ZE ŽIVOTA HUSY – líhnutí housat

Dnešní téma popisuje líhnutí housat, které se dá rozdělit do tří kategorií:

• líhnutí přirozené, to znamená, že husa si vysedí vlastní snesená vejce;
• líhnutí náhradní, kdy husí vejce podkládáme jinému druhu drůbeže (např. krůta, kachna či slepice);
• líhnutí umělé, kdy husí vejce líhneme v líhních.

Každá tato varianta přináší svoje výhody, ale také rizika, která musíme zohlednit při rozhodování, jak líhnout.

Přirozené líhnutí bývá z pohledu chovatele tou nejsnadnější variantou, neboť veškerá starost a průběh líhnutí leží na huse. Jak jsem se zmínil v minulém čísle, vejce huse podkládáme, až když má hnízdo vystlané prachovým peřím a neopouští ho. Inkubační doba se udává 30 až 32 dní. Máme-li možnost, nasadíme husu tak, aby líhnutí připadlo na víkend, kdy většina z nás bývá doma a budeme se tedy moci věnovat vylíhlým housatům. Husa první dny po zasednutí sedí velice pevně a hnízdo neopouští. Mnoho začínajících chovatelů se mě pak ptá, zda husa nezahyne, když skoro nepřijímá potravu. Toho se bát ale nemusí, protože husy po prohřátí vajec většinou hnízdo opouštějí, a to nejčastěji po ránu, kdy se napijí a hltavě pozřou něco potravy. Huse tedy umožníme neomezený přístup k vodě a krmíme ji, pokud je to možné, jen směsí celého zrna (pšenice, ječmen, kukuřice). Zrno vydrží v trávicím traktu déle, takže husa netrpí tolik hladem. Při krmení různými míchanicemi, které mohou zkvasit, riskujeme, že husy dostanou průjem a hrozí také znečištění vajec. Do takto znečištěných vajec mohou vniknout choroboplodné infekce a může dojít k odumření zárodku. Správnou teplotu vajec husa hlídá otáčením jak jednotlivých vajec, tak i jejich místa v hnízdě, protože teplota v různých částech hnízda je značně rozdílná a husa obracením vajec zabrání podchlazení nebo přehřátí zárodku.

Chceme-li zjistit, zda jsou vejce oplodněná, dá se tak učinit 10-12. den po nasednutí, kdy vejce prosvítíme silnou žárovkou. Oplodněná vejce poznáme podle zárodečného terčíku a vlásečnic krevního oběhu. Čistá vejce a vejce s odumřelými zárodky - to jsou vejce, na kterých je při prosvícení vidět krvavý kroužek po obvodu celého vejce - vyřadíme. Odumřelá vejce by v případě neodstranění mohla prasknout, což bychom poznali podle silného zápachu, a nastala by situace, kdy by obsah takto poškozených vajec infikoval zárodky zdravých vajec. Další kontrolu můžeme provádět 25-27. den, kdy zjistíme, zda zárodky žijí či odumřely. Vejce vložíme do nádoby se studenou vodou, která způsobí ochlazení vejce a živý zárodek rozhýbe vejce do kývavého pohybu. Odumřelé zárodky se nehýbou, nebo klesají ke dnu a po vytažení z vody zůstávají chladné. Po 21. dnu inkubace zárodky vytvářejí tolik tepla, že husa vejce ochlazuje tím, že na vejcích občas nesedí, ale jen stojí. Doba chlazení závisí na teplotě vajec.

Při líhnutí je velice důležité nejen teplo, ale také vlhkost, kterou husa zajišťuje tím, že když opustí hnízdo, aby se napila, nasytila a vyprázdnila, tak se namáčí ve vodě a takto mokrá nasedá na vejce. Jednak vejce ochladí, jednak zvyšuje vlhkost tolik důležitou pro zdárné líhnutí. Sedí-li více hus v jednom husníku, dbáme na to, aby se husy nerušily, to znamená, každá husa má hnízdo v jiném rohu husníku. Jsou-li husy blízko sebe, stává se, že si kradou vejce, přičemž hrozí jejich prochladnutí, protože husa nemůže obsednout tolik vajec (až 20).

Líhnutí housat začíná 28. až 29. den, a to podle stáří nasazených vajec. Nejmladší vejce se líhnou dříve. 28. den je už na tupém konci vejce otvor se zobáčkem. Husa s housaty komunikuje různým syčením a štěbetáním, na které housata odpovídají, a zároveň je tím stimuluje k urychlení inkubace. Housata se většinou líhnou do třiceti dnů, ale z nejstarších vajec se mohou housata vyklubat až 32. den. Husu v tomto období rušíme co nejméně, protože velice urputně brání hnízdo a hrozí jí nebezpečí ušlapání čerstvě vylíhlých a ještě neoschlých housat. Housata je ale dobré odebrat, pokud možno nadvakrát, z důvodu většího klidu na dolíhnutí zbylých housat, ale také z důvodu prevence, abychom o vylíhlá housátka z různých důvodů nepřišli Vylíhne-li se mnoho housat v krátké době, ne všechna zůstanou pod husou a přesto, že jsou nemotorná, mohou někam zalézt, nebo je může odnést škodná (kočka, potkan, apod.). I když mám zkušenost u českých hus, u kterých je pud ochrany potomstva zachován nejvíce, že takto vypadlá housata brání houser, který tráví většinu času poblíž hnízda s husou, zvláště má-li jen jednu husu. Husa při dolíhnutí brání vejce i vylíhlá housata, ale stalo se mi, že do snáškového hnízda vlezl potkan a požíral naklovaná vejce a husa zřejmě pohyb pod sebou nebrala jako nebezpečí a vejce nebránila.

Na začátku jsem se zmínil o výhodách a nevýhodách různého typu líhnutí, takže nyní shrneme nevýhody přirozeného líhnutí. Hrozí nebezpečí, že husa nezasedne, a nemáme-li jinou možnost, přijdeme o celou snášku. Husa může vejce po určité době z různých důvodů opustit. V době sezení můžeme o snášku přijít (škodná), to samé platí o vylíhlých housatech. Výhody jsou jasné, ale když vidím husu s housaty na zelené trávě, tak to je pocit, který stojí i za ta rizika.

Líhnutí náhradní je, když podkládáme husí vejce náhradní kvočně, nejčastěji pižmovce, krůtě, ale i větším plemenům slepic. Líhneme-li pod kachnou, je to ten nejpřirozenější způsob, protože kachna má stejný průběh líhnutí. V případě pižmovky musíme mít ale na zřeteli, že její inkubační doba je 35 dní a kachna při dřívějším líhnutí může housátka z hnízda vyhodit či jinak zahubit. Je proto dobré po pěti dnech jejího sezení vlastní vejce nebo podkladky odstranit a nahradit husími vejci. Krůta je velice dobrou kvočnou a i její velikost umožňuje podkládání více vajec než pod slepici. Krůta i slepice ale mají jiný průběh líhnutí a tak tyto rozdíly musíme stimulovat. Husí vejce se musí ochlazovat, ale také kropit z důvodu vlhkosti. Krůtu (slepici) musíme po týdnu až deseti dnech inkubace z hnízda odstranit a zkontrolovat, zda nejsou vejce poškozená a prosvítit tak, jako jsme činili u husy. Je důležité dohlédnout, aby náhradní kvočna vejce nepřehřála!! Ochlazování a vlhčení musíme stimulovat po celou dobu inkubace. Odebírání vylíhlých housat je stejné jako u husy. Nevýhody náhradního líhnutí jsou v tom, že musíme hlídat chlazení a vlhčení a pak také to, co platí u hus, nebezpečí škodné.

Umělé líhnutí je popisováno v mnoha publikacích, takže jej nebudu tak podrobně popisovat, ale zmíním se o některých specifikách líhnutí housat. Důležité je, v jaké líhni budeme líhnout. V dnešní době je mnoho typů líhní, ale nejzásadnější rozdíl je, zda máme líheň s nuceným oběhem vzduchu či bez. V líhni, kde není zajištěna cirkulace vzduchu ventilátorem, je značný teplotní rozdíl na vrchní a spodní straně vejce, a tak i teplota v líhni je vyšší než 37,8°C nutných k vývoji zárodku. V těchto líhních je teplota na vejci 39,8 až 40 stupňů. První dva dny po vložení vejce neotáčíme, taktéž činíme poslední dva dny před vyklubáním housat. Osmý den inkubace začínáme vejce chladit tak, že lísku s vejci vyndáme z líhně přibližně na 10 minut. Kontrolu teploty provádíme tzv. víčkovou metodou, kdy vejce přiložíme na víčko a teplota vejce by měla být o něco chladnější. Každý den prodlužujeme dobu chlazení, tak jak to činí husa, a 25. den chladíme 30 až 40 minut. Stalo se mi, že jsem na vejce zapomněl a nechal jsem je 6 hodin chladit, přesto se líhla naprosto normálně a tuto skutečnost mi potvrdilo mnoho chovatelů. Je také dobré chlazení vajec neprovádět pravidelně, ba právě naopak, neboť ani husa nechladí vejce ve stejnou hodinu. V líhni dbáme na správnou vlhkost, která by se měla pohybovat okolo 65 %. 28. až 30. den zvýšíme vlhkost na 70 až 80 procent. Docílíme toho nejlépe tak, že rozprašovačem kropíme vejce, pokud možno i několikrát denně. Housátka z líhně vyndáváme oschlá a se zataženým vaječným váčkem. Výhody tohoto typu líhnutí jsou v tom, že máme neustálou kontrolu vajec a nehrozí nebezpečí např. škodné. Nevýhody jsou, že veškerá starost v průběhu líhnutí leží na našich bedrech. Dále je možný výpadek elektrické energie či porucha líhně. Procento líhnivosti není také tak vysoké jako při přirozeném líhnutí. Každý také nevlastní líheň, která také bývá finančně náročná.

Přeji hodně úspěchů při líhnutí.