Na pívo do Itálie

Už jsme dlouho nikde nebyli…takhle vždycky začíná rozhovor po telefonu, když se mi ozve Zdeněk ..(jen pro lepší pochopení není to ani měsíc co jsme svou přítomností oblažili členy našeho spolku v libereckém kraji).

Většinou pak do 14 dní zvoní telefon znovu a na konci je stejný hlas jen otázka je trošku jiná: „co děláš za 14 dní? No a pak už to bere rychlý spád, stejně to dopadlo i naposled, takže jsme během týdne dali do kupy posádku vozu(já, Zdenda Gajdoš, Ruda Růžek a David Novotný všichni členové SCHHAPP) a na prudko spíchnuli trošku šílenou cestu, už přes rok jsme vyhrožovali návštěvou chovateli P. Pestelovi z Německa jen se nám to vždycky nepovedlo skloubit dohromady, až když Peter zavolal, že jsou k odběru slíbené páry Ptilinopů nedalo se zas říci ne a tak jsme 1.června v 9 hod. stáli před domkem německého chovatele. Shodou okolností také člena německé party Fruchtaubenprojektu. Peter je světlou výjimkou mezi jinak většinou velice nepříjemně a arogantně se chovající německou chovatelskou částí, takže nás naštěstí nenechal venku stát na dešti a po zdvořilostním Guten Tag a Hallo prohodil směrem k plačícím nebesům „Scheize Wetter“ a pozval nás na ranní Fruhstuck. Nad hrnkem kávy se hned lepší povídalo o strastech, které obnáší chov hmyzáků a plodožerů. Peter jako člen Fruchtauben klubu má ve svém chovu skutečné perličky a je ironií, že tyto skvosty pochází od české importní firmy. Krom holubů rodu Ptilinopus (které má v 7 druzích!!) a Trenon (2 druhy) se ale věnuje i chovu ostatních opeřenců ,takže ve voliérách bylo k vidění i pár tangar brazilských (R. bresilius), žluv čínských (Oriolus chinensis) a leskoptví bělobřichých (C.leucogaster) škoda jen, že počasí nám nepřálo a tak byla většina opeřenců schovaná v záletech, ale i tak na dešti mokli překvapivě třeba holoubci malovaní (P. pulchellus), kteří sdíleli volieru s leskoptvemi bělobřichými.

Voliery pro chov Ptilinopů Foto: Radek Nesvačil

Jak už bývá zvykem, čas je náš nepřítel a tak jsme se museli s Petrem rozloučit a vyrazit za troškou tepla a sluncem, kousek přes rakouské kopečky až do slunné Itálie. Tam jsme totiž měli domluvenou druhou část naší cesty, čekal tam na nás náš kamarád Paulo, kterému jsme vezli z české kotlinky odchov turaků. A druhý pár Ptilinopů od Petera, řeknu Vám cestovat do Itálie sám a autem to by musel člověk rozbít prasátko, jen mýtné vyjde na nějakých 40 eur. Ale zas na druhou stranu je to na těch dálnicích v Rakousku i Itálii poznat u nás nemá člověk ani kde zastavit a cestou do Brna by si překousnul jazyk a ptáky v přepravkách by připravil o klouby. Rakousko je nádherná země, i z auta je na co koukat a na odpočívadle z výhledem na zasněžené kopečky s českým guláškem na talířku a pivkem z plechovky Vám cesta utíká raz dva,takže v 8 hodin už jsme byli nedaleko italského Pendorone a třásli si s Paulem rukou.

