Potrava suchozemských želv
Vhodné složení krmné dávky suchozemských želv, je jeden ze zásadních pilířů úspěšného chovu, proto bych chtěl předeslat, že tato kapitola nebude zřejmě nikdy ukončena a neustále bude docházet u úpravám a revizím již uvedeného, ve shodě s nejnovějšími dostupnými informacemi a poznatky. Jsem velkým odpůrcem dogmatických tvrzení a proto očekávejte změny v názorech, jen doufám, hlavně v zájmu našich chovanců, že změny budou jen umírněné,nikoliv zásadní.
Suchozemské želvy jsou vesměs tvorové s neobyčejně efektivním metabolismem, jsou schopné prosperovat i v oblastech, kde nabídka dostupné potravy je na první pohled velice chudá a omezená. Hned ze začátku budu trošku " plavat proti proudu" . Všeobecně uznávaný názor, že želvy jsou typičtí býložravci se mě vůbec nechce sdílet. Po dlouholetém pozorování potravních návyků docházím spíš k názoru, že jsou býložravci jaksi z donucení. Celý jejich metabolizmus a trávicí soustava je dlouholetým vývojem přizpůsobena k přijímání a zpracování na živiny chudé, na vlákniny a jiné balastní látky naopak bohaté potravy, o tom není sporu. Avšak někde vzadu v mozku jim zřejmě bliká vzpomínka na lepší časy. Nedovedu si jinak vysvětlit jejich urputnou snahu o získání jakékoliv jiné výživnější potravy. Jistě každý chovatel z vlastní zkušenosti ví, co se snažím vyjádřit. Pokud bych já měl zařadit želvy do nějaké kategorie, zařadil bych je do všežravců, přizpůsobených a donucených vnějšími vlivy k přijímání rostlinné potravy. No ale to je jen taková " myšlenková" rozcvička, nemám na takové závěry ani právo, ani vzdělání.
Vše živé, co želvám nedokáže včas uniknout, poslouží jako vítaný doplněk jídelníčku. Taková pěkně vypasená žížala nebo hlemýžď je dokáží, jak můžete vidět na následujících fotografiích, vyburcovat k "horečné" činnosti i v době, kdy vzhledem k nízkým teplotám a ošklivému počasí letargicky polehávají a o svoji běžnou zelenou potravu ani pohledem nezavadí.
Foto: Jiří Jetmar
Foto: Jiří Jetmar
Nicméně, tyto sklony k všežravosti zcela zásadně zasahují do praktického chovu a to už je prostor, kde mám co říct (alespoň doufám). Snaha želv o příjem na živočišné bílkoviny bohatou potravu se liší druh od druhu. Nejvýraznějšími snaživci mezi typickými suchozemskými želvami jsou tyto druhy, uvádím v pořadí se sestupnou tendencí " snaživosti". Testudo: horsfieldii, hermanni boettgeri, hermanni hermanni, graeca ibera, ostatní podddruhy T. graeca, Geochelone elegans, nesrovnatelně umírněnější je T. marginata. Přibližně stejně jako T. marginata jsou na tom zvláště mláďata Geochelone pardalis babcocki, pardalis pardalis, radiata. Dospělí vzrostlí jedinci posledně jmenovaných druhů jsou již daleko " rozumější". Geochelone carbonaria a denticulata jsou mimo hodnocení, u nich je příjem potravy bohatší na bílkoviny jasný.
Chovatelé často " vytříbené" chuti svých miláčků podléhají a potom složení podávané potravy zdaleka neodpovídá skutečným požadavkům želv. Krmná dávka pak mnohonásobně převyšuje svojí nutriční hodnotou potravu, kterou jsou želvy schopny v místech svého přirozeného výskytu nalézt. Již skutečnost, že v našich chovech krmíme celou sezonu převážně zeleným krmením, byť v odpovídající druhové skladbě, znamená pro populace divoce žijících želv zcela nedosažitelný luxus. Jistě, i v domovině želv dozrávají semena, ovoce, raší čerstvá směs nejrůznějších trav a plevelů, dají se najít hlízy rostlin, mrtvý brouk, občas zbytek po hostině nějakého místního predátora, to jistě ano. Jenže je to v případě výživnějších plodů pouze sezónní, v případě živočišných zbytků, nebo želvou ukořistěné živé potravy asi tak stejně výjmečná záležitost, jako když matka, dbalá správné výživy, koupí dětem dort. Každý z nás chovatelů si to může vyzkoušet na vlastní kůži. Pokud bych já měl jíst jen to, co mě chutná a čemu dávám jednoznačně přednost, tak bych se živil například pouze řízky, s bramborama už by to bylo podstatně horší. Jak by taková dieta zacvičila s mým metabolismem nemusím snad rozvádět. Základ krmné denní dávky by se měl skládat z pampelišek, jitrocele , jetele, různých plevelů, bodláků, lze zkrmovat širokou škálu rostlin. Ideální stav, ne však bohužel dostupný každému, je vzít po ránu kosu a jít nasekat hezky na louku směs rostlin, prospěje to nejen želvám ale i chovateli. Vše ostatní, jako například zelenina a ovoce je možné občas použít jako zpestření a obohacení krmné dávky. V zimním období, pokud želvu nezimujete, je jediná dostupná a svým složením vhodná možnost a tou je mimo kvalitního sena, čínské respektive pekingské zelí. Jeho složení nejvíce odpovídá tomu, čeho potřebujeme dosáhnout. Zato ale salát, ať už jakýkoliv druh, je naprosto nevhodný a lze jej považovat pouze za pamlsek. V zimě, vzhledem k relativně dlouhému období vynucené monodiety, lze nejen akceptovat, ale i doporučit, třikrát, čtyřikrát týdně obohatit stravu granulemi, mám vyzkoušené granule od fy. KAYTEE a jsem s nimi mimořádně spokojen, i když na první pohled působí příšerně uměle. Podávám 2-3 namočené granulky na jednu želvu, a to až jako druhé denní krmení, třikrát až čtyřikrát v týdnu.
