Test vybraných vlastností terarijních substrátů

Druh použitého substrátu se výrazným způsobem podílí na utváření mikroklimatu a prostředí v teráriu. Chovaný živočich s ním přichází do přímého styku. Z tohoto důvodu důležité znát, jakým způsobem lze volbou substrátu dosáhnout co nejlepších podmínek nebo naopak zabránit některým negativním vlivům, které mohou některé substráty na naše chovance mít.

Významným faktorem může být také cena substrátu a možnost najít vhodnou neplacenou alternativu podobných vlastností volně v přírodě. Podstatnou roli pak mohou hrát i základní faktory jako je hmotnost a objem substrátu vzhledem k parametrům terárií, nosnosti polic na kterých jsou umístěny, atd.

Hned z několika důvodů nebylo, respektive ani nemohlo být, smyslem níže provedených testů získat s absolutní přesností na x desetinných míst, jak jsou na tom v daných vlastnostech jednotlivé substráty. Důvody jsou následující: 

• Nestejnorodost a nestálost substrátů. Substráty jsou většinou přírodního původu, takže nelze zajistit stejnou kvalitu např. u lesní hrabanky pocházející z Ostravy oproti té, kterou najdeme na jiných lokalitách Česka, ba ani totožnou kvalitu ze stejného místa, neboť kvalitu lesní hrabanky ovlivňuje řada faktorů jako roční období, druhová struktura lesa, nadmořská výška, způsob sběru, atd.
• Měřící vybavení. Neměl jsem k dispozici žádnou laboratoř vybavenou drahými zkalibrovanými přístroji, takže jsem si musel vystačit jen s omezenými prostředky. Přesto jsem se pečlivou volbou metodiky při provádění měření snažil dosáhnout rozumného kompromisu tak, abych dosáhl použitelných výsledků hodných interpretace. Ke zjištění hmotnosti byla použita mechanická váha určená k vážení dopisů. K určení objemu byl použit standardní odměrný válec (100 ml).
• Finanční a časová náročnost získávání dalších druhů substrátů. Snažil jsem se otestovat alespoň nejpoužívanější druhy terarijních substrátů. Nicméně i přesto samozřejmě existuje mnoho dalších druhů písků, rašelin, hoblin, či dokonce speciálně vyráběných materiálů, jejichž shánění (nemluvě pak o jejich testování) by však zabralo příliš mnoho času a finančních prostředků.

Foto: Petr Balej

Charakteristika vybraných substrátů

Vzhledem v nestejnorodosti substrátu bych rád popsal alespoň základní vlastnosti mnou získaných substrátů tak, aby bylo možné odhadnout jak se mohou lišit totožné substráty jiných parametrů, zakoupených např. v jiných obchodech nebo získané z přírody z jiných částí republiky a jiných podmínek.

Testované vlastnosti jednotlivých substrátů

Nejprve malá poznámka k výsledné podobě grafů pro dané testy. Obecně vztah objemu a hmotnosti látek nejlépe popisuje hustota (tedy podíl hmotnost/objem). Z praktického hlediska je však pro většinu lidí daleko lépe představitelnější, pokud dané vlastnosti vztáhneme konkrétně na objem 1 litru nebo hmotnost 1 kilogramu, se kterými se setkáváme běžně v reálném životě. Tato skutečnost nám obvykle na první pohled řekne daleko více, než standardně používané jednotka hustoty podle SI - kg/m3, přestože v podstatě jde jen o jiný způsob vyjádření. Některé substráty navíc nabývají za stejné hmotnosti, různého objemu (tedy i různé hustoty) v závislosti na jejich kompresi (stlačení), přičemž obou těchto stavů (stlačený/nestlačený) lze jednoduše dosáhnout a případně využít jejich (ne)výhod, takže i tato skutečnost je dále zohledněna. Pojem "objem" je tedy v případě tohoto článku třeba chápat v poněkud širším slova smyslu, neboť jako součást "objemu" substrátu je pak samozřejmě počítáno i se vzduchem vyplňujícím jak okolí naskládaných substrátových částic, tak mnohdy i samotné částice substrátu.

