Zoo Wuppertal

Před koncem loňského roku, jsem s několika kolegy z klubu SCHHAPP naplánoval cestu po holandských a belgických obchodnících, zabývajících se prodejem a dovozem exot.ptactva, v té době byla na holandské inzerci zajímavá nabídka hmyzožravého ptactva, což naše rozhodování ještě více urychlilo.

Každou takovou cestu se v poslední době snažíme,pokud je to možné spojit i s návštěvou zahraničních zoologických zahrad nebo ptačích parků a zabít tak dvě mouchy jednou ranou. Protože zimní období není pro návštěvu zoologických zahrad úplně ideální, snažíme se vybírat ty, které mají dostatek krytých pavilonů aby se tak bylo možné v případě špatného počasí schovat do tepla. A protože, nás zajímají hlavně opeřenci vybíráme skoro vždy, podle tropických hal a obyvatel v ní poletujících. Ze stejného důvodu tak padla volba na návštěvu wuppertalské zoologické zahrady. Shodou náhod se nakonec ten, který zoo vybíral nemohl této akce zúčastnit a o celou tu parádu tak nakonec přišel, takže dodatečně Vašku dík za skvělý výběr.

Zoo Wuppertal byla založena již v roce 1879 a její současná podoba se rozkládá na víc jak 24 ha, na kterých je možné napočítat přes 500 druhů zvířat z celého světa. Bohužel nevýhodou pro české návštěvníky je vzdálenost 700 km. Tři hodiny strávené v autě určitě také nejsou ideální, ale zas když máte dobré spolujezdce nechá se i tohle mínus v pohodě vydržet. Takže když jsme v 9 hodin zaparkovali proti hlavní bráně, byli jsme první návštěvníci, kteří jí v ten den prošli. Vstupné pak bylo 13 eur za osobu. Wuppertalská zoo neoplývá moderními stavbami, ale i tak má co nabídnout,obrovským tahákem je pak neuvěřitelná druhová pestrost a zvířata, které v rámci evropských zoo určitě nepatří k  často chovaným. Většinu z těch opravdových rarit jsem tak poprvé na vlastní oči viděl právě tady. Po zhlédnutí mapky areálu, jsme se rozhodli projít celou zoo a využít tak toho, že se počasí umoudřilo a přestalo pršet a tropický pavilon ptactva si nechat až na samotný závěr prohlídky. I přesto, že sychravé počasí už většinu obyvatel klecí a volier zahnalo do vytápěných pavilonů, jsem hned u prvního proskleného výběhu napojeného na pavilon opic nevěřil vlastním očím, ve venkovní části se procházeli tři samci drilů černolících (Mandrillus leucophaeus) .Jak se později ukázalo bylo takových skvostů v zoo k vidění opravdu více. Mezi primáty to byla určitě i skupina hulmanů tmavých (Presbytis obscura).Wuppertalská zoo má i nádhernou kolekci kočkovitých šelem za všechny pak jistě stojí za zmínku kočka zlatá (Profelis temmincki) ,která také není často chovaným druhem. V pavilonu kočkovitých šelem bylo v prosklené vitríně k vidění i další překvapení v podobě rypošů hrabavých (Cryptomys anselli). Z dalších perliček, které je možné vidět a nebývají v zoo častými chovanci byl pár chocholatek žlutohřbetých (Cephalophus silvicultor). V pavilonu teraristiky pak želvy Albertisovy (Emydura Albertisi) nebo krokodýlovec čínský (Shinisaurus crocodilurus). A takových skvostů je pak v Zoo mnohem více na své si tu tak určitě přijde každý. Zajímavou stavbou v zoo je pak pavilon tučňáků s 15 metrů dlouhým podvodním tunelem kde je možné obdivovat rychlost potápějících se tučňáků přímo nad hlavami procházejících návštěvníků. Po 3 hodinách strávených v zoo nám tak zbývala k prohlídce poslední stavba a tou byl ptačí pavilon s tropickou halou. Nejprve jsme si prohlédli několik venkovních voliér kde bylo možné spatřit např. majny Rothschildovy (Leucopsar rothschildi), leskoptve kovové (Lamprotornis chalybaeus), drozdíky bělotemenné (Cossypha niveicapilla) a pár zástupců eurofauny trošku zklamaní jsme proto vstoupili do vnitřní části haly. Prosklené voliery které jsou z obou stran haly, ale předčily naše očekávání, v každém boxu bylo na co koukat k vidění byli hned dva druhy koting. Kotinga purpurovohrdlá (Querula purpurata),nádherná kotinga vínorudá (Xipholena punicea) a trogon zelenohřbetý (Trogon viridis) nechyběl ani zástupce kolibříků kolibřík amaziliin (Amazilia amazilia) několik kusů lelkounů sovích (Podargus strigoides), kystráček modrolící (Entomyzon cyanotis), kukalka chocholatá (Coua cristata), pita kápovitá (Pitta sordina), vousák žlutokostřecový (Pogoniulus bilineatus) a zoborožík malý (Philemon citreogularis).

