Za turaky do Francie
Počátkem letošního roku jsme s kolegy z klubu SCHHAPP začali plánovat návštěvu u chovatele, který v Evropě patřil mezi průkopníky chovu těchto krasavců.
Chovu turak se věnuje od r.1971 takže letos oslavil 40.výročí, což je v porovnání s chovem u nás v ČR pořádná dávka zkušeností, právě to bylo také hlavním důvodem naší návštěvy. Vezmu-li v potaz, že chov turaků v soukromých chovech se u nás začal opravdu rozmáhat až v posledních dvou letech, díky několika málo nadšencům, kteří přivezli do republiky nové druhy a postarali se tak o větší rozšíření těchto zajímavých ptáků do našich chovů, bylo pro nás lákavé vytáhnout několik informací o chovu právě z tohoto chovatele. Ale přeci jen jet 1000 km do Francie jen tak na kávu a přátelské popovídání by se opravdu nevyplatilo a tak se čekalo na podzim, jak dopadnou odchovy u mých kolegů pro případnou výměnu nepříbuzné krve.
Koncem října se nakonec dohodlo pevné datum a tak jsem 21.tého o půlnoci zase přešlapoval v Mirošovicích a čekal na moravskou část posádky (v tradičním složení Zdena Gajdoš, Martin Hlásenský) odtud jsme pokračovali na Prahu kde na nás už čekali Vašek Štraub (Zoo Zlín) a František Tymr, který pro pražskou Zoo vezl na výměnu za samce, samici turaka bělobřiché (Corythaixoides leucogaster) a naší anglicky nehovořící posádce dělal překladatele, za což mu ted´ dodatečně musím poděkovat, protože jinak by naše návštěva byla asi dost krátká..Co by to bylo za výlet kdyby nedošlo na silnou trojkombinaci vařič-voda-klobása v podání vrchního kuchaře Zdendy Gajdoše, mě už to nepřekvapilo ale Fanda s Vaškem se asi ve 4hodiny ráno na německém odpočívadle nestačili divit co se to děje před naším autem.
Kuchařské čarování
A aby byl popis cesty úplný nesmím vynechat pasáž, kdy nás opět Martinova GPS nezklamala a vzala nás na projíždku nádhernou francouzskou krajinou, zpoždění bylo nakonec jen půlhodinové, takže jsme opravdu v půl 9 ráno dorazily před dům p.Lernoulda. Protože p.Lernould byl shodou okolností v minulosti ředitelem nedaleké zoo v Mulhouse byl náš plán takový, že necháme turaka na výměnu u chovatele a dojedeme se nejprve podívat do Zoo, realita byla ale trošku jiná a z původních pár otázek se nakonec rozjela skoro hodinová diskuze na téma vitamíny, krmení odchovy…kterou jsme nakonec museli ukončit, protože by jsme časově nezvládli návštěvu Zoo.Díky tomu že v naší posádce byli i dva zástupci z českých zoo, jsme se dostali v Zoo i do míst, které běžný návštěvník nemá šanci navštívit.I když se Zoo specializuje především na chov opic a kočkovitých šelem i tak má pro chovatele ptactva co nabídnout.
Průchozí voliera
Průvodce po Zoo nám ochotně dělal hlavní veterinář, který nás postupně provedl průchozí voliérou v které byla k vidění sice geograficky trošku neuspořádaná sestava, takže mezi kolpíky (Platalea ajaja), poletovali majny Rothschildovi (L.rothschildi), holubi nikobarští (C.nicobarica), korunáči novoguinejští nebo třeba turaka rosova (M.rossae) i s letos odchovaným mládětem,což ale nic neměnilo na tom, že jako celek působila voliera velice pěkným dojmem.
Holub nikobarský (C.nicobarica)
Korunáči novoguinejští (G.scheepmakeri sclateri)
Holub barttletův (G.criniger)
Za zmínku jistě stojí i to, že mulhouská Zoo se na chov turaků specializuje, což dokazuje i počet druhů chovaných v Zoo celkem jsme jich napočítali 5 z těch běžných to byli banánovci fialoví, turaka fischerova a červenokorunkatá (M.violacea, T.fischeri, T.erythrolophus) z těch méně často k vidění to byla turaka purpurová (Tauraco porphyreolophus).
Turako rossovo (M.rossae)
V další voliéře bylo k vidění několik kusů holubů dvoubarvých (D.bicolor) holubů barttletových (G.criniger) a pár sojkovců (D.courtoisi) i s letošním odchovem, ale podle slov veterináře se jednalo o ručně odchované kusy.Za zmínku pak stojí ještě návštěva krytých voliér, které slouží přes léto jako chovné voliery pro papoušky, my už jsme v nich měli možnost vidět jen amazonany modročelé a papoušky kapské.Ale pro mě nejhezčí, byla možnost vyfotit si pár kondorů královských (Sarcoramphus papa), kteří byli také mimo návštěvnický okruh, protože ve své původní voliéře kde je návštěvníci rušili odmítali hnízdit.
