Chov kachen pižmových

Kachna pižmová (známá je také pod názvy čínská kachna, husokachna, barbarie - brojlerový typ) pochází z jižní Ameriky. Je příbuzná naší kachny divoké. S českou domácí kachnou (domestikovanou z březňačky) je křížitelná, ale potomci jsou neplodní. Kachna pižmová se stala mezi chovateli velmi oblíbenou pro své dobré vlastnosti. Dospělá kachna nevydává téměř žádné zvuky, kačer pouze syčí. Je dobrou matkou a snadno se rozmnožuje.

Jste-li začínající chovatel, nebo chcete začít odchovávát kachny na maso "eko" chovem, je kachna pižmová nejlepší volba. Je nekonfliktní a velmi soběstačná. Při včasném jarním hnízdění dokáže kachna odchovat kachňata i dvakrát v roce.

Domestikace kachny

Domestikace pižmovky velké není dotáhnutá až tak daleko, jak je tomu u kachny divoké (březňačky) nebo husy velké. Od své divoké příbuzné se liší pouze menší plachostí, mírně vyšší hmotností a vyšlechtěním na čistě bílá plemena. Důvodem, proč se nepokračovalo ve šlechtění dále, bude zřejmě velmi dlouhá inkubace kachen, která je 35 dnů. Zatímco kuřata jsou už dva týdny vykrmována a pekingské kachny ve stáří jednoho týdne, čínské kachny se teprve líhnou. Z pohledu umělé inkubace jsou neekonomické. Snad i díky tomu zůstal u naprosté většiny kachen půd kvokavosti zachován a kachny jsou velmi starostlivé a pečlivé matky. Dobře mláďata brání, jsou ostražité a lze je do extenzivního chovu jen doporučit. Kachny rovněž neztratily schopnost letu. Kachny odchovány ve výběhu v lehčí váze jsou výbornými letci. Převažující extenzivní chov těchto kachen měl také pozitivní vliv na jejich odolnost vůči nemocem. Není proto divu, že u drobnochovatelů vytlačila kachna pižmová postupně husu domácí.

Chov

V chovu kachen pižmových budete potřebovat malé jezírko nebo umělou nádrž. Díky jejich velikosti však toto nepředstavuje žádný problém. Kachny se spokojí i s malou dětskou vaničkou, kterou jim alespoň 2x týdně napustíme (vyměníme vodu). Pokud je ale k dispozici menší vodní plocha určitě ji využijí a budou u ni trávit většinu času. Kachny i kačeři mají nad zobákem masitý hrbol, kačeři výrazně větší. Kachny nejsou tak odolné jako husy a potřebují podmínky pro ustájení podobné slepicím. Hlavně kačeři v zimě mohou omrznout (pouze při extremních mrazech, když je dlouhodbě pod -10). Kachny si „neumí" schovat obě nohy do peří jak to dělají husy a tak i nohy jim mohou omrznout. V zimě by proto měly být ustájeny v prostředí, kde teplota neklesá v noci dlouhodobě pod -5 stupňů. Rády však i v zimě tráví dny venku, proto je nutné hlídat teplotu a na mrazivé noci zajistit, aby kachny zalezly do chléva. Pelichání kachen probíhá stejně jako u hus. Letky vypadnou najednou a kachny jsou po tuto dobu nelétavé.

Něco k létání

Kachny pižmové neztratily schopnost letu. Nově nakoupení ptáci mohou snadno odletět (zvláště pokud byli zvyklí létat). Obecně se však tito ptáci drží hospodářství jako holubi a pokud nejsou plašeni a ohrožováni (třeba psem) nemají potřebu nikam letět.

