Výstava hmyzožravého a plodožravého ptactva

Koncem října už má většina z nás za sebou chovnou sezonu a tak zbývá zase trošku volného času na výstavy, které k podzimu už neodmyslitelně patří.

Největší letošní akcí byla Exotika v Lysé nad Labem, díky problémům spojeným s modernizací výstaviště v Olomouci, se letos nemohla uskutečnit Exota a tak jsme se rozhodli využít této „mezery" a vyrazit s kolegy z klubu do zahraničí na klubovou výstavu, kterou pořádal holandský spolek chovatelů Speciaalclub Insecten-en Vruchtenetende Vogels. Holandský klub byl založen 24. dubna  1971 a je tak o celých 42 let starší, než náš spolek SCHHAPP  který v letošním roce oslavil své páté narozeniny. A jak jsme se mohli sami přesvědčit, tak bylo vidět, že chov měkkožravého ptactva má v zahraničí přeci jen delší tradici než je tomu u nás. V podstatě každá výstava, pořádaná v České republice, je zpravidla zaměřena na papoušky nebo droboť, okrajově je pak možné v posledních letech vidět také pár zástupců měkkožravého ptactva, ono se ale není čemu divit, chovatelů měkkožravého ptactva je u nás stále jako šafránu. A právě proto jsme vyrazili do holandského městečka Oirschot, kde se tato výstava konala. Letošní ročník proběhl ve dnech 26.-27. října, celá akce se koná v malé kavárně  Café - Zaal 't Vrijthof vstupné bylo 3,5 eur,  katalog výstavy pak stál 1euro. Protože to máme z Čech, až na místo skoro 900km měli jsme cestou naplánováno ještě několik návštěv zoologických zahrad a soukromých chovatelů, takže jsme nakonec v Holandsku strávili celý víkend.

Pohled do prostor výstavy Foto: Radek Nesvačil, Martin Jiroušek

Na výstavu jsme tak nakonec dorazili kolem 16 hodiny večer. A rovnou jsme zamířili do prostorného salonku, kde se akce konala, bylo zde celkem 50 klecí a voliér, v kterých poletoval stejný počet druhů ptactva. K vidění tak byla opravdu pestrá kolekce druhů z celého světa a každý z nás si tak dokázal najít tu svou srdeční záležitost. Celá výstava byla perfektně připravena, především pak aranžmá voliér bylo opravdu precizně provedeno. Díky tomu, že výstava probíhá jen po dobu dvou dní, mohou si pořadatelé opravdu neskutečně vyhrát s vnitřní výzdobou klecí, aniž by za tak krátkou dobu ptáci dokázali trusem celé aranžmá znehodnotit. Výjimkou tak nebyly ani vodopády či fontánky umístěné v několika voliérách. Všechny klece pak byly osázeny množstvím zeleně, mechů bromélií a orchidejí  a na dně voliér pak byl  místo obvyklého říčního písku trávník. Ptáci se v takovém prostředí také jednoznačně cítili mnohem klidněji a bezpečněji a bylo možné je fotit a prohlížet z bezprostřední blízkosti. 

Jedna z větších volier Foto: Radek Nesvačil, Martin Jiroušek

Pohled na menší výstavní boxy Foto: Radek Nesvačil, Martin Jiroušek

Většina ptáků pak byla vystavována v páru, jen několik výjimek bylo vystaveno jednotlivě, většinou z důvodů problémů spojených s dopárováním. Takovým příkladem byla i  timálie sýkorčí (Yuhina nigrimenta). Hned u vstupu bylo možné vidět v prostorné voliéře nádherný pár Coting třpytivých (Cotinga cyana). V dalších třech největších voliérách byl k vidění pár loskutáků posvátných (Gracula religiosa intermedia), pár turak bělokorunkatých (Tauraco leucolophus), jeden kus spáráka žíhaného (Crinifer zonurus) a v poslední třetí voliéře pak byli jediní zástupci papoušků, loriové mnohobarví horští (Trichoglossus haematodus moluccanus).

Timálie sýkorčí (Yuhina nigrimenta) Foto: Radek Nesvačil, Martin Jiroušek

Cotinga třpytivá (Cotinga cyana) Foto: Radek Nesvačil, Martin Jiroušek

Z evropských druhů byli k vidění např. dudci chocholatí (Upupa epops) a sýkorky lužní (Parus montanus) ze špačkovitých byly k vidění leskoptve tříbarvé (Lamprotornis superbus) a  leskoptve smaragdové (L.iris), špačkové čínští (Sturnus sinensis), pagodoví (S.pagodarum), červenozobí (S.sericeus) a špačkové indomalajští (Grapucica contra) z timálií krom již zmíněných timálií sýkorčích i  pár timálií stříbrouchých (Leiothrix argentauris) z vousáků odchov vousáků hnědoprsých (Lybius melanopterus), pár vousáků červenožlutých (Trachyphonus erythrocephalus). Pár tangar hnědohřbetých (Tangara preciosa), červenky japonské (Erithacus akahige) několik druhů bulbulů,drozdíků a sojkovců ze vzácnějších druhů to byl bulbul jihoindický (Pycnonotus xantholaemus), drozdík kapský (Cossypha caffra) a sojkovec drozdovitý (Garrulax canorus).

Turako bělokorunkaté s mládětem (Tauraco leucolophus) Foto: Radek Nesvačil, Martin Jiroušek

 Nechyběli ani slavíci modrohřbetí (Luscinia cyane), sýkavky oranžovobřiché (Chloropsis hardwickei) či plodožraví holoubci malovaní (Ptilinopus pulchellus). Na své si zde opravdu přišel každý, takže se ani nedá divit tomu, že jsme nakonec v prostorách salonku strávili skoro dvě hodiny. Součástí výstavy byl i prodejní koutek. Tady se musím zmínit o čistotě klecí, v kterých byli ptáci nabízeni, samozřejmostí pak byla napáječka s vodou a krmná miska. Tahle drobnost je u nás stále přehlížena a doufám, že do budoucna se to změní. K dispozici byl pak i kompletní sortiment krmení od firmy Avian a Nutribird. Před naším odjezdem se nám podařilo sejít s p. Rickem van Groningenem jedním z hlavních členů holandského klubu a navázat alespoň částečnou spolupráci mezi kluby. Celkově na nás výstava udělala velice pěkný dojem a určitě pokud bude příští rok možnost, rádi se zas vrátíme. Kompletní výčet druhů, které byly na výstavě k vidění, je možné najít na holandských stránkách klubu: http://www.vogelspeciaalclub.nl/.