Návštěva u chovatele Jiřího Kohouta
Několik řádek o mé návštěvě u tohoto chovatele
Tohoto chovatele by jistě nebylo třeba dlouze představovat papouškářům, jelikož právě papoušci jsou u něj nejvíce v chovu zastoupení a také drobotinářům bude zřejmě jasné, o koho se jedná. Už si ale nejsem tak jistý, zda si někdo jeho jméno spojuje s chovem hmyzo a plodožravého ptactva, i když to může být pouze můj dojem, jelikož jsem severomoravák a toliko chovatelů v okolí Plzně a Prahy až tak moc neznám. Ať je to tak, či onak, rozhodl jsem se o tomhle chovateli napsat pár řádků.
S tímto chovatelem jsem před nedávnem vedl rozhovor ohledně turak a slovo dalo slovo a já si u pana Kohouta domluvil návštěvu. Návštěva byla dohodnuta na termín, který jsme si s chovatelem snad ani vhodněji zvolit nemohli. Počasí nám vyšlo velice pěkné a v tento den se konaly (pokud já vím) pouze dvě významné návštěvy. Jednou z nich byla právě ta má k panu Kohoutovi, kterou jsem absolvoval společně s mou ženou a tou druhou pak byla návštěva, která tu mou svým významem mírně zastínila, a to návštěva papeže Benedikta šestnáctého, který byl v době mé cesty již očekáván na pražském letišti. Bydliště chovatele se nachází přibližně na půl cesty po dálnici mezi Prahou a Plzní, kde nám po sjetí z dálnice postačilo ujetí cca 4 km, abychom se ocitli na Šípkové ulici, kde jsme odstavili vozidlo u novostavby pana Kohouta a již při vysednutí z vozu nám bylo podle štěbetání ptáků jasné, že se jedná o jeho dům. Společně s chovatelem jsme ihned začali s prohlídkou jeho chovatelského zařízení, které zabíralo dvě strany po obvodu jeho zahrady, ta třetí je v plánu výstavby v blízké době. Jedna strana voliér byla tvořena zděným záletem s obslužnou chodbou a předsíňkou, která slouží jako přípravna krmiva, kde jsou také umístěné bednové klece s drobnými ptáky.
Foto: Zdeněk Gajdoš, Míla StehlíkVstoupili jsme do krmné chodby, kde jsem měl možnost vidět zálety s mnoha papoušky. Vnitřní zálety byly zhotoveny z železné konstrukce, která byla potažena silným pletivem, aby odolal mohutným zobanům papoušků. Mezi jednotlivými zálety bylo pletivo dvojité a tímto pletivem byl také opatřen strop, aby zřejmě nedošlo k proštípání a případnému úniku přes světlíky, které byly vyrobeny z polykarbonátu. Podlaha v záletech byla taktéž z pletiva a ta byla osazena cca 60 cm nad zemí, takže se u chovatele vlastně jednalo o chov na roštech.
Jelikož píši na webové stránky hmyzo a plodožravého ptactva, tak se papouškům budu věnovat pouze okrajově a vložím jen pár fotek těchto krasavců.
Minuli jsme mnoho záletů s papoušky než jsme uviděli něco z jiného soudku, a to z toho našeho.
Bezesporu zcela jiné chování a projev oproti papouškům nám předvedla velice zvědavá sojka, která měla evidentně obavy z mé přítomnosti, ale na druhou stranu byla natolik zvědavá, že vždy jakmile odlétla do bezpečí prostoru venkovní voliéry, tak okamžitě musela zase dovnitř, aby ji snad něco neuniklo, a to vše doprovázela hlasitým projevem, který se mi jevil, jako že mě pěkně hubuje a říká něco v tom významu, že bych už mohl také vypadnout.
Foto: Zdeněk Gajdoš, Míla Stehlík
Všiměte si samečka v pozadí, který je v úplném klidu, má vše pod kontrolou a je nad věcí a zřejmě se také sám diví té hysterické scéně své ženy, paní Sojkové. Podstatně klidnější chování bylo pozorováno u osadníka dalšího záletu a to kardinála černokrkého.
Foto: Zdeněk Gajdoš, Míla Stehlík
Foto: Zdeněk Gajdoš, Míla Stehlík
U chovatele jsem zahlédl také kardinály zelené, červené a šedé. Dále jsme postoupili do další místnosti po několika schodech, kde jsem došel k jádru věci, mé návštěvy, a to k turakům. Naproti schodům jsem zahlédl krasku červenozobou, která obývala stejnou místnost s několika zálety s turakem bělolícím, černozobým, turakem zelenochocholatým, červenokorunkatým a turakem fischerovým.