K létání mám ještě pár poznatků z mých vlastních pokusů. Jako kluk jsem v jedné sezóně trénoval skupinku mladých ptáků na přelet určité vzdálenosti (asi 80m vždy směrem k hospodářství). Ptáci se velmi rychle naučili, co se od nich žádá. Nutno říci, že kachny tento trénink velmi bavil. Po dosednutí na cílové místo byly vždy velmi vzrušené. Tato skupinka byla pak později velmi aktivní co se týče létání (bez dalšího povzbuzování). Většinu dne poposedávala na plotech. Noc trávila na střeše a stromech. V ranních hodinách kachny podnikaly „tajné" okružní lety kolem hospodářství do vzdálenosti 500m. Mé testování skončilo, když jsem jednoho rána našel skupinku 12 kachen na střeše domu souseda. Tyto kachny silně motivovaly i necvičené kusy. V další sezóně jsem od experimentování s letem upustil a žádné vlastní snahy o létání u kachen nebyly. Kachny jednoduše nelétají, pokud se to nenaučí. Pokud nemají nebo neměly prostor k létání, tak nelétají. Dospělé kachny používají křídla především k překonávání plotů (i zastřižené velmi dobře šplhají díky drápům)  a v zimě k vyhnutí se brouzdání ve sněhu. Dospělí ptáci se letu na větší vzdálenosti spíše bojí a neopouštějí skupinu. Let je vcelku obratný až akrobatický. Kachny dobře manévrují v omezeném prostoru kurníku. Nečiní jim problém proletět mezi stromy nebo usednou na větev stromu. Neplašené kachny pižmové nepotřebují mít křídla nutně zastřižené. Ve větším výběhu se volně chovaná nezastřižená kachna dokáže lépe ubranit škodné.

Pokud se rozhodnete ptáky zastřihnout, protože jsou nově koupení nebo aktivní letci, nestříhejte křídlo celé. Pro zabránění letu postačí zastřihnout na jednom křídle prvních 5 letek. Po složení nebude tento zákrok vůbec patrný. K zastřihnutí jsou vhodné ostré zahradnické nůžky, kterými snadno přecvaknete silné brko (respektive osten pera).

Zastřižení křídel Foto: Marián Franko

Na rozdíl od hus, kachny netvoří žádné stále svazky na celý život. Kačer se o kachnu aktivně zajímá jen v období páření. To ji doprovází a mnohdy se od ní nehne na krok (aby se s ní jiný kačer nespářil) a kachnu brání. Na jednoho kačera je vhodné 3-5 kachen. Kachny nejsou až tak „náladové" jako husy a proto sestavení hejna je snadnější. V hejnu se nesetkáme s takovou agresí, přesto se mohou přihodit výjimky, kdy skupinka napadne novou kachnu. Zvláště pokud má výrazně jiné zbarvení. Doporučuji tedy zpočátku bedlivě sledovat chování skupinky. Určení pohlaví je jednoduché. Kačer je o jednu třetinu větší od kachny a má výraznou a bradavičnatou holou kůži v okolí očí, která se může oběvit i na krku  .

Dvě rady do začátku při shánění chovných zvířat pro extenzivní chov

1. Nekupujeme chovné páry od jednoho chovatele. Nebudeme mít jistotu, že jde o nepříbuzné ptáky. Příbuznost snižuje plodnost jedinců, odolnost potomků a má mnoho dalších negativních dopadů.
2. Pokud nemusíme, nekupujeme ptáky z uzavřených chovů. Ve snaze zachovat potřebné váhové a vzhledové standardy ptáka pro účely výstav a ekonomiky chovu, jsou tito ptáci chováni:

• ve zvýšených hygienyckých podmínkách,
• líhnou se často pouze v líhních,
• ptáci mohou být citlivější k nemocem a parazitům. Jejich extenzivní chov může znamenat  větší ztráty v prvních letech chovu.

Máme-li tu možnost, vybíráme si pro chov kusy, které byly odchovány vlastními rodiči nebo pěstouny a měly možnost volného výběhu. Výhodou je, pokud má chovatel více druhů drůbeže pohromadě (v přijatelném poměru na velikost výběhu).

Takoví jedinci mají velmi dobře vyvinutý imunitní systém. Odchov pod rodiči a ve výběhu umožní, aby mládě přišlo do styku se všemi možnými viry, bakteriemi a parazity. Drobnými infekcemi se pak imunitní systém cvičí (co tě nezabije, to tě posílí). Tak jako u všech živočichů předávají rodiče na potomky protilátky, které jej chrání v prvních týdnech života. Proto jsou tito ptáci zárukou odolného potomstva ve Vašem dalším chovu.

