Perlička modrá, polodivoký odchov
V literatuře se dozvíte většinou základní informace o stravě a rozmnožování. Protože si ale myslím, že perlička je pták dost komplikovaný a v chovu jsem se setkal s tolika zajímavými problémy, rád bych se svými zkušenostmi podělil.
Perlička je mezi chovateli stále málo rozšířená a je pro to několik důvodů.
- Perlička neztratila schopnost letu. Přesto, že již byly vyšlechtěny plemena těžká, která mají s letem problémy, jsou létaví ptáci mezi chovateli častější. Možnost odletět přináší řadu problémů. Hlavně samotný útěk nakoupených nových ptáků
- Perličky jsou ukřičené. Jak samec tak samice jsou schopni o sobě dát hlasitě vědět. Charakteristické je především skupinové křičení, kdy jeden jedinec z hejna má potřebu dát o sobě vědět a pak se navzájem v křiku podporují a doplňují.
- Chování perliček je značně odlišné od běžné chovaných druhů drůbeže. I dobře ochočení ptáci se vyznačují zkratkovitým jednáním, pohotovostí a rychlou reakcí na vnější podněty.
Proces celkové domestikace těchto ptáků bude velmi těžký, jde totiž co do inteligence o „jednodušší" ptáky. Perličky ale jsou a budou vždy zpestřením Vašeho výběhu s drůbeží.
Dvě rady do začátku při shánění chovných zvířat pro extenzivní chov
1. Nekupujeme chovné páry od jednoho chovatele.
Nebudeme mít jistotu, že jde o nepříbuzné ptáky. Příbuznost snižuje plodnost jedinců, odolnost potomků a má mnoho dalších negativních dopadů.
2. Pokud nemusíme, nekupujeme ptáky z uzavřených chovů.
Ve snaze zachovat potřebné váhové a vzhledové standardy ptáka pro účely výstav a ekonomiky chovu, jsou tito ptáci chováni:
- ve zvýšených hygienyckých podmínkách,
- líhnou se často pouze v líhních,
- ptáci mohou být citlivější k nemocem a parazitům. Jejich extenzivní chov může znamenat větší ztráty v prvních letech chovu.
Ptáci jsou citlivější k nemocem a parazitům, protože je chovatelé často preventivně přeléčují. Jedinci z těchto chovů jsou vhodní pro výstavy a uzavřený chov. Jejich využití v extenzivním chovu může být spojeno s velkými ztrátami v prvních letech chovu.
Polodivoký odchov pod perličkou
Může se stát, že Vám nakoupené perličky nebudou kvokat. Je to z důvodu šlechtění na produkci vajec a masa, ale není to zatím pravidlem. Pro hnízdění si perlička vybírá křoví s vysokou trávou, nebo samotnou vysokou trávu. Je pro ni důležité, aby nebyla vidět se shora. Volí proto buď zastřešená místa (stačí ji i plech opřený o zeď) nebo trávu tak vysokou, že je u vrchu spletena a nejde vidět na zem. Ideální je husté křoví s hustou trávou. Perlička si vyhrabe v zemi mělký důlek, do kterého snáší každý den jedno vejce. Příliš se nesnaží hnízdo něčím vystýlat, a pokud nebyla na zemi hustá tráva, pak hnízdo zůstane úplně holé na hlíně. Vajíčka perliček mají písčitou barvu. To je v Africké savaně velmi dobré maskování (ovšem u nás nepraktické). Hlavní zvláštností je však skořápka. Ta je silnější než u ostatní drůbeže. Když si vezmete několik vajíček do rukou, máte pocit, že to jsou kamínky. Při snůšce nevykazuje perlička žádné zvláštní chování. Zarážející ale pro mne bylo, že při pobytu v hnízdě vydává v téměř pravidelných intervalech dost hlasité zvuky. Je to podobné jako kdákání slepice po snesení vejce, ale perlička křičí i během snášení. Trochu podivné chování pro tak ostražitého ptáka.
Po snesení čtyřiceti vajec mi začaly perličky sedět. Obě samice snášely do jednoho hnízda a obě inkubovaly spolu bez konfliktu. Během inkubace jsou perličky velmi opatrné a nevydávají žádné zvuky, pokud nemusí. Jsou velmi tiché. Jednou za dva dny hnízdo opouštějí (ráno), aby se nakrmily a napojily. Do hnízda odmítaly vlézt, pokud jsem byl na blízku. Vzít vejce z hnízda, na kterém sedí perličky, se neobejde bez křiku. Perličky hnízdo nejprve urputně brání a pak hnízdo opustí. Ani kuna, která se snaží vyplenit hnízdo, nebo odchytit perličku, je neodradí od pokračovaní v sezení na hnízdě. Byť jen na pár vejcích. Pokud chcete odebrat z hnízda vece (třeba kvůli prosvětlení) pak nejvíce se mi osvědčilo použít delší klacek a vejce z pod perličky vykutálet. Poškození vejce nehrozí, skořápka je opravdu hrubá.
