Perlička modrá

Chov perliček

Perlička (předek perličky modré) pochází z Afriky. Mnohdy ji můžeme zahlédnout, nebo slyšet v dokumentech věnujících se životu zeber, lvů a pakoní na savanách jižní a střední Afriky. Ve své domovině je hojně zastoupená, je známá svou nebojácností ale zároveň i velkou ostražitostí. Díky svému křiku a obezřetnosti se stala důležitou součástí každodenního života dalších zvířat a varovný pokřik perliček je již instinktivně vnímám většinou živočichů za signál dát se do pozoru. Bohužel stejnou funkci se snaží perličky plnit i na našem dvorku. (bohužel pro sousedy) ostatní drůbež si velmi brzy zvykne, že pokud je spuštěn rámus je zapotřebí tomu věnovat alespoň minimální pozornost.

Od leva: perlák, perlák, perlička, perlák, perlička Foto: Marián Franko

Úspěch perliček spočívá v jejich instinktu žít v hejnu. V jednotě je síla a tak je samotné chování této drůbeže značně ovlivněno počtem kusů, které máme. V případě jednoho perláka a 2 perliček je obvykle na dvorku klid. Perličky se začlení mezi slepice. Ale stačí komando o počtu 5 kusů a perličky se stanou velmi drzé. Alespoň na mém dvorku si vybudovali značný respekt. Přestože byly vypuštěny do osazenstva výběhu jako poslední, měl z nich strach i dospělý kohout. Snad možná víc než síla je to právě jejich podivné chování, rychlé výpady s okamžitým úskokem. Čím je počet jedinců v hejnu větší, tím jsou drzejší a jednotnější. Hromadné pokřiky na sousedy, útěky dále od domova nejsou výjimkou. Zmínil jsem se, že perlička dobře létá, přesto ale dává přednost chůzi po vlastních. Let využívá především jako možnost rychlého útěku. Samci rádi vylétávají na kůly a kraje střeh, kde před soumrakem vyřvávají a nelze opomenout i snahu perliček hřadovat na stromech pokud nemají k dispozici vhodný perličník.

V samotném hejnu nejsou pravidla dána striktně. Často se stane, že si ptáci navzájem pletou své soky a pak dochází ke zmatku a chaosu. Pokud budeme sledovat hejno, které je v klidu a má odpolední siestu, můžeme vypozorovat znaky v chování, které ukazují na dominantní jedince, podřízenost nebo šikanu. Stačí však trochu perličky postrašit a táhnou za jeden provaz. Z pozorování jsem si všiml ještě jedné situace, kdy panuje mír a klid. Je to případ, kdy se ptáci čistí a rovnají si peří. Je zvykem, že si navzájem ozobávají nečistoty (a v Africe pravděpodobně i parazity) na holé kůži v okolí hlavy. Takový jedinec pak natáhne krk, do široka otevře zobák a nechá své kolegy, aby vyškubali vše, co tam nepatří. Samci, kteří se ještě před chvíli nemohli ani strpět si najednou dovolí nechat dotýkat navzájem na těchto citlivých místech.

Určení pohlaví

U dospělých jedinců není určení pohlaví až takovým problémem. Perlák se vyznačuje většími lalůčky, okolí nozder je také pokryto větší vrstvou kůže, přilba bývá větší a u špičky zkosená. Perlička modrá má mnohdy velmi nevýrazné lalůčky a malou špičatou přilbičku. Tyto rozdíly mezi samcem a samicí lze pozorovat okolo 22 týdne věku.

Bohužel ne vždy je odlišnost mezi samicí a samcem tak zřetelná. Mnohdy má samice lalůčky stejně velké. Pak přichází na řadu vydávané zvuky. Tento zvuk (volání perličky) vydává pouze samička.

Foto: Marián Franko

Párování a rozmnožování

V přírodě vytvářejí perličky páry. V zajetí může perlák akceptovat i další samice. Pokud je ale perlic hodně (více než 3) klesá oplodněnost vajec. Pokud mám vycházet z chování mého perláka, pak věrnost není jejich silnou stránkou. V období, kdy perličky seděly na hnízdě, si nahradil společnost slepicemi. Po vylíhnutí mladých potřeboval 2 týdenní společnou izolaci od slepic, aby znovu přišel na chuť perličkám. Ačkoliv obě akceptoval, když jedna přestala vodit mladé a začala snášet, napadal druhou perličku s mladými (perličata mu nevadily). Z počátku jsem tomu věnoval pozornost, ale nyní beru pouze na vědomí, že perlák opět nenávidí svou partnerku a vybral si jinou a že to bude za měsíc opět jiné. Zdá se že roky umělé inkubace se již v tomto ohledu na perličkách silně podepsaly. Bude však záležet i na konkrétních jedincích.

Naopak perličky jsou perlákovi věrné. Pokud jsou záměrně odděleny nebo se zatoulají, perláka volají (volání perličky výše). Perlák v hejnu nesnese jiného samce a v omezeném výběhu může druhého samce i smrtelně zranit. Hlavní šarvátky probíhaly v podvečer. Samice jdou jako první na hřad a samci se hodinku před spánkem předvádějí, vzájemným proháněním a vyřváváním na kůlech plotu.

Prostředí pro chov

Perličky preferují prostředí, kde pole nebo louka přecházejí postupně v les. Sami se zdržují téměř celý den v otevřených prostranstvích, ale jedině pokud je tráva dostatečně vysoká, aby nebyly snadno vidět, ale dostatečně nízká, aby ony samy měly dobrý rozhled. Na čerstvě posekanou louku nevcházejí. Pokud je tráva příliš vysoká, ztrácejí orientaci a snaží se pobytu v ní také vyhnout. Během dne pak perličky procházejí louku několikrát a sbírají různý hmyz. Zahraniční zdroje uvádějí, že plochy, kde se pohybují perličky, mají významný pokles výskytu klíšťat. Na druhou stranu perličkám neunikne ani tak užitečný hmyz jako je včela. Nedoporučuje se proto chovat hejna perliček blízko úlů. Krom hmyzu jsou rovněž aktivní na podzim ve sběru travních semen. V mém výběhu byly perličky ty poslední, které čekaly a žebraly u koryta, když krmivo došlo.

Foto: Marián Franko

Přestávky během dne, určené k popelení a starost o peří, tráví perličky v úkrytu nejlépe v malém křoví. Na noc, pokud není k dispozici kurník, se perličky snaží hřadovat na stromech.

Víc očí víc vidí a perličky jsou obzvláště ostražití ptáci. Čím více je ptáků v hejnu tím větší je pravděpodobnost, že potencionální nebezpečí bude odhaleno v čas. Po vyplašení odlétají právě do blízkých křovin nebo lesa. Samotný les perličky využívají pouze v případě, že je řídký. Les, který má husté spodní patro, není perličkami považován za bezpečný a zdržují se jen na jeho okraji.

Přestože má perlička modrá vcelku krátká křídla, budí let dojem lehkosti. Podobný letu bažantu je pouze v počátečním náběhu a pak doplachtění do úkrytu. Je však mnohem tišší. Perličky umí velmi dobře létat, ale obvykle neodletí dále než 70-100m a většinou nízko nad zemí. Nesnaží se nabírat výšku a přelétat ploty. Pokud před sebou vidí překážku, zastaví se obvykle přímo před ní. Dobrým způsobem, jak zabránit perličkám opouštět stanovený výběh, je výsadba malých křovin v okolí plotu. Perličky při vyplašení pak instinktivně míří do křoví. V mém výběhu si perličky vybraly 3 místa kam po vyplašení pravidelně zalétaly. Vždy se jednalo o husté křoví.

Odchov

Perličata se líhnou okolo 27 dne. Není to však podmínkou. Záleží pravděpodobně na stáří vajec. Ze stejného hnízda se mi líhlo perliče až 31 den (už v líhni) a bylo naprosto v pořádku. Těžko říct, zda je vhodné nechávat tyto kuřata dolíhnout. V přírodě by v rámci líhnutí v jednom hnízdě neměla šanci. Vylíhlá perličata jsou choulostivá na vlhko a zimu. Pokud chcete zamezit ztrátám, nepouštějte kvočnu nebo perličku ven (do neuzavřeného a nekrytého výběhu) dříve než po 14 dnech. Po 3 týdnech jsou perličata při rychlém růstu velmi dobře opeřená a nehrozí jim podchlazení. Není již třeba podnikat žádné opatření z důvodu změny počasí. Jako rodiče jsou perličky naprosto unikátní. Chování je podmíněno tolika zachovanými instinkty, že se tomu žádná jiná drůbež nevyrovná. Nejprve bych se rád věnoval odchovu pod perličkou, protože má tolik odlišností. Bude pak jasné, jak snadné je odchovávat pod běžnou slepicí. Konkrétní problémy s odchovem perliček naleznete v rubrice články.

Jiné zvláštnosti

Po nákupu perličky určitě zastřihněte. Odstraňte 9 letek na každém křídle způsobem, jaký je popsán v článku o husách. To zamezí perličkám v útěku a po složení křídel nebude zákrok vidět. Do roka vše doroste. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že ani 2 měsíční uzavření ve výběhu byť s výhledem na okolí nezaručí 100 % věrnost. Nejlepší je nakoupit mladé perličata. Ty si vytvoří během ranného života o mnoho větší vztah k danému místu a neopouštějí ho na větší vzdálenosti. Perlička modrá se sice naučí, kdo je jejím chlebodárcem, ale náhlá změna (třeba ve vašem oblečení) může způsobit snadno paniku.

Zima

Přestože jsou původem z Afriky, jde o odolné ptáky. Stačí nevytápěný perličník, který je chrání před vlhkem a průvanem. Trochu odlišné chování čekejte při napadnutí hrubší vrstvy sněhu. Perličky se nerady brodí, a proto po vyplašení hledají nejbližší místo nepokryté sněhem nebo stromy. Jsou-li stromy daleko, poletí perličky mnohem dále než během léta. V zimě proto perličky nepřistanou v křoví 20m od domu, ale klidně i na střeše nebo komíně souseda 200 m od baráku, 10 m vysoko.

Foto: Marián Franko