Výroba kmenových budek
Budky vyrobené z části kmenů stromů, tzv. kmenové nebo také klátové budky, svým tvarem a charakterem asi nejvíce imitují přirozené hnízdní dutiny. Jejich výroba je však většinou pracnější než u budek vyrobených z prken.
Kmenové budky
Předností kmenových budek je jejich přirozený vzhled a menší nápadnost, zejména v lesních porostech, a z toho i vyplývající alespoň částečná ochrana před nežádoucím zájmem ať už ze strany člověka nebo predátorů. Nevýhodou je značná pracnost při jejich výrobě, a pokud budky soustružíme nebo dlabeme, tak i potřeba speciálního nářadí. Další nevýhodou je, že se z nich zpravidla v krátkém čase oloupe kůra. Tuto nepříjemnost lze trochu oddálit použitím kmenů skácených v letním období, na kterých kůra vydrží o něco déle. Kmenové budky jsou také poměrně často poškozovány datly, většinou se totiž u nich nedělá oplechování ani jiná ochrana proti predátorům. Výhodou i nevýhodou je jejich poměrně velká hmotnost. Ta na jedné straně ztěžuje manipulaci s budkami v terénu, zároveň však přispívá k jejich větší stabilitě, zejména při volném zavěšení např. pomocí drátu nebo háčku.
Různé velikosti kmenových budek pro papoušky
Přirozený vzhled kmenové budky může přilákat ke hnízdění některé druhy, které nemají příliš velkou důvěru k umělým hnízdním dutinám, např. holub doupňák, sýkora lužní či sýkora babka. Podle některých autorů ji však preferují všichni ptáci, zejména má-li tvar přirozené datlí dutiny.
Výroba kmenové budky
Z vyhnilých kmenů: Nejjednodušším způsobem, jak vyrobit kmenovou budku, je použití vyhnilého kmenu nebo silné větve. Dutina se pouze očistí, upraví do potřebných rozměrů a tvaru, opatří se vletovým otvorem, dnem a odklápěcí střechou a může se umístit na stanoviště v přírodě. Ale pozor její krátkou životností – kmen totiž dále vyhnívá. Vyhnívání můžeme částečně zabránit důkladným očištěním vnitřku budky od zbytků hniloby.
Soustružením: První, kdo začal vyrábět kmenové budky soustružením, byl německý ornitolog a průkopník moderní ochrany ptactva Hans von Berlepsch. Tzv. Berlepschova budka je odvozena od tvaru přirozené datlí dutiny, byla vyráběna ve třech různých velikostech a přirozené nerovnosti uvnitř dutiny nahrazovaly tři souběžné zářezy asi v polovině výšky dutiny. Ve dně budky byl vyvrtán otvor o průměru 5 mm pro odtok náhodně vniklé vody. Pokud se dnes budky soustruží, mají tvar spíše válcovitý, což je jednoznačně méně pracné a rozdíl v kvalitě není snad až tak znatelný.
Dlabáním: Špalek podélně rozřízneme nebo ještě lépe rozštípneme (obě poloviny k sobě těsněji přilehnou). Do obou polovin se poté snadno vydlabe potřebná hnízdní dutina. Rozpůlený špalek se na závěr sbije prkénky, z nichž větší tvoří stříšku a menší dno. Na závěr vyvrtáme vletový otvor a přibijeme nebo přišroubuje závěsnou lať. V minulosti se u nás vyráběly zajímavé a celkem praktické ležaté dlabané budky s delším vletovým otvorem. Výhodou těchto budek je jejich snadné zavěšování na mladých stromech nebo i keřích, mezi jejichž silnější větve se budka jenom zaklesne. Nevýhodou je většinou málo prostorná hnízdní dutina.
Štípáním: Jednoduchý postup výroby kmenové budky, vlastně pouze pomocí sekery. Nejdříve se rozštípne špalek na čtvrtiny, poté se z každé čtvrtiny oddělí střed a ponechá se pouze 4–5 cm dřeva s kůrou, na jednu čtvrtinu se připevní zavěšovací lať z tvrdého dřeva a čtvrtiny se opět spojí. Zbývá pouze dodělat dno a střechu a vyvrtat vletový otvor.
