Mé setkání s chovatelkou šelem, paní Jüttnerovou

Vždy jsem si myslel, že chov šelem je spíše záležitostí pevných paží zdatnějších mužů. K prolomení tohoto mýtu u mne došlo nedávno, kdy jsem měl tu možnost se seznámit s paní Věrou Jüttnerovou.

Nejsem sice chovatelem šelem, ale šelmy a kočky mne fascinují, proto netrvalo dlouho a společně jsme se dohodli na termínu naší návštěvy. Při vstupu na pozemek chovatelky nám byla ihned patrná její druhá velká záliba, a to okrasná zahrada. Procházeli jsme nádhernou zahradou, která se rozprostírala před domem, ke kterému jsme se dostali přes můstek nad protíkajícím potůčkem tekoucím do jezírka. Chovatelka nás uvedla do prostoru za svým domem, kde se nacházely výběhy určené pro chov šelem. Tyto výběhy jsou s velkým citem vkomponovány do celkem rozsáhlé zahrady.

V každém výběhu má chovatelka Věra Jüttnerová (na snímku) vybudovaný velice vkusný "srub" (manželova práce), ve kterém mají šelmy možnost výhledu přes prosklení, díky kterému je také uvnitř dostatečné množství světla. V ubikaci je několik odpočívadel, které šelmy velice rády využívají. Několik jich je také ve venkovním prostoru a taktéž v nejvyšším možném bodě, a to nad srubem. Každou ubikaci je možno temperovat podlahovým el. vytápěním.

Rys Kanadský sice nebyl moc nadšený z mé přítomnosti, ale nakonec byl ochoten se nechat zaznamenat v poloze odpočinkové, mnou vyrušené. Pro mne to byl velký zážitek a zároveň ta nejmenší vzdálenost, která kdy byla mezi mnou a šelmou, a to bez mříží, či skla.

Jsem hrdina! Pomyslel jsem si, když jsem opouštěl již druhý výběh kanadských rysů s tím, že jsem odhodlán vkročit do následného výběhu, a to i kdyby tam bylo i vícero koček. Zkušenosti přece již mám, tak jaké pak copak. Adrenalinem opojený z předešlého zážitku jsem vstoupil do dalšího výběhu a začal jsem se sebejistě pohybovat mezi mnoha přítomnými kočkami.

Jeden kocour mi však mezi všemi těmi nádhernými kočenami padl ihned do oka. Byl to překrásný kocour, který si užíval odpočinku a mého zájmu a také skvěle pózoval, vědom si své krásy. Opustili jsme výběh koček a přesunuli jsme se k výběhu Ocelotů velkých.

Tyto krasavce jsem měl možnost vidět takhle zblízka v soukromém chovu již podruhé. Poprvé tomu bylo u chovatele pana Petra Douši, kde jsem byl unesen z jeho nádherné vnitřní ubikace, kterou pro oceloty vybudoval a v době mé návštěvy právě dodělával výběhy venkovní. Oba chovatelé se navzájem znají, jelikož ocelotí pár pana Petra Douši pochází z odchovu chovatelky paní Věry. Opakovaný odchov ocelotů je důkazem toho, že paní chovatelka má ten správný přístup k chovu svých šelem.

Jeden z výběhů, ve kterém se nachází strom s odpočinkovými policemi, mnoho keřů, travin, popínavých rostlin, vodní plocha s přítokem vody, padlé kmeny, valouny, zkrátka velice krásně a především účelně zařízeno.

Po celou dobu naší prohlídky chovatelského zařízení nás s velkým zájmem pozoroval výr velký, kolem kterého jsme procházeli, abychom se mohli podívat na odchov ocelota velkého.

Tak na tento snímek jsem opravdu hrdý, jelikož byl focen velmi z blízka, kdy jsem klečel těsně před mladým ocelotem na jeho území. Tento čin ve mně vyvolal pocit, že mám již dostatečné zkušenosti s focením malých šelem a že bych si klidně mohl troufnout i na ty větší. V zápětí jsem však dostal možnost se přesvědčit, že to pro mne nebude zas tak jednoduché. To už jsme se ubírali směrem k velmi rozsáhlému výběhu určenému gepardům.

Zde je zachycen z části výběh pro jeden pár gepardů. Mimo tento prostor mají gepardi možnost se proběhnout na přilehlém oploceném pozemku, který je rozlohou několikrát větší, než je samotný výběh.