Kukalka chocholatá (Coua cristata) Foto: Radek Nesvačil

Kotinga purpurovohrdlá (Querula purpurata) Foto: Radek Nesvačil

Kotinga vínorudá (Xipholena punicea) Foto: Radek Nesvačil

Kystráček modrolící (Entomyzon cyanotis) Foto: Radek Nesvačil

Pita kápovitá (Pitta sordina) Foto: Radek Nesvačil

Ale skutečnou bombou pro nás byl samec skalňáka andského (Rupicola peruviana) a překrásný strdimil proměnlivý (Nectarinia venusta). I chovatelé papoušků by si přišli na své při pohledu na nádherného kakadua palmového (Probosciger aterrimus) nebo pár amazoňanů černozobých (Amazona agilis). Jedinou vadou na kráse bylo šero v hale a skla, přes které se nedalo dobře fotit.Na konci pavilonu pak byl vchod do tropické haly.

Skalňák andský (Rupicola peruviana) Foto: Radek Nesvačil

Strdimil proměnlivý (Nectarinia venusta) Foto: Radek Nesvačil

To co jsme nemohli vyfotit uvnitř pavilonu jsme si bohatě vynahradili tady,hned po vstupu nás přiletěl uvítat zvědavý samec skalňáka andského, který se posadil jen metr od nás na zábradlí vyhlídky. Na dosah ruky během minuty přilétl také samec pipulky modré (Chiroxiphia caudata), který rozjel 5 minutový koncert pro naše uši, nad hlavami nám poletovali tangary mexické (Tangara mexicana) a sedmibarvé (Tangara chilensis),na krmné desce byl pak párek koting třpytivých (Cotinga purpurata) a sameček pipulky zlatohlavé (Pipra erythrocephala)a v hustém porostu u protékajícího potoka, jsem našel samici skalňáka, která právě sbírala materiál na hnízdo, které jsem později objevil hned na stěně vedle vstupních dveří kudy přichází návštěvníci,samici to evidentně nevadilo a dál se věnovala úpravám svého nového domova.

Samice skalňáka andského Foto: Radek Nesvačil

Tyranovec rubínový (Pyrocephalus rubinus) Foto: Radek Nesvačil

Pohled do tropické haly Foto: Radek Nesvačil

Na nejvyšším bodě železné konstrukce pak posedával párek tyranovců rubínových (Pyrocephalus rubinus) a na chvíli jsme zahlédli i hrnčiříka světlenohého (Furnarius leucopus). V hale jsme strávili skoro hodinu a jen těžko se nám odtud odcházelo. Samozřejmě jsem nevyjmenoval všechno co je možné ve wuppertalské zoo spatřit, ale určitě mohu její návštěvu doporučit! Sám doufám, že se sem ještě někdy v budoucnu podívám.