Plodožraví holubi se představují

V první části se seznámite se stučným popisem tohoto typu holuba, a podrobněji s málo známými rody podčeledi Treroninae.

Úvod

K napsání tohoto článku jsem se odhodlával dlouhou dobu. Především z toho důvodu, že zde píši za SCHHAPP, a holubi, ač plodožraví, tak do skupiny měkkožravých chovanců tradičně řazeni nejsou. Jejich chovatelé se většinou sdružují ve spolcích jako je náš český Klub chovatelů bažantů, okrasného vodního ptactva a holoubků. S několika aktivními členy spolku jsme ale o tomto tématu diskutovali, a rozhodli jsme se, že by bylo vhodné do okruhu našeho spolku zařadit i tyto ptáky. Důvod je jednoduchý – krmením se tito ptáci prakticky neliší od turaků nebo dalších plodožravých ptáků. Nebudu zapírat ani další důvod, a to ten, že jsem chovatelským srdcem především chovatel exotických holubů. Proto bude vhodné pokud nejčastěji chované druhy bude znát I širší chovatelská veřejnost. My “exotičtí holubáři” to totiž mezi vámi ostatními nemáme lehké. Jakmile někomu řekneme, že chováme holuby, hned je to bráno jako že máme ty poštovní v holubníku Nic jiného si jako holuba veřejnost většinou neumí představit. V tom je bohužel mínění naší společnosti dosti zaostalé. Snad tedy mé pojednání zase trochu osvětlí situaci.

Plodožraví holubi v systému

Všichni plodožraví holubi patří do řádu měkkozobých (Columbiformes). Plodožraví holubi jako takoví nejsou uměle vytvořenou skupinou ale kopírují dvě podčeledi v rámci čeledě holubovitých (Columbidae). Jsou jimi podčeleď Treroninae a Ptilinopinae.

Co mají společného?

Jak už název napovídá, živí se tyto druhy plody. Těch v jejich jídelníčku najdeme širokou škálu. Od nejrůzějších bobulí, přes prakticky všemi oblíbené fíky, až po plody palem. K pojídání plodů mají samozřejmě uzpůsobenou trávicí soustavu. Dokáží pozřít i relativně přliš velké plody. Například u holuba černotemenného byl při plně otevřeném zobáku naměřen úhel 90, a čelisti jsou silně roztažitelné i do stran. Zajímavá je také vnitřní struktura svalnatého žaludku. Je zde, např. U rodu Ptilinopus, tvrdá trnitá výstelka, která ostrouhává dřeň plodů, které ptáci polykají v celku. Pohlavní dimorfismus u většiny druhů vytvořen není, ale velká část druhů rodu Ptílinopus má pohlavní dimorfismus velice výrazný. Obvykle snáší pouze jediné vejice. Výskytem jsou plodožraví holubi omezeni pouze na “starý svět”. Obývají především Jihovýchodní Asii. Několik druhů proniklo také do Afriky a Austrálie. V neotropické oblasti se s nimi tedy nesetkáme.

V první a druhé části pojednání se budeme podrobněji věnovat podčeledi Treroninae. Tak tedy hurá do toho. Tato podčeleď obsahuje rody Alectroenas, Cryptophaps, Phapitreron a Treron.

Rod Alectroenas

Do toho rodu patří 5 druhů modravě zbarvených holubů vyskytujících se na Madagaskaru a dalších ostrovech Indického oceánu. Všechny druhy jsou alopatrické a blízce příbuzné. Dva už jsou bohužel vyhubené/vyhynulé.Vizuálně vykazují jistou podobnost s holubem guinejským (Columba guinea), především kvůli výrazné, červené holé kůži okolo očí. Systematicky však patří do zmíněné podčeledi. V jiných systémech je naopak uváděna příbuznost s rody Ptilinopus a Ducula, tedy podčeleď Ptilinopinae. Příslušnost vymřelého druhu A.rodericana k rodu Alectroenas je však sporná. Ve skutečnosti zřejmě patřil do samostatného rodu, jelikož jeho hrudní kost je dosti odlišná od ostatních holubů rodu Alectroenas, ale také vlastně od všech ostatních žijících holubů. V České Republice v současné době zřejmě chováni nejsou. V letošním březnovém čísle Nové Exoty vyšlo velice dobré pojednání o holubovi červenoocasém (Alectroenas madagascariensis). Omezím se tedy pouze na výpis druhů a trochu podrobnějším pojednání o nejznámnějším holubovi tohoto rodu – holubovi bradavičnatém (A.pulcherrima).

Holub červenoocasý (A.madagascariensis) – Madagaskar

Holub modrobřichý (A.sganzini) – Comorské ostrovy, Aldabra

Holub lesní (A.nitidissima) – Mauritius, poslední jedinec spatřen roku 1830

Jedná se o 24 cm dlouhého, stálého holuba. Přesuny provádí pouze místní nebo sezónní za potravou. Je dosti plachý. Obvykle se vyskytuje v párech ale sdružuje se na stromech s potravou, a v malých skupinách se může vyskytovat také v mimohnízdní době. Způsobem života je stromový, na zem slétá pouze při sbírání gritu. Živí se širokou škálou plodů, bobulí a semen, včetně plodů kvajaví (Psidium), bobulí skořice (Cinnamomun) a ořechů kalaby (Calophyllum tacamahaca). Doba hnízdní sezóny je neznámá, ale zřejmě je rozprostřena během celého roku. Hnízdo je křehká plošinka, kterou staví především samice přibližně 6m nad zemí na stromech či v keřích. Často je umístěno na vidlici větví nebo na vodorovné větvi, avšak i přesto je dobře ukryté. Snáší jedno, příležitostně 2 bílá vejce. Snesení dvou vajec se zdá být spojeno se semeny jako potravním zdrojem. Vejce inkubují oba rodiče po dobu 28 dní. Mláďata krmí rovněž oba rodiče a jsou opeřena ve věku 14 dní.

Obývá především vlhké tropické horské lesy. Stejně jako jeho příbuzní toleruje fragmentaci či zhoršení životního prostředí, ale zjevně ne v takové míře jako holub modrobřichý (A.sganzini). Plodící stromy využívá jak v sekundárních porostech, tak i v zemědělských oblastech.

Ohrožen prozatím není. V nedávné době klesly jeho stavy úměrně s poklesem produkce ovoce na ostrovech. V některých oblastech jeho stavy poklesly také kvůli lovu. V horských lesích jeho populace nevykazují téměř žádné změny.

Holub bradavičnatý (A.pulcherrima)

Rod Phapitreron

Patří zde 3, možná 4 druhy převážně hnědých holubů vyskytujících se endemicky na Filipínách. Většina z nich má napadný pruh pod okem a kovově lesklou skvrnu na krku. Jsou to spíše samotářští, stromoví holubi bez pohlavního dimorfismu žijící v lesích. Využívají různé typy lesů. Některé druhy žijí pouze v původních lesích, jiné jsou tolerantní i k druhotným lesům a jiné zalesněné půdě. Strukturou zažívacího ústrojí se zdají být příbuzní rodu Treron, ale celkově je jejich příbuznost s ostatními rody nejasná. Jednotlivé druhy se od sebe odštěpily relativně nedávno. P.amethystina a P.leucotis jsou druhy sympatrické (vyskytují se na stejném území). Jejich biotopy jsou odděleny prakticky pouze nadmořskou výškou. P.cinereiceps se pravděpodobně vyvinul v jižních Filipínách z předků druhu P.amethystina.

V České Republice v současné době zřejmě chováni nejsou.

Holub okrovoprsý (Phapitreron leucotis) – Filipíny (ostrovy Alabat, Basilan, Biliran, Bohol, Balut, Calagna-an, Calicoan, Camiguin Sur, Catanduanes, Cebu, Dinagat, Guimaras, Jolo, Leyte, Lubang, Luzon, Marinduque, Masbate, Mindanao, Mindoro, Negros, Panay, Samar, Siargao, Sibuyan, Siquijor, Tablas, Ticao a Verde).

Délka těla činí 25 cm. Obvykle se pohybuje samotářsky nebo v páru. Převážně je to druh stromový, na zem občas slétá za potravou nebo gritem. Plody sbírá na malých stromech, na hoře Mount Isarog byl pozorován při pojídání fíků a žaludů stromu rodu Lithacorpos. Hnízdní sezóna začíná okolo března a pokračuje minimálně do června. Hnízdo je postaveno především z ovíjivých větévek na vodorovné větvi zhruba 2-12 m nad zemí.

Obývá širokou škálu lesnatých prostředí ,včetně primárních lesů, otevřené lesnaté krajiny, sekundárních porostů, okraje lesů ,a dokonce také křoviny a bambusová houští. Vyskytuje se do nadmořské výšky 1500 m.

Vytváří 4 poddruhy – P.l.leucotis, P.l.nigrorum, P.l.brevirostris a P.l.occipitalis.

Holub okrovoprsý (Phapitreron leucotis)

Holub ametystový (Phapitreron amethystina) – Filipíny (ostrovy Alabat, Biliran, Bohol, Catanduanes, Cebu, Dinagat, Leyte, Luzon, Marinduque, Mindanao, Negros, Panaon, Panay, Polillo a Samar. Na ostrově Cebu je již vyhynulý).

Délka těla činí 27 cm. Obývá koruny stromů nebo podrost, je dosti plachý. Obvykle je pozorován samostatně. Ptáci v hnízdní kondici byli pozorováni od února do června. S mláďaty pak byli pozorováni v dubnu. Při toku se samec uklání, snižuje křídla a roztahuje ocas. Na lesním porostu je více závislý než P.leucotis. Obývá jak primární tak, i sekundární lesy, ale některé poddruhy se vyskytují pouze v původních lesích. Vyskytuje se až do nadmořské výšky 2500, ale především je to druh horský. Do nížin slétá jen velmi ojediněle.

Vytváří 4 poddruhy a to, P.a.amethystina, P.a.imeldae, P.a.frontalis a P.a.maculipectus.

Holub ametystový (Phapitreron amethystina)

Holub tmavouchý (Phapitreron cinereiceps) – Filipíny (ostrovy Tawitawi a Sanga-Sanga).

Tento druh je dlouhý 26 cm. Je to tichý, plachý a velmi nenápadný pták. Obvykle je více slyšet než vidět. Pozorován je především v dubnu. Na ostrově Tawitawi požírá fíky. Vyskytuje se v původních lesích, a místně také v nížinách. Sekundární porosty zřejmě neobývá, můžeme ho však najít také na mangrovových plážích. Na ostrově Tawitawi neobývá horské porosty, protože zde hory chybí a celý ostrov je poměrně nízko položen.

Poddruhy nevytváří (případně P.c.bruneiceps).

Holub tmavouchý (Phapitreron cinereiceps)

Holub basilanský (Phapitreron bruneiceps) – Filipíny (ostrovy Mindanao a Basilan), často je popisován pouze jako poddruh h.tmavouchého – P.c.bruneiceps.

Délka těla činí přibližně 25 cm. Na ostrovech Mindanoa a Basilan obývá vrchovinný deštný les, zřejmě ve výšce 1000 až 2000 m.n.m. Pozorován byl však i ve výšce pouze 150 m.

Rod Cryptophaps

Do tohoto rodu patří jediný velký druh s nápadně dlouhým ocasem a krátkými křídly. Zbarven je hlavně hnědě a šedavě s , šupinatými spodními krovkami ocasními a jasně červenou holou kůží okolo očí. Způsobem života je samotářský a plachý. Obývá koruny stromů v horských lesích ostrova Sulawesi, ale pro vědu je velice málo známý. Výrazný pohlavní dimorfismus u něj chybí. Příbuznost s jinými rody holubů je dosud nejasná. White a Bruce v roce 1986 poukázali na jeho podobnost s holuby rodu Macropygia. Podobnost zde sice je, ale je možné, že vznikla pouze konvergencí vzhledem k podobným potravním nikám obou rodů. Goodwin v roce 1983 vyslovil domněnku, že se tento rod odštěpil v rané fázi vývoje od větve vedoucí k rodu Ducula/Ptilinopus, poukázal ale zároveň, že je to nejasné. Svým dlouhým ocasem, jasně červenou očnicovou kůži,matným zbarvením, zřídkavými hlasovými projevy a horským biotopem se podobá taktéž rodu Gymnophaps, takže může pocházet z této vývojové linie. Od rodu Gymnophaps se však nicméně výrazně liší svými krátkými křídly a samotářským, netečným chováním.

Holub pralesní (Cryptophaps poecilorrhoa) – endemický na ostrově Sulawesi.

Jedná se o druh velký až 47 cm. Při všech příležitostech, kdy byl pozorován byl, viděn osamoceně, obvykle tiše sedící, skrytý v korunách stromů. Ačkoli z lidí příliš velký strach nemá, tak díky jeho netečnému a tichému chování je velmi těžké jej v přírodě objevit. Let je těžký, hlučný a nemotorný. Drží se při něm pod úrovní korun stromů a celkově při letu připomíná holuby rodu Reinwardtoena. Jediným plodem, který byl nalezen ve voleti odchycených ptáků, byl palmový ořech, a ptáci byli taktéž pozorováni při krmení se na ratanových palmách rodu Calamus. Je tudíž možné, že je potravním specialistou právě na palmové ořechy. O jeho hnízdních zvycích není nic známo.

Obývá vysokohorský deštný les a mlžné lesy obvykle ve výšce od 1300 do (přinejmenším) 2000 m.n.m.. Na severu ostrova však byl pozorován i ve výšce 950 m.n.m.

Žádné poddruhy nevytváří.

Holub pralesní (Cryptophaps poecilorrhoa)

Příště: holubi rodu Treron.