Chov hus, inkubace a odchov housat

Přirozený odchov vyžaduje pár hus, opravdu jen páry žádné skupinky (záleží na velikosti výběhu). Páry sestavujeme nejlépe z mladých ptáků. Nejlepší metodou je nákup několika nepříbuzných kusů, u kterých vizuálně (tedy jen orientačně) odhadneme pohlaví tak, aby byl počet hus a houserů stejný. Když se na jaře sestaví pár, oddělíme jej od skupinky.

Husy začínají snášet podle počasí. Když se začne prodlužovat den, oteplí se a husy mají přístup ke kořínkům rostlin, začne pro husy období hnízdění (obvykle únor). Vytvoření vejce je pro husu hodně energeticky náročné a proto jakákoli nenadálá změna v počasí má výrazný dopad na hnízdění. Pokud se náhle ochladí na delší dobu, husa přestane snášet, nebo se cyklus výrazně zpomalí a husa snáší malá vejce s nízkou biologickou hodnotou. Pokud už husa začala snášet, musíme se postarat, aby cyklus nebyl zbytečně narušen. Přikrmujeme dle potřeby kompletní směsí pro husy/nosnice. S doplňováním vitamínů musíme být opatrní jejich nedostatek nebo přebytek má přímý vliv na kvalitu vajec. Nechceme-li kupovat směsky a vitamíny, dodáme husám zásobu slepičích drcených skořápek a k obilí přidáváme jablka a zeleninu.

Husy snášejí vejce obden. Lehká plemena snesou do 15 vajec. I při tomto malém množství je vhodné snesené vejce odebírat. Během celého měsíce se mohou  poškodit, může je odnést škodná. Vejce označíme číslem (nejlépe obyčejnou tužkou) a také datumem. Na jejich místo dáme atrapy postupně do počtu čtyř vajec. Nad pět vajec již stačí jen vejce odebírat. Při snášení v lednu, únoru i březnu musíme vejce odebírat co nejdříve, pokud je hnízdo vystaveno mrazu (vejce nesmí být vystaveno stálé teplotě pod - 0 °C stupně jinak se znehodnotí). Vejce skladujeme při teplotě okolo 10-15 °C a vlhkostí 60%.  Ku prospěchu je také při skladování měnit jemně polohu vajec. Stačí je trochu naklonit nebo pootočit. Vejce omyjeme jen pokud jsou hodně znečištěné od trusu. Stopy čistého bláta a bahna necháme zaschnout, samy pak odpadnou.Drobné znečištění ingnorujeme.

Při výrobě atrap vajec (podkládek) se mi osvědčily kokosové ořechy. Vyfouknuté husí vejce naplněná sádrou nebo voskem nemají dlouhou životnost a praskají. A ne vždy máme k dispozici vejce, které můžeme použít. Vybírám ty nejmenší ořechy ve tvaru vejce. Smirkovým papírem (nejlépe za pomocí vrtačky nebo brusky) odstraním kokosové vlákno až na tvrdou slupku. Vyvrtám otvory na stranách, vypustím kokosovou vodu a natřu lesklým balakrylem. Takové to vejce mi husy velmi nadšeně přijímají.  

Husa si před snůškou vybere hnízdo sama a je schopná ho pečlivě ukrýt (zakryje i vejce), takže si prvních třech vajec ani nemusíte všimnout. Lze však u husy pozorovat známky snášení. Prví je ten, že uvidíte nebo uslyšíte paření hus (husy se paří ve vodě, na souši, v bahně jak se jim to hodí, charakteristický zvuk, který při tom vydávají, si brzy zapamatujete) první páření je signál, že asi za 2 týdny  bude první vejce. Páření sledujte, nemáte-li vodní plochu může paření probíhat i v malé vaničce a to přináší problémy. Houser i husa se může pak poranit. Husa má navíc zvětšené pohlavní orgány, což je na první pohled patrné. Pro hnízdo si husy vyberou křoví, vysokou trávu, nebo přístřešek. Je proto vhodné husu naučit chodit na místo, které určíte vy pro hnízdění (chráněné před predátory, deštěm, mrazem atd.) a to tak, že zde nanosíte několik již snesených vajec a husu zde navedete před snesením, obvykle to velmi rychle pochopí a jak uvidí vejce, ihned zasedne. Husy začnou se snůškou ráno, ale během snášení (což může být při 15 vejcích obden a ještě s nějakými výpadky i 1,5 měsíce) se tento cyklus naruší a husa snáší i během dne.

