Sklípkani a jejich chov

Třída: pavoukovci, podřád: sklípkani, čeleď: Theraphosidae, délka: 3-9,5 centimetrů, hmotnost: průměrně 85 gramů.

Sklípkani - obranné mechanismy

U sklípkanů je vyvinuta celá řada různých obranných mechanismů, pomocí kterých se chrání před nepřáteli. Někteří sklípkani zastrašují nepřítele tak, že se opřou o zadeček, výhružně zvednou přední část těla a přední končetiny.

Jiné druhy sklípkanů se otáčejí k nepříteli zadečkem a pokud dojde k přímému fyzickému kontaktu, vystříknou na nepřítele silně zapáchající tekutinu.

V některých případech si sklípkani pomocí nohou uvolní z konce zadečku jemné chloupky, které se pak vznášejí proti útočníkovi. Tyto zvláštní žahavé chloupky jsou pokryté malými háčky s příměsí jedu. Jakmile se dostanou do styku s očima či pokožkou, mohou vyvolat velmi bolestivou reakci. 

Sklípkani - chov

Druhy terárií
Než si sklípkana pořídíte, je nutné si rozmyslet jaký druh vůbec chcete a podle toho zvolit terárium. Existují tři varianty:

• Terárium pro stromové druhy sklípkanů
• Terárium pro zemní druhy sklípkanů
• Terárium pro podzemní druhy sklípkanů

Vybavení terárií
Samozřejmostí je, že sklípkanovi musíte vytvořit prostředí, které co nejvíce odpovídá jeho přirozenému biotopu. To znamená, že terárium musíte doplnit kousky kůry nebo nějakou rostlinou. Další věci umístěné do terária volte tak, aby se o ně sklípkan neporanil. Nutností je také miska s vodou.

Substrát
Používejte jen čisté přírodní materiály, jako je hlína, kůra, rašelina, kokosová drť. Chovatelům sklípkanů se nedoporučuje používat čistý písek nebo štěrk, jelikož jsou ve spojení se zbytky potravy aj. ideální živnou půdou pro baktérie a roztoče.

Rostliny
Rostliny, které použijete do terária by měly být odolné, nesmějí být ostré nebo s trny. To by mohlo sklípkanovi jakkoliv ublížit.

Sklípkani - potrava

Sklípkani mají ve volné přírodě relativně rozličnou potravu, záleží to na biotopu, kde žijí. Obecně se sklípkani živí různými druhy cvrčků, sarančat, švábů a jiného hmyzu. V jejich jídelníčku nechybí ani živočichové jako např. některé druhy štírů, stonožek a jiného hmyzu. Velké druhy sklípkanů nepohrdnou ani myšími holaty, někdy zvládnou i dospělou myš, ale není to bez rizika. Někteří pavouci se dokonce specializují na lov různých živočichů, např. rod Grammostola se specializuje na lov hadů, tedy spíše jejich mláďat. Někteří stromoví sklípkani, se živí malými druhy ptáků, které vybírají z hnízd. Pokud doma chováme sklípkana, tak je dobré ho krmit již zmíněnými cvrčky, např. cvrčci domácí (Acheta domestica) nebo cvrčci banánoví. Dále je dobré je krmit různými sarančaty a různými druhy švábů, kteří nedokáží šplhat po skle např. druh Blaptica dubia a velké pavouky lze krmit již zmíněnými myšími holátky, ale pouze jednou za čas, protože jedno takové holátko je pro pavouka relativně velká dávka potravy, pokud má sklípkan přebytek potravy, tak je apatický, nemá zájem o páření a pokud šplhá, tak hrozí riziko zranění pádem a roztržení zadečku, což je pro pavouka z drtivé většiny případů smrtelné. Proto není dobré pavouky překrmovat. Krmit lze i moučnými červy např. druhy Tenebrio molitor nebo Zophobas morio, ale nesmí se to přehnat, protože pokud sklípkan červy nesežere, tak pak nemáme přehled o jejich počtu v teráriu.

Sklípkani mají takzvané mimotělní trávení, protože s anatomického hlediska mají sklípkani velmi úzký jícen a pevná potrava jím neprojde, proto sklípkan kořist usmrtí, vstříkne do ní trávící šťávy a tráví kořist tak dlouho, dokud se z ní nevytvoří jakási kašovitá hmota, kterou pak vysaje. Nestravitelné zbytky jako je hmyzí kutikula, křídla, kosti atd., také „zabalí" do jakési kuličky a buď odhodí, nebo je ukládá na určité místo. Takovéto zbytky je nutné z terária co nejdříve odstranit, protože by tyto zbytky mohly být živnou půdou pro plísně a roztoče a rozhodně nechceme, aby náš chovanec něco takového měl v teráriu.

Při krmení může také nastat situace, že našeho sklípkana delší dobu krmíme jedním druhem potravy, pak mu předložíme potravu jinou a s údivem zjistíme, že ji odmítá. Je na to jednoduché řešení, pavouka necháme trochu delší dobu bez potravy a až ho budeme zas krmit tím, co prvně odmítal, tak najednou přijme bez větších problémů. Co se vitamínových doplňků týče, je možné je pavoukovi předkládat, ale sklípkan je v takovémto případě nedokáže využít, takže mu rozhodně neublíží, ale ani mu nepomůžou.

Sklípkan by měl mít v každém případě přístup k čerstvé vodě bez jakýchkoliv chemických přísad. Vodu můžeme dát do mělké napáječky, vhodné je např. víčko od zavařovacích sklenic, nebo úplně nejlepší je Petriho miska. Do každé takovéto misky je vhodné dát trochu malých kamínků a to z toho důvodu, aby se v něm neutopili případní cvrčci nebo jiné živé krmení.

