Želva čtyřprstá – snůška

Během posledních dvou let jsem měl to štěstí, pozorovat snůšky samic T. horsfieldii, během kterých byly pořízeny fotografie a krátké videozáznamy.

Úvodem by se slušelo říct, že k vytvoření vajec v samici je nezbytný zimní spánek. V některých případech stačí pouze jedna hibernace k tomu, aby samice následné jaro snesla vejce. Minulý rok v létě jsem totiž dokoupil do chovu želvu, která doposud žila pouze v teráriu, bez venkovního výběhu a neprošla ani jedním zimním spánkem. Na ten jsem ji připravil až v mých podmínkách začátkem listopadu 2007. Nenechala se dlouho přemlouvat a poslušně hibernovala s minimálním úbytkem hmotnosti až do začátku března 2008. Není to zrovna nejdelší zimování ale déle se to bez želv prostě vydržet nedá. Stejnou délku hibernoval ještě dospělý pár. Samce mám od r. 2003, nejstarší samici od r. 1996, tedy dvanáctý rok a při koupi se jednalo asi o dvouletého jedince.

Rozměry mých dospělých želv (cm) Foto: Zbyněk Pokorný

Protože probouzím v první půli března, jak už bylo popsáno výše, umisťuji všechny želvy čtyřprsté nejprve do vnitřního terária, kde jsou postupným zvyšováním teploty uvedeny opět „do provozu". Samec bývá ihned po vyhřátí vůči samicím velice dotěrný a snaží se o jejich napáření. V teplých jarních dnech vynáším želvy do venkovního výběhu, jakmile to počasí trochu dovolí, aby do sebe dostaly i trochu slunečního svitu, potřebného ke zdárnému ukládání vápníku. Vápník dodávám ve formě sépiové kosti a drcených převařených skořápek, všechna péče se vám nakonec vrátí v bezproblémovém růstu krunýře a samozřejmě také ve vytvoření optimální skořápky na snesených vejcích. Nejednou jsem na internetu četl o snůšce želvy, kdy byly ze samice vypuzeny pouze žloutky, či vejce s velmi tenkou, lehce promáčknutelnou skořápkou. Autor sice vždy psal o jiném druhu suchozemské želvy ale tato problematika je shodná u všech zvířat, které vytváří vápenitou skořápku (např. i u ptáků).

Ať už jsou samcovi pokusy o páření úspěšné či nikoliv, začne být samice zhruba měsíc po odzimování značně nervózní. Pobíhá sem a tam, občas se snaží vylézt z výběhu a hrabe na různých místech. Nejdříve předními končetinami, čímž zjistí vhodnost půdy a naruší nejsvrchnější a zároveň nejtvrdší povrch půdy. Vyhovuje-li vybrané místo želví představě, o kousek popoleze a pokračuje v hloubení jamky zadními končetinami. Nikdy se mi nepovedlo, aby samice snesly na předem připravené kladiště s kyprou půdou, naopak si vždy zvolily snad téměř nejtvrdší (štěrkovitou) a nejudusanější část jejich výběhu. Místo snůšky bývá nejčastěji u různých překážek, u kamenů, stěn výběhů atd. Střídavými, krouživými pohyby pravé i levé končetiny vytvoří samice poměrně prostornou a hlubokou jamku, využívá hlavně silných drápů. Délka dřiny, kterou hloubení jamky představuje, je věc individuální a záleží samozřejmě na vlastnostech půdy. Hrabání je zpravidla ukončeno, když se želva zadními končetinami nedotýká stěn ďůlku, je to pro ni znamení, že prostor pro vejce je řádně připraven. Velikost takové vyhloubené komůrky rozhodně nemá vliv na počet snesených vajec, spíše je projevem pečlivosti a starostlivosti každé samice. Starší samice u mě totiž snesla 5 vajec do mělké jamky, kdežto druhá, mladší samice vytvořila hlubokou jamku, do které následně nakladla 2 vejce.

Hloubení jamky Foto: Zbyněk Pokorný

Samotné snášení je pro samici jistě dosti náročná a vyčerpávající činnost. Nejobtížnější je pochopitelně první vejce, kdy musí roztáhnout ocas do značné šířky (viz. foto níže). Vytlačení trvá několik minut, samice si přitom pomáhá vytahováním a zatahováním hlavy do krunýře, někdy i otevíráním tlamy. Další vajíčka už takový problém nepředstavují. Každé vejce samice zadními končetinami nahmatá a odstrčí hlouběji do jamky, zřejmě proto, aby se další vajíčko při pádu nenakřáplo o předchozí. Je až obdivuhodné sledovat s jakou přesností a citem si přitom počíná, když vezmeme v potaz, že za sebe vlastně nevidí.

Vejce napůl venku Foto: Zbyněk Pokorný

Samice želvy čtyřprsté u mě vždy nesly v odpoledních hodinách mezi 13 a 16 hodinou. Celé dopoledne před snůškou strávily pobíháním a hledáním nejvhodnějšího místa. Zatím jsem měl štěstí, že mi přitom počasí přálo protože nevím jak by to dopadlo, kdyby byly dlouhodobější deště s nízkou teplotou, což se v tomto jarním období může stát. Ve vnitřním teráriu jsem totiž pokusy o vyhloubení jamky nikdy nepozoroval, ač vyšší vrstva zeminy byla pro želvy připravena i tam. Literatura ale uvádí, že si samice v sobě dokáže vejce bez újmy podržet i delší dobu s čímž ale může souviset dost nebezpečná retence, neschopnost snést vejce. V takovém případě je nutné kontaktovat veterináře specializovaného na plazy.

Vejce želv mohou mít různý tvar a velikost, což se mi také potvrdilo. Zatímco velikost se zvětšuje s přibývajícím věkem samice, tvar je věcí zcela individuální a může být různý i v jedné snůšce. Starší z mých samic nanesla spíše oválná vejce, mladší zase téměř kulatá.

Rozměry největších vajec (cm) Foto: Zbyněk Pokorný

Poslední fází želví snůšky je vejce důkladně zakrýt, tedy zahrabat hlínou a povrch upravit, aby byl co nejméně nápadný. Samice přitom využívá opět zadních končetin a nahrnuje zpět zeminu, kterou předtím vyhrabala na povrch, tím pro ni veškerá rodičovská péče končí. O zbytek už by se měla postarat příroda, což samozřejmě v naších podmínkách takřka není možné, proto se využívá umělého líhnutí v inkubátoru, kde se nastaví požadovaná teplota a vlhkost. O tom ale zase někdy příště.

Zajímavost: po zahrabání snůšky jedné z želv ji z očí vytékaly slzy. Možná od toho přísloví pláče jako želva.

5. vejce Foto: Zbyněk Pokorný

Foto: Zbyněk Pokorný

Foto: Zbyněk Pokorný

Připravené k inkubaci Foto: Zbyněk Pokorný