Kakariki - kompletní popis

Zajímá vás kakariki a chcete se o něm dozvědět něco více? Pokud ano, tak nejlépe uděláte, přečtete-li si následující řádky, které vám poskytnou odpovědi na řadu vaších otázek.

Jednoho, nebo pár?

Stejně jako každý jiný papoušek se i kakariki může ochočit a může být držen jako rodinný miláček. Pokud si na začátku můžeme vybrat, pak se ale rozhodneme pro jiný druh. Jakkoliv je kakariki hezky zbarvený a hlavně cenově dostupný, pro chov v bytě v malé kleci se příliš nehodí. Zásadně doporučujeme chov v páru nebo ve skupině a v ideálním případě s možností výletu do venkovní voliéry.

Samec i samice jsou stejně zbarveni, ovšem odlišit je není pro trochu zkušené chovatele problémem. Postava a zvláště hlava a zobák jsou u samce nápadně větší a mohutnější. Samce poznáme již v okamžiku, kdy mláďata opustí budku. Někdy dokonce ještě dříve - v budce.

Hnízdění

V hnízdní době oddělujeme páry kakariků do samostatných voliér, případně do společnosti jiných větších mírumilovných druhů. Mezi sebou jsou ale značně nesnášenliví, samci bývají na své soky velice agresivní, mohou se vzájemně dokonce zabít. Na druhé straně je možné držet jednoho samce se dvěma až třemi samicemi s dokonce jsou zaznamenány případy úspěšného odchovu v této polygamní společnosti.

V našem chovu máme kakariki po párech v dřevěných skříňových klecích o rozměrech 120 x 60 x 60 cm, případně ve voliérkách 140 x 60 x 120 cm. Protože tráví mnoho času na zemi, vhodnější jsou vždy zařízení plochá a delší. V hnízdní době zavěšujeme kakarikům do klecí větší budky, v ideálním případě s rozměrem dna 20 x 20 - 25 cm a výškou 25 - 50 cm. Protože příliš neničí dřevo, budka může být i z překližky. Vletový otvor se doporučuje s průměrem 6 - 7 cm. Na dně jsou vysoustružené kotlinky a dno pokrýváme vyšší vrstvou hoblin. Samice po čase obsadí budku, část pilin vyháže a upravuje si hnízdní důlek. V té době probíhá velice intenzivní tok, kdy samec samičku na bidle krmí, ozývá se specifickým hlasem, poskakuje po bidle, čepýří se. Ve své aktivitě setrvává dlouhé minuty, až samička obvykle odlétne a vleze do budky nebo se usadí na opačné straně klece. Obyčejně poměrně brzy po této zdvořilostní předehře přechází vztah páru v intimnější záležitosti. Pár se páří na bidle, ale i na střeše budky. Pár dnů poté samice snáší 4 až 10 vajec, na kterých sedí 19 - 20 dní. Mladí hnízdo opouštějí po šesti týdnech. Rodiče je pak dokrmují asi dva týdny. Samice někdy začíná snášet do budky v době, kdy tam jsou ještě ne zcela vzletná mláďata. V tomto případě je vhodné je z budky vyndat a položit do otevřené budky (bedničky) na dno klece, kde je samec dokrmuje.

Kakariki jsou schopní rozmnožování po prvním pelichání, tedy v 5 až 6 měsících. Na papoušky je to skutečně velmi brzy. Ovšem ze zdravotních důvodů je daleko vhodnější používat jedince alespoň desetiměsíční. Takové páry mívají početnější odchovy a lépe se starají o potomstvo, navíc vydrží obvykle fertilní delší dobu.

