Krmení pštrosů

Krmení

Přestože jsou domestikovaní pštrosi chováni již více než století na farmách v jižní Africe, je dosud k dispozici jen málo vědeckých prací ohledně krmení, příp. potřeby živin pštrosů. Teprve v posledních letech bylo provedeno několik základních šetření, především v jižní Africe a Izraeli. Mnohé aspekty jsou přesto ještě neprozkoumány, proto následující informace jsou založeny z největší části na praktických zkušenostech a vyhodnoceních provedených převážně v jihoafrickém prostoru u chovatelů pštrosů.

Pštrosi nejsou striktní býložravci. V přírodě žerou také hmyz, malé savce a ještěrky a příležitostně vybírají ptačí vejce. Ačkoliv stráví trávu, dávají přednost jako hlavnímu základnímu krmivu listům dvouděložních rostlin, semenům a bobulím ("mít žaludek jako pštros" - říká francouzské přísloví, což znamená stejně jako "může všechno strávit").

V jejich přírodních podmínkách v suchých savanách a polopouštích mají pštrosi k dispozici zpravidla jen velmi sporou pastvu. Nachází rovněž ještě dostatečnou výživu na takových plochách, na kterých již není možný chov skotu a dokonce ani chov ovcí. Protože u chovu pštrosa stejně jako u chovu jiných zvířat, představuje náklad na krmení hlavní část výrobních nákladů, může být jejich schopnost přizpůsobit se chudé krmivové základně využita zcela pro úsporu nákladů.

Fyziologie trávení

Několik málo pokusů, které byly dosud na pštrosech provedeny, ukazují, že pštros může nesrovnatelně lépe využít vlákninu než ostatní drůbež. V tomto ohledu je jeho fyziologie trávení srovnatelná spíše s fyziologií trávení králíků nebo koní. Krmivo přijímané pštrosem je přiváděno z jícnu nejprve do předžaludku (Procentriculus). Zde se podrobuje prvnímu chemickému trávení prostřednictvím sekretu žláz. Poměrně velkým otvorem se dostává následně potrava do svalnatého žaludku. Vlivem kontrakcí svaloviny silné žaludeční stěny jsou částečky živy fyzikálně rozmělněny pomocí kamínků a hrubého písku, který pštros pro tento přípravek dalších trávicích sekretů, především pankreasu a rovněž absorpse živin prostřednictvím stěny střeva.

Pomocí poměrně velkých kvasných komor slepého a tlustého střeva napojených na tenké střevo má pštros schopnost mikrobiálně narušit krmivo bohaté na vlákninu. Délka doby retenze v zažívacím aparátu cca 40 hod u krmných dávek bohatých na hrubé krmivo, umožňuje dostatečně dlouhé působení anaerobní bakteriální flory na potravu a má za následek výkonné odbourávání zvláště celulózy a hemicelulózy.

Podobně jako v bachoru přežvýkavců vznikají při tomto procesu krátkořetězcovité masné kyseliny (kyselina octová, propianová a máselná), která jsou následovně vstřebány stěnou střeva a později slouží pro získání energie. Swart zjistil při jednom pokusu, že rostoucí pštrosi mohou zajistit až 76 % potřeby metabolizované energie odbouráním celulózy. Zvýšené podávání hrubé vlákniny může ovšem vést k horšímu zhodnocení lehce stravitelných živin.

Růst a příjem krmiv

Růst a tím vývoj hmotnosti pštrosa závisí v zásadě na podmínkách krmení a chovu. Zkušenosti při výkrmu pštrosů s vysoce koncentrovaným krmivem ovšem ukázaly, že příliš rychlý růst ve stáří od 1 do 4 měsíců vede v mnoha případech k deformacím nohou, zejména kloubů. V tomto případě se opožďuje vývoj kostí za přírůstky hmotnosti zvířat ("již nedrží krok").

Příjem krmiv pštrosa závisí v první řadě na jeho živé hmotnosti a obsahu energie nebo koncentraci energie krmné dávky. Zvíře zpravidla žere tak dlouho, až je uhrazena jeho potřeba energie. Při krmení ad libitum jediného krmiva (krmného koncentrátu) činí denní příjem krmiva rostoucího pštrosa 3 - 4 % jeho živé hmotnosti. Teprve na konci růstu klesá spotřeba krmiva a dorostlí pštrosi přijímají denně jen cca 2 - 2,5 % své živé hmotnosti suché krmné směsi.

Potřeba živin

Voda, uhlovodíky, proteiny, minerály a vitamíny musí být dodávány u pštrosa stejně jako u všech ostatních zvířat - na růst, udržování a reprodukci prostřednictvím výživy.

Energie se získává štěpením uhlohydrátů z krmiv obsahujících cukr a škrob, z tuků a proteinů, ale také z hrubé vlákniny (celulóza, hemicelulóza). Využitelná energie pro zvíře získaná z krmiva se nazývá také přeměnitelná energie (UE), v anglosasštině: metabolizovatelná energie (ME). Skládá se z bruto energie krmiva mínus ztráty energie na výkaly, moč a kvasné plíny a měří se v MJ/kg krmiva. Protože různé druhy zvířat mají na základě svého trávícího systému rozdílně výkonné hodnoty trávení na stejné krmivo, musí být v ME pro každý druh zvířat a každé krmivo zjišťována samostatně. Tyto hodnoty ovšem ještě nejsou k dispozici u drůbeže nebo prasat, dobře si uvědomujíc, že tím jsou podhodnoceny hodnoty ME u krmných dávek objemných krmiv.

Bílkovinná část nebo proteiny jsou sloučeniny skládající se z aminokyselin. Aminokyseliny se vyskytují jako důležité primární stavební kameny v každé buňce. Dalekosáhle se účastní na vysokém počtu procesů látkové výměny v těle. Z těchto důvodů představuje obsah proteinu v krmné dávce jen z nejdůležitějších faktorů pro růst a reprodukční výkonnost organismu. Při krmení musí tedy být vzaty v úvahu rozdílné potřeby pštrosů ve vztahu k jejich příslušnému fyziologickému stádiu (růst, reprodukce, udržování). Obsah proteinu v krmné dávce se udává procentem hrubého proteinu.