1. Hmotnost 1l substrátu / Objem 1 kg substrátu

Metodika

Byla zjištěna hmotnost a objem jednotlivých substrátů v nestlačeném a stlačeném stavu, který se u některých substrátů v závislosti na jeho fyzikálních vlastnostech může výrazně lišit. Veškerá měření probíhala na suchých substrátech. Objem „nestlačeného" substrátu byl získán nasypáním substrátu do odměrného válce, a následným mírným „sklepáním". Poté byl substrát maximálně možně stlačen, tak aby zabíral co nejmenší objem, a hodnota byla opět zaznamenána. Následně byl obsah substrátu z odměrného válce zvážen, čímž se získal vztah objemu k hmotnosti stlačeného a nestlačeného substrátu. Výsledné hodnoty byly zpoměrovány na 1 l, respektive 1 kg a zaneseny do výsledného grafu.

Diskuse

Znalost hmotnosti, objemu a jejich vztahů u substrátů má uplatnění zejména, pokud jsme např. omezení nosností polic, na kterých jsou terária umístěna, nebo jinými technickými parametry terária či okolí, při jejichž nedodržení by mohlo dojít k nebezpečným situacím ohrožujícím samotné chovance i jejich okolí. Zdánlivě se jedná o nepodstatnou informaci, většina lidí spoléhá na svůj odhad, a prostě do terárií nasype „přiměřeně" písku, štěrku, ... Avšak samotnému se mi stalo, že jsem jednoho dne zjistil, že police s terárii (pod kterými přímo spím) se začaly ve spojích uvolňovat, a kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych si toho náhodou všimnul a nedošlo k jejich dodatečnému zajištění... Dále vím o jednom případu mého známého, kde dokonce k pádu terária z kombinace důvodu nevhodné konstrukce a nadměrného vnitřního vybavení a následnému úniku jeho obyvatel došlo. V případě, že by takové terárium obývali např. jedovatí hadi, mohlo by dojít k dalším nepříjemnostem.

2. Nasákavost 1l/1kg substrátu

Metodika

Jak bylo uvedeno dříve, některé substráty mohou nabývat odlišného objemu při téže hmotnosti. Graf "Nasákavost 1 l substrátu" pak zohledňuje tento rozdíl. V případě grafu "Nasákavost 1 kg substrátu" už změna objemu nehraje žádnou roli, protože hmotnost se nemění.

Prakticky pak celý test probíhal následovně: Bylo odebráno 10 g z každého substrátu, který byl následně zalit nadměrným množstvím vody (150 ml), jenž nebyl ani jeden ze substrátu schopen kompletně vstřebat. Po jedné hodině byl obsah všech nádob se zalitými substráty přefiltrován přes nálevku s filtračním papírem a v odměrném válci bylo zaznamenáno množství vody, která ze substrátu odteklo. Prostým odečtením této hodnoty od původního 150 ml byl získán objem vody, kterou substrát vsákl, a tedy nepropustil přes filtrační papír. Následně, s nutným využitím dat získaných z předchozích testů, byla dopočítána a zpoměrována nasákavost na 1 kg, respektive 1 l substrátu.

Diskuse

Schopnost substrátu zadržet v sobě určité množství vody je klíčová pro udržení vhodného mikroklimatu v teráriu a podmínek chovu. Osobně mě vždy zajímalo nějaké porovnání, který substrát toho vsákne víc než ten druhý. V extrémních případech (např. rašeliník vs. písek) je jasné, který substrát nasákne více vody, avšak na otázky typu „O kolik víc vody vsákne substrát X než substrát Y?" nebo „Je nějaký výrazný rozdíl mezi podobnými substráty jako hrabanka z listnatého nebo jehličnatého lesa?" nebylo možné nalézt odpověď.

Vztáhneme-li nasákavost absolutně k určité hmotnosti (viz graf "Nasákavost 1 kg substrátu"), pak nejvíce vody je schopen zadržet rašeliník (1. pozice), následován lignocelem (2. pozice). Vezmeme-li však nasákavost relativně - vzhledem k objemu (Nasákavost 1 l substrátu) - dostaneme zcela opačný výsledek vzhledem ke stlačenému rašeliníku (2. pozice) a lignocelu (1. pozice). Pokud však navíc v rámci stejného objemu porovnáme opět oba tyto substráty nestlačené, zjistíme, že je rašeliník schopen zadržet vody ještě mnohem méně než lignocel, což je způsobeno "vzdušností" rašeliníku v nestlačeném stavu. Nutno podotknout, že v rámci těchto porovnání jde o extrémní případy a rašeliník v úplně stlačené nebo naprosto rozvolněné podobě prakticky nikdo nepoužívá.

