Žako kongo

V tomto článku jsem si vybral druh papouška, jenž se stává v dnešní době stále oblíbenějším, ať už se bavíme o jeho zastoupení v chovech nebo pouze o rodinách, které se rozhodly pořídit si nějakého ptačího společníka, který se dá dobře ochočit a naučí se snadno mluvit. Jedná se o druh žako kongo (papoušek šedý). Autor článku popisuje jeho několikaleté zkušenosti s chovem. Článek je přeložen z anglického originálu, který jsem nalezl na serveru s internetovou adresou www.wingscc.com.

Můj chov papoušků šedých (žaků) začal před několika lety koupí dvou kusů bez určení pohlaví, inzerovaných v novinách i s klecí. Neměl jsem žádnou zkušenost s chovem velkých papoušků. Do této doby jsem měl pouze korely, alexandry a agapornise. Opravdu jsem z nich měl radost a moje první korela je vlastně ještě po 16-ti letech na živu.

Občas jsem prodejem mláďat přinesl radost jejím novým majitelům a vydělal tak i trochu peněz, což pokrylo jejich náklady na chov.

Žaky jsem umístil v obývacím pokoji vedle televizoru, byli polokrotcí a uměli pár triků. Předchozí majitel položil arašíd do plechovku od kafe a větší z obou ptáků (Clyde) přiložil hlavu k této plechovce a vydával chrochtavé zvuky dokud mu nebyl arašíd vydán. Bonnie, menší ale odvážný jedinec, se chtěla neustále mazlit. Byl jsem z toho trochu v obavách protože ona byla mnohem větší než druhy na které jsem byl doposud zvyklý. Možná, že také vycítila moji nervozitu. Každopádně mi proštípla dolní ret a ušní boltec. Nevzdával jsem se. Chtěl jsem si krotké ptáky osvojit. Bylo mi jasné, že jsou chytří a schopni se dále učit. O několik dní později mi Bonnie proštípla i nos! Začal jsem se čtením všeho, týkajícího se chovu žako kongo. Z odborné literatury vyplynulo rozhodnutí, dát jim budku. Jednu noc vycházely slyšitelné „kňouravé“ zvuky z obývacího pokoje. Nevěděl jsem, co se děje. Ve slabém nočním světle jsem spatřil Clyda a Bonne jak se páří. Bylo to pro mě něco ohromujícího. Následovala snůška 2 oplozených vajec, ze kterých se vyklubala 2 mláďata. Zůstala v budce u televizoru až do dne, kdy pokoj zaplnil nepříjemný zápach. Podíval jsem se a zjistil, že jedno z mláďat uhynulo ve 3 týdnech života. Tekly mi slzy, když jsem zvedal bezvládné tělíčko mláděte. Zkontaktoval jsem ptačího veterináře. Ten na zbylém žijícím mláděti udělal několik testů a zjistil, že má bakteriální infekci. Musel jsem jej ručně krmit a přeléčit jeho, i rodiče. Poprvé jsem musel prodat mládě, které mám opravdu rád. Bylo mnou zbožňováno a jen při pomyšlení na to, že budu muset mládě prodat, se mi stahovalo hrdlo. Výdaje na léčení mě ale k prodeji donutily a já zaměřil svoji pozornost na koupi druhého páru žaků. Mládě šlo k dámě jménem Frankie. Toto mládě žaka kongo bylo extrémně inteligentní.

Koupil jsem druhý pár, postavil nové venkovní voliéry a rozdělil je do dvou sekcí. Samice nového páru měla zranění na hlavě. U předchozího majitele ji strčila do pletiva a ve snaze dostat se ven si poškodila oko.

Žila asi jenom rok a uhynula při sezení na vejcích. Pro tato vejce jsem musel koupit inkubátor. Vylíhlo se jedno ze 4 vajec a to pokrylo náklady za veterináře. Musíte mi rozumět, toto všechno bylo ve fázi mého učení. Byl jsem odhodlaný tyto překážky překonat. Začal jsem kupovat ptáky, které lidi z nějakého důvodu již nechtěli. Někteří byli plaší, jiní naopak krotcí. Někteří dokonce tak krotcí, že jsem nikdy nepochopil jak se s nimi mohl někdo dobrovolně rozloučit. Někteří mluvili a dělali různé triky. Každý byl jiný a každého z nich jsem respektoval a snažil se uzpůsobit jejich náladovosti a zvykům. Bydlíme v osídlené oblasti a sousedé říkali, že je křik žaků neruší. Chov se rozrůstal a my se rozhodli z mnoha různých důvodů přestěhovat do severního San Diega. Chtěli jsme více pozemků a větší dům. Před stěhováním jsem koupil 3 páry papoušků šedých z karantény. Nikdy předtím jsem nechtěl odchytové ptáky ale můj dobrý kamarád je pro mě získal a nabídl mi, že mi je před koupí nechá prověřit veterinářem. Zatím jsem je držel dál od mých prvních ptáků. Poté, co jsme se přestěhovali, nechal jsem vyšetřit i starý pár Dr. Robertem Stonebreakerem. Provedl některé testy, což bylo velmi drahé ale ptáci byli velkou části mého života a jejich zdraví bylo důležité i pro mě.

Nepochyboval jsem, že když se rozhodli hnízdit, musejí být zdraví. Nemohl jsem riskovat ztrátu nečeho, co jsem nahromadil v průběhu mnoha let. Do této doby jsem přišel pouze o jednoho dospělého žaka. Je mnoho dalších příběhů, které bych vám mohl říct ale teď se budu zaměřovat na vlastní zkušenosti.

Voliéry byly postaveny ihned po přestěhování do nového domu. Všichni ptáci byli v garáži a na terase po několik týdnu, dokud nebyly voliéry dokončeny. Postavili jsme jednu velkou voliéru, kde středem prorůstá strom. Kotce měli rozměry 90x90x150 cm. Všechny boxy mají mezi sebou neprůhledné stěny tak, aby na sebe nemohly páry navzájem vidět. Hnízdní budky pro žaky kongo vždy až po vletové otvory borovými pilinami. Ptáci je vyhrabou ven, jak sami chtějí. Každá z klecí má menší dvířka. Použili jsme pletivo o rozměrech 2,5x2,5 cm. Střecha je pokryta folií a pro zastínění byla použita černá látka. Při dešti, zůstávají hnízdní budky suché. Když je třeba, mohu ptáky rosit rozprašovačem nebo se koupou a chladí sami. Některé části voliéry jsou tmavé, jiné zase světlejší. Páry si vyberou místo, kde se cítí nejlépe. V mé přítomnosti se jeden z párů vždy přemístil do zadní části boxu a zdál se dost vystrašený. Proto jsem je přemístil do tmavějšího boxu, kde se zdají být klidnější. Dno voliéry smetu 1x týdně a zbytky dávám do kompostu.

Chci ještě postavit dlouhou voliéru, kde by páry byly 1-2 měsíce v roce a pořádně se tam prolétly a dostaly do výborné kondice. Dalo by se to nazvat letním bytem. Konzumují krmivo Toppers, obohacené o vitamíny. To stojí sice více peněz ale já nenávidím krmiva, do kterých musím přidávat určité složky. Žakům to naprosto vyhovuje, jsou krásní. Misku vysypávám každý čtvrtý den:

• 1.den: nové krmivo
• 2.den: protřepu misku a odeberu z ní vyloupané zbytky
• 3.den: opakuje se den 2. + přidám šálek nového krmiva
• 4.den: do misky od vody nasypu krmivo a do misky po krmivu dám čistou vodu. Takto to prohazuji každý 4. den.

Čistou vodu dostávají každý den nebo i častěji, je-li horké počasí nebo voda znečištěna. Misky čistím 2x týdně a suším na slunci. Mým štěstím bylo i to, že jsem zde měl dobrý vztah s mnoha farmáři z okolí, k dispozici mi tak byla široká škála ovoce a zeleniny. Zemědělci to raději levně prodají nebo rozdají, než aby to museli vyhazovat. Vždy se mě vyptávají co žakové dělají. Dostanu tolik ovoce, až sám musím některé rozdat. Před podáváním vše důkladně očistím. Všichni dostanou stejné krmivo a zkonzumují jej až sami chtějí. Preferují určitý druh ovoce a zeleniny nad jiným ale nakonec jsem si všiml, že časem pojídali i druhy zeleniny, které dříve ignorovali.