Při zásobování zvířete proteinem však nemá význam pouze absolutní obsah bílkoviny v krmivu, ale také jeho výživná fyziologická hodnota. Tato závisí na složení aminokyselin. Zatím co část aminokyselin při výměně látek v organismu může být syntetizována, musí být další část tzv. esenciálních aminokyselin přijata zvířetem krmivem. Nedostatek některé esenciální aminokyseliny omezuje novou tvorbu bílkovinných částic a snižuje tím hodnotu celkového proteinu v krmivu. Tím je určena kvalita proteinu pomocí absolutního obsahu a podílu asociálních aminokyselin. Živočišné bílkoviny mají vysokou výživnou fyziologickou hodnotu.

Pouze přežvýkavci jsou schopni vytvořit esenciální aminokyseliny pomocí mikroorganismů přítomných v bachoru. Tím nejsou odkázáni a přítomnost esenciálních aminokyselin v krmivu. Jak bylo již dříve zmíněno, vyskytující se sice takovéto mikroorganismy také v zažívacím ústrojí pštrosů, avšak jen ve slepých střevech a v tlustém střevě. V těchto zadních částech zažívacího ústrojí však již není možná absorpce aminokyselin vzniklých přeměnou látek mikrobů a tyto jsou vylučovány výkaly. Proto má pro pštrosa význam dodávání esenciálních aminokyselin jako lyzin, methionin, cystin, thronin, tryptophan, isoleucin a arginins krmivo.

Pod pojmem hrubá vláknina jsou zahrnuty podíly ligninu (dřevovina), celulózy a hemicelulózy v krmivu, které se vyskytují především ve stěnách buněk a ve zdřevnatělých částech rostlin. Obsah hrubé vlákniny v krmné dávky zvyšují především objemná krmiva jako zelená vojtěška, tráva nebo seno. Stejně jako u hrubého proteinu se rovněž udává obsah hrubé vlákniny krmné dávky v procentech.

Obsahové látky v krmných směsích pro pštrosy, které jsou k dostání v obchodech v jižní Africe, odpovídají dalekosáhle těmto hodnotám. Ve formulích používaných v USA zvláště u krmných dávek pro udržení a chov mají většinou vyšší obsahy, zejména proteinu a různých esenciálních aminokyselin. Přitom je však třeba dbát na to, že tyto obsahy závidí velice na obsahu energie příslušných krmných dávek. Zvýší-li se obsah energie, snižuje se příjem krmiva. Protože americké krmné dávky mají téměř vždy vysoké hodnoty energie, musí příslušné obsahy v krmivu být úměrně vyšší, aby bylo zajištěno dostatečné zásobování pštrosů proteiny a esenciálními aminokyselinami.

Potřeba minerálních látek a vitamínů

Kromě živin jako uhlohydráty, tuky a proteiny, jsou nutné pro výstavbu tělesných látek a pro průběh nejrůznějších tělesných funkcí minerální látky a vitamíny. Podvýživa může vést k nejtěžším poruchám těchto funkcí, přičemž viditelné projevy nedostatku jsou zřetelné teprve při delší nebo silné podvýživě.

Dostatečné zásobování pštrosa kalciem (Ca) a fosforem (P) je důležité především pro výstavbu dobře utvářené, silné kostry. Krmná dávka pro rostoucí pštrosy by měla obsahovat cca 1,5 - 2,5 % Ca a 0,75 - 1,5 % P, přičemž je důležité dodržení poměru CA: P 1 : 0,6. Během snáškové sezóny je zapotřebí velice mnoho kalcia k tvorbě skořápky u samčích chovných zvířat. Krmné dávky pro chovná zvířata by měla mít proto obsah kalcia cca 3,5 %.

Přesné normy potřeby stopových prvků a vitamínů jsou u pštrosů ještě neznámé. Z tohoto důvodu se používají v chovu pštrosa směrné hodnoty z krmení drůbeže a používají se rovněž vitamínové a minerální premixy pro krůty nebo drůbež, které jsou běžné k dostání v obchodě. Zkušenosti s odchovem mladých pštrosů ukazují, že pro zabránění deformací kostí a kloubů na nohou hraje důležitou roli dostatečné zásobování zvláště manganem. Vhodný doplněk s minerálními látkami a stopovými prvky je např. preparát Dawinova T firmy Parke-Dawis.

Praktické krmení

Zavedení chovu pštrosů na farmách v jižní Africe ve 2. pol. 19 stol. Bylo možné především současným zavedením pěstování vojtěšky. Rovněž podle dnešních poznatků představuje vojtěška stále ještě nejlepší krmivovou základnu pro faremní pštrosy. Její ideální obsah proteinů, kalcia a karotenu odpovídá ideálním způsobem potřebám pštrosů. Také je s oblibou pštrosy přijímána. Někteří farmáři tak chovají svoje zvířata výlučně na vojtěškových pastvinách bez dalšího přikrmování. Základní pravidlo: hektar dobrého vojtěškového prostoru vystačí uživit kolem 8 - 12 pštrosů. Jak již bylo znázorněno v grafu 3, neumožňuje takovýto extenzivní režim krmení však optimální vývoj hmotnosti zvířat, především pro deficit vojtěšky ve vztahu k potřebám energie rostoucích pštrosů. Z tohoto důvodu se často přikrmuje celá nebo hrubě rozemletá kukuřice jako dodavatel energie.

V evropských podmínkách sice není možné na všech stanovištích pěstování vojtěšky jako základního krmiva pro chov pštrosů, přesto však v mnoha oblastech představuje dobrou alternativu jetel. Látky obsažené v čerstvém jeteli tak odpovídají např. přibližně stejným látkám ve vojtěšce. Mimo to je pštros známý svoji schopností přizpůsobení na rozdílná stanoviště a krmnou základnu. Tak je zcela umožněno přizpůsobit sestavené diety skutečnostem podniku a případným vedlejším produktům pocházejícím z jiných odvětví. Nákladový faktor přitom přirozeně hraje ne nepodstatnou roli. Obecně pštrosi rádi čerstvé šťavnaté krmivo, především širokolisté rostliny, jako např. křížaté (řepa, zelí hořčice atd.). Trávy jsou naproti tomu méně oblíbené, přesto však je zvířata rádi přijímají v nařezané formě.

