Chov velbloudů v České republice
Velbloud dvouhrbý už není k vidění jen v zoologické zahradě, jak bývalo dříve zvykem. Čeští chovatelští fajnšmekři si ho pořizují „na zahradu“ jako domácího mazlíčka. Je prý poslušný, krotší než kůň a přítulnější dokáže být víc, než třeba kočka domácí.
Paní Vlasta Durlinová s manželem chovají na své farmě v místě zvaném Uhrovic Mlýn u obce Rakovník tři velbloudy dvouhrbé a život bez nich si už pomalu nedovedou představit. „Manžel viděl před pěti lety velbloudy v cirkusu a okamžitě ho nadchli. Tak se informoval a sehnal dvě velbloudí mláďata - chovný pár, který jsme pojmenovali Effendi a Safira. Letos nám povili potomka Šejnu, ta má teď pět měsíců,“ svěřila se nadšená chovatelka.
Nákupní cena velblouda dvouhrbého není nízká - zaplatíte za něj kolem 100 000 korun. Následná péče o tohoto téměř půltunového tvora už je ale pak víceméně nenákladná.
„Mrkev, jablka a tvrdý chleba jsou jejich nejoblíbenější potrava. Jsou to opravdu nenáročná zvířata. Vystačí si jen s kopřivami, trávou a křovisky,“ dodává chovatelka Durlinová. Velbloudi se krmí také senem a siláží, nepohrdnou ovocem, zeleninou a různými větvičkami. Je známo, že vydrží dlouho bez vody. Tu ale neuchovávají v hrbech, jak se mnozí mylně domnívají, ale ve vystýlce žaludku.
Zvíře nepotřebuje zvláštní péči ani v zimě, kdy obroste hustým rounem a bez problémů vegetuje v teplotách i minus čtyřicet stupňů Celsia. Pětiměsíční Šejna i její rodiče mají na farmě k dispozici rozsáhlý výběh a poslouchají majitelku víceméně na slovo. „Přiběhnou na zavolání, na povel se posadí. Jsou poslušnější než koně a zvědaví jako děti,“ říká s úsměvem Durlinová.
V Čechách atrakce, v zahraničí spotřební artikl
Soukromí chovatelé velbloudů se u nás dají spočítat na prstech dvou rukou. Jejich majitelé si je nepořizují za účelem živočišné produkce, ale „pro radost“, popřípadě pro jejich občasné využití jako „atrakce“ na lokálních poutích či pro zvídavé kolemjdoucí.
Další z chovatelek, Žaneta Fabiánová, je majitelkou čtyř velbloudů, které chová na farmě v jihočeských Záhosticích. Nadšenci sem mohou zajet a na zvířeti se nechat povozit. „Využívám velbloudy pro turistiku. Pořádám pro lidi vyjížďky mezi hrby do přírody, vzdělávací programy pro děti, mateřské školky a školy. Vozíme velblouda do měst na různé akce, kde je velbloud vždy středem pozornosti. Na maso své velbloudy nedávám, byl by to opravdu moc drahý steak. Na mléko zatím také ne, jelikož se nevěnuji rozmnožování velbloudů a pracuji převážně se samci,“ říká Žaneta Fabiánová.
Jinde ve světě, například v Saudské Arábii má toto zvíře mnohem praktičtější využití - chová se v hojném počtu na velbloudích farmách za účelem produkce velbloudího mléka. Ve Spojených arabských emirátech jsou velbloudi zase šlechtěni zejména pro rychlost a schopnosti účastnit se dostihů.
Velbloudí maso je oblíbená poživatina na Blízkém východě a v severní Africe. Tady jsou také největší velbloudí trhy na světě. Naopak v Austrálii jsou dvouhrbí živočichové nepříliš oblíbeným zvířetem, v důsledku přemnožení totiž likvidují vegetaci ve vnitrozemí.
„V poušti Gobi žije kolem tisíce kusů divokých velbloudů dvouhrbých, a proto byl tento druh zařazen do seznamu zvířat ohrožených vyhubením. V domácích chovech po celém světě je zhruba 1,5 miliónu velbloudů dvouhrbých. Lidé je tu chovají především pro srst, využívají je jako dopravní prostředek nebo jako zvířecí posilu k převážení těžkých nákladů. Velbloudů máme v současné době v naší zoo devět, a z naší zkušenosti se tento zvířecí druh dožívá mezi 20 a 25 lety, literatura však uvádí až 40 let,“ řekl Jan Marek, kurátor kopytníků z pražské zoologické zahrady.