Pokud vytvoříte (např. z desek) hnízdo pro husu, tak jeho velikost by měla být alespoň 70x70cm. Druhou možností jak rychle vytvořit hnízdo je použití staré pneu z nákladního vozu (osobní vozy mají pneu příliš malé). Z pneumatiky seříznětě jednu stranu ,vytvořte z desek nebo síta dno a vystelte pro začátek trochu senem. Pak huse přídavejte stavební materiál - suché stébla trávy, suché listí, mech a ona si bude hnízdo sama stavět. Přídavejte dokud nebude hnízdo bytelné. Neosvědčila se mi sláma, nedrží pohromadě, hnízdo se rozpadá a husa v ní vejce snadno zahrabe a ztratí. Hnízdo musí být mělké. Pokud by bylo hluboké při obracení vajec by se vejce skládaly na sebe a hrozí větší pravděpodobnost rozmáčknutí vajec husou.   Oboje hnízda mají však jednu špatnou vlastnost. Pokud se z hnízda vykutálí čestvě vylíhléhouse nebude se umět dostat zpět a ani husa nebude umět house dokutálet zpátky. Proto provádím násyp kolem hnízda z hlíny a mulčovací kůry.

Někdy se může stát, že husy nepřesvědčíme, aby snášely v námi vyhrazeném místě (většinou mladé husy při prvním hnízdění). Stává se to také v době, kdy už tajně nasnášely větší počet vajec někde ve křoví. Nucené přesvědčování zavíráním v chlévě může mit i opačný efekt (husa se na to vykašle úplně) Pak musíme takové hnízdo vhodně zajistit proti rozpadnutí (například cihlami) a vytvořit nad ním dočasný přístřešek (pokud není kryté křovím). Cihly doporučuji obsypat mulčovací kůrou, huse se bude lépe vcházet do hnízda a nehrozí prasknutí vykutáleného vejce. Na inkubaci to nemá žádný vliv (pokud není problém s liškami a kunami). Dokonce ani brzy na jaře, kdy mohou být přízemní mrazíky a napadne sníh, se vejcím nic nestane (když je husa inkubuje). Husy jsou na takové podmínky dobře přizpůsobeny.

Hnízdo zajištěné cihlami Foto: Marián Franko

Teď již máme pár, víme jak postavit hnízdo a naučit husu sedět na vybraném místě. Přichází den, kdy husa zasedne na hnízdo. Již před tímto dnem začne husa hnízdo vystýlat vlastním peřím. Z mých zkušeností mohu říci, že je zbytečné dávat pod husu více než 13 vajec. Husa totiž při více vejcích, ve snaze zasednout všechny vejce, nějaké rozdrtí. V hnízdě je pak velký nepořádek a je nutné všechny špinavé vejce vyčistit od bílku a žloutku (nechci ani mluvit o masakru, který nastane, když husa rozdrtí vejce ve 20 dni inkubace). 13 vajec je podle mne maximum, optimálně 8) Husy jsou často ke konci snášky trochu neklidné. Sedí jen půl dne. Často z hnízda slézají. Sedí už třeba celý den a ještě přitom snesou 3 vejce. Proto neuspěchejte podložení násadových vajec. Nechte husu v klidu. Až když už žádné nové vejce v hnízdě není, podložte zbytek. Máte-li vajec dost nepodkládejte první snesené. Bývají neoplodněné a skladování také snižuje jejich kvalitu. Vyfoukněte je, vyplňte voskem a špičku zalijte sádrou, budou dobré jakou atrapy na příští rok.

Po deseti dnech inkubace můžeme provést první prosvětlení. Někdy se v ranném stádiu inkubace dostanou do vejce baktérie. Zahubí embryo a znehodnotí žloutek. Vejce pak zevnitř hnije a má tendenci samo prasknout. Navíc pokud vejce nebouchnou, tak při klubání překážejí líhnoucím se mláďatům a pokud jsou ze 13 vajec oplodněné dvě, tyto dvě vejce se tlakem ostatních neoplodněných rozdrtí.

Od prvního týdne sezení až po poslední den před líhnutím lze dobrým prosvětlením poznat "živé" vejce. Po prvním týdnu (10 dnech) vidíte jasné žilky, ve dvou týdnech už je ve vejci dobře vyvinuté mládě, a pokud při prosvětlení vejcem párkrát natočíme, uvidíme vždy jasný pohyb mláděte. Čím je mládě větší zaplňuje více prostoru, ale také se stále ve vejci hýbe. Takže u vzduchové komůrky můžeme vidět jemné záchvěvy a někdy i výraznější pohyby. Těsně před líhnutím, před proklovnutím skořápky, mívá mládě už zobák ve vzduchové komůrce, po prosvětlení můžeme vidět jasné dýchání a pohyby hlavy. Bezpečné prosvětlování tj. zdrojem světla, které nevydává přílišné teplo, nijak vejci neublížíme. Stačí jen tmavá komora a obyčejná malá baterka.

