Předminulý víkend jsem vyrazila do Radostic blízko Brna, ve kterých žije jeden báječný manželský pár, který zasvětil svůj život chovu divokých šelem. Cílem mé cesty bylo blíže se seznámit s některými druhy kočkovitých šelem a nahlédnout pod pokličku jejich chovu. Očekávání byla vcelku vysoká, ale výsledek ...... ten je s přehledem předčil!

Již při našem příjezdu a seznámení se s manželi Jüttnerovými jsem věděla, že jsem narazila na „šelmaře srdcaře“ Jejich láska ke zvířatům z nich přímo čiší, což je pro návštěvníka velmi milým zpříjemněním celého zážitku. Je až dojemné vidět s jakou láskou se o svá zvířata starají a jak u nich jejich miláčci prospívají, na což jsou manželé právem hrdí. Nikdy bych nevěřila, že se budu moci podílet na péči o tak úžasná zvířata – ať už jde o rysy, oceloty nebo gepardy. Nakrmit je, pohladit, jít s nimi na procházku a sledovat je z bezprostřední blízkosti, aniž by mezi Vámi a zvířetem byla bariéra ve formě klece. Pro mě splněný sen a naprosté okouzlení. Ani ve snu by mne nenapadlo, že se budu moci dotknout zvířete, které je nejenom krásné a inteligentní, ale taky je jedním z druhů, kterým hrozí vyhynutí, a to samozřejmě vinou člověka. Počet gepardů v průběhu 20. století klesl o více než 90 % a dnes jich v divočině přežívá méně než 10 tisíc. Přitom se jedná o tak úchvatného a podmanivého tvora.

Nadšení se těžko přenáší  na kusu papíru – v tomto případě přes monitor počítače. Tohle se prostě musí prožít a já budu doufat, že si to brzo budu moci zopakovat, protože být chovatelem šelem aspoň na pár hodin prostě stojí za to!

Děkuju!