Odpolední siesta. Foto: Radek Nesvačil

Marná byla moje snaha mou lámanou angličtinou vysvětlit recepčnímu, že jeden podpis stačí, druhý den ráno jsem mu stejně neuniknul a formuláře pro potvrzení ubytování jsem jako jediný musel podepsat třikrát, než pochopil jak se jmenuji. Když Itálie tak pizza a víno! Někde na zahrádce pod zelenou palmou. Ale zkuste v pátek večer v Itálii najít restauraci typu u Lva nebo Na růžku. Nakonec jsme skončili v pizzérii a po skouknutí jídelního lístku objednali 4 piva,na pizzu nás pozval Pauolo jako revanš za naši ochotu vézt mu zvířata 1300 km daleko. Příště až se mě v Itálii čísník zeptá jaké si dám pivo, tak mezi small(malé) a big(velké) vyberu ten prostředek …jsme ČEŠI takže BIG!! Šup a na stole přistáli 4 tupláky německého ležáčku ..pivo by šlo, po té cestě se to pilo jedna báseň jen ten účet už tak hezkej nebyl za 4 tupláky jsme číšníkovi vysolili 39 eur….až ted´ mi došlo proč se tak usmíval, když slyšel Big beer…já Vám to kluci řikal příště si dáme to víno vy Moraváci, poučen prvním nezdarem povídám v druhé restauraci číšníkovi „four small berr pleas“ (čtyři malá piva prosím) úsměv na tváři nás opět trošku vyděsil a na stolku stojí 4 dvoudecky světlého piva i radegast birell byl lepší chuti než tahle sranda za 8 eur. Nakonec to vyhrál českej Gambáč z plechu a večeře koupená v kunínském tescu…domove sladký domove. Ráno vstáváme v 7 a jdem rovnou na snídani v ceně hotelu, čtyři croasány s pudinkem a kafe piccolo české bříško neutěší..loučíme se s hotelem a když je to k tomu moři jen 60 km tak vyrážíme kouknout jak vypadá ta velká louže. Pláže prázdné slunečníky ztažené,pod mrakem,sezona ještě nezačala, ale koupat by se dalo škoda že nemáme víc času. Takže skáčem do auta a navigace ukazuje 265 km do dalšího cíle tentokrát už se jedná o ryze ptačí záležitost a míříme do rakouského Sankt Primus kde by se měl nacházet soukromý Vogelpak Turnersee pojmenovaný po stejném jezeru, které se nachází v údolí. Těsně před cílem (5 km) uzavírka, objížďka 25 km to nám to pěkně začíná..nakonec přijíždíme k bráně parku ve 14 hod.Tak v téhle dědině bych tedy ptačí park nehledal víska má pár stavení a všude kolem jsou vidět nádherné skalní štíty moje srdíčko se tetelí blahem…

VOGEL PARK TURNERSEE, soukromý ptačí park rodiny Zupanc vstupné 10 eur..na první pohled je poznat,že tady žádné dotace neproudí i přesto je první část parku hezky upravená a voliery září novotou v zadní části parku už je to horší, ale jako celek park působí docela dobře jen některé voliery by snesly trošku více zeleně a bidel zvlášt třeba u turak na nás holá voliera nepůsobila zrovna dobrým dojmem. Na prohlídku celého areálu stačí dvě hodinky..v přiloženém letáčku je napsáno, že park má celkem přes 340 ptačích druhů v počtu převyšující 1000 kusů z celého světa tady to bude asi trošku nadsazené třeba leskoptev královskou (L.regius), tukana obrovského (R.toco), jeřáby královské (Balearica regulorum) nebo skalňáky andské (Rupicola peruviana), kteří jsou v prospektu vyfoceni jsme neviděli a v parku už nejspíš ani k vidění nejsou, ale i tak bylo na co koukat z větších druhů zoborožců to byli po páru zoborožci temní, černobílí a hrubozobí (A.plicatus,B.subcilinder,C.atrata) z menších pak pár toků rudozobých a strakatých (T.erythrorhynchus, T.fasciatus), místo tukanů obrovských byl k vidění pár ararsariů černohrdlých.

Sojkovec bělohrdlý Foto: Radek Nesvačil

Zoborožec temný Foto: Radek Nesvačil

Toko strakatý Foto: Radek Nesvačil

Majny rotschildovy Foto: Radek Nesvačil

Arasari černohrdlý Foto: Radek Nesvačil

Z leskoptví to byli tříbarevné ,purpurové, hildebrantovi (L.superbus, purpureus, hildebranti) k vidění byli i dva druhy mandelíků, několik druhů holubů Ptilinopus, Ducula i Treron, z větších pak pár korunáčů, nechyběli ani bažanti a voliéra s vodním ptactvem..v té poletoval i pár banánovců fialových (M.violacela) k vidění byla i turaka červenokorunkatá a bělokorunkatá (T.erythrolophus,T.leucolophus), pár majn Rothschildových (L.rothschildi) jeden pár sojkovců bělohrdlých (G.albogularis) a ve vedlejší voliéře pár guanů modrohrdlých (Aburria cumanensis), park se ale nespecializuje jen na měkkožravé, takže k vidění byla i řada zajímavých druhů papoušků a drobotě..v zadní části parku pak bylo i několik voliér s dravci..přímo u vchodu byl na volno i pár arů araraun.

Zoborožec hrubozobý Foto: Radek Nesvačil

Takže když jsme v 17 hodin opouštěli brány areálu byli jsme na konec docela spokojeni a nealko pivo mi jako řidičovi taky zvedlo náladu. Zpátky do Plzně už to bylo jen něco málo přes 500 km, takže Ruda byl doma jako první. Nás ostatní ještě čekala další cesta, já lezl do peřin ve dvě hodiny ráno. No a to je všechno tady vidíte, že víkend se dá strávit i jinak než v práci celá ta sranda byla nějakých 2900 km a zabrala tři dni a v neděli už jsem zas běhal okolo voliér. a na závěr musím poděkovat všem těm,kteří se za mě doma starají o tu mojí ptačí posádku, když mě popadne toulavá bez nich bych si tuhle srandu musel nechat ujít….