Tyto obrázky Vám lépe usnadní orientaci:

Průběh inkubace Foto: Marián Franko

1. Tak vypadá při prosvícení vejce, které ještě nebylo dáno k inkubaci, je téměř čiré
2. Toto je vejce po 10-20 denní inkubaci je neoplodněné a může se vyhodit.
3. Tak to vypadá oplodněné vejce po 7-10 dnech inkubace
4. Vejce číslo 4 znázorňuje zárodek ve 12 dnech inkubace, jsou již patrné žilky a embryo.
5. Těsně před líhnutím vypadá vejce asi takto, téměř neprůhledné. Při detailním prohlížení je vidět i pohyb mláděte

Pozn. Jestli vejce po 35 dnech inkubace vypadá jako obrázek č.5 , pak jde často o zapomenuté neoplodněné vejce (není vzduchová komůrka) nebo uhynulé mládě.  Pokud se budete chystat jej rozbít, doporučuji použít ochranné prostředky (brýle, oděv, rukavice) vejce může bouchnout a zkažený obsah potřísnit oděv, obličej, oči.

Co se týče vzduchové komůrky, její zvětšování by mělo mít následující průběh

Zvětšování vzduchové komůrky Foto: Marián Franko

Když máme pod husou všechny vejce oplodněné, začíná inkubace, která trvá u domácích hus asi 28-33 dnů. Během sezení husa hnízdo pravidelně opouští. Frekvence je velmi různá. Některé husy opustí hnízdo během dne asi 5x a bez problému vysedí housata. Během těchto krátkých přestávek (5 minut) se napijí, vyprázdní, nakrmí a okoupou (voda je při inkubaci velmi důležitá). Jsou ale zapřisáhlé inkubátorky, které sedí v kuse skoro 24 hodin. Pouze ráno na 30 minut opustí hnízdo, provedou stejné úkony a pak zase sedí opět bez problémů. Při opouštění hnízda jednou za den a to na asi 30-40 minut se nic neděje. Pokud by však toto dělala husa častěji během dne, asi by se nic nevylíhlo. Při každém opuštění hnízda mají husy ještě instinkt dokonale ho zakrýt. To udržuje teplotu a chrání bílá vejce v přírodě před dravci. Některé husy toto již „zapomněly" a hnízdo nezakrývají, přesto housata vysedí. Jestliže vše probíhalo v pořádku, začnou se asi po 30 dnech líhnout housata.  Nechceme-li zbytečně přijít o pár housat pak líhnutí nenápadně sledujeme. Husy nebývají na hnízdě moc agresivní, pokud jsou na vás navyklé, obvykle z hnízda neutečou a lze pod husu šáhnout. Líhnutí je dlouhý proces od prvního proklovnutí skořápky, až po samotné vylíhnutí z vejce uplyne obvykle doba okolo 36 hodin. Pár dnů před líhnutím již housata komunikují s husou. Když vezmeme takovéto vejce a přiložíme jej k uchu, uslyšíme, jak mládě dýchá a vydává zvuk. Že je ve vejci živé mládě, které se chystá na svět, poznáme také tak, že po jemném poklepání prstem na vejce uslyšíme dunivý zvuk (jako když poklepete na stěnu, ze které bude padat omítka). Mládě totiž spotřebovalo již veškerou vodu a zbývá mu jenom žloutkový váček.

Pokud najdeme vejce, které je promáčklé a mládě stalé živé, musíme ho odebrat z hnízda (samo se nevylíhne). Nevadí, pokud bude na vejci trochu krve, nesmí být ale porušen žloutkový vak. Pak už houseti nic nepomůže. Pro tento případ máme již připravenou líheň, nebo alespoň žárovku a teploměr (teplota pod žárovkou, nad vejcem max. 36 °C). Promáčklé vejce umístíme do dolíhně a počkáme, až se vylíhnou ostatní housata. Nedovolíme, aby mládě vyschlo a pravidelně ho rosíme vodou. Tenká podskořápková blána musí být vláčná. Teprve až je poslední house v hnízdě vylíhlé, vytáhneme mládě z poškozené skořápky. Opatrně! Skořápku opatrně odlupujeme po malých kouscích od tupého konce. Odlupujeme nejlépe od místa, kde se house naklovlo a postupujeme dokola tak, aby se vejce dalo „otevřít". Při každém odloupnutí se snažíme zjistit pohledem dovnitř, zda je žloutkový vak již uvnitř těla housete. Trháním podskořápkové blány nesmí docházet ke krvácení. Pokud teče krev, nepokračujeme dále a hodinku nebo dvě vyčkáme. Pokud houseti vytáhneme již hlavu a zjistíme, že žloutkový vak je stále mimo tělo, nebojme se hlavu zaklínit zpět do původní polohy a fixovat zpět skořápku pomocí izolepy a vejce stále rosit. Když se nám podaří house vyloupnout, umístíme ho pod husu (pokud to jde a husa nám to dovolí). Nikdy nesmíme house vytáhnout ze skořápky dříve než po 36 hodinách od prvního proklovnutí. Žloutkový vak je stále mimo tělo mláděte a násilné vytáhnutí dříve by znamenalo smrt vykrvácením.

