Zapřahání

Text je zaměřen především na Shetlandské pony, ale vše platí obecně i pro ostatní druhy poníků, či velké koně.

Shetlandi byli v našich zemích zapřaháni již v předminulém století. Velice brzy po svém dovozu pronikli do vojenských kapel k tahání bubnu. Posádkoví velitelé záhy poznali, že hřivnatý shetland v krásném postroji je v kapele velmi efektní Ještě v roce 1945-1948 byl shetlandský pony téměř v každé větší vojenské hudbě.

Také povozníci brzy zjistili, že pár skromných shetlandů utáhne více, než jeden velký kůň a přitom méně spotřebují a jsou nenároční na ustájení. Mimo to v zápřeži velmi dobře vypadají. Ještě v roce 1985 bylo v okrese Kladno několik povozníků se shetlandy.

Právě to, že v zápřeži shetlandi dobře vypadají, přispělo k jejich rozšíření na velkých statcích a to nejen šlechtických. Malý kočárek tažený shetlandy v bezvadných postrojích se stal módou, které udělala konec kolektivizace zemědělství a pronásledování selského stavu.

Zásady sestavování spřežení

V minulém století, kdy koňský potah byl běžný, byla tato pravidla obecně známá. Při jednospřeži většinou o žádný výběr nejde, prostě zapřaháme toho koně, kterého vlastníme. Pokud chceme jezdit vozatajskou soutěž, měl by mít tento koník prostorné chody a dobrou tahavost.

Při dvojspřeží je již výběr nutný, pokud chceme, aby spřežení bylo výkonné i dobře vypadalo. Při výběru koní do dvojspřeží (do páru) přihlížíme k temperamentu koní, jejich velikosti - výšce, mohutnosti, dále k délce kroku, spolehlivosti v tahu a nakonec i k barvě.

1. nejdůležitější je temperament. Ideální pro zápřah je klidný, nelekavý kůň, ale zásada je zapřahat koně se stejným temperamentem. Nejde-li to, snažíme se vyhnout sestavení páru koní velmi rozdílných temperamentů, jako koně nervozního s flegmatickým.
2. pokud se týče spolehlivosti v tahu, nespřaháme dva koně nespolehlivé. Máme-li koně nespolehlivého, je nutné ho spřahat s koněm úplně spolehlivým. To platí i u koní zaučených v zápřeži. Proto je ideální učení mladých koní se starším, tedy úplně spolehlivým koněm, tak zvaným učitelem.
3. sestavování podle velikosti a mohutnosti. V zápřeži mají být koně stejné rasy, ale i u shetlandů - uvnitř jedné rasy - je ve výšce i mohutnosti značný rozdíl. Zapřahat spolu dva koně s větším rozdílem ve výšce a mohutnosti je nejen nevzhledné, ale také se tím snižuje výkon spřežení. Ale jen málokdy získáte do zápřahu dva koně s nepatrnými rozdíly mezi sebou. Proto o něco vyšší kůň se zapřahá na náruční stranu (vpravo) stejně jako kůň silnější nebo mohutnější. Také se na tuto stranu (vpravo) zapřahá kůň bázlivější, aby při potkávání aut v silničním provozu byl od nich chráněn koněm podsedním (levým).
4. chody obou koní mají být stejné, protože velký rozdíl v délce kroku – chodu - dělá spřežení rozhozené a nevýkonné.
5. na posledním místě se přihlíží i k barvě obou koní. Ideální je samozřejmě jejich stejná základní barva, nebo dokonce i přesně stejný typ této barvy – oba světlohříví ryzáci, oba černobílí strakáči… Máme-li koně nestejné barvy, dává se při splnění výše uvedených požadavků světlejší kůň na stranu náruční, obdobně i kůň s více bílými odznaky. Při spřežení bělouše s vraníkem, tak zvaném císařském páru, by měl být bělouš také na straně náruční. Ve čtyřspřeží se vraníci a bělouši spřahají křížem, jak to známe u kladrubáků. Podotýkám, že barva je až na posledním místě ve výběru koní, zlepšuje pouze vzhled, ostatní ukazatelé však výkonnost.