Foto: Zdeněk Gajdoš, Míla Stehlík
Všude byla také přítomna tzv. drobotina o které se záměrně nezmiňuji, jelikož bych se do toho již zřejmě zamotal. Tímto byla naše prohlídka vnitřního záletu ukončena a tak jsme se přesunuli k venkovním voliérám.
Foto: Zdeněk Gajdoš, Míla Stehlík
Po pravé straně se nachází řada voliér ve kterých byl pěkný pohled na krasky , kardinály, timálie čínské, droboť, leskoptve tříbarvé s turaky.
Foto: Zdeněk Gajdoš, Míla Stehlík
Pan Kohout vlastní kolekci pěti druhů turaků a právě tato skupina ptáků mě u chovatele zajímala nejvíce. V úvodě jsem se zmínil, že majitel plánuje výstavbu dalších voliér, které budou určeny právě pro chov turak, takže bude jistě v budoucnu návštěva u tohoto chovatele zajímavá, jelikož má velice slušně k chovu turaků našlápnuto.
Foto: Zdeněk Gajdoš, Míla StehlíkS chovatelem se po prohlídce jeho chovatelského zařízení velice příjemně povídalo na terase jeho domu v poloze sedící u (pro mne již nezbytné) kávy a nutno podotknout, že z tohoto místa má pan Jiří až nebezpečně krásný výhled na své voliéry. Při pohledu na ně mi nedělalo žádný problém si domyslet onu další řadu majitelem naplánovaných voliér. Pohled z domu na voliéry, které jsou vystavěny, jak naproti, tak i po pravé a levé straně je výsadou jen některých chovatelů, mezi které se má maličkost neřadí. Na tyto možnosti zkrátka nedosáhnu, ostatně je to asi problém všech chovatelů, kteří se potýkají s prostorovými potížemi.
Foto: Zdeněk Gajdoš, Míla Stehlík
Foto: Zdeněk Gajdoš, Míla Stehlík
Foto: Zdeněk Gajdoš, Míla Stehlík
Nastal čas na podání ruky a rozloučení s chovatelem, kterého jsem velice rád poznal. Má mírová, poznávací mise byla úspěšná a já se musel již vydat z ulice Šípkové směrem ke svému vzdálenému domovu. Byl to pro mne velice příjemně strávený sobotní den, kdy jsem měl možnost se osobně seznámit s jedním z dalších nadšených chovatelů hmyzo a plodožravých ptáků.
Foto: Zdeněk Gajdoš, Míla Stehlík
Rád bych poděkoval panu Jiřímu Kohoutovi, že mi umožnil prohlídku svého chov. zařízení a přeji mu hodně úspěchů a to nejen chovatelských.
Foto: Zdeněk Gajdoš, Míla Stehlík
V pondělí jsem procházel fotky pořízené z návštěvy Jiřího Kohouta a musím Vám tu napráskat, že jej v pondělí také navštívil Míla Stehlík, který je znám především jako chovatel bažantů. Tento chovatel se před nějakým časem infikoval (stejně jako já) u chovatele Čestmíra Drozdka nemocí zvanou “Tauracoza“ a to i přes to, že v chovu pana Čestmíra vládne dokonalá zoohygiena, zkrátka zřejmě nějaké selhání imunitního systému, nebo něco takového. Hrozné, zatím na to nejsou léky. Důvodem jeho návštěvy bylo také mimo jiné podrobné shlédnutí původce jeho infekce, takže oněch pěti druhů turaků. A když už jsem se tak pěkně rozpráskal, tak tu ještě na něj prásknu, že jeden pár turaků už má Míla nějakou tu dobu doma. Strašné to infekční onemocnění.
Foto: Zdeněk Gajdoš, Míla Stehlík
Co dodat na závěr? Chov turaků se v České republice očividně rozrůstá a turakové si u našich chovatelů získávají stále větší oblibu a již nyní je možno v našich chovech vidět druhy, které jsme ještě před nedávnem mohli spatřit pouze na fotkách, nebo u zahraničních chovatelů.
Zájemce o chov těchto krasavců může využít současnou zahraniční nabídku odchovů od mnoha druhů, ale pokud si počkáme, tak právě taková jména, jako - J.Kohout, Č.Drozdek, V.Novák, M.Stehlík, A.Bura, J.Nový, V.Pekárek, Z.Krlín a jim podobní nadšení chovatelé plodožravých, jsou zárukou toho, že se již odchovy různých druhů pomalu objevují, a je také značně velká pravděpodobnost, že se v brzké době budou objevovat častěji.
Rozhodnutí je na Vás, dámy a pánové. Šťastnou ruku při výběru.