Výroba siláže a senáže pro dobytek

Silážování a senážování píce je konzervování čerstvé až silně zavadlé píce v anaerobním prostředí s pH 3,8-5,2. Správné zhutnění krátké řezanky píce v silážním prostoru (silážní žlaby, věže) spolu s omezením výměny plynů mezi atmosférou a silážní hmotou musí vést spolu s produkcí CO2 (vyprodukován respirací píce a mikrobiální činností) k vytvoření anaerobního prostředí a kvalitativně zdařilým silážím. Konzervovaná píce je stabilizována kyselinou mléčnou - produktem mléčného kvašení sacharidové složky píce nebo dodaných přídavků, případně pomocí chemických přísad. Silážovatelnost píce (obtížná je u jetelovin a mladých travních porostů) je závislá na správně zvoleném a rychle provedeném technologickém postupu, druhovém zastoupení epifytní mikroflóry, botanickém složení a vegetačním stádiu druhů, koncentraci dusíkatých látek v konzervované píci, pufrační schopnosti, koncentraci alkalických popelovin a obsahu jednoduchých cukrů.

Podle obsahu sušiny silážované hmoty rozlišujeme tyto metody

Silážování čerstvé píce s obsahem sušiny 18-25 %, které je spojeno s vysokými ztrátami (20-35 %). Ke stabilizaci siláže z čerstvé píce je nutné nižší pH 3,8-4,2. Vyrobená siláž je kyselejší a její příjem skotem je nižší. Bez konzervačních přídavků můžeme takto konzervovat pouze silážní kukuřici, siláž však bude mít nižší kvalitu.

Silážování zavadlé píce (předsušené na pokose) s vyšším obsahem sušiny (28-40 %) má řadu předností. Ztráty jsou zde menší než v předchozím případě (obvykle 15-20 %), nedochází k odtokům silážních šťáv a k dostatečné konzervaci postačuje pH 4,3-4,5. Siláž je chutnější a zvířata ji přijímají ve větším množství. Aplikace konzervačních prostředků se doporučuje především u bílkovinné píce. Silážování zavadlé píce je v současné době nejrozšířenější metoda.

Senážování píce je konzervace o nejvyšší sušině (40-50 %). Ztráty zde jsou nejnižší (12-15%) a pH u kvalitní hotové senáže dosahuje hodnot 4,9-5,2.

Všechny tyto ukazatele můžeme ovlivnit výběrem plodin a správně provedeným postupem konzervace včetně přídavků konzervačních látek podle metodik, uváděných na trh pod různými komerčními názvy.

O úspěchu silážování (senážování) rozhoduje mimo jiné i délka řezanky. Čím je vyšší sušina, tím musí být řezanka kratší, aby došlo k účinnému stlačení hmoty a vytěsnění vzduchu, narušení stébel, zejména v oblasti kolének a zrna. Maximální délku řezanky do 25mm je nutné dodržet při ukládání píce do věží, kde se vlastní tíží slehává. V optimálním termínu ke konzervaci v těstovité konzistenci zrna začínají mírně žloutnout stébla, kolénka jsou zelená. Nejlepších výsledků bylo dosaženo při délce řezanky do 5 mm. Je bezpodmínečně nutné, aby sklizeň a naskladňování při metodě konzervace SD (silážovaná drť, dříve GPS), proběhlo rychle, bez prostojů, alespoň ve dvousměnném provozu do 3-4 dnů. To platí jak pro věžová sila, tak i silážní žlaby.

Hmotu silážujeme v silážních věžích, které je třeba první den naplnit do poloviny, zbytek nejdéle do 4 dnů a věž uzavřít. Siláž - senáž ve věžích (sušina 30-50 %) si udržuje příznivou teplotu vlivem dobré izolace píce s vyšší sušinou i sekundární fermentací až do zkrmování (10-15 °C). Pouze při venkovní teplotě pod -15 °C na návětrné straně pláště věže zmrzá konzervovaná píce do 0,1-0,2 m po obvodě, což však nečiní technologické potíže. K rozhrnování v silážních žlabech se používají pásové a těžké kolové traktory, ke zhutňování hmoty válce i speciálně zhotovená zařízení např. ze železničních kol. Zamezení přístupu vzduchu je nutné pro období fermentace i skladování siláže. Rychlé zakrytí žlabovými fóliemi z PVC, které přesahují okraje žlabů, zabraňuje zatékání dešťové vody do konzervované píce. Osvědčují se různé způsoby zatížení a tepelné izolace. Při zkrmování siláží-senáží je zapotřebí dbát na co nejkratší dobu mezi odběrem hmoty siláže a dopravou do žlabu. Maximální doba meziskladování by měla být u siláží (senáží) v letním období do 2 hodin, v přechodném do 5 a v zimním období do 12 hodin. Při silážování včetně meziskladování je nutné dbát, aby píce nebyla znečištěna zeminou. V současné době nabývají na významu pracovní postupy senážování píce do fólie v balících většinou válcovitého typu. Výhoda tohoto způsobu vhodného především pro menší farmy je v tom, že nemusíme budovat senážní žlaby nebo věže, nejsou problémy s únikem šťáv do vodotečí a jiných vodárenských zdrojů. Tento pracovní postup sklizně je nutné doplnit obalováním balíků fólií. Sušina materiálu pro silážování - senážování je doporučována od 20 do 40 %. Podmínkou kvalitního obalení i založení stohu je spolehlivá, kvalitní fólie, která znevýhodňuje ekonomiku konzervace. Pokud dojde v povrchových vrstvách vlivem přístupu vzduchu pod fólií k výskytu plísní, znamená to znehodnocení velkého množství hmoty, neboť zasaženou vrstvu nelze od zdánlivě dobrého materiálu bezpečně oddělit. Jiný postup při technologii  silážování do vaků je píce tlačena do rukávců o délce do 60 m o průměru až 2,5 m a kapacitě do 200 tun. Plastické rukávce se vyznačují většinou absolutní nepropustností světla a vzduchu, maximální odolností vůči ultrafialovým paprskům a jsou odolné proti organickým kyselinám. Silážování prováděné pomocí plastových vaků nevyžaduje povolení ani investice na vybudování stabilních staveb určených k uskladnění konzervované píce. Velký klad je nutné vidět v tom, že píce je po zhutnění ihned hermeticky uzavřena.