Další věc, zjistil jsem, že papoušci žako kongo milují hračky. Po několik let jen seděli v boxu se dvěma nebo třemi bidélky, hnízdní budkou a dvěmi miskami. Jak nezábavné! Vžijte se sami do této situace. Do každé klece jsem začal dávat borovicové šišky, kartáčky na zuby, role od toaletního papíru, míčky, řetězy, atd. Prováděl jsem špionáž a zjistil, že se dospělci chovají jako malé děti. „Povídali“ si navzájem, hráli si, pískali a měli zcela vyplněný čas. Dal jsem si za cíl, až budu mít více peněz, že jim koupím alespoň jednu nebo dvě hračky měsíčně. Milují také dlouhý plastový řetěz, prodávaný ve zverimexech nebo podobných obchodech.

Všechny mám pojmenované, po vstupu k nim je uvítám jménem a hovořím s nimi. O každém páru si vedu detailní záznam. Píši, kdy se ke mně dostali, jestli měli vůbec někdy mladé,… Také si vedu záznam, komu jsem mláďata prodal.

Vezmu mládě ještě než otevře oči. A krmím lžící s krmivem Pretty Bird, obsahujícím 8% tuku. Dříve jsem používal vlastní krmivo ale přicházely problémy s bakteriemi a váhovým přírůstkem. Po Pretty Bird se zdají krásní a silní. Rodičům dávám v době mláďat měkké krmivo, které posypu právě přípravkem Pretty Birda, proto po odebrání mláděte nemám žádný problém s přechodem na toto krmivo. Všem žakům dávám také sépiovou kost a senegalské proso. Co se týče období líhnutí, je těžké jej předpovídat ale podle mých záznamů byly v podstatě jenom dva měsíce (březen a listopad), kdy se nevylíhla žádná mláďata žaků. Leden, květen, červen a srpen byly nejproduktivnější měsíce a ve všech dalších byla vylíhnuta ze snůšky asi jenom polovina mladých. Samozřejmě, že by bylo krásné, kdyby bylo vylíhnuto spoustu mláďat ve stejném období ale skutečností je, že některý pár je produktivnější a jiný má zase pouze jedno hnízdo ročně nebo dokonce za 2 roky.

Mám takové množství starých ptáků, že nějaká ta mláďata mám po většinu roku. Samozřejmě je těžké udělat si volný čas, je to hodně práce dokrmovat tolik mláďat, ale dělá mi to radost.

Strávím hodně času s mláďaty, krmím je lžící, držím je a všude se jich dotýkám. Myslím si, že je potřeba být s nimi jako u opravdového dítěte. Povídám si s nimi a věřím, že je rozmazlím a tento temperament jim zůstane vtisknut až do dospělosti.

Zůstávám ve styku s většinou nových majitelů. Nabízím jim pomoc, jak učinit mládě šťastným. Občas dostanu krásné dopisy, obrázky nebo telefonáty o tom, jak báječné mládě dostali. To mě vždy potěší.

Odmítám prodej lidem, kteří tráví spoustu hodin v práci, moc cestují, jsou nepřátelští, chtějí žaka kongo pro malé dítě nebo když se prostě nehodí k jejich životnímu stylu. Nehodlám trávit dlouhé měsíce s mládětem a pak jej nechat komukoliv. Nové majitele musím nejprve poznat. Je těžké se loučit s plně opeřeným, téměř odstaveným mládětem, které vás považuje za mámu. Jsem z toho smutný.

Musím se, a také budu pokračovat, v učení o mých ptácích a nikdy mě to neunaví. Vybudoval jsem si dobrý vztah s ostatními chovateli a hodně se od nich naučil. Jen málo lidem věřím 100%. Nikdy nenechám cizí lidi koukat na mé ptáky. Neplánuji můj chov rozšířit. Nyní mám dokončenou sbírku.

Nikdy nebudu litovat chovu afrických papoušků šedých (žako kongo). Jsou to nádherní ptáci.