Zdánlivě vypadá sestavení dvojspřeží shetlandů jednoduché. Ve skutečnosti to tak není. Dlouhou dobu se v ČR upřednostňovali shetlandi čtvercového rámce u kterých je často kratší krok a chod méně prostorný. Dnes máme v chovu několik hřebců importovaných z Holandska, kde se při posuzování odchovaných koní preferuje prostornost chodů.

Druhy postrojů

Postroje rozdělujeme na:

1. pracovní - chomoutové
2. anglické – chomoutkové
3. uherské / maďarské / - poprsní
4. francouzské

V České republice podle oblastí se tvar chomoutů trochu odlišuje - hlavně tvarem špičky chomoutu, v českých krajích má chomout koženou špičku, v podhůří Orlických hor jsou chomouty s rozdvojenou špičkou, na Moravě chomouty kulaté. Výhodou chomoutu je lepší využití síly koně, nevýhodou je, že šířka chomoutu je neměnná a pokud je chomout mladému koni velký nebo staršímu už úzký, musíte pořídit jiný chomout.

Kočárové postroje chomoutkové – anglické mají chomout kožený, s kovovou obručí a jsou bohatě zdobeny kováním. Pro shetlandy se používají málo.

Postroje poprsní – uherské jsou zdobeny koženými ozdobami, jsou jednoduché a pro shetlandy velmi vhodné, protože se dají upravovat podle velikosti koně, je možné je používat na mladé spřežení i na již zmohutněné dospělé koně. Nevýhodou je, že se kůň opírá do poprsnice pouze prsy a nevyužívá se celá tažná síla koně.

Francouzký chomout spojuje výhody chomoutu a poprsního postroje, protože je to chomout ušitý z kůže a lze jeho velikost nastavovat povolováním a utahováním zápinek.

Ohlávka – stájová ohlávka, stájovka, používal se i název vazák. Je to ohlávka jednoduchá, ale pevná, koně se za ní uvazují nebo vodí, klisny a hříbata se na ohlávce i předvádějí. Stájové ohlávky jsou kožené nebo popruhové, které jsou levnější. Při prodeji předává prodávající koně se stájovou ohlávkou, je to vizitka solidnosti chovatele.

Uzda a uzdečka – pracovní ohlávka. Nejpoužívanější je uzdečka - je vyrobena podle určení. Jezdecká je z tenčích řemínků, zápřahová ze silnějších, kočárové mívají zvláště u anglických postrojů oční klapky - u anglických kulaté, u uherských hranaté.

Vlastní zapřahání

Nejprve si pro poníka pořídíme dobře padnoucí postroj. Zatímco chomout nebo chomoutek umožňuje poníkovi těžší tah (lépe se využije jeho síla), nevýhodou je, že velmi záleží na správně zvolené velikosti, aby chomout koně neškrtil. Poprsní postroj je vhodnější pro lehký tah, ale je výhodný pro zaučování mladých koní, protože se jeho velikost dá pomocí přezek upravit, aby seděl dobře mladému poníku i koni s dokončeným růstem. Poprsní postroj se také mnohem lépe postrojuje.

Nejprve se sami musíte naučit koně postrojit, nejlépe v boxu, kdy koník dostane nějaké krmení a vyzkoušíte si na něm, kam co patří. Chomout se obvykle nasazuje tak, že se koni dá na krk nejprve samotný polštář, který rukama držíte tak, abyste ho poníkovi nasadili bez ohrožení jeho očí a uší, pak pokračujete samotným chomoutem, který je o kousek širší než chomoutový polštář. Pokud má váš kůň úzký krk a tedy používá i úzký chomout, nasazuje se koni na hlavu otočený širší částí nahoru – aby chomoutem snáze koník prostrčil hlavu a na krku se pak chomout otočí do správné polohy. Zpočátku koně strojíte bez opratí a postraňků, necháte jen části, které postroj drží na koni ve správné poloze.

Když už jste se naučili koně postrojit, můžete ho postrojeného vyvést a provádět ho po dvoře nebo venku. Můžete jej v postroji lonžovat, pokud je poník klidný, můžete zkusit vedení shetlanda zezadu na oprati. Nejdříve povede poníka u jeho hlavy nějaký váš pomocník, později vedete koně zezadu sami – využijete dobu, kdy sám od sebe jde ochotně dopředu. Pokud jste ho vodili do výběhu, teď stejnou trasu absolvuje postrojen a u výběhu ho odstrojíte. Druhý den si trasu mezi stájí a výběhem prodloužíte.

Pro vyjití, zastavení, obraty vpravo a vlevo používejte slovní povely a současně poníka veďte zezadu opratí připnutou k udidlu přes kroužky postroje. Později zkusíte „otahování“ – přidáte k postroji postraňky prodloužené provazem, do kterých se budete zapírat (nebo náš pomocník) a tak naučíte poníka opřít se do postroje, postupně si také poník zvyká na dotyk postraňků na svých stehnech a bocích, nakonec můžete postraňky zapnout do rozporky a následuje popotahování přiměřeně těžkého břemene – může to být „kláda“ – tyč opatřená řetízkem k připojení rozporky, nebo při zaučování poníka v zimě staré dětské sáňky – prostě zátěž, která napíná postraňky a přitom nehrozí, že když se vám situace vymkne z rukou, že zničíte mnohem dražší vozík.

Základní pravidla

1. Jakákoliv práce s koněm je snazší, je-li kůň dokonale vypohybován (na lonži nebo ve výběhu)
2. Dejte vždy koni dostatek času, aby pochopil, co od něj žádáte - když úkol pochopí, většinou se ho snaží splnit. Proto zaučujte po etapách a nikdy nespěchejte!
3. Při zapřahání, vždy pracujte klidně a bojácné koně uklidňujte. Jste-li nervózní, nervozita se přenáší i na koně.
4. Trestání omezte na minimum, protože u koní jako u lidí je odměna 10x účinnější než trest. Neposlušnosti poníka braňte jen tím, že zesilujete tlak na něj, aby cvik udělal (např. má-li stát, držíte jej na místě)
5. Vždy si zajistěte pomocníka, znalého této činnosti, nebo alespoň ochotného a nebojácného.

Nejsnadnějším zaučením koně v zápřeži je zapřahání s učitelem, tj. se spolehlivým, klidným koněm, který dokonale práci v tahu zvládl. Shetlandský pony je inteligentní, učenlivý a pracovitý koník, kterého naučit nosit a tahat je mnohem snadnější, než u jiných plemen koní. Správný postup je však nutný, aby nedošlo ke špatným návykům.

Zaučování s učitelem

1. Dokonale vypohybovaného poníka postrojíte (obléknete do postroje) a připřáhnete na náruční stranu k učiteli, který je již zapřažen na podsední (levé) straně.
2. Je-li mladý kůň připřažen, pomocník připne z pravé strany vodítko, ale koně pouze zajišťuje.
3. Cvičitel usedne na vozík – kočárek, dokonale uchopí opratě a odbrzdí, musí mít dobrou oporu nohou, pak pobídne koně do kroku, nereaguje-li mladý kůň pomocník ho popovede.
4. Až do uklidnění koně a do doby, kdy mladý koník jde jistě, zůstává pomocník po jeho boku s připnutým vodítkem. Jde-li koník klidně, pomocník odepne vodítko a za jízdy nasedne, ale je připraven kdykoliv sesednout a pomáhat zaučovaného poníka uklidňovat, nebo řešit jiné situace (např. přehození nohy za postraněk, za oj).
5. Při vypřahání se vypřáhne nejprve mladý poník, po jeho odvedení do stáje teprve kůň -učitel.

Druhý den je postup stejný, jen čas jištění je možno zkrátit. Můžete několikrát přejít do klusu, ale klusat jen lehce a krátce. Třetí den můžeme klusat častěji a déle, ale vždy jen lehce (po rovině, v tempu dle chuti koní).

Výcvik od prvního postrojení ve stáji do zvládnutí klidného tahání trvá 1-3 měsíce. Záleží také na tom, jak se dosud s poníkem pracovalo a zacházelo, některý pony člověku velmi důvěřuje, je povahově vyrovnaný a s novými úkoly se snadno smíří, takového může zkušený vozataj naučit dobře tahat i za týden, protože ho rovnou připřáhne ke zkušenému koni a nic nepokazí. Jiný pony potřebuje skutečně velmi postupně přidávat nové prvky výcviku, nový prvek musíte zkoušet v co nejklidnějším prostředí, např. na dvoře, v ohradě, pak při procvičování je dobré prostředí měnit, aby poníka práce bavila. Prováděním poníka po silnici jej přivyknete na ruch dopravy, můžete mladého koně vodit za vozem, který táhne jiný kůň, aby přivykl zvukům vozíku a dobře si ho prohlédl.