Kačer Foto: Marián Franko

Krmení

Kachny pižmové jsou všežravé. Větší část jejich stravy je však rostlinná, obilí (především pšenice) a tráva - rády se pasou. Nepohrdnou však žížalou, slimáky, malými žabkami, pulci a hmyzem. Neodmítnou ani maso. Mladé kachny spolehlivě zkonzumují vše, co zbyde od vašeho oběda. V zimě se kachny spokojí s poměrně chudou stravou v podobě čisté pšenice a další přikrmování nebudou ani vyžadovat, na jaře si budou aktivně hledat přilepšní k jídelníčku. Pokud nenáme výběh, podáváme kachnám jako základ opět pšenici pak nasekanou trávu, písek s plastinem a také směs pro nosnice.

Odchov

Je-li kachna pohlavně dospělá (1 rok) a u vás zabydlená, je období kdy začne snášet spojené s prodloužením dne a s jarnímm odtáním sněhu. Kachna snáší vejce denně a počasí má na snůšku stejný vliv jako u hus. Pro zachovaní kvality vajec a cyklu snášky proto provedeme stejná opatření. To znamená, že nenecháme kachnu strádat, a když napadne silná vrstva sněhu, zpestříme kachně jídelníček granulovanou směsí pro nosnice. Noví nakoupení ptáci mohou zahnízdit později až koncem jara.

Když se kachna chystá snášet (nebo že snáší), poznáte jednoduše. Kachna je až neobvykle zaneprázdněna sháněním potravy. Pokud máte velký výběh, všimnete si, že kachna pořád něco hledá a chodí spát později. Mnohdy i potmě, kdy ostatní drůbež již usíná, tyto kachny běhají po dvorku a snaží se sehnat poslední žížalu před spaním. Kachny mají při snůšce  nápadně zvětšené pohlavní orgány a jde na nich vidět že vejce  brzy snesou, s kačerem se páři několikrát během snůšky. Jestli máte opravdu až nepřirozeně velký rozdíl mezi kachnou a kačerem dbejte na to, aby nedošlo k páření na tvrdé pevné zemi (beton). Kačer může při pojímání kachnu zranit natolik, že ji budete muset utratit. Je pak lepší kačera ke kachně pouštět pouze do výběhu, kde je páření na trávě pro kachnu méně rizikové, ideální je vodní plocha.   Kachny pižmové jsou mistryně v úkrytu hnízda. Pokud nejsou zastřižené, tak stejně jako v přírodě se pokoušejí hnízdit i v dutinách stromů. Speciálně kachny při prvním hnízdění mají silnou potřebu hnízdo co nejlépe schovat. Zkušené kachny obvykle vyberou hnízda slepic nebo nějaké kryté místo na zemi, kde už hnízdily. Málo kdy si vyberou volný prostor nebo křoví, preferují zastřešené místo. Z mých zkušeností mají kachny pižmové rády uzavřené hnízda, umístěné nadzemí. Samy nejraději hnízdí v takových místech, kde se mohou dostat jen malou skulinkou. Osvědčil se mi tento typ hnízda o vnitřních rozměrech: 40x40cm hnízdo + 18cm na vchod, výška 40cm. Hnízdo kachnám vždy postavím ze stébel suché trávy.

Hnízdo Foto: Marián Franko

Kachna sedící na snůšce Foto: Marián Franko

Kachna snáší jedno vejce za den, zpravidla ráno, nebo ve hnízdě stráví noc. Vejce jsou bílá, šedá nebo mají i šedé tečky s matným voskovým povrchem. První vejce je vždy malé, ale další jsou již o něco větší než od domácích slepic. Kachna před odchodem hnízdo dokonale zamaskuje, mnohem lépe než husa. Při posledních vejcích již začíná hnízdo vystýlat. Po snesení posledního vejce (kterých může být až 25, ale obvykle u mladé kachny do 15) kachna na vejce zasedne. Vejce kachnám neodebíráme, nebo odebrané kusy nahradíme atrapami (stačí slepičí bílá vejce). Atrapy podkládáme do 5 vajec. Pokud bychom vejce odebírali bez náhrady, pak kachna usoudí že je hnízdo vykradené a změní adresu hnízda, nebo co je horší, nezasedne a bude hnízdit znovu později. Vejce odebíráme za náhradu pokud je riziko zmrznutí, nebo odnesení škodnou. Takové vejce skladujeme při teplotě okolo 10 - 15 stupňů, v poloze na ležato a jednou denně jemně otočíme.

