Agapornis fišeri (Agapornis fischeri)

Při procházení internetem jsem narazil na serveru www.animal-world.com na anglický článek o agapornisech fišeri. Jelikož jsme se na tomto webu o agapornisech ještě nezmiňovali, rozhodl jsem se jej pro vás přeložit do češtiny. Autorem článku je Clarice Brough. Fotografie jsem pořídil u jednoho chovatele v Jemnici. Věřím, že tento článek dosti napomůže při rozhodování těm, kteří zvažují chov tohoto druhu.Agapornis fišeri je jedním z velmi přátelských druhů z rodu agapornisů a pokud je ručně dokrmen, může se stát opravdu výjimečným přítelem. Ačkoliv není tak známý jako například agapornis růžohrdlý či agapornis škraboškový, stal se tento pěkný papoušek s pestře zbarveným peřím se spoustou teplých barev a oddanou povahou dosti populární.

Tento malý ptáček vás vždy pobaví a rozveselí svým hravým a vtipným skotačením. Je to velmi aktivní a inteligentní druh, který člověku dokáže dělat dobrého společníka. Je odolný, nepříliš náročný, a proto vhodný pro začínající chovatele.

Agapornis fišeri je, stejně jako ostatní druhy agapornisů, velmi společenský a má rád stálou přítomnost někoho dalšího. Je pro ně přirozené, že žijí pevně semknuti v hejnech a proto je i v zajetí vhodné chovat je ve více kusech. Dokonce ručně dokrmený agapornis si vyžaduje opravdu mnoho pozornosti, pokud jej chováte samostatně. U chovatelů jsou nejčastěji drženi v párech. Kvůli své vysoké aktivitě si vyžadují prostornou klec. Pokud máte krotkého agapornise pouze v malé klícce, je nutné jej na delší dobu nechat prolétnout po místnosti.

Patří spíše k menším druhům agapornisů. Dosahují délky pouze kolem 14-15 cm. Mají obecně zelené peří, které na spodní straně přechází spíše ke žlutavým odstínům. Čelo, líce a hrdlo jsou oranžovo-červené a zbytek jejich hlavy je matně olivově zelený. Krk a horní část hrudi jsou zlato-žlutě zbarveny. Až na několik žlutých a černých pírek jsou ocasní pera světle modrá. Oči mají agapornisové fišeri tmavě hnědé obklopené bílým neopeřeným očním prstencem. Zobák je červený a nohy šedé. U mláďat bývá zbarvení na hlavě matnější a na zobáku jsou známky černé barvy. Existuje celá řada barevných mutací agapornisů fišeri jako například světle modrá, světle žlutá, hráškově zelená, albino, lutino či skořicová.

Ve volné přírodě jsou rozšířeni ve východní Africe na severu Tanzanie a na jihu a jihovýchodě Viktoriina jezera. Obývají samostatné křoviny či koruny stromů obklopené travnatými plochami. Zdržují se v menších hejnech. V období dozrávání semen se příležitostně shlukují do větších skupin. Poprvé byl agapornis fišeri popsán koncem devatenáctého století a jeho první chov v zajetí byl zaznamenán v USA v roce 1926.

Ve volné přírodě se živí především semeny a zemědělskými plodinami jako kukuřice či proso. Chovatelé jim však v zajetí dopřávají širší nabídku potravy. Kromě různých druhů semen přijímají také ovoce, zeleninu či kupované granule.

Jejich odchov není příliš náročný a proto jej zvládne i začínající chovatel. Dokáží zahnízdit jako samostatný pár ale i ve větších skupinách. V přírodě hnízdí v dutinách stromů, v různých škvírách lidských stavení nebo převezmou opuštěné díry po ještěrkách. Pokud jim zavěsíte hnízdní budku, musíte jim také do klece opatřit dostatečné množství vrbových větviček, proužky oloupané kůry nebo jiného podobného materiálu, ze kterého by si mohli postavit hnízdo. Samička snáší 4-6 vajíček, na kterých sedí obvykle 23 dní. Mláďata opouštějí budku zhruba po 5 až 6 týdnech. Jsou však stále závislá na svých rodičích. Jakmile se mláďata osamostatní, je lépe je přestěhovat do jejich vlastní klece.

Díky svým vlastnostem se stal agapornis fišeri mezi chovateli velice oblíbený a rozšířený druh. Můžete jej dnes snadno zakoupit ve zverimexech či přímo od chovatelů. Jeho chov jistě připraví milé chvíle jak zkušenějším, tak začínajícím chovatelům.