Pyrenejský mastin - historie plemene
Mastin de los Pirineos - Neznámý španělský obr. V dávných dobách křesťané ze severu a jihu Iberského poloostrova bojovali proti sobě, aby získali vládu nad zemí, která se stala známá v pozdější době s názvem Španělsko. V těchto zemích se lidé živili obchodováním s jehňaty, ovcemi a vlnou. A v této křesťanské době existovala dvě království - Castilla a Aragon.
Každé z těchto království chovalo psy k ochraně stád a majetku. V Castillii vznikl předchůdce dnešního Španělského mastina a v Aragonu vznikl předchůdce dnešního Pyrenejského mastifa. V království Aragon, které se rozkládá na severu nynějšího Španělska v oblasti Pyrenejských hor, potřebovali pastevci ženoucí svá stáda z jednoho údolí do druhého, mohutného a silného psa, který by stáda ovcí ochránil před vlky a medvědy. A tak vznikl velkolepý ochránce Pyrenean Mastiff. Pes, kterého my známe jako Pyrenean Mastiff, patří k velkým molosským plemenům. Tito psi byli strážci ovcí před vlky a medvědy. V dávné době byli známi jako Mastiff od Navarra a Cataluna. Znaky a rysy původního Pyrenejce jsou zachovány i v dnešní době. Mastiff od Navara byl používán k ochraně domů, farem a hradů, zatím co k ochraně stád byl pes, známý jako Gos ďAtura Catala.
Aby chránili pracujícího Mastina před vlky a medvědy, nasadili mu na krk speciální límec zvaný "carlanca", vyrobený ze železa s ostrými vystupujícími bodci. Tento límec byl neobyčejnou pomocí v případě napadení vlkem nebo medvědem. Časem se ale stalo, že z Pyrenejských hor zmizeli vlci i medvědi. Toto se stalo kolem roku 1930 -1940. A nastala otázka mnoha farmářů, co s tak velkými psy, proč je živit, když už nebezpečí napadení stád vlky a medvědy nehrozí. Kvůli nedostatku zájmu o chov těchto velkých impozantních psů, kteří už vlastně nebyli potřeba, začalo těchto psů postupně ubývat a plemeno málem zmizelo. Tato skutečnost se stala skoro katastrofální pro chov, ale několik zapálených chovatelů o toto jejich národní plemeno se rozhodlo, že plemeno nenechají vyhynout.
Postupně přijali úlohu zabezpečit přežití chovných jedinců, což bylo poměrně náročné na krmení tak velkých psů, v období těsně po španělské občanské válce. Ale povedlo se a španělé začali chov oživovat. V roce 1977 byl ve Španělsku založen klub Spanoish Pyrenean Mastiff klub. V tomto klubu jsou dnes všichni chovatelé, vlastníci a milovníci těchto nádherných psů ze Španělska.
K dnešnímu dni je ve Španělsku registrováno asi 4000 jedinců tohoto plemene. Pyrenean mastiff byl ovlivňován minulostí molosských psů, přicházejících ke Španělsku pravděpodobně přes jih od Asie s Féničany na jejich lodích. Tento vliv produkoval dva různé druhy velkých a silných psů, perfektně přizpůsobených k práci, která byla po mnoho století požadována, a to chránit stáda ovcí před vlkem a medvědem. Tato situace se změnila v roce 1659, když Mazarino, vladař Francie a Philippe IV., král Španělska, podepsali smlouvu, kdy Španělé získali severní stranu Pyrenejí. Od toho času Francouzi přešlechtili jednu část těchto psů k obrazu svému a od té doby vznikal pes, který je dnes znám jako Pyrenejský horský pes. Španělé se rozhodli zůstat u tradičních typových, pracovních psů, kteří jsou větší a mohutnější. Během válek ve dvacátém století se oba chovy ubírali jiným směrem. Zatímco Pyrenejský horský pes si vlivem úsilí francouzských chovatelů zasloužil velkého uznání i v jiných zemích, chudák Pyrenean Mastiff málem za občanské války vyhynul a jeho chov stěží přežíval.
Pár nadšenců o toto plemeno dokázalo jeho chov udržet. Postupně Pyrenean Mastiff začínal dělat krok vpřed, nikoliv na ochranu před vlky a medvědy, ale jako společník a strážce svého pána a jeho obydlí. K dnešnímu dni začínají mít lidé opět zájem o Pyrenejského Mastiffa a jestli mu bude štěstí přát a lidé poznají jeho báječnou povahu, tak si zaslouží uznání a věřte, že oprávněně.
