Návštěva u chovatele - Čestmír Drozdek

Postřehy z návštěvy u jednoho z nejznámějších českých chovatelů

Konečně jsem se dočkal, a ráno toho dne, na který byla naplánována návštěva p. Drozdka, bylo tu. Nasedl jsem do auta, přibral bohumínského kolegu Vojtěcha Čorbu a vydali jsme se do Kunína za Zdeňkem Gajdošem. Odtud měl cestu na starosti Zdeněk. Cestou jsme ještě naši partu rozšířili o Marka Fábryho ze Slovenska, a tak naše výprava dostala mezinárodní charakter. Mohli jsme se tedy pustit do Českého Rudolce. Cestou jsme debatovali o našich chovatelských zkušenostech a plánech, a tak nám cesta uběhla poměrně rychle. Před námi se objevil velký areál tvořený pilou a chovatelským zařízením. Již před branou bylo poznat, že se zde stále připravují nové voliéry - všude byla spousta přichystaných bidel a kmenů, a bambůsu a nejrůznějších dřevin, které jen čekaly na vysazení. Za malou chvíli nás přišel přivítat člověk, o kterém by jste neřekli, že je to chovatel takového formátu. Stál před námi zcela nenápadný, velice příjemný a milý pan Drozdek. Upřímně jsem očekával, že člověk takových možností a chovatelských zkušeností se bude chovat povýšeně, ale naštěstí přesný opak byl pravdou. Vešli jsme do uvítacího salónku, kde nás přivítala také přítelkyně p. Drozdka, paní Miluška. Bez dlouhého otálení jsme se pustili do prohlídky.