Sklípkani - rozmnožování

Samečci sklípkanů nosí sperma v bulbách na koncích makadel. Při páření zasunou bulbu do pohlavního otvoru samičky a sperma vypustí. Oplodněná vajíčka se vyvíjejí v těle samice, přičemž délka vývoje se liší podle druhu sklípkanů.

Vývoj čerstvě vylíhnutých pavouků až po dospělého jedince může být dlouhým procesem. U amerických pouštních druhů může trvat až deset let. Naproti tomu sklípkani z tropických pralesů potřebují k vývoji jen 2 roky.

Sklípkani - některé zajímavosti

Největším sklípkanem je Theraphosa leblondi jehož tělo je dlouhé 9,5 centimetrů a rozpětí nohou dosahuje až 26 centimetrů.

Pro všechny velké a ochlupené pavouky a zvlášť pro chlupaté sklípkany se vžilo obecně používaní jméno tarantule. Avšak pavoukovec tohoto jména (Tarantula palmata) je zřídkakdy větší než 40 milimetrů.

Popisy nejčastěji chovaných druhů sklípkanů:

Avicularia avicularia
Výskyt: Jižní Amerika - Ekvádor, Francouzká Guyana, Kolumbie, Surinam
Velikost: v rozpětí nohou až 15 cm.
Teplota: 25-30 °C.
Terárium: 20x30x20 cm.
Poznámka: Jak u mláďat tak i u dospělců se jedná o nádherně zbarvené a pro chovatele atraktivní stromové sklípkany. Pro tyto sklípkany jsou vhodná terária s výškou okolo 30 cm, ve kterých jsou umístěny větve nebo kusy kůry ve kterých si tito pavouci s oblibou staví svá pavučinová hnízda. Nejedná se o toxický druh a ještě nebyl zaznamenán případ pokousání tímto sklípkanem. Při pocitu ohrožení se spíš snaží utéct a při tom dokáží vyvinout celkem značnou rychlost. Mláďata těchto sklípkanů mohou také jako jedny z mála žít ve skupinkách.

Brachypelma abopilosa
Výskyt: Kostarika, Nikaragua, Honduras
Velikost: až 8 cm, v rozpětí nohou až 15 cm.
Teplota: může kolísat mezi 24 až 30 °C.
Terárium: pro zemní druhy 20x25x20 cm.
Poznámka: I když se nejedná o barevně atraktivního sklípkana, lze jej pro jeho mírnou povahu doporučit i všem začínajícím chovatelům. Jako podklad do terária pro tento zemní druh postačí cca 5 až 10 cm lignocelu popřípadě rašeliny a také vhodný úkryt tvořený například kokosovou skořápkou. Samozřejmě nesmí chybět mělká napáječka. Za zmínku jistě stojí i to, že dospělé samice kladou do kokonu mezi 300 až 1300 vajíček, která nechávají v kokonu v němž proběhnou první dvě vývojová stadia, a až poté zhruba po šesti týdnech vypustí samice mláďata ven. Nutno však podotknout, že i když se jedná o skutečně mírného pavouka který se nesnaží kousnout, často se brání uvolňováním žahavých chloupků ze zadečku.

Brachypelma emilia
Výskyt: Mexiko
Velikost: 5 až 6 cm, v rozpětí nohou až 13 cm.
Teplota: kolem 26 °C
Terárium: 20x25x20 cm.
Poznámka: Jedná se o velmi krásný druh, zbarvení je sametově černé, tibiální články jsou červenooranžové stejně jako karapax. Na něm je černá skvrna ve tvaru trojúhelníku. Na zadečku a končetinách má oranžové chloupky. Je to velice mírný a klidný druh.

Brachypelma smithi
Výskyt: Mexiko, stepní a pouštní oblasti pacifického pobřeží
Velikost: 7-8 cm, rozpětí nohou je okolo 16 cm.
Teplota: okolo 25 až 26 °C
Terárium: 25x20x20 cm.
Poznámka: Jde o poměrně klidný druh sklípkana a díky jeho zbarvení také o velice atraktivní. Zbarvení je černé, na článcích končetin je oranžová. Oranžově lemován je také karapax. Samice mívají v kokonu 200 až 700 vajíček, u velkých samic to pak může být i přes 1000 kusů. Nejedná se o toxicky významný druh.

Brachypelma vagans
Výskyt: Mexiko, Střední Amerika
Velikost: 6 až 7 cm, v rozpětí nohou 14 až 16 cm.
Teplota: 25 až 26 °C
Terárium: 20x20x20 cm
Poznámka: Jedná se o hnědočerného sklípkana jehož hlavohruď je oranžově orámovaná s oranžovým až červeným zadečkem. Tento sklípkan se v zajetí velice dobře množí a samice mívají v kokonu až 500 vajíček. Je hrabavý a v přírodě si hloubí hluboké nory. Občas je však možné vidět tohoto sklípkana v přírodě jak se sluní. Není toxicky významný ale může být mírně agresivní.

Cyriocosmus elegans
Výskyt: Venezuela, Trinidad a Tobago, Bolívie, Brazílie
Velikost: 12-18 mm.
Teplota: 28 °C
Terárium: postačí menší, např. 20x20x15 cm.
Poznámka: Tento svým vzrůstem ne příliš velký sklípkan se se svým zbarvením řadí mezi opravdové krasavce. Větší část karapaxu je oranžová, přední část karapaxu a základ zadečku jsou pak černé. Nohy jsou šedavé a oranžovočervená je skvrna na abdomenu a stejně tak i pásky po jeho stranách. V přírodě můžeme tohoto sklípkana nacházet na okrajích vykácených pralesů nebo případně pod kusy dřeva a padlých kmenů. Jedná se o mírný druh.