Ošatka s perliččími vejci
Foto: Marián Franko
Perličata se líhly 26 den. Druhý den po vylíhnutí perličky opustily s mladými hnízdo. Ani při mladých perličky „nekvokají". S mladými však mají velmi vychytanou komunikaci, která je stále silně podmíněná instinktem. Chování je podobné při odchovu krůt, perličata jsou v šak více "divočejší". Perličky jsou velmi starostlivé matky. Brání perličata přímým útokem. Perličata však mají jinou strategii než kuřata slepic, kachen či hus. Nesnaží se být za každou cenu blízko matky ale naopak. Pokud perličky vydají varovný signál, nebo začnou přímo křičet, perličata se rozeběhnou všemi směry. Zavrtají se do trávy, přitisknou tělo a hlavu k zemi a vyčkávají. Perličky s tím počítají a kuřata nehledají tak dlouho, dokud nebezpeční nepomine. Úplně stejné chovaní jsem pozoroval při odchovu bažantů pod slepicí kura domacího. Taková situace může nastat, když přijdou k Vám na návštěvu známí nejlépe se psem. Perličky jsou schopny se producírovat po výběhu bez kuřat a neustále dávat signál „buďte zticha". Teprve až nebezpečí pomine, začnou kuřata svolávat (audio ukázka výše - volání perličky). A zde nastává problém. Je-li perličat hodně, můžete některé zašlápnout. A je li nevlídné počasí, nebo po dešti, perličata (za dobu po kterou musí zůstat v ukrytu) prochladnou. Jejich opeření po vylíhnutí není nijak husté a v chladném počasí velmi rychle „tuhnou a vzdávají se". Z těchto důvodů je odchov perličat, ale i krůťat a bažantích kuřat náročnějsí. Tato citlivost na zimu je kompenzována velmi rychlým růstem v prvních dnech po vylíhnutí. Je proto zapotřebí dodržet předepsané složky v krmné dávce (směs pro krůťata/ bažanty). 14 den mají perličata už dobře vyvinutá křídla a hustší peří. 18 den jsou perličata schopna odletět na vzdálenost několika metrů a postupně se ztrácí instinkt, kdy na signál zalézají do trávy. U tří týdenních perličat rodiče při nebezpečí utíkají, nebo odletí do křoví a perličata je následují. O tom, jak starostlivé perličky jsou, vypovídá i má bilance. V prostředí u lesa, kde během dne slídí krahujci, jestřábi a kde už byl několikrát zaznamenán útok na drůbež (v několika případech i úspěšný), nepřišly perličky ani o jedno kuře.
Odchov pod slepicí
Polodivoký chov pod perličkou je z chovatelského hlediska velmi zajímavý. Je to jako sledovat divočinu u Vás doma. Je ale náročný na prostor. Pokud máte polosamotu, kdy část výběhu není oklestěna plotem souseda, nesledujete přísně ekonomiku chovu, můžu vřele takový to polodivoký chov doporučit.
Bezstarostný odchov perličat zařídí domácí slepice. Jedinou podmínkou je, že to musí být trpělivá kvočna, protože inkubace perličat je i o celý týden delší. Velikost vajec nevadí, díky hrubé skořápce může větší slepice sedět i na 22 vejcích. Trochu mi sice vstávaly vlasy na hlavě, když velká slepice (obrázek níže) baletila mezi malými perličaty a čas od času nějaké přilisovala k zemi, ale žádnému se nic nestalo (měl jsem hrubší podestýlku ze sekané slámy!). Jak ukazuje další obrázek, zdrobnělá plemena slepic se zdají být ideální. Pak jde vše bez problémů. Jediný problém, který jsem zaregistroval, byl, když perličata špatně pochopily signál slepice a rozlezly se do trávy, kde čekaly přibité k zemi. Kvočna trochu zmatkovala. Později se však komunikace vysvětlila a ustálila na slepičích pravidlech. :-) Perličata odchována pod kvočnou mají „slepičí" návyky. Nesnaží se moc létat a drží partu se slepicemi.
3 týdenní perličata s kvočnou (nosný hybrid)
Foto: Marián Franko
3 týdenní perličata s kvočnou (zakrslé pelemeno)
Foto: Marián Franko