I když se obecně považuje rozmnožování kakariků za jednoduché, zdaleka ne každý pár udělá chovateli radost a skutečně vyvede. Oříškem je někdy odlišit samce od samice. Jsou stejně zbarveni, i když samci bývají většinou nápadně mohutnější a jejich červené plochy jsou větší. Jestliže chovatelem vybraná a sestavená dvojice během několika měsíců nezahnízdí, je vhodné jednoho z partnerů vyměnit, přičemž lichého ptáka raději přemístíme do jiné místnosti, aby s původním partnerem nekomunikoval. Máme ovšem v chovu i ptáky, kteří nehnízdí ani po opakované výměně partnerů. Ale protože se jedná o jedince geneticky zajímavé (v našem případě plavé štěpitelné na lutino), chovateli nezbývá než se pokoušet stále znovu.

Páry kakariků lze umístit do sousedních voliér, oddělených dvojitým pletivem, vzájemný kontakt hlasový i vizuální prokazatelně podporuje jejich chuť k rozmnožování.

Potrava

Kakariki krmíme směsí semen pro malé papoušky s převahou prosa a lesknice. Některé naše páry vůbec nepřijímají slunečnici, jiné ji naopak vyhledávají přednostně a proso jim vysloveně nechutná. Vyloženě vyžadují krmení na zemi. Ve voliérkách máme misky umístěné standardně na podložkách metr nad zemí, kde sice potravu přijímají, ovšem neustále seskakují na zem a tam sbírají spadlá semena.

Celkem s chutí přijímají veškeré zelené krmení, klíčené a máčené zrní (pšenici, méně slunečnici), a vaječnou míchanici, kterou připravujeme smícháním strouhané mrkve, sušených pšeničných klíčků a suché vaječné směsi s doplňkem vitaminových a minerálních přípravků. Během odchovu mláďat mají kakarikové neuvěřitelnou spotřebu míchanice, v ideálním případě je vhodné jim ji poskytovat dvakrát denně a to doslova vrchovatou misku. Pak je kvalitní pár schopen vychovat až deset mladých.
Kakarikové jsou přizpůsobeni pohybu na zemi. Mají dlouhé štíhlé běháky, delší prsty a dlouhé drápy. Pobytem na zemi se zvyšuje riziko parazitární nákazy, proto je nutné je pravidelně odčervovat podobně jako další australské papoušky.

Řada chovatelů využívá kakariky jako osvědčené chůvy. Jsou skutečně schopni mimořádných výkonů, a to nejen při péči o větší australské papoušky. Jeden známý chovatel nám vyprávěl, jak jeho pár kakariků několik let po sobě odchovával papoušky senegalské od párů, který je do té doby vždy zabíjel. Když byli senegalci větší, chovatel muselo plnit misky míchanicí několikrát denně, "kukaččí" mláďata ale rostla vždy báječně a největší odměnou byl okamžik, kde třeba čtyři senegalci seděli na bidle a poloviční náhradní rodiče je poctivě krmili, přičemž jim sedali i na záda podobně, jak to známe od kukaček z naší přírody a jejich pěstounů - třeba pěnic či rákosníků.

Mutace kakariků

Přírodně zbarvení ptáci jsou vcelku fádně (i když v žádném případně nemám na mysli nehezky) zeleně zbarvení, jen s červenou skvrnou na čele. Mnozí chovatelé je považují za nejkrásnější, přesto právě vznik nových mutací posunul - podobně jako u jiných druhů - chov výrazně kupředu. Vedle přírodně zbarvených ptáků (u chovatelů a na burzách v současnosti nabízených v cenách pod 300 Kč za kus) se dnes zcela běžně chovají žluté straky. Jedná se o ptáky zelené s různým rozsahem jasně teple žluté (s nádechem oranžové) na těle. Přitom u některých strak je zelená jen ve formě malých skvrnek, nejčastěji na hlavě v příuší vedle červených ploch (ceny strak jsou o něco vyšší než u přírodních ptáků).

