Hry a učení
Štěňata si již od útlého věku rádi hrají. Hra je pro ně nejdůležitější formou pro získávání informací. Když jsou ještě v pelíšku se svými sestřičkami a brášky, učí se poznávat věci jako např. že kousnutí bolí, že druhý pes nekousne podřídím-li se mu, dominantnosti ve smečce. Jakmile chovatel odevzdá štěně novému majiteli, nemá si štěňátko s kým hrát a od koho se učit.
Učení je velmi důležité. Představte si situaci, když malé štěně se nechce podřídit velkému psovi. Může pak dojít dokonce usmrcení. Proto své štěně hodně při vycházkách seznamujte s pejsky, kteří půjdou kolem a nechte je, ať si spolu hrají. Já osobně jsem s Nikčou chodila ven často, ale pouze na vodítku. Sem tam se totiž stalo, že jsme potkali sousedova psa, který nejspíš neměl dostatečnou "duševní" péči, když byl malý, a proto napadal i psy, kteří se mu podřídili.
Zájem o hru psi projevují zvláštním způsobem. Přední část těla je u země , jako kdyby pes ležel. Zadek je naopak vystrčený. Štěňata se ráda honí, přetahují a bojují. Jsou to hry, které povětšinou připomínají lov.
Pes si velice rád hraje i předměty. Avšak i ten nejkrásnější předmět neuspokojí vaše štěně pokud mu ho nebudete házet, brát, kutálet apod. Rádo je chytá, přináší, trhá a třese s ním. Pes má při těchto aktivitách hodně pohybu. Nesmíme to ovšem přehnat a musíme nechat své štěně pořádně vydýchat.
Své štěně , ale dokonce i pejska můžete velmi zklamat, nebudete-li si s ním hrát. Představte si např. vaše štěně vám nadšeně přinese svého gumového ježečka a ukazuje vám, že si chce hrát. Vy jste ale příliš zabraný do televize, a proto do hračky maximálně kopnete a řeknete: "Jen si pěkně hraj". Takové zklamané štěňátko popadne ježečka a se smutkem ho celého rozkouše. Pokud opravdu zrovna nemáte čas na svého psího miláčka, dejte mu jednu ze širokého sortimentu žvýkacích kostí pro psy, klacíček.... To mu ovšem vydrží na velmi krátkou dobu a potom si bude určitě chtít zase hrát. Pes , který nemá možnost hrát si se svými pány si tuto aktivitu potom vybíjí jinak. Kouše co vidí, toulá se nebo ničí zařízení bytu. Hrou s člověkem si pes podporuje kondici, inteligenci a hierarchii mezii člověkem a psem. Psi kteří jsou takto vychováváni jsou v dospělosti snadno a dobře vycvičitelní.
Páníčci mohou svému pejskovi vybrat psí sport, který je určitě bude bavit. Na vše se musí jít hrou např. i na obranu. Některé sporty, které se běžně provádějí: výcvik (stopa, poslušnost, obrana, speciální cviky), agility, flyball...
Nebezpečí, které hrozí při hrách s velkými psy je , že může pes poznat, že je silnější než vy. To by se nad vámi choval dominantně a hrozil kousnutím. V tomto případě je nejlepší krutá metoda. Psovi dejte na prdítko, ale řádně, ne ho jen tak přátelsky plácnout, aby věděl kdo je tady pánem. Zde je povoleno bít psa rukou, aby si uvědomil, že ho bijete vy a ne nějaký proutek, noviny, či vařečka. Pes nad vámi prostě za žádných okolností nesmí vládnout. Později by se vám to mohlo velice krutě vymstít.
Při hře je důležitá intenzita hlasu a umění zareagovat vždy časně a správně. Když pes udělá něco dobře pořádně ho pochvalte, ale opravdu hlasitě a milým tónem, i když si možná okolí bude o vás myslet, že jste zešíleli. Případně mu můžete nabídnout odměnu. Když se naopak něčím proviní zvyšte hlas. Když je to opravdu nutné, můžete svého psa novinama bouchnout přes zadek. Zaprvé to není tak bolestivé a přesto má pes respekt a zadruhé se nenaučí, že vaše ruka je něco, co když se přiblíží, tak to bolí.