Na fotce je zachycena chovatelka, paní Věra Jüttnerová a gepardice Sára. Paní Věra nám uvedla, že gepardi jsou sice srdeční záležitostí jejího muže, který se stará i o výry a se psy chodí na procházky, ale na bedrech chovatelky leží veškerá péče o všechny šelmy a pouze její jsou jen rysi a kočky, ke kterým manžel nechodí a oceloty mají napůl. Manželovou starostí je také výstavba a údržba výběhu a při této činnosti byl také při naší prohlídce přistižen.

Pojďte dovnitř do výběhu, tam si vyfotíte gepardy, přece je nebudete fotit přes pletivo. Řekla chovatelka mým směrem. Já jsem se pro jistotu ohlédnul, jestli tahle nabídka není určená někomu jinému. Nebyla. Poděkoval jsem, polknul naprázdno a odvětil, že si vystačím i přes to pletivo a že ta velikost ok mi celkem i vyhovuje. Ale no tak, nic Vám neudělají, věřte nám. Sára je hodná.

Z fotky je patrné, že jsme si se Sárou padli okamžitě do oka. Pokud samotná chovatelka uvedla, že je Sára hodná, tak její výraz nemůže být nic jiného, než-li gepardí úsměv. Přítomný manžel paní Jüttnerové zřejmě postřehl moji obavu, protože dodal, že do této chvíle ještě nebyl zaznamenán žádný vážný, natož smrtelný útok na člověka, který by byl provedený gepardem. Musím dodat, že jsem byl stále na pochybách, jelikož kdo ví, kdy byla ona statistika naposledy aktualizována a ve statistice se uvádí "gepardem", čili jedním, ale já měl vstoupit do výběhu mezi dva, což zcela výrazně mění celou situaci. Nakonec jsem si dodal odvahu a s výrazem zkušeného fotografa National Geografic, jsem byl odhodlán vstoupit do výběhu mezi gepardy pana Jüttnera.

Pohled do temperované ubikace (srubu) určeného pro pár gepardů. Stěny jsou omyvatelné a podlaha je spádovaná s napojením na odpad, což přispívá k snadnějšímu udržování zoohygieny. Rozvod vody byl zajištěn v každém výběhu.

Do okamžiku než jsme se společně s manželkou rozhodli vstoupit do výběhu gepardů nás doprovázela paní Věra Jüttnerová, která nám celou prohlídku také doplňovala podrobným a pro mne velice zajímavým výkladem o chovu daných druhů a také i ostatních věcech potřebných při chovu těchto šelem. Jakmile jsme však vstoupili do výběhu gepardů, ujal se slova pan Jüttner. Poslechnout si výklad o gepardech mezi kterými se máte možnost pohybovat je úžasný zážitek. Něco takového jsem samozřejmě doposud nezažil, takže dojem to na nás s manželkou udělalo obrovský. Chovatel se v úvodu zmínil, že k šelmě se nemá člověk nikdy otáčet zády, takže při pořizování snímků gepardice Sáry jsem musel použít tzv. Gajdošovu metodu, která spočívá v tom, že jedno (pravé) oko máte přiložené k fotoaparátu a tím druhým (levým) sledujete veškeré dění gepardího samce za svými zády. Technika je to natolik náročná, že jsem tímto způsobem pořídil jen jeden snímek.

Ve výběhu projevila gepardice zájem o mou ženu a neustále se kolem ní pohybovala a s velkým zájmem si jí prohlížela. Dokonce mezi nimi došlo ke kontaktu, kdy se Sára s nataženou ťapkou snažila o přitáhnutí manželky blíže k sobě. Otisk po drápku na lýtku mé ženy již brzo zmizel, ale i nadále ukazuje má žena svým přátelům místo, kde byl původně otisk patrný a je samozřejmě také patřičně hrdá na to, že stála v těsné blízkosti geparda.

Má původní domněnka o nutnosti pevných mužských paží nezbytných při chovu šelem, se díky mé návštěvě u manželů Jüttnerových velmi rychle rozplynula, jsem tomu rád. A také jsem rád, že jsem měl možnost poznat manželský pár, který se ve svém chovu šelem řídí svým srdcem. Skvělé chovatelské zařízením a nádherná zvířata, to vše jsme mohli spatřit u chovatelů šelem, kteří jsou pro mne vnitřně velice krásní lidé.

Manželům Jüttnerovým bych zde rád poděkoval za příjemně strávený den s nevšedními zážitky, které jsme při prohlídce jejich chovu šelem měli možnost zažít.