vždy dvě a dvě proti sobě. Zavřením dvířek se zavře i krmítko, takže se králík nedostane dovnitř. Na závěr olištujeme rohy králíkárny, dokončíme nátěr a pak se samozřejmě těšíme z dobře odvedené práce.
Na co nezapomenout
Neměli bychom zapomínat, že konstrukce musí plnit podmínky vyhovující králíkům i chovateli. Zejména by měla chránit králíky před nepřízní počasí a přímým sluncem. Dobře sestavená králíkárna by měla vydržet alespoň 20 let. Je také dobré promyslet její umístnění. S velkou devítikotcovou králíkárnou se opravdu velmi špatně manipuluje, vím to z vlastní zkušenosti.
Vybavení
Vybavení králíkárny tvoří drátěná krmítka s uzavíratelnými dvířky a keramické misky. Zmíněné misky jsou buď kulaté či oválné. Neosvědčily se mi dvojité, jelikož dochází při jejich použití k častému znečištění pitné vody nebo jadrného krmiva. Misky bývají umístěny v rohu kotce.
Údržba králíkárny
Do dnešního dne jsem zatím žádnou významnou technickou údržbu králíkárny neprováděl, pokud nepočítám výměnu odpadlého obrtlíku (vada materiálu).
Předpokládám, že časem, určitě vlivem počasí, bude nutné obnovit venkovní nátěr. Vnitřní nátěr ani tmelení jsem zatím neobnovoval, spáry i rohy se časem zanesly samy a dobře těsní. Před každou zimou pravidelně kontroluji stav střešní lepenky.