Informace používající rostlinných siláží v chovu pštrosů jsou k dispozici v dosud malém rozsahu. Zatím co siláže z řepného chrástu a travní siláže mohou představovat na základě svého špatného složení riziko zácpy především u mladých zvířat, nejsou však námitky proti používání kukuřičné siláže. Měla by ovšem být podána teprve od stáří 4 - 6 měsíců v pomalu se zvyšujícím množství, neboť potom je dostatečně rozvinut trávicí systém zvířat. Doporučení ohledně množství zkrmované kukuřičné siláže je třeba přenechat na základě chybějících zkušeností individuální úvaze každého chovatele pštrosů. Jeden pštrosí farmář v Nizozemí nasadil podle vlastních údajů s úspěchem kukuřičnou siláž volně k dispozici u chovných zvířat a v dávkách 700 - 1 500 g na den u rostoucích zvířat.

Přes tuto velkou flexibilitu použitelných krmných komponentů, musí být brán zřetel při sestavování krmných dávek pro pštrosy na následující faktory:

• Všechny nutné živiny pro zvířata k udržení tělesných funkcí a produkci musí být obsaženy v krmné dávce v dostatečném množství a vyváženém poměru.
• Ačkoliv pštrosi využívají řadu hrubých krmiv, mají také chuťové preference a pro úplný příjem krmiva by jejich krmná dávka měla být chutná. Zvířata by ovšem měla podstoupit "navykací proces" pomalým zvyšujícím se přimícháním méně upřednostňovaných krmných komponentů do krmné dávky. Podíl zelených krmiv v dietě zvyšuje jejich chutnost.
• Hrubá vláknina v krmné dávce podceňuje střevní peristaltiku a podporuje tak trávení. Z tohoto důvodu musí být v dietě obsažen určitý podíl hrubé vlákniny. U dorostlých zvířat by tento měl činit nejméně 15 % sušiny celkové dávky. Při nízkém přísunu hrubé vlákniny mají zvířata sklony k tomu, že v zesílené míře přijímají cizí tělesa jako větve, kameny, písek atd.
• K lepšímu příjmu a zhodnocení krmiva by měly být všechny čísti předložené dávky nařezány nebo hrubě rozemlety. Toto platí zvláště pak pro objemová krmiva jako vojtěškové nebo luční seno. Příliš jemně rozemletá suchá krmiva mohou ovšem vést k problémům při příjmu krmiv (kašel, v důsledku prachovitých částí, u kuřat: Aspeergiosis) a k vysokým ztrátám krmiva pro pštrosy v jižní Africe a USA, která jsou běžně k dostání v obchodech, jsou nabízena z těchto důvodů většinou v granulované formě. Toto skrývá také přednost, že se jednotlivě komponenty neztratí z krmné dávky.
• Je třeba zamezit podle množství náhlé změny krmiva pro zvířata. Při nutné změně krmiva musí být zvířata na nové krmivo převáděna postupně, během délky cca 1 týdně tak, že nové krmivo je do původní dávky přimícháno ve zvyšujícím se množství. Změna krmiva u chovných zvířat ve snášce může vést ke špatným výsledkům v reprodukci.
• Ke zkrmování smí být použita pouze bezvadná krmiva přiměřené kvality. Zbytky krmiv ze žlabu musí být odstraněny a vyhozeny, zvláště když zvlhly a začal již fermentační proces.

Všeobecné pokyny k sestavování krmných dávek

Chovný systém pro pštrosy použitý v podniku je prvořadě nejdůležitější určující faktor pro sestavení krmné dávky pro zvířata. Různé chovné systémy mohou být rozděleny do tří stupňů intenzity - intenzivní, polointenzivní a extenzivní.

Na základě podmínek počasí, omezenosti ploch a nabídce krmiv přirozenou pastvou, nepřipadá v úvahu ve středoevropském prostoru extenzivní chov pštrosů. Rovněž systém polointenzivního chovu je omezen v důsledku klimatických poměrů v průběhu zimy a sezónní nabídce krmiv v teplých letních měsících. Z tohoto důvodu byl položen základ u níže uvedených dávek na plnohodnotné a vyvážené krmné směsi, které lze podat zvířatům jako jediné kompletní krmivo. Při chození na pastvu musí chovatel zvířat odhadnout množství přijatého krmiva a obsah živin a doplnit dávku příslušným doplňkovým krmivem. Obsahy živin různých krmných komponentů lze zjistit rozbory krmiv nebo z příslušných krmných tabulek (např. DLYG - tabulky hodnoty krmiv pro prasata).

V provozní praxi bude stěží možné vzít v úvahu potřeby pštrosů v příslušných fyziologických vývojových stádiích ve vztahu ke složení krmiv, jak je znázorněno v tab. 16. Přesto však by se mělo provést rozdělení do nejméně 4 různých krmných dávek, popř. krmných směsí, např. krmivo pro kuřata (stáří 0 - 3 měs.), krmivo pro odchov (stáří 3 - 11 měs.), "finišer" (stáří 11 - 14 měs.) a krmivo pro chovná zvířata (krátce před a během snáška). Pro ptáky, s nimiž se předpokládá pro chov ve stáří od 14 měs. do pohlavní zralosti a pro chovná zvířata během líhnutí, lze zkrmovat pro krytí potřeby jejich záchovné dávky s "finišerem" s dostatečným přídavkem objemného krmiva.

Kuřata a mladá zvířata jsou na základě svého ještě ne zcela vyvinutého trávicího systému schopna zhodnotit hrubou vlákninu jen v omezené míře. Jejich krmná dávka musí být proto lehce stravitelná a vykazovat vysokou koncentraci energie. Dále mají, v závislosti na jejich růstu, vysokou potřebu proteinu. Přitom je třeba dbát na kvalitu bílkoviny nebo také jejich výživně fyziologickou hodnotu, protože pštrosi jako monogastrická zvířata jsou odkázána na příjem esenciálních aminokyselin z krmiva. Vysokou výživně fyziologickou hodnotu vykazují především krmiva bohatá na proteiny živočišného původu, např. živočišná nebo rybí moučka. Sporé je ovšem zkrmování rybí moučky u pštrosích kuřat. Huchzermeyer informuje o "lásionen" ve svalnatém žaludku zvířete, které jsou pravděpodobně vyvolány rybí moučkou. Gruss naproti tomu nepovažuje rybí moučku za příčinu této nemoci. V každém případě je třeba při používání rybí moučky dbát na to, aby byla používána pouze bezvadné kvality. V případě pochybnosti by měla být dána přednost jiným zdrojům živočišné bílkoviny (např. živočišná moučka).