I toto house se bez problému vylíhne samo v dolíhni, pod husou by zřejmě zahynulo Foto: Marián Franko

Máme-li tu možnost a nevadí to huse, tak hnízdo při líhnutí zkontrolujeme, jak líhnutí probíhá. Pokud již je vše v pořádku, v hnízdě je plno malých čilých drobečků. Po vylíhnutí z vejce, je mládě dalších 24 hodin v hnízdě pod husou a na druhý den, obvykle ráno s nimi husa vychází ven (když prší, tak husa odloží výstup na další den). Líhnutí je nejnáročnější část celého odchovu hus (pro husy), pak je již vše mnohem jednodušší. Housata ihned konzumují trávu a jeli to možné, ihned také vlezou do vody (máte-li umělé jezírko zakryjte jej).

Housata Foto: Marián Franko

House Foto: Marián Franko

Za zmínku určitě stojí chování housera při líhnutí. Houser při inkubaci hlídá teritorium. Prakticky ho ale vůbec nezajímá, co husa v hnízdě dělá a o vejce nejeví vůbec zájem. Vše se změní během sekundy, když houser zjistí, že se vylíhlo house. V tu chvíli je z něho starostlivý otec. Sedí u hnízda s husou a hlídá ho před vetřelci mnohem razantněji. Pravě zde se mi při prvním odchovu vyskytl problém. Husu jsem měl s hnízdem v malém prostoru. Prakticky tam bylo místo jen pro husu a hnízdo (sama si to ale vybrala). Houser však chtěl sedět u hnízda a nacpal se tam k huse. Neohrabaně šlapal po housatech a nevylíhlých naklovnutých vejcích. Pár jich  našlápnul a house zahynulo. Stejně reagovali i houseři hus čínských (labutí) a landeských . Jde tedy o instinkt. Pokud nemá husa kolem sebe dost prostoru pro housera (tak aby mohl sedět vedle hnízda) snažte se před houserem existenci vylíhlých housat tajit, dokud nejsou všechna housata z vajec venku. Třeba mu krmení, pamlsky a vodu přesuňte dále od husy. Nebo jej oddělte od husy jemným plotem tak, aby se viděli a byli v kontaktu, ale houser nemohl do hnízda vlézt.

Protože jsou housata v prvních dnech neohrabaná a husy velmi neklidné, doporučuji při odchovu ve volném výběhu husy s housaty na týden uzavřít do samostatného výběhu. Housatům podávat sekanou trávu a kompletní směs pro mláďata drůbeže. Za týden housata značně povyrostou, rodiče se zklidní a housatům zhoustne peří. Stejně jako v přírodě, tak i v zajetí husy využívají při přesunu s housaty tento systém: první jde husa, za ní pěkně za sebou housata a nakonec houser. Díky tomu se žádné house nemůže ztratit (což je například u pižmových kachen běžné). Jako základní stravu mají housata mladé výhonky trávy a kořínky. Z obojího získají dostatečné množství vitamínů a minerálů pro růst. U domácích hus ještě přikrmujeme dle potřeby hrubším šrotem (kukuřice, pšenice). Pokud mají přistup k pastvě, kompletní směsi ani vitamíny nejsou pro starší housata nutné, stačí je naučit na celé zrna obilí.

Pozor ale na predátory

Pro lišky, kuny a lasičky je house ideální kořist  (zvláště první měsíc). Dospělým husám od lasičky nebezpečí nehrozí. Pokud husy nezavíráte na noc do nějakého uzavřeného prostoru, je zapotřebí jim poskytnout vhodné podmínky pro ochranu mladých. Dospělé husy dokáží ochránit housata proti kuně i lasičce ale: V přírodě husy ihned s mladými uniknou do vody. V tundře mají díky své výšce dobrý výhled a již z dálky vidí nebezpečí (není tam žádné křoví ani vysoká tráva). Hejno hus pak dokáže přes den zahnat i lišku. Je proto důležité, aby husy měly maximální rozhled. Žádné křoví, žádná vysoká tráva nebo jiné skrýše a blízko vodní plochu.