Historie jezevčíka

S jezevčíkem se setkáváme již ve středověku, kde se objevoval na různých obrazech, hlavně na výjevech z loveckých scén. Ovšem nebyl to jezevčík jakého známe dnes. Všude byl vyobrazován jinak. To vedlo k tomu, že v té době nebyl ujednocen standard. Jezevčíci byli zobrazováni vždy jako krátkonozí psi, ale zjev byl různý od psů krátkosrstých po dlouhosrsté, s ušima vzpřímenýma i svěšenýma, nekupírovaným i kupírovaným ocasem a různých barev.

Pro jezevčíka, jak je znám dnes, byl standard vypracován v 19.století. V roce 1888 byl v Berlíně založen první klub chovatelů jezevčíků (Deutsche Teckelklub).

Za nejstaršího jezevčíka je bezesporu považován HLADKOSRSTÝ jezevčík. Původní jezevčík byl rozhodně těžší i vyšší. Postupem času se nohy zkracovaly a díky příbuzenské plemenitbě se i celkově zmenšoval. Hladkosrstý jezevčík vznikl pravděpodobně křížením s brakou. Prvně byl hladkosrstý jezevčík pouze v barvě černé s pálením. Původní černé s pálením a hnědavé časem doplnili jezevčíci červení, kteří vznikli křížením jezevčíka s Hannoverskou brakou, která již vymřela.

Hladkosrstý jezevčík Foto: Lenka Krejčová

Dalším typem jezevčíka je jezevčík DLOUHOSRSTÝ, ovšem, jak by se dalo čekat, nepochází křížením hladkosrstého jezevčíka s dlouhosrstými plemeny. S málo ušlechtilými dlouhosrstými jezevčíky byli postupně kříženi španělé, kteří dodávali jezevčíkovi eleganci. Líbivý vzhled je ovšem pro dnešního dlouhosrstého jezevčíka velmi nebezpečný, jelikož se z něj pomalu stává městský pes a již ztrácí své jindy výjimečné lovecké schopnosti.

Posledním typem co se týče srsti je DRSNOSRSTÝ jezevčík. Ten je zmiňován již ve 14. století, ovšem ne v podobě, ve které jej známe dnes. K jeho regeneraci byli v 19. století použiti kromě francouzských baretů i vydraři a mnohá plemena teriérů. Pro zvýšení ostrosti byli použiti také kníráči. Díky množství příbuzných tohoto jezevčíka, máme dnes opravdu ostrého pracovního psa, ale v exteriéru se projevuje stále nejednotnost a nevyrovnanost jak velikosti, zbarvení tak i struktury srsti a typu.

Jezevčíci KRÁLIČÍ a TRPASLIČÍ vznikli koncem minulého století. První pokusy o vyšlechtění malého psa, který by vyháněl králíky z nor, dopadly nezdarem už jen proto, že s jezevčíky standardního rázu byli kříženi pinčové a teriéři, kteří velmi odlišili vzhled těchto malých pejsků od jezevčíka. A tak se spolek rozpadl. Chovatelé tedy přinesli systém, kde spolu křížili nejmenší zástupce. Tím časem dosáhli úspěchu, ovšem znaky dávných předků se v chovu těchto malých rázů stále projevují.

Dlouhá je historie vývoje jezevčíka a rozličné je vzezření jeho mnohočetných předků. Charakterem to byli ale vždy ostří, lovecky vášniví norníci, přítulní a věrní svému majiteli a domu. Naši dnešní jezevčíci jsou hezčí, elegantnější, plavnější - každopádně modernější. Ale nezapomínejme, že vnější vzhled nestačí udržet důkladného, kvalitního psa. Jádro musí být pevné a tvrdé!"