3. Přilnavost částic/prašnost substrátu

Metodika

Jednou z obecně používaných metod, jak lze stanovit prašnost, je určení počtu částic, které se přichytily na určitou podložku, na kterou byly po danou dobu vháněny zrychleným proudem vzduchu. Tímto jsem se nechal inspirovat a právě přilnavosti k určitému povrchu jsem se snažil využít pro následující měření. Samotný test probíhal (na suchém substrátu) takto. Z běžného bílého kancelářského papíru formátu A4, jsem nastříhal čtverečky o straně 5 mm. Připravenou uzavíratelnou nádobku jsem z poloviny naplnit testovaným substrátem a vhodil do ní 5 kusů nastříhaných čtverečků. Nádobku jsem uzavřel, 10x protřepal a následně vysbíral všech 5 papírových čtverečků a pod lupou (čtyřnásobné zvětšení) spočítal počet viditelných přichycených částic na každé ze stran každého čtverečku (tedy celkem 10 plošek na 1 substrát). Získané hodnoty jsem následně zprůměroval a zpoměroval na rozumnější plochu 1 cm2. Poměrně malou velikost použitých papírových čtverečků jsem musel zvolit z toho důvodu, že počítání prachových částic bylo extrémně časově náročné a větší rozměry by jej neúnosně prodloužily (ne-li znemožnily).

Diskuse

Vysoká prašnost a přilnavost substrátu sebou může přinášet řadu problémů a komplikací. Jednak při samotném pobytu daného zvířete na dně terária se substrát přichytává na tělo a při krmení také na kořist se kterou pak může být substrát pozřen. Prachové částice se rovněž dostávají do vzduchu, a tedy následně i do dýchacích cest obyvatel terária. Důsledkem toho všeho mohou být vážné zdravotní komplikace a v horším případě i úhyn. Cílem tohoto testu pak byla snaha, nějakým způsobem zjistit množství drobných částic, které daný substrát za sucha obsahuje, respektive přilne na určený povrch. Chtěl bych zdůraznit, že tento fakt nevypovídá o tom, jak částice konkrétního působí na daný organismus. Nenapadá mě, jak by toto šlo prakticky šetrně ke zvířatům otestovat a kvantifikovat už proto, že jsem si sám při provádění měření omylem vetřel do oka malé množství lignocelu a nebyl to zrovna příjemný zážitek (asi hodinu trvající slzení a palčivá bolest a zarudnutí oka bylo patrné ještě další den). Tudíž i substrát s vysokou prašností, nemusí nutně způsobovat takové problémy, jako substrát s menší prašností, který však obsahuje částice s vysokou dráždivostí pro daný organismus. Jak je zmíněno v Metodice, byly počítány pouze částice viditelné při čtyřnásobném zvětšení lupou, což jsou částice, při větších shlucích, i normálně zaznamenatelné okem.

Nelze opomenout fakt, že prašnost se výrazně snižuje navlhčením substrátu a nebo lze využít možnosti smíchání substrátů. V určitých případech pak lze výsledného grafu reálně využít pro úvahu, zda např. pro pouštní zvířata použít křemičitý, nebo klasický kopaný "pískovištní" písek, když prašnost křemičitého písku je nezanedbatelně menší. Samozřejmě interpretace a případné využití grafu už závisí na konkrétní situaci a nárocích našich chovanců.

Závěr

Domnívám se, že v situaci, kdy se věnuje taková pozornost např. intenzitě a spektru UV zdrojů či zdravotní nezávadnosti materiálů používaných na výrobu a vybavení terárií není od věci se alespoň trochu hlouběji zamyslet se i nad volbou vhodného substrátu. Snad k tomu svým malým dílem přispěje i tento článek a alespoň v těch pár aspektech napomůže k volbě lepšího, vhodnějšího či alespoň levnějšího substrátu.