Krásnou mutací jsou kakariki ve žluté barvě, někdy mylně označovaní jako lutino. Jedná se ovšem skutečně o ptáky žluté (pastelové) podobně jako u žlutých černookých andulek a byly vyšlechtěny ze žlutých strak. Na žlutém těle mají jen červené čelo a tváře. V potomstvu žlutých ptáků se přitom k (nemilému) překvapení chovatele mohou objevit jedinci s různým rozsahem zelené barvy na těle jako pozůstatek po rodičích (cena žlutých kakariků klesla za poslední dva tři roky čtyřikrát na dnešních 400 - 500 Kč za kus).

Ještě dříve než žlutí se objevili u chovatelů červenoocí ptáci skořicoví a následně pochopitelně skořicové straky, jejich ceny jsou dnes nižší než u ptáků žlutých a jsou opět zcela běžní. Svým zbarvení se žlutým nevyrovnají.

K novějším a zatím méně rozšířeným mutacím u nás patří další červenoocí ptáci - opět mnohdy mylně značeni jako lutino, i když jejich zbarvení není zdaleka tak žluté jako u tmavookých pastelů. Ve skutečnosti se jedná o ptáky plavožluté (fallowyellowpastel), vzniklé kombinací žlutých a plavých rodičů. Mladí v první generaci štěpitelní do obou barev rodičů v následující generaci mohou vytvořit žlutého červenookého ptáka. Takový jedinec bude obdobně štechtitelný ze skořicového a žlutého rodiče. Již jsme narazili na ptáky ve zbarvení plavém (fallow - pták zbarvením poněkud podobný skořicovému, ovšem jasnějších a výraznějších barev).

Plavého kakariki lze získat i jako straku, takže na jeho těle najdeme plochy zčásti žlutější (málo výrazně odlišné) než na plavých částech těla. Strakatost je nutné sledovat v případě, že do hnízdění nasazujeme pár zelený štěpitelný na plavou x plavá (na pohlaví nezáleží). Pak mohou zelení ptáci být strakatí. Ovšem na druhé straně i zelený kakariki může pocházet ze strakatých rodičů a a tuto informaci předá na potomstvo. Spojíme-li tak ptáka plavého a žlutého, nedostaneme většinou zelené jedince štěpitelné do obou barev, ale žluté straky s uvedenými vlastnostmi. Ceny plavožlutých i plavých ptáků v posledním roce opět výrazně poklesly pod hranici 1000 Kč, protože mnoho chovatelů je neodlišuje od žluté resp. plavých.

Nové mutace

V Holandsku a Belgii jsem v posledních letech viděl žluté kakariki bez červených ploch na hlavě (jednalo se zaručeně o k. červenočelé) a jako úplnou novinku i kakariki lacewingové. Ty zatím chová jen několik chovatelů v Belgii a pokud je mi známo jeden v Holandsku, cena se pohybuje rok 2003) kolem 300 euro. Obrázky lacewingů mi zaslal přední belgický chovatel kakariků pan Jonas Van den Broeck, za což mu děkuji.

Chovatelé na celém světě čekají, zda se v budoucnu objeví kakariki s červenou barvou na jiných částech těla než na čele a tvářích, například na zádech, což by zvláště u žlutých jedinců bylo jistě nádherné, vzpomeňme jen na papoušky zpěvavé opalinové lutino. Otázkou pak zůstává, kdy a případně zda vůbec se dočkáme ptáků modrých, což by geneticky neměl být neřešitelný problém. V každém případě se máme na co těšit.

Oškubaný a rozpeřený kakariki

Vidíme je velmi často a mnozí z nás je mají doma. Proč kakariki tak často špatně ěi neúplně pelichají, proč jsou stále rozpeření? Důvodem je nevhodný chov v kleci či voliéře, kde se ptáci nedostanou na zem s hlínou a trávou, kde nemohou hrabat. Jakmile jim toto umožníme, téměř stoprocentně dokonale opeří. Kakariki potřebuje a vyžaduje ke zdárnému životu umožnit pohyb na dně venkovní voliéry, kde si najde vše potřebné a kde se cítí nejspokojenější.