Kondor královský (Sarcoramphus papa)
Poslední stavbou kterou jsme navštívili, byla nově vybudovaná "Baby station" v době naší návštěvy v ní byli právě dokrmování 6denní turaka fischerova (T.fischeri) a ary arauny.Celá stavba byla velice pěkně řešena celkem byla rozdělena na 6částí a výletovou společnou volieru.Jednotlivé části od sebe byli oděleny, takže ošetřovatel postupně procházel první částí v které byli inkubovány vejce v další čerstvě narozená mládˇata, v další pak již ručně dokrmované mládˇata tak aby se zamezilo styku čerstvě narozených jedinců, kteří jsou více náchylní na onemocnění, než-li starší kusy, ošetřovatel tedy po projití vždy pokračoval dále a nevracel se zpět takže nakonci prošel poslední částí s již odstavenými mládˇaty.Bohužel na zbytek Zoo už nezbýval čas, stihli jsme tak projít jen pavilon opic a museli Zoo opustit.Chtěli jsme si ještě v klidu prohlédnout chovatelské zařízení p.Lernoulda a pohovořit s ním o chovu turaků.
Baby station
Proletovací voliéra
Poté co došlo na výměnu turaků bělobřichých pro pražskou Zoo jsme si tedy mohli v klidu prohlédnout slibované chovatelské zařízení p.Lernoulda.Oproti našemu očekávání, kdy jsme čekali řadu několika voliér nebo podobné moderní zařízení nás p.Lernoud dovedl na zahradu za jeho domem. kde bylo ve svahu vybudováno celkem 8 volier rozdělených na dvě části po 4 boxech.Voliery byli jednoduše zařízeny, postaveny byli z hliníkových jeklů a mezistěny tvořil plný bílý polykarbonát, takže na sebe turaka neviděli.Délka volier byla 6m jen poslední voliera byla 7m dlouhá.K vidění pak byla turaka bělokorunkatá, rosova,bělobřichá, černozobá (T.schuettii) a lichý kus turaka naholícího (Corythaixoides personatus).
Turaka černozobá (T.schuettii)
Turako naholící (Corythaixoides personatus)
Turako bělokorunkaté (T.leucolophus)
Jak už při ranním rozhovoru chovatel naznačil veškeré odchovy mládat odebírá a dokrmuje ručně, jediný přirozený odchov který v době naší návštěvy měl bylo mládě turaka bělokorunkatého..Další pro nás nepochopitelná věc byla, že ptáky má po celý rok ve venkovních voliérách, jen strop a přední část voliery zakrývá plastovou folií. Dle jeho slov přes zimu klesá teplota výjimečně i k -10 stp. A ptáci vše snáší bez problémů, je ale třeba připomenout, že klima které panuje ve Francii se snaší středoevropskou zimou nedá srovnávat! Během rozhovoru padla řeč i na krmení Zdeněk, který je zastáncem toho, že by měli být ptáci krmení co nejpestřejší stravou a sám jim dopřává veškeré dostupné ovoce granule i směsi, stejně tak jako většina našich tuzemských chovatelů, se pak nestačil divit když p.Lernould řekl, že v době kdy ještě pracoval v zoo a nebyla možnost sehnat granule nebo komerčně vyráběné směsi, krmil sezonním ovocem a směsí kterou mu podle jeho návodu vyráběla místní krmivářská firma.Teprve po té co se na trh dostaly granule T16 začal krmit bezvýhrady pouze tyto granule, které podle jeho slov v současnosti plně pokrývají nároky turaků.Jen výjimečně pak v době podzimu přidává ke zkrmení také jablka.Nakonec se rozběhla docela vášnivá debata na téma T16 p.Lernoud po svých špatných zkušenostech v dobách začátku těchto granulí spolupracoval na jejich vývoji a na jeho připomínky byla směs obohacena o vápník, vitamíny řady B a D, protože do té doby trpěli ptáci rachitidou. V současnosti dle slov chovatel je T16 pro dospělé ptáky plně dostačujícím krmením, mláďatům pak v době odchovu přidává ještě vápník, vitamín B1 a A3.
Chovné zařízení
Bohužel téma přirozeného odchovu se nakonec stalo nepřekonatelnou překážkou, protože stejně jako většina holandských chovatelů tak i p.Lernould upřednostňuje ruční odchov mládat před přirozeným, takže snůška 9krát do roka u něj není nic výjimečného.A v podstatě nedokázal pochopit, proč zbytečně přicházet o několik snůšek a čekat jestli ptáci vyvedou mladé samostatně, což bylo pro nás dost velké zklamání.Před naším odjezdem jsme měli ještě možnost nahlédnout do odchovny kde bylo poměrně velké množství turaků bělokorunkatých, pár kusů fischerových a zahlédl jsem i dva kusy červenokorukatých.V závěru hovoru se řeč stočila i na pohlavní dospělost a oklikou jsme se dostali k tomu, že v chovu p.Lernoulda je i 26 letá samice turaka bělokorunkatého, která ještě snáší oplozená vejce…Protože byl ale čas opět proti nám, rozloučili jsme se s chovatelem a vyrazili zpět do ČR. Celkem jsme najeli 2100 km a zpátky jsme se vraceli s několika cennými informacemi a dobrou náladou kterou nám nezkazila ani ranní lezavá zima...