Kachny pižmové většinou dobře sedí a zkušené kachny dokáží při správné konstrukci hnízda vysedět i 23 vajec. Pokud hnízdo, které si kachna vybrala je nevhodné (na špatném místě), tak ji lze při prvních dnech ještě přeorientovat. Později je to již horší (hlavně u mladých kachen). Kachny si totiž během snášení vytvářejí pudově silný vztah k hnízdu a vejcím. Nejsou jako slepice, které hnízda mění. Pokud v průběhu hnízdění změníte kachně hnízdo, může pak vejce zanášet, nebo snášet úplně volně a nakonec ani nezasedne. Mněl jsem kachnu, která snášela vejce daleko od domu v bedničce od ovoce. Zjistil jsem to, až když mi zmizla a já ji našel, když už seděla. Po přemístění kachna odmítala zasednout na jiném místě, byť to byla ta samá bednička. Musel jsem zajistit, aby na ni nepršelo a nechat ji sedět blízko u lesa 100m od baráku. Hnízdění bylo úspěšné.

Může se stát, že první hnízdění nedopadne zrovna nejlépe. Kachna nějaké vejce rozdrtí, nebo zasedne příliš brzy a donese několik vajec, pak se kachňata líhnou s odstupem. Výjimečně některé kachny vyhazují mladé z hnízda. Ne vždy je vina pouze na kachně. Někdy kachnu zbytečně znervózňuje kočka, potkan (o kterém ani netušíte, že bydlí ve chlévě), nebo jiná škodná, slepice, které se ke kachně derou a donášejí ji tam vejce. Pokud vnější faktory můžeme vyloučit a kachna je stále nespolehlivou matkou, do chovu ji už nepřipouštíme.

Stává se, že kachny snášejí do stejného hnízda. Je to problém. Jen v málo případech se stane, že kachny se snesou, zasednou společně a společně vychovají mladé. Počítejte s tím, že až se ta dominantnější rozhodne sedět, nepustí na hnízdo tu slabší. A protože kachny jsou na hnízdo dost fixované, tak budete muset vejce, které se pod kachnu nevejdou, dát buď do líhně, nebo uvařit. Druhá kachna nikde jinde nebude chtít zasednout a po několika marných pokusech boje o hnízdo (kdy i pár vajec rozbijí) se inkubace vzdá. Dobrým řešením, které se mi osvědčilo, je dát vedle sebe úplně identická hnízda (budníky ovšem). Slabší kachna nebude mít problém sednout do hnízda vedle. Hlavní je aby zde měla dost vajec a aby během sezení na sebe kachny neviděly.

Hnízdo bude důkladně vystláno peřím. Kachna je může opustit na 1 hodinu a vejce ztratí jen 5 °C a to při venkovní teplotě okolo 10 °C. Samozřejmě, že vejce ve 3 týdnu mohou zůstat v hnízdě i 24 hodin a nic se jim nestane. Proto doporučuji kachnu nezavírat a nechat ji (pokud to je možné) volně puštěnou. Při tomto způsobu chovu budou výsledky nejlepší. Kachna se totiž téměř každý den jde vykoupat a to vejce potřebují.  Krmení musí být dostačující, i když se příroda postarala o to, aby se kachna stihla napojit, vyprázdnit a nakrmit (1-2 hodiny denně) a vejcím se nic nestane. Naopak samotné ochlazovaní vajec při této přestávce má na zárodky pozitivní vliv. Po 10 dnech inkubace můžeme vejce prosvětlit. Zpravidla první snesené mohou být neoplodněné. Prosvětlovaní vajec neprovádíme jen proto, abychom věděli, jak na tom jsme s očekáváním. Pokud je v hnízdě velký nepoměr mezi oplodněnými a neoplodněnými vejci (protože byl samec dokoupen až v období snůšky), může dojít při líhnutí ke ztrátám. Neoplodněná vejce jsou těžší než vejce těsně před inkubací. Svou vahou pak mohou lihnoucí se mláďata rozdrtit, umačkat nebo udusit i čerstvě vylíhlé mládě.