To co jsme viděli bylo skutečně ohromující a troufnu si říci, že chovatelské zázemí na takovéto úrovní nemá ani většina našich zoologických zahrad. Jmenovitě si nevzpomenu na všechny druhy ptáků, které jsme viděli. Pokusím se tedy přiblížit alespoň ty, které mne zaujaly. Papouščí pavilon jsme sice nenavštívili, ale jednoho zástupce jsme našli i mezi měkkožravými chovanci - byl jím nádherný a velice vzácný tricha orlí. Pan Drozdek má bezesporu největší kolekci turak a zoborožců v naší republice. Nejprve tedy k turakům. Osobně poprvé jsem viděl krásného turaka purpurového (Tauraco porphyreolophus), a opravdu velké turaka velké (Corythaoela cristata).  Z dalších druhů jsme si povšimli turaků (banánovců) fialových (Musophaga violacea),  dvou poddruhů turaků chocholatých (Tauraco persa persa a Tauraco persa buffonii), dále turaků bělolících (Tauraco leucotis), červenokorunkatých (Tauraco erythrolophus), hartlaubových (Tauraco hartlaubi) a livingstonových (Tauraco livingstonii). Pan Drozdek také chová druhou skupinu turak, tzv. Spáráky. V jeho chovu jsou zastoupeni spáráky žíhanými (Crinifer zonurus) a spáraky bělobřichými (Corythaixoides leucogaster). Ti jsou zajímaví tím, že jsou jediným druhem turak, kde se pohlaví liší barvou zobáku. Zoborožci, to je zcela jistě srdeční záležitost pana Drozdka. Na počtu chovaných druhů je to znát. Z toků má všechny u nás dostupné druhy - toko rudozobý (Tockus erythrorhynchus), žlutozobý (Tockus flavirostris), deckenův (Tockus deckeni) a šedý (Tockus nasutus). Z větších druhů pak zoborožce naříkavé (Bycanistes bucinator), šedolící (Bycanistes brevis), černobílé (Bycanistes subcylindricus), guinejské (Rhyticeros plicatus), malajské (Anthracoceros malayanus) a zoborožce hrubozobé (Ceratogymna atrata). Novinkou jsou u něj zoborožci přílboví (Aceros cassidix), kteří v době naší návštěvy již hnízdili. Z dvojzoboržců rodu buceros chyběl pouze dvojzoborožec nosorožčí.  Dvojzoborožců hnědavých (Buceros hydrocorax) má dokonce 2,5 páru. A vše se schyluje k tomu, že tento druh bude brzy u něj odchován, což bude znamenat teprve druhý odchov vůbec. První se před časem zdařil jinému českému chovateli. Sila jejich zobáku je opravdu ohromná. Krásně to bylo vidět na poničeném pletivě, které přidávám na fotografii. U dvojzoborožců indických (Buceros bicornis) je také sestaven potencionální chovný pár. K jeho vlastní samici přibyl samec deponovaný z pražské zoo, kde s původní samicí dobře nekomunikoval. Nejodvážnější z nás byl Zdeněk, který se podíval i přímo k nim do voliéry. Jak řekl pan Drozdek, jeden úder zobákem do hlavy by v poklidu ukončil lidský život. Hnízdní „budky", které pro dvojzoborožce indické pan Drozdek připravil jsou ohromné. Vešel by se do nich celý dospělý člověk, a i samotní ptáci jsou opravdu majestátní. Z ostatních srostloprstých má také překrásné mandelíky. Jak „naše" mandelíky hajní (Coracias garrulus), tak i africké mandelíky modrobřiché (Eurystomus gularis), kteří u něj také úspěšně hnízdí. Srostloprsté pak ještě zastupují dudkové chocholatí (Upupa epops). Z tukanovitých jsme si všimli tukana bělolícího (Rhamphastos vitellinus)  arasariho zlatolícího (Selenidera culik) a samice arasariho zeleného (Pteroglossus viridis). Dalšími chovanými šplhavci byli vousáci. Těch jsem viděl 3 druhy - vousáky červenožluté (Trachyphonus erythrocephalus), senegalské (Lybius dubius) a vousáky černoskvrné (Capito niger). Z pěvců spadajících do naší cílové skupiny jsme také spatřili velkou spoustu. Tradičními chovanci jsou leskoptve. Z těch pan Drozdek chová leskoptve tříbarvé (Lamprotornis superbus), purpurové (Lamprotornis purpureus), královské (Lamprotornis regius), ale také jejich vzácnější příbuzné majny rotschildovy (Leucopsar rothschildi), nebo špačky pagodové (Temenuchus pagodarum) a rudokřídlé (Onychognathus morio). Krásných timálií čínských (Leiothrix lutea) jsme napočítali dokonce 7 párů. Z kardinálů jsme viděli kardinály zelené (Gubernatrix cristata), šedé (Paroaria coronata), kardinály červené (Cardinalis cardinalis), ale dokonce i pápežíky indigové (Passerina cyanea). Zcela neobvyklými chovanci pak byli například vlhovci. Dalšími chovanými měkkožravými pěvci pak byli drozdi oranžovohlaví (Zoothera citrina), dlasci černohlaví (Mycerobas affinis) a tři druhy sojek - sojky chocholkaté (Cyanocorax chrysops), sojky inky (Cyanocorax yncas) a sojky běloocasé (Cyanocorax mystacalis). Z holubů se pan Drozdek může pochlubit všemi třemi druhy korunáčů, ale např. i holuby nikobarskými. Z běžnějších druhů pak vlastní holuby krvavé a olivové. Z hrabavých pak například chová křepelky korunkaté, křepely virginské a ohromující hoky. Překvapující pro nás byla také přítomnost „běžných" chovanců našich voliér, např. velkým počtem rýžovníků, ale drobotina byla celkově hodně zastoupena.

Tricha orlí (Psittrichas fulgidus) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Zleva : Turako červenokorunkatý, turako purpurový a spárák žíhaný Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Turako hartlaubův (Tauraco hartlaubi) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Turakové velcí (Corythaoela cristata) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Tokající samec toka žlutozobého (Tockus flavirostris) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Toko šedý (Tockus nasutus) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Zoborožci černobílí (Bycanistes subcylindricus) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Zoborožci naříkaví (Bycanistes bucinator) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Zoborožci šedobílí (Bycanistes brevis) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Samice zoborožce hrubozobého (Ceratogymna atrata) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Zoborožec přílbový, samice zazděná v budce (Aceros cassidix) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Zazděná samice zoborožce Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Zleva: Mladý zoborožec malajský, zoborožci naříkaví, toko šedý, toko rudozobý a turako bělolící Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Zleva: Rýžovník šedý, turako chocholatý, leskoptev tříbarvá a špaček rudokřídlý Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Pