Holubička přebornice
Bylo asi půl osmé večer uprostřed léta roku 2008. Slunce se chýlilo k západu po horkém bezmračném letním dnu, tuším, že to bylo v sobotu. Seděla jsem s rodinou v obývacím pokoji při zprávách před TV, dveře na balkon byly otevřené. Náhle jsem zvenku uslyšela zaplácání křídly a nepříliš hlasité houkání podobné hlasu hrdličky. Šla jsem se tedy podívat ke dveřím na balkon, když tu přímo proti mně na nejbližší prádelní šňůru přistála holubička (nějak jsem od prvního okamžiku věděla, že to je ONA). Balancovala na šňůře, třepetala křídly, ukláněla se mi a houkala; zkrátka jsem pochopila, že mne zdraví a že prosí o nocleh. Uvelebila se na trubce podpírající prádelní šňůry a tam do rána přespala. Brzy ráno jsem se dotkla jejího jednoho palečku, a to jsem asi neměla dělat, protože na druhou noc už na pohodlné trubce neseděla, ale celou noc stála na úzkém zábradlí balkonu. Krmila jsem ji denně novými krupkami a ovesnými vločkami a už druhý den se přišla napít z misky s vodou. Dopoledne a odpoledne létala malé výlety do okolí. V poledním horku sedávala na balkoně na sluníčku mezi mističkou s krmením a mističkou s vodou a pospávala. Při jedné její polední "siestě" ji manžel vyfotografoval.
Všimnula jsem si, že má na jedné nožce žlutý kroužek a na druhé modrý. Začala jsem obtelefonovávat české chovatele holubů a hledat informace na internetu. Poradili mi, že ji mám nadále krmit a dávat jí vodu, že je to holoubek poštovní, že asi u nás na balkoně odpočívá v průběhu nějakého závodu, a že až si odpočine, že poletí dál do svého domova. Někdo radil, abych ji chytla a zjistila označení na kroužcích, jiní radili, abych ji nechytala.
Koncem týdne v pátek jsem ji zase našla na balkoně a pomaličku jsem se ji pokusila zahnat pěšky do dveřmi uzavřené části balkonu. Podařilo se, neulétla, jakoby považovala za svou povinnost nechat se od své dočasné chovatelky chytit. Přečetla jsem si záznam na kroužcích a pečlivě zaznamenala. Podle písmen PL jsem zjistila, že pochází z Polska. Následující sobotu brzy ráno se holubička naposledy na našem balkoně nazobala, napila a odlétla, a už jsme ji víckrát neuviděli. Podle údajů na kroužcích jsem na internetu zjistila e-mailovou adresu polského chovatele poštovních holubů, kterému holubička patří. Chovateli jsem o holubičce poslala e-mailovou zprávu a on mi odpověděl, že se vpořádku vrátila domů. Od té doby si s ním každý rok vyměňujeme e-mailové blahopřání k vánocům a k novému roku.