Kachna, která sedí má zvláštní chování při opuštění hnízda. Chová se jako „nemocná“ má zatáhnutý krk, načepýřené peří a vydává zvuk jako škytání. Vypadá to jako signál pro kačera „hele už sedím, jdu se jen nažrat, tak dej pokoj, nic nebude“ což by po celém období páření mohlo být pochopitelné:). Zde se hodí, když kachna není zastřižená. Kačer se o páření stejně pokusí a kachna mu nezastřižená snadno unikne. Jinak kačer kachnu zbytečně zpozdí, přivede na jiné myšlenky a hlavně znečistí. Kachna také ve spěchu raději létá. Zaletí si ke krmení, zaletí si k vodě (koupou se každý den), zaletí zpátky do hnízda. Mimochodem kachny jsou vcelku chytré. Pokud uvidíte kachnu, že opustila hnízdo, tak je třeba nedávat nic najevo. Pokud se totiž hned vrhnete kontrolovat hnízdo, mate kachnu za chvíli na zádech. U kachen pižmových je vcelku pohodová kontrola hnízda. Jsou velmi bojovné a tak ani když pod ně dáte ruku, hnízdo neopustí. (budou ale štípat a škrábat). Mladé kachny jsou trochu bázlivější a při prvním hnízdění utíkají z hnízda, jen co se přiblížíte. U zkušených kachen můžete šahat do hnízda i každý den. Kontrola má své opodstatnění, někdy se nějaké vejce rozbije. Delší znečištění v hnízdě by mohlo znamenat větší ztráty.

Po 35 dnech inkubace se začnou líhnout káčata. Líhnutí je dlouhý proces, trvá až 48 hodin od prvního proklovnutí po samotné vylíhnutí. Díky to mu, že kachna zasedne až na konci snůšky, líhnou se všechna káčata najednou. Pokud má nějaké mládě problém s líhnutím a ostatní jsou venku, přemístíme jej do líhně. Nikdy nevyndáváme káčata ze skořápky, je zde riziko nevstřebaného žloutku, neukončeného puku a tím i smrti vykrvácením. Pokud se nedokáže vylíhnout samo, jde o slabé mládě, které by v přírodě nepřežilo a proto by své vadné geny ani nepředalo na potomky. Přirozený výběr ho odsoudí ke smrti ve skořápce. Pokud se nemůže vylíhnout větší počet kachňat, byl asi problém v rodičích, krmení, vlhkosti (kachna se nemohla koupat), nebo velmi nepříznivém počasí (mrazy na jaře a podchlazené hnízdo).

Když zjistíme, že se kachňata líhnou, zabezpečíme hnízdo (třeba pletivem) tak, aby se ke kachně nedostala škodná, nebo ji neobtěžovala jiná drůbež. Kachna při líhnutí mladých hnízdo již neopouští. Zajistíme také (třeba deskou nebo vrstvou slámy) aby se vylíhlé mládě, které omylem vypadne z hnízda, mohlo samo bezpečně dostat zpátky ke kachně. Nejednou se mi stalo, že po večerním líhnutí jsem ráno našel mrtvé, nebo polozmrzlé kachně, které pouze vypadlo z hnízda a nedokázalo se kachně zpátky do hnízda vrátit.

Kachna s 10-ti denními kachňaty Foto: Marián Franko

Kachna s 10-ti denními kachňaty Foto: Marián Franko

Máte-li čas, zkontrolujte průběžně, jak to s líhnutím vypadá a odstraňte skořápky z hnízda pryč. Občas se stane, že se některá ze skořápek přilepí na druhé vejce tak nešikovně, že znemožní mláděti se vylíhnout a to zahyne.