Pokud podnik disponuje dostatečným množstvím vlastních krmných surovin, může sám vyrábět kompletní krmivo pro pštrosy a to při dostatečné znalosti sestavování krmných dávek a vybaveností příslušnými zařízeními. Přitom je třeba dbát především v chovné oblasti na mnohostrannost směsi, tj. krmivo by mělo být sestaveno pokud možno z mnoha různých samostatných komponentů. Takovéto směsi jsou většinou "úspěšnější", protože:

• lépe zajišťují vyvážené zásobování zvířat především vitamíny a stopovými prvky
• jsou chutnější- nevyvolávají žádné chuťové návyky zvířat na hlavní krmné komponenty ( např. kukuřice)
• umožňují jednodušší varianty podílu krmných dávek, což je důležité zvláště při kolísání cen různých komponentů
• odpovídají ještě neidentifikovaným růstovým faktorům (UGF = "unidefied growth factors"), především v nosičích bílkoviny, o jejichž významu se ví ještě málo.

Návrhy na směsi jednoduchých krmných dávek jsou shrnuty na dalším místě. Hospodárnost těchto krmných směsí je však v jednotlivých případech přesně vyzkoušet, protože ceny podléhají běžným výkyvům u jednotlivých krmných komponentů.

Pitná voda

Obecně by měli mít pštrosi volně k dispozici vždy čistou čerstvou vodu. Potřeba vody zvířat závisí na počadí v druhu použitého krmiva. Při zkrmování velmi čerstvého zeleného krmiva nebo šťavnaté pastvy přijímají zvířata jen málo dodatečné tekutiny. Při suchém nebo horkém počasí je však potřeba pitné vody značná. Během pokusu s 5 - 6 měsíci starými pštrosy v Izraeli byl naměřen průměrný příjem vody 9,1 l. Zvířata byla krmena suchým koncentrovaným krmivem a teploty se pohybovaly během 8týdenní doby pokusu stále pod 20°C.

Zkrmování gritu

V přírodě přijímají pštrosi malé kameny a písek, které podporují drtící schopnost svalnatého žaludku a tím změlňování přijaté potravy. Pokud by se zvířatům zabránil přístup k takovému materiálu v důsledku chovu ve stáji nebo omezeného výběhu, tak musí být toto nahrazeno dávkami gritu. Malé oblázky k volnému příjmu jsou k tomu velmi vhodné. Jako současný zdroj vápníku může být vedle toho použit také grit vápence nebo mušlí. Toto lze doporučit zvláště pro krytí zvýšené potřeby kalcia u slepic ve snášce. Gritové kameny jsou k dostání v různých velikostech a vlastnostech (např. resorbující škodliviny) v odborných obchodech. Při pravidelné chůzi na pastvu jsou přídavky gritu nutné jen tehdy, pokud budou sloužit k dodatečnému zásobování zvířete kalciem.

Probiotika

Při krmení jiných zemědělských hospodářských zvířat nalezla v posledních letech široké uplatnění probiotika jako jsu bakterie, enzymy a vysoce hodnotné kvasnice. Doposud nejsou k dispozici výsledky výzkumu o použití takovýchto prostředků podporujících užitkovost v chovu pštrosů, v USA však byly do krmiva pro pštrosy přimíchány kvasnice v malém množství (1 - 1,5 %. Bastien považuje rovněž použití bakterií mléčného kvašení v pitné vodě pro kuřata za výhodné. Tímto opatřením má klesnout hodnota pH v cévním traktu zvířete a tím se má snížit jeho náchylnost vůči škodlivým kolibakteriím. Z toho stejného důvodu se stalo v praxi již zvyklostí přidávat do pitné vody drůbeže nebo selat kyselinu octovou, fumarovou nebo citronovou a dosud neexistují žádné zásadní pochybnosti vůči jejich používání v krmení pštrosů.

Krmení kuřat

Během prvních 3 měsíců jsou pštrosí kuřata velmi citlivá a v této době se vyskytuje především úmrtnost. Aby se udržely ztráty při ručním odchovu kuřat pokud možno co nejnižší, musí být věnována značná pozornost upravenému a pečlivému krmení vedle dobré hygieny.

Krmné dávky

Dostatečné zásobování zvířat vitamíny a minerálními látkami musí být zajištěno přimíšením příslušných preparátů z chovu drůbeže nebo krůt. Mimo to se doporučuje dát zvířatům k dispozici dodatečně kostní moučku, grit z mušlí, vápence nebo rozdrcené vaječné skořápky.

Vedle těchto krmných směsí je výhodný přípravek malého množství neřezaného zeleného krmiva pro podporu chuti k žrádlu a dalšího zdroje vitamínů a proteinů. Rovněž se v praxi osvědčilo dodatečné přimíchání nastrouhané mrkve a jemně nakrájených natvrdo vařených vajec do suchého krmiva v prvních dvou týdnech života.

Pokud vlastní míchání není v podniku možné nebo hospodárně na základě nízkých stavů zvířat, mohou se rovněž v krmení pštrosů uplatnit kompletní běžná krmiva pro jiné druhy zvířat. Pro pštrosí kuřata se hodí startér pro krůty nebo drůbež (min. 22 % hrubého proteinu a 11,7 MJ/kg ME) a krmivo pro selata (22 % hrubého proteinu a 13,2 MJ/kg ME), pokud neobsahuje žádné přimíšeniny antibiotik. Na základě svého nepatrného obsahu hrubé vlákniny a pro zlepšení struktury kuřecího startéru, často pro pštrosy příliš jemné pštrosy příliš jemně mletého, musí však tato krmiva obsahovat doplněk 5 - 20 % (podle stáří kuřat) rozemletého nebo jemně nařezaného jetelového nebo vojtěškového sena. Obsah vápníku a fosforu v tomto krmivu je mimo to tak nepatrný, že se doporučuje přimíchání krmného vápence a kyselinou fosforečnou nebo kostní moučky (cca 3 % u kuřecího startéru, popř. 5 % u krmiva pro selata) a podávání gritu nebo vápence.

Krmná technika

Krátce před tím, než se pštrosí kuřata vyklubou ze skořápky, zatáhne se žloutkový vak přes pupeční šňůru do břišní dutiny. Hmotnost žloutkového vaku může činit až jednu třetinu vyklubaného kuřete. Žloutek představuje počáteční zásobu výživy, takže vystačí v prvních 4 a 6 dnech bez dodatečného příjmu živin a tekutin. Přesto by se mělo nabídnout kuřatům hned poté, co mohou stát (cca 2 - 3 den) krmivo a voda. Zvířata se ovšem musí teprve naučit žrát. Hledají sice instinktivně krmivo, jednoduše však krmivo jako takové ve žlabu nepoznají. Tak může dojít k extrémům, že zvířata při nedostatečné pozornosti budou hladová nebo spolykají všechny možné předměty a potom nastane obstipace (ucpání) žaludku nebo střev. Poslední uvedené nebezpečí hrozí také u materiálu podestýlky jako sláma, písek nebo piliny. Aby se toto vyloučilo, musí být zvířata hned v počátku chována bez podestýlky na betonové podlaze, gumových matracích nebo na tkanině (např. pytlovina). Poslední musí být v každém případě bez vláken, protože jinak zvířata tahají vlákna z tkaniny a polykají je. Podložka musí být pravidelně čištěna, v případě tkaniny vyměňována a omývána. Teprve ve stáří přibližně 1 měsíce může být postupně použit sypký materiál jako písek nebo krátké řezané seno.

Aby Si zvířat zvykla efektivním způsobem na své krmivo, je třeba udržovat malé plochy výběhů ve stáji (vytápěné) během prvého týdne (do 0,3 m2/kuře). Aby kuřata našla snadno krmivo, měla by všude ve stáji být rozmístěna plochá krmítka. Jiná možnost spočívá v tom, že jsou použity dlouhé žlaby nebo se krmivo nasype z počátku na (bez vláken!) plachtovinu nebo prázdné pytle.

Protože kuřata jsou velmi zvědavá, může být jejich zájem o krmivo vzbuzen ťukáním prstem. Jako velice účinná optická atrakce je rozsypání nebo namísení řezaného zeleného krmiva (listy zelí, salátu, vojtěšky atd.), strouhané mrkve nebo natvrdo vařených, nakrájených vajec (se skořápkami) do suchého krmiva. Někteří farmáři přidají mezi mladá kuřata pštrosů také starší kuře nebo slepici, aby je naučila žrát.

Jeden chovatel pštrosů v Zimbabwe použil s úspěchem následující systém. Kuřata se chovají první 3 - 5 dnů na úzkém prostoru (cca 0,15 m2/zvíře) s 5 mm silnou vrstvou krmné směsi pro kuřata. Na krmivo jsou nasypány čerstvě řezané listy vojtěšky. Trus vylučovaný zvířaty se neustále odstraňuje a "krmná podestýlka" se obnovuje každé dva dny. Výhoda této metody spočívá v tom, že všechna zvířata se naučí velice dobře žrát a jsou chována na teplé, nikoliv kluzké podložce. Nevýhodou je plýtvání krmivem, které se však pohybuje v důsledku krátkou dobu používání tohoto systému v hranicích.

Mladá kuřata dávají přednost hrubě mleté krmné mouce před granulemi. Všeobecně navlhčená krmná směs je zvířaty přijímána raději než suchá. Přitom je však třeba dbát na to, že vlhké krmivo se rychle kazí a potom mohou nastat u zvířat zažívací poruchy. Obecně by měla být krmítka denně řádně čištěna, odstraněny zbytky krmiv, které mohou výt zkrmena starším zvířatům. Po prvním příjmu krmiva musí být velice pečlivě přezkoušen trus kuřat po následujících 3 až 5 dnů. Při prvních příznacích průjmu by měla zvířata ihned obdržet přídavky antibiotik prostřednictvím krmiva nebo pitné vody.

Příjem krmiv kuřaty je prvních 10 dní velice nepatrný, protože zvířata v této době tráví ještě ze zásob svého žloutkového vaku. Krmná mouka by jim měla být připravena na začátku ad libitum. V noci nejsou příliš aktivní, takže noční přikrmování není nutné. Růst a příjem krmiv je třeba stále kontrolovat, aby se poznaly včas případné odchylky od normy. Při nadměrných má následovat vyrovnání racionální nabídky krmiva nebo zvýšení podílu hrubé vlákniny v krmné dávce.

Zkrmování objemných krmiv

Jestliže si kuřata zvyknou na příjem krmiv, žerou především ráda čerstvé zelené krmení. Protože toto povzbuzuje chuť, mělo by se dodatečně ke kuřecí krmné moučce pravidelně přidávat vojtěška nebo kapusta, tj. 3 - 4x denně. Kvůli nebezpečí zácpy je důležité během prvních měsíců zkrmovat jen lístky, ne však stonky příslušných rostlin. Zvadlé krmivo totiž vyvolává trávicí problémy. Z tohoto důvodu by mělo být vždy předkládáno zelené krmení jen v takovém množství, které jsou zvířata schopna přijmout asi do 1 - 2 hod.

Pokud by vznikl problém s dostatečným množstvím zeleného krmení, lze jako alternativu použít jetelové nebo vojtěškové seno. Takovéto objemné krmivo misí být zásadně rozemleté nebo jemně nařezané, ať už je podáváno čerstvé nebo v suchém stavu. Délka krmných částí by přitom měla činit pro mladá kuřata cca 6 mm, v každém případě by ale měla být kratší než malíček zvířete. Podíl objemných krmiv v krmné dávce může stoupat s přibývajícím stářím zvířat a v šesti týdnech by měl činit až 20 % sušiny krmiva.

Pastva a výběh

Jako alternativa při zkrmování zelené píce je možné pouštění kuřat na pastvu od stáří 2 - 3 týdnů, jetelovou nebo vojtěškovou pastvu. Aby se přitom nezabránilo nadměrnému příjmu stonků, trávy a cizích těles a tím nebezpečí vzniku zácpy, musí se dodržovat některá opatření:

• zvířata by měla chodit na pastvu úplně hladová, ale již předem by měla přijmout pokud možno hrubě rozemleté krmivo, bohaté na energii
• zpočátku musí být pečlivě pozorováno chování zvířat na pastvě při krmení
• první dny by čas kuřat strávený na pastvě neměl činit více než 2x půl hodiny denně, tento čas může být prodlužován se zvyšujícím se návykem kuřat
• při vysokých porostech rostlin zejména vojtěšky může působit kuřatům potíže trhání lístků z vysokých stonků, tím ztratí zájem a budou se potom rychle věnovat jiným předmětům, jako je tráva, písek nebo kamínky, které jsou pro ně v lépe dostupné výšce. Porost, který se předpokládá k pasení kuřat, by měl proto být pravidelně sekán a až do stáří nejméně 6 týdnů by neměl být vyšší než výška zvířat ve hřbetu
• spásání travních ploch nebo trávníků mlže být pro kuřata v tomto stáří nebezpečné, protože příliš dlouhé utržené rostliny popř. spolknuté části kořenů mohou vést k zácpám

Vedle uvedených bodů je třeba dbát při docházení kuřat na pastvu, že prvé 3 až 4 měsíce se někdy nesmí zmočit. Chovatelé pštrosů v jižní Africe zjistili takovou zkušenost, že zvláště zmočení břicha zvířete vlivem deště nebo zroseným porostem může vést ke ztrátám kuřat. Denní vyhánění na pastvu smí tak následovat až po úplném oschnutí pastevního porostu.

Pokud není k dispozici vhodná pastva, měla by přesto být kuřata od druhého týdne umísťována denně při suchém a teplém počasí do výběhu pod širým nebem. Zvláště pozitivně přitom působí účinek slunečního světla na zvířata. Podporuje tvorbu vitamínu D3 v těle, který hraje důležitou roli při stavbě kostí. Také ve výběhu je třeba prostřednictvím předchozích čištění a odpovídající podložky dbát na to, že kuřata nebudou přijímat žádná cizí tělesa. Podlouhlá plocha podložky by neměla být při nejmenším v prvních dnech příliš omezená (ne méně než 1 m2 na zvíře) a krmítka musí být ve výběhu rozmístěna tak, aby zvířata také zde "našla" dostatek krmiva. Jako normu je třeba uvažovat podle velikosti jedno krmítko pro 10 - 20 "kuřecích délek". Krmivo pro kuřata by mělo být k dispozici po celý den ad libitum. Počet krmítek může být redukován po cca 3 týdnech, když zvířata již přijímají velmi dobře sypké krmivo.

S přibývajícím stářím musí zvířata potom mít větší výběhovou plochu. Vlivem vývoje jejich trávicího traktu klesá náchylnost k žaludečním a střevním zácpám, způsobena vlivem příjmu dlouhovláknitých krmných částí nebo cizích těles. Podle velikosti zvířat jsou potom ve stáří od cca 4 měsíců schopná zhodnotit také objemná krmiva bohatá na hrubou vlákninu nebo pastvu.

Voda

Současně s prvním krmivem ve 2 - 3 dnech je potřeba nabídnout kuřatům také pitnou vodu. Stejně jako žraní, musí se rovněž nejdříve učit přijímat tekutiny. Zabarvení vody živočišnou barvou nebo přilepšení pestrého obrazu do napáječky pomáhá vzbudit zájem kuřat. Napáječky nesmí být umístěny příliš vysoko a musí být zabezpečeny nějakým těžkým předmětem proti převrhnutí. Na každá tři krmítka by měla být k dispozici zvířatům jedna napáječka.

Při chovu kuřat ve stáji nebo ve výběhu stálý dohled na jejich vyměšování a spotřebu vody. Ve volných chvílích mají zvířata totiž sklony k tomu, že přijímají nadměrné množství vody, což potom vede k průjmu. V tomto případě se doporučuje dávat vodu k dispozici jen 2 - 3x za den na omezenou dobu. Napáječky pro kuřata musí být denně čištěny a voda vyměňována. Kuřata a mladá zvířata nesmí nikdy odstátou nebo vlažnou vodu, protože potom mohou z ještě neznámých příčin onemocnět a uhynout. Napáječky by proto neměly být vystaveny prudkému slunci. Dále se neporučuje zvířata držet na špatně odvodněných pastvinách a oploceních.

Grit

Pštrosi potřebují pro rozmělnění potravy ve svalnatém žaludku malé kamínky. Než dostanou zvířata pomocí docházení na pastvu nebo do většího výběhu možnost přístupu k takovému materiálu, musí být přikrmován grit. Štěrkové části by měly být asi poloviční než dráp na velkém prstu ptáků. U narozených kuřat tomu odpovídá asi velikost kulatého zrna.

Zatím co někteří chovatelé pštrosů dávají k dispozici kuřatům gritové kamínky nebo náhradou také hrubý písek k volnému příjmu, jiní farmáři toto odmítají s odkazem na možné ztráty zvířat v důsledku žaludečních nebo střevních zácp. Ve druhém případě se upřednostňuje přimíšení těchto materiálů do krmiva pro kuřata. Za dostatečné se přitom považují 4 - 5 kamínků na kuře a den. Ke zlepšení přísunu vápníku je výhodné používání gritu z lastur nebo skořápek z ústřic.

Vitamíny

K zesílení obranyschopnosti zvířat se doporučuje podávání rozpustných vitamínů v prvních 2 - 3 týdnech prostřednictvím pitné vody. K tomu mohou být použity preparáty pro krmení drůbeže nebo krůt běžné v obchodech.

Zkrmování trusu

Již během prvních dnů života se ustaluje mikroflóra ve slepých střevech a v tlustém střevě kuřat, nutná pro trávení. Tento proces se v přírodě podporuje tím, že kuřata přijímají jako první potravu trus svých rodičů, který již obsahuje potřebné kmeny bakterií. Z tohoto důvodu překládají někteří chovatelé pštrosů kuřatům čerstvý trus dospělých zvířat. Toto však skrývá nebezpečí přímého přenosu střevních parazitů a nemocí (v praxi je v některých zemích, jako např. v Německu zákonem zakázáno zkrmování trusu). Aby se alespoň zabránilo parazitům specifických u pštrosů a nemocím, dávají jiní farmáři přednost podávání čerstvého hovězího trusu. Tyto metody jsou přesto velmi sporné a někteří chovatelé pštrosů je přísně odmítají.