Je lepší používat vozík na gumách, protože je tišší, pokud můžeme volit, tak k výcviku použijte vozík s níže umístěným těžištěm (nezvrhne se), s dobrým rejdem až 180o, abychom i v situaci, kdy zapřáhnutý poník zkusí řešit situaci tím, že nepůjde dopředu, ale bude se otáčet zpět, jste ho mohli nechat se přesvědčit, že ani tak se tahání nevyhne. Platí to zejména tehdy, když máte poníka jediného a nemůžete se spolehnout na koně-učitele. S takovým poníkem zkoušejte první týden až dva tahání pouze v kroku, protože v klusu vozík více rachotí, pomocník nestačí vedle poníka situaci jistit a mladý kůň neumí ani brzdit vozík při jízdě s kopce a místo přidržení by před ním pouze utíkal…

Předcházejte včas možným nebezpečným situacím, na vozík nastupujte, jen když pony klidně stojí, hned po uchopení opratí poníka do vykročení nepobízejte, jinak netrpělivý poník či poník velmi ochotný k práci bude za chvíli považovat za povel k vykročení již vaše nasedání a nakonec budete naskakovat za jízdy! Zkoušejte si zastavování na různých místech, učte poníka klidnému stání, ale při delším čekání, kdy poníka opouštíte (nákup, návštěva), jej zapřaženého vhodně uvažte, nebo i vypřáhněte a uvažte vypřáhnutého. Počítejte se spěcháním poníka domů, v cizím prostředí zapřahejte tak, že pony je hlavou od směru vašeho příjezdu a teprve až s vozem po vašem nasednutí se otáčejte.

Připomínám, že uzdy a opratě při učení mladých koní musí být bezvadné, protože jsou při výcviku více namáhány než při ježdění se zkušeným koněm a nečekané přetržení uzdy nebo opratě nevycvičeného koně může způsobit poranění jak lidí, tak koní a to bychom neměli riskovat (zatímco zkušený tahoun zastaví i na pouhý slovní povel).

Poníka do čtyř let nepřetěžujte, používejte ho pouze k lehkému tahu, v tempu, které sám nabídne (nakluše-li, necháme klusat, přejde-li do kroku, do klusu nenutíme). Výjimkou může být první zácvik ve voze, kdy, aby nám shetland s vozem „neutekl“, zatížíme vůz nákladem, ale zde to nevadí, protože první jízdy jsou pouze krátké, jen 10-20 minut práce ve voze. Při práci poníka sledujte, jak se potí, jak dýchá a při delší práci poskytněte oddech do oschnutí a vydýchání.

Při jízdě po silnici samozřejmě dodržujte dopravní předpisy. Vozík musí mít funkční brzdu, nejlépe nožní, dále osvětlení dle příslušné vyhlášky!

Začínáte-li s výcvikem v zimě, můžete začít zatahávat shetlanda zápřahem do dětských saní, pokud mají vpředu kovovou příčku (dřevěná může prasknout), za kterou připevníte rozporku co nejkratším spojem, aby saně v zatáčkách nevybočovaly ze směru tahu. Poník si zvyká na práci v tahu bez ojí, jejichž brzdnou funkci musíte nahrazovat při jízdě s kopce bržděním nohama, aby saně nenajížděly poníkovi na nohy, po rovině a do kopce problémy nejsou. Vedete-li poníka u hlavy, lze bezpečně povozit i děti, při pádu ze saní do sněhu se jim nemůže nic stát. Shetland, pokud nejedete hodně hlubokým sněhem, uveze i dospělého a zasněžená pole a louky můžete využít ke krásným projížďkám, nejste závislí na síti silnic, polních a lesních cest jako při jízdách s vozíkem. Vyhnete se také úskalí silničního provozu. Dobří lyžaři mohou zkusit i skiering – poník táhne lyžaře, který si ho současně opratěmi vede.