Pokud najdeme vejce, které je promáčklé a mládě stalé živé, musíme ho odebrat z hnízda (samo se nevylíhne). Nevadí, pokud bude na vejci trochu krve, nesmí být ale porušen žloutkový vak, pak už mláděti  nic nepomůže. Pro tento případ máme již připravenou líheň, nebo alespoň žárovku a teploměr (teplota pod žárovkou, nad vejcem max. 36 °C). Promáčklé vejce umístíme do dolíhně a počkáme, až se vylíhnou ostatní . Nedovolíme, aby mládě vyschlo a pravidelně ho rosíme vodou nebo dáme okolo vejce mokrý hard. Tenká podskořápková blána musí být vláčná. Teprve až je poslední kachně v hnízdě vylíhlé, vytáhneme mládě z poškozené skořápky. Opatrně! Skořápku opatrně odlupujeme po malých kouscích od tupého konce. Odlupujeme nejlépe od místa, kde se kachně  naklovlo a postupujeme dokola tak, aby se vejce dalo „otevřít". Při každém odloupnutí se snažíme zjistit pohledem dovnitř, zda je žloutkový vak již uvnitř těla kachněte. Trháním podskořápkové blány nesmí docházet ke krvácení. Pokud teče krev, nepokračujeme dále a hodinku nebo dvě vyčkáme. Pokud kachněti  vytáhneme již hlavu a zjistíme, že žloutkový vak je stále mimo tělo, nebojme se hlavu zaklínit zpět do původní polohy a fixovat zpět skořápku pomocí izolepy a vejce stále rosit. Když se nám podaří kachně vyloupnout, umístíme ho pod kachnu (pokud to jde a kachna nám to dovolí). Nikdy nesmíme kachně  vytáhnout ze skořápky dříve než po cca 36 hodinách od prvního proklovnutí. Žloutkový vak je stále mimo tělo mláděte a násilné vytáhnutí dříve by znamenalo smrt vykrvácením.

Nedoporučuji zkoušet na pižmových kachnách experimenty s podkládáním jiných vajec (hrabavých), dodatečným podložením dalších vajec, když inkubace probíhá nebo míchání vajec jiných druhů kachen. Kachny jsou od přírody „nastaveny“ na standardní průběh, kdy se pod kachnou má vše vylíhnout najednou. Když se líhnout kachňata různě v předstihu, nebo jiná mláďata než kachny, stává se, že kachna mladé z hnízda vyhazuje nebo ubije k smrti, následně má problém přijmout svá vlastní kachňata. 

Káčata jsou od vylíhnutí ještě 48 hodin živena ze žloutku, který jim v těle zůstal. Přesto již po 24 hodinách aktivně ďobají vše kolem sebe a vše co se hýbe. Pokud neprší, kachna mláďata vyvede z hnízda již druhý den. Pokud prší, tak až následující den. Mnoho chovatelů má strach, ale pokud je teplo je vhodné káčata nechat vykoupat ihned po vypuštění do výběhu. Káčata i kachna se díky brzkému koupání začnou aktivně mastit, otuží se a pak jim neublíží ani pořádný slejvák. První dny jsou kachňata namaštěna hlavně díky matce, která si při koupání aktivněji mastní peří a tím i své malé potomky když je zahřívá. Pokud nemají možnost koupat se, snižuje se jejich maštění a při dešti snadno promoknou a podchladí se. Kachna nerozpozná káčata s věkovým rozdílem několika dnů. Pokud nemá všechny bílá nebo černá (nehrozí znatelný rozdíl) je možné dokoupit něco z velkochovu bez problémů. Pokud ale koupíte káčata s věkovým rozdílem okolo 7 dní nebo jinak zbarvená, tak je kachna  zabije. Někdy se může stát, že kačer je vůči malým kachňatům agresivní. Zřídka se stává, že své potomky zabije. Máte-li nový pár, sledujte v prvních dnech po vypuštění kachňat do výběhu chování hejna. Agresivní kusy do dalšího chovu už nepřipouštějte. U domácích kachen pižmových to není běžné chování.

V prvním týdnu jsou kachňata velmi zranitelná, snadno se ztratí ve vysoké trávě, jsou neohrabaná a pomalá. Kachna s nimi půjde jen do křoví a nepustí se na otevřená prostranství. Já doporučuji na první týden kachnu s kachňaty zavřít do vlastního výběhu. V mém chovu ve výběhu s loukou, lesem a malou vodní plochou jsem vypozoroval určité závislosti co do počtu kachňat. Při extenzivním chovu se nejvíce osvědčilo 8 kachňat na jednu kachnu. Pokud mi kachna vyseděla nebo se vylíhlo pouze do 10 kachňat, přežily všechny až do dospělosti. Při počtu nad 10 docházelo vždy ke ztrátám. Vysvětluji si to tím, že počet kachňat do 10 dokáže kachna snadněji uhlídat a obránit. Také jsem vypozoroval, že na rozdíl od hus, považuje kachna  8 kachňat za dostatečný počet na to, aby se nemusela starat, zda ji něco chybí. Má-li kachna u sebe takovou to skupinku není obvykle ochotna (oproti huse) je opustit nebo s nimi hledat jedno ztracené kachně. Jako krmivo doporučuji použít kompletní směsi (K1, VKCH 1), nebo obilný šrot s vajíčkem natvrdo + vitamínové/minerální doplňky. Po vypuštění do výběhu nejsou speciální směsi nutné a kachňatům stačí pouze čistý šrot a od 14 dnů přechod na pšenici.

Mladé kachny jsou velmi zvídavé a hravé. Rády prozkoumávají okolí, zalézají do škvír a děr, trubek, píjí a koupou se v čemkoli, co připomíná vodu. Vlezou do všeho, co vypadá jako bahno. U většího hospodářství bych si dával pozor na různé hnojiště, septiky a jímky na močůvku, kde jsou larvy hmyzu. Tam všude kachně ochotně skočí. Pozor dávejte rovněž na špagáty, šňůry a bužírky v barvách růžových, červených a zelených, které nápadně připomínají žížalu nebo něco dobrého na snězení. Mnohokrát jsem takové provazy vytahoval kachňatům polo natrávené až ze žaludku. Kachny nepozřou jen malé kousky ale klidně se pustí i do metrového špagátu. Pozor také na znečištěné sáčky  od krmení nebo zbytků. Ani otravy nejsou výjimkou, pokud máte v blízkosti chovu hospodářskou techniku a vodu kontaminovanou provozními kapalinami. Kachny pijí kdykoli a pořád… z čehokoli. Dávejte pozor na veškeré nádoby s vodou. Káčata vyskočí dost vysoko a snadno se při hysterickém pohybu unaví a ve vodě podchladí, následně pak utopí.

Kachny jsou bojovné matky. Neváhají zaútočit na většího psa, letícího dravce i člověka pokud hrozí kachňatům nebezpečí. Spoléhají se přitom na své drápy a zobák. Dávejte pozor především na menší děti, které mají snahu si káčátko chytit. V mém chovu u lesa jsem viděl, jak kachna vyletěla proti dravci (pravděpodobně jestřáb) dříve než stačil přiletět blíž. Kachny pižmové rostou pomaleji než jiné druhy. Intenzivní odchov není efektivní. Nejlepší je pro ně volný výběh s trávou. Kachny pižmové se pasou a tím ušetří mnoho krmiva. Při extenzivním chovu pak vyrostou do dospělé váhy (1,5kg kachna, 2,5 kg kačer) za 4 měsíce.

V případě nouze lze jako adoptivní matku použít i domácí slepici.

Máme-li kachny se slepicemi je nutno více dbát na čistotu s ohledem na slepice.  Kachny bývají odolné, platí pro ně stejná pravidla jako u hus. K některým parazitům jsou odolnější (svrab, syngamóza).

Kritickým faktorem je přítomnost vodní plochy s divokým ptactvem. V takovém prostředí je chov domácí vodní drůbeže nevhodný. Divocí ptáci bývají přenašeči nemocí a parazitů, na které jsou domácí zvířata málo imunní. V takovém prostředí je vhodné chovné dospělé ptáky v zimním období preventivně odčervit.

Pokud byste měli nějaký dotaz nebo zajímavou zkušenost s chovem, napište.