Protože kuřata během prvních dnů přijímají rovněž svůj vlastní trus, existuje z pohledu hygienického stejná problematika. Aby se tomu zabránilo, měl by se kuřecí trus stále odebírat. V odchovnách v USA se z toho důvodu již přechází k tomu, že kuřata se chovají v počáteční době na mřížových roštech, kterými může trus propadávat.

Krmení mladých zvířat

Jako mladá zvířata se zde označují pštrosi od stáří 3 měsíců až do dosažení jatečného stáří cca ve 14 měsících.

Hlavní cíl výživy mladých zvířat u pštrosů je optimálně využívat růstový potenciál zvířat a zabránit ztrátám krmiv. S přibývajícím stářím tak klesá využití krmiv a snižují se přírůstky zvířat. Vlivem pokračujícího vývoje zažívacího systému se ale stále zvyšuje schopnost zvířat využívat hrubou vlákninu. Tím se může využít při sestavování krmných dávek ve zvýšené míře levnějších, na hrubou vlákninu bohatých krmiv (např. objemná krmiva). Proto se doporučuje rozlišovat při sestavování krmných dávek mezi mladými zvířaty v počátečním a konečném stádiu tohoto vývojového období.

Krmné dávky

Doplňování vitamíny a minerálními látkami pro zvířata musí být zajištěno přimícháním obchodních premixů pro odchov drůbeže nebo krůt, podle příslušných údajů výrobce. Pro zvýšení chutnosti krmiva a jako zdroj sodíku a chloru se na mnoha farmách v již Africe přimíchává do dávky dodatečně ještě 0,56 - 1 % soli.

Pokud by se na místo takovýchto vlastních podnikových směsí měla použít něžná obchodní krmiva, tak se jako kompletní krmivo pro odchov doporučuje použít kompletní krmivo pro kuřata nebo odchov selat (16 % hrubý protein, 11 až 12 MJ/kg ME). Kvůli nízkému obsahu hrubé vlákniny a poměrně vysoké koncentraci energie musí být však k tomu obchodnímu krmivu přimíchány v poměru 2 : 1 nařezané nebo hrubě rozemleté vojtěškové nebo jetelové seno. Dále je nutný přídavek fosforečné krmné látky (např. 3 % kostní moučky nebo krmného vápence s kyselinou fosforečnou) k vyrovnání širokého poměru Ca : P této dávky.

Jako kompletní krmivo - finišer může být použito 70 % kompletní krmivo pro koně (12 % hrubé vlákniny, 9,5 MJ/kg ME) a 30 % nařezaného vojtěškového popř. jetelového sena. Také tato dávka musí obsahovat přídavek fosforečné krmné látky (např. 3 kg krmného vápence s kyselinou fosforečnou na 100 kg krmné směsi). Jako alternativa je k tomu možné též použití 60 % kompletního krmiva i pro nosnice (15 % hrubý protein, 11,5 MJ/kg ME) a 40 % nařezaného dobrého lučního sena s přídavkem 4 kg dinatrinu fosfátu (s 22 % P na 100 kg krmné směsi.

Krmná technika

Zelené krmivo je ve stádiu mladých zvířat méně důležité než u kuřat a může se používat více suché objemné krmivo v mleté nebo v řezané formě. Robbertse doporučuje mlít, denně čerstvě míchat krmné součásti při použití 12 mm síta kladívkového šrotovníku.

Je-li však v podniku k dispozici v dostatečném množství zelené krmení, mělo by se toto využívat kvůli již zmíněnému pozitivnímu účinku jako podněcovače chuti a dodavatele proteinu a vitamínů.

Nejpozději od stáří 6 měsíců je pro zvířata ideální extenzivní pastva. Snižuje náklady krmení, prospívá zvířatům přirozeným nucením k pohybu a podporuje zdraví. Ačkoliv, jsou ptáci v tomto stáří již vcelku odolní, přesto potřebují také v teplém létu ještě ochranný přístřešek během noci a za deštivého počasí. Protože výlučně uplatňovaná pastva nemůže úplně pokrýt potřebu energie rostoucích pštrosů, musí být podáváno dodatkové krmivo bohaté na energii kvůli dobrému hmotnostnímu vývoji zvířat. V zásadě se hodí výše uvedené krmné dávky pro odchov popř. finišer k tomuto účelu, přičemž by však se nemělo používat přimíšení uvedených podílů objemných krmiv (seno z vojtěšky, jetele nebo luční). Množství doplňkového krmiva by mělo odpovídat přibližně 60 % denního příjmu sušiny zvířat.

Krmení chovných zvířat

Výživa chovných pštrosů je jeden z nejdůležitějších určujících faktorů jejich reprodukční výkonnosti. Tato zahrnuje počet a oplozenost snesených vajec, počet vyklubaných kuřat a schopnost přežití kuřat. Špatně živená zvířata mají pouze neuspokojivé výsledky nebo u nich vůbec nenastane tokání. Také je však třeba se vystříhat překrmování ptáků, protože toto negativně ovlivní jejich potenci a vejce příliš tučných zvířat vykazují často nízké hodnoty oplozenosti. Optické opěrné body pro pod nebo nadvýživu ptáků představuje vyklenutí břicha a linie zad ptáků.

Z těchto důvodů je třeba přizpůsobit krmení chovných pštrosů příslušnému stádiu užitkovosti. Přitom se musí rozlišovat mezi sezónou plemenitby, snášky, stejně jako při přirozeném odchovu na vejcích. Při umělém líhnutí a tím nepřetržitým odběrem vajec z hnízda, trvá snáškové období pštrosice asi 4 - 5 měsíců.

Tokání zvířat může být řízeno vyšším obsahem proteinu v krmivu. Rovněž přirozená pastva s možností mnoha druhů rostlin se zdá, že má pozitivní vliv na reprodukci zvířat. Ve snáškové fázi potřebují zvířata vysoké podíly energie a proteinu na produkci vajec. Rovněž dostatečné a vyvážené zásobování vitamíny a minerálními látkami (zejména kalcium, mangan a zinek) hrají ne podceňovatelnou roli pro produkci oplozených vajec.

Mezidobí poskytuje ptákům příležitost odpočinout si od chovné sezóny. Přívod živin během této periody by měl odpovídat asi potřebě na záchovnou dávku zvířat. Je třeba zabránit nad a podvýživě, protože tato má rozhodující vliv na další reprodukční fázi. V praxi se osvědčily krmné dávky s vysokým podílem hrubé vlákniny, ale nízkým obsahem energie a proteinů.

Krmné dávky

Při sestavování surových komponentů je sice přihlíženo ke zvýšené potřebě kalcia u zvířat během doby plemenitby a snášky, ke zkompletování dávky je však třeba dodatečné přimíchání vitamínových a minerálních premixů v souladu s údaji výrobců. Alternativně k těmto kompletním směsím může být přikrmována kompletní směs II pro nosnice (13,5 % hrubého proteinu, 11,5 MJ/kg ME) společně s vojtěškovým nebo jetelovým senem v poměru 3 : 2. K vyrovnání velice širokého poměru Ca : P je pro tuto dávku nutný přídavek fosforečné krmné látky (např. 3,5 kg krmného vápence s kyselinou fosforečnou na 100 kg krmné směsi).

Pokud se používá v krmení chovných zvířat luční seno, tak se doporučuje směs ze 7 dílů kompletní směsi pro kuřata (16 % hrubý protein, cca 11 MJ/kg ME) s 3 díly sena. Aby se také zde zajistilo vyrovnané zásobování kalciem a fosforem, lze doporučit přídavek 8 kg kostní moučky na 100 kg krmné směsi.

Během mezidobí mohou být zkrmovány chovným zvířatům finišery pro mladá zvířata. Protože však je již ukončen růst zvířat v tomto stádiu a musí být kryta pouze potřeba záchovné dávky zvířat, doporučuje se další "nastavení" této dávky objemným krmivem, např. lučním senem. Většina chovných ptáků chovaných v jižní Africe, jsou v této době  živena výlučně pastvou.

Krmná technika

Při krmení chovných pštrosů je důležitá kontinuita. V průběhu reprodukční doby by tak nemělo být podle možností složení krmných dávek, protože toto může mít zničující účinky na úspěch reprodukce ptáků. Při pastevním odchovu chovných zvířat má rozhodující vliv na kvalitu a kvantitu krmivové základny počasí. Při špatných povětrnostních podmínkách (např. sucho) musí být věnována péče vhodnému přikrmování.

Při krmení ad libitum kompletního krmiva přijmou zvířata podle velikosti a snáškové výkonnosti přibližně 2,5 kg krmiva za den. Krmení se má provádět 3x denně. Pokud je k dispozici čerstvé zelené krmivo, může být podáno dodatečně pro stimulaci chuti a jako další zdroj proteinů v řezané formě. Při pastvě chovných ptáků lze upustit od podílu objemných krmiv ve výše uvedených dávkách a mělo vy se přikrmovat podle stavu pastvy 1 - 2 kg tohoto krmného koncentrátu na zvíře.

Aby se zamezilo přikrmování ptáků, musí být jejich výživa přizpůsobena po líhnutí přímo potřebě na záchovnou dávku. Extenzivní na pastvě je ideální během mezidobí, přičemž může být rovněž využívána pastva horší kvality. V Evropě spadá tato fáze ovšem značně do zimního období, takže pastva je možná jen dočasně podle počasí. Doporučuje se opět zvýšit krmný režim již před zahájením nové snáškové sezóny. Tokání zvířat může být stimulováno výživou bohatou na proteiny (např. 3 - 4 týdny pastvy na čerstvé vojtěškové pastvě). Intenzivní a vyvážená výživa během snáškové periody zvyšuje hodnoty ovulace a tím snášku a vede rovněž k dobrým výsledkům oplozenosti. Zde je třeba dbát zejména na dostatečné zásobování vitamíny A, D a E ("vitamíny plodnosti"). Mimo to je potřeba zajistit dostatečné zásobování minerálními látkami, přikrmováním minerálních směsí, kostní moučky, gritem z lastur nebo vápence.

Při chovu zejména ve větší ohradě může dojít při krmení k dostupňování a dominenaci jednoho nebo více kohoutů. Aby se tomuto zabránilo, musí být zvýšen odpovídajícím způsobem počet krmítek.

Chyby v krmení

Jak již bylo předtím zmíněno, musí být při sestavování krmných dávek a krmné technice pštrosů zohledněna zvláštní kritéria. Nejčastěji se vyskytující chyby v krmení a z toho vyplývající poruchy a nemoci jsou uvedeny následovně.

Chyby sestavování krmných dávek

• krmné dávky chudé na hrubou vlákninu (nadměrný příjem cizích těles jako větvičky, kameny, písek - ucpání žaludku a střev)
• krmivo bohaté na hrubou vlákninu nebo dlouhá vlákna u kuřat (ucpání žaludku a střev)
• nedostatečné zásobování zvířat minerálními látkami (příjem země a písku - ucpání žaludku nebo střev)
• příliš nízký nebo nevyvážený obsah minerálních látek v krmivu pro odchov (deformace kostí a kloubů na nohou)
• nadměrně koncentrované krmivo pro kuřata a mladá zvířata (příliš rychlý růst - deformace kostí a kloubů na nohou)
• nadměrná koncentrace krmiva u chovných zvířat mimo snáškovou sezónu (přetučnění - nízká potence, nízká oplozenost vajec)
• krmivo pro chovná zvířata chudé na proteiny, minerální látky a nebo vitamíny (nedostavení se tokání, neživotná kuřata, nízká reprodukce)

Chyby v přípravě krmiv

• ne příliš dlouze nařezané objemné krmivo pro kuřata (ucpání žaludku a střev)
• příliš jemně rozemleté krmivo (problémy s příjmem krmiv, plýtvání krmivem, zvýšený příjem cizích těles jako větve a kameny - ucpání žaludku a střev)

Chyby v krmné technice

• příliš vysoké množství čerstvého zeleného krmiva pro hladová kuřata a mladá zvířata, např. také střídání pastvy (přecpání žaludku - ucpání žaludku a střev)
• zkrmování zvadlého krmiva kuřatům (ucpání žaludku a střev)
• příliš vysoký příjem vody u kuřat (průjem)
• příliš nízký příjem vody při podávání suchých krmiv (přecpání žaludku - zácpa)
• náhlá změna krmiva u chovných zvířat (ukončení snášky, neplodná vejce, nízké výsledky reprodukce).