Aktuálně: 3 729 inzerátů210 802 diskuzních příspěvků18 259 uživatelů

Zimování suchozemských želv - hibernace

Želva čtyřprstá - stepní

Zimování suchozemských želv - hibernace
Ing. Zbyněk Pokorný 14.10.2007, 20:27
12 105 7 minut čtení

Postup zimování želv v následujícím textu je zaměřen na chovatele, kteří mají želvu v bytě, bez možnosti venkovního výběhu. Pokud disponujete venkovním výběhem, držte se rad v tomto článku: Zimování želv.

S přípravou na zimování začínám zpravidla v polovině října (záleží na venkovním počasí). Želvy přenesu ze zahradního výběhu, kde doposud normálně přijímaly krmivo, do domácího terária, které je umístěno v místnosti s konstantí teplotou 18 °C.

Během následujících dvou týdnů se je snažím připravit co nejkvalitněji na dlouhý zimní spánek. Nutností je dokonalé vyprázdnění zažívacího traktu želv. Kromě toho, že přestaneme želvy krmit, napomůže také častá koupel ve vlažné vodě ke zmiňovanému vyprázdnění. Během dvou týdnů jsem koupal své dvě želvy stepní asi 6x, vždy po dobu 15 minut. V posledních dnech už z želv nevychází žádný trus. Pokud tomu tak není, prodloužíme dobu na 3 týdny. Důležité je, aby měly želvy během přípravy na spánek neustálý přístup k misce s vodou, kde se mohou dle libosti napít. Voda v těle želvy je nutná pro zdárné přezimování. Její nedostatek by mohl vést k opravdovému vyschnutí zimované želvy, která by se tak na jaře již neprobudila. Kdo však přípravu nezanedbá a své svěřence pravidelně koupe, nemusí se této skutečnosti vůbec obávat. Voda se do těla želvy dostane například i řitním otvorem.

Po důkladné přípravě všechny želvy zvážím digitální váhou a naměřené hodnoty si zaznamenám, následuje přendání do plastových beden od zeleniny, které uložím do místnosti s teplotou 12°C. Obsah bedýnek mám připravený ji několik dnů předem. Jako substrát používám písek smísený s hlínou. Vrstva vysoká asi 10cm dobře poslouží k zahrabání želv. Na tuto zeminu dávám dubové listí a natrhaný novinový papír. Bedýnka je tedy naplněna téměř pod horní okraj. Dubové listí přehřeju pro jistotu v mikrovlnné troubě. Hlavním důvodem je dokonalé zničení mikrobů, kteří by se na listech nasbíraných v lese mohli teoreticky vyskytovat. Samec i samice jsou uloženy zvlášť, aby nedocházelo ke vzájemnému rušení, než želvy opravdu usnou. Následující dny už je vůbec neruším, želvy slyšitelně hrabou a hledají vhodné místo k přečkání zimy.

Zhruba po 14 dnech přenáším spící želvy na konečné stanoviště ve sklepním špajzu. Tato místnost má tu výhodu, že v ní lze dokonale regulovat teplotu. Po otevření větrací šachty v ní může být teplota stejná jako venku. Takže začátkem listopadu, kdy sem přenáším želvy upravím vnitřní teplotu asi na 5°C. To je naprosto ideální pro většinu druhů z rodu Testudo, o želvách stepních (T. horsfieldii) se však dobře ví, že snesou, a dokonce vyžadují, nižší teploty. Proto v průběhu hibernace snížím na nějaký čas teplotu až ke 3°C. Nejmíň jsem během zimního spánku naměřil 2,5 °C. Při průměrné zimě mohu tuto teplotu udržet po většinu doby zimního spánku. V loňské (2006-2007) „teplé" zimě to možné nebylo.

Želvy jsem kontroloval a převažoval každé 3-4 týdny. Je to možná zbytečně často ale zvědavostí, jak na tom mé želvy jsou jsem nikdy déle nevydržel. Kontrola a vážení probíhalo vždy rychle, zkontroloval jsem vlhkost substrátu, vizuálně prohlédl každou z želv a položil ji na váhu. Mezitím docházelo pouze k minimálnímu pohybu strnulých želv, oči nikdy neotevřely.

Úbytek, lépe řečeno neúbytek váhy, mi dělal radost. Vlhkoměr ukazoval po celou dobu hibernace 60% vlhkost. Tu jsem v místnosti udržoval kbelíkem s vodou, jablky a bramborami, které v téže místnosti skladujeme. Vlhkost substrátu jsem příliš neřešil, ke konci zimy už byla sice hlína s pískem spíše sušší ale želvy na váze neubíraly, tak nebylo třeba se znepokojovat. Navíc želvy stepní vlhkost doslova nenávidí a v jejich případě je spíše ona, větším nebezpečím než krátkodobé sucho.

Při odzimování postupuji opačně jako při přípravě. Ovšem v rychlejším sledu. Začátkem března přenesu bedýnky s želvami do místnosti, kde se teplota pohybuje mezi 12-15 °C. Po 2 dnech se již ozývají škrábáním což značí jejich zvýšenou aktivitu. V té době je přendám do 18 °C do menšího terária, kde pobudou další 2 dny. Pro pocit klidu s nimi přendám i trochu listí, ve kterém jsou stále zalezlé a v podstatě pokračují dále ve spánku. Až další přesun do velkého terária znamená opravdové znovunastartování organismu. Žárovky nastavím do takové výšky, aby vyhřívaly povrch terária na cca 22 °C. Příjem prvního krmiva přichází už v této době, to znamená 3-4 den po probuzení. Také koupel ve vlažné vodě želvám očividně prospěje. Další dny už nastavím teplotu na normál a želvy se projevují velkou aktivitou a ohromnou žravostí. Jakmile to venkovní počasí dovolí, mají k dispozici zahradní výběh.

Právě probuzená samice Právě probuzená samice Foto: Zbyněk Pokorný

Zimování v lednici

K tomuto způsobu jsem přikročil, když jsem své horsfieldky zimoval poprvé. Neměl jsem ozkoušené sklepní prostory, kde by byla ideální teplota. Navíc jsem měl v plánu ponechat je poprvé spát pouze kratší dobu, tj. 2,5 měsíce.

Postup při přípravě byl obdobný jako výše zmiňovaný. Lednice byla připravena pouze pro tyto účely, tedy bez potravin. Samec, který byl na zimování zvyklý od předchozího majitele usnul bez problémů. Samice mi však dělala dost starosti. Nechtěla usnout, a ještě 2 týdny po uložení do bedýnky tvrdě nespala. Nakonec se i ona nechala snížením teploty „přemluvit".

Přesto se z ledničky poměrně často ozývalo škrábání a při kontrole bylo zjevné, že se obě želvy přemisťují z místa na místo, což však není nic neobvyklého.

Při procházení zahraničních webů se na jednom,(který považuji za web nejkvalitnější) v překladu psalo toto:
Stojí za zmínku, že může být znervózňující slyšet škrábat horsfieldky při hibernaci pro někoho, kdo ještě nikdy předtím tyhle želvy nezimoval. Horsfieldky jsou mnohem tolerantnější k nižším teplotám než jiné želvy a jsou více aktivnější při nižších teplotách. Netušící toto, mohou želvy přestat zimovat ale to nedělejte, protože faktem je ze aktivita těchto želv kolem 5°C je normální.

Těchto pár řádků mě tenkrát hodně uklidnilo. Podle plánu jsem odzimoval obě želvy po 10 týdnech. Vše bylo v pořádku ale přesto už bych se k ledničce asi nevracel. Pokud máte jen malou možnost zimovat jinde než v ní, využijte ji.

Klady a zápory přezimování želv v ledničce vidím asi takto:

+ nastavení požadované teploty
+ zimovat svou želvu tímto způsobem má možnost každý chovatel
- třesivé pohyby lednice při sepnutí a následném vypnutí, to želvy bezesporu ruší
- málo místa neumožňuje vhodný výběr želvy k přezimování
- možnost selhání termostatu a s tím spojené zmrznutí, či oteplení. Sice je poměrně malá šance, že se něco podobného stane ale pokud ano, bude to mít fatální následky.

Tento článek rozhodně nelze chápat jako návod na zimování suchozemských želv. Popisuji pouze praktiky, které dodržuji ve svém chovu já. V podstatě platí co chovatel, to jiný postup. Během zimování si vedu o každé želvě stručný popis, který přikládám za tento článek.

Samec v teráriu pár dnů po probuzení Samec v teráriu pár dnů po probuzení Foto: Zbyněk Pokorný
20.10.2006Přestal jsem krmit, koupu
03.11.2006Zazimované a zvážené; samec: 448 g, samice: 1005 g
24.11.20061. kontrola - obě želvy spí, vážení jsem neprováděl
02.12.20062. kontrola - samec 440 g, samice 995 g
28.12.20063. kontrola - váha stejná jako při poslední kontrole
14.01.20074. kontrola - samec: 436 g, samice: 1000 g
24.01.20075. kontrola - samec: 436 g, samice:995 g; teplota v této době 4 °C, substrát jsem mírně porosil rozprašovačem
02.03.2007Odzimovávám samce s hmotností 436 g, během spánku tedy ubral pouze 12 g, což je naprosto zanedbatelné číslo
08.03.2007Odzimovávám samici s hmotností 998 g
12.04.2007Samice nakladla 5 vajec (mezi 12:30 a 13:00)
Podělte se s námi o názor na tento článek →

Ing. Zbyněk Pokorný

Agronom a chovatel

Autorem od: 28.02.2013

Autor webu a chovatel zároveň. Snažím se starat o obsah tohoto webu a zároveň chovám exotické ptactvo: 2,2 aratinga jendaj, 2,2 aratinga škraboškový, 1,1 amazoňan žlutolící, 1,1 amazoňan běločelý, 1,1 papoušek senegalský, 1,1 alexandr rudohlavý, 2,2 holoubek diamantový a také 6 ks suchozemských želv ostruhatých (Geochelone sulcata) - 3. největší suchozemská želva na světě.

Podobné články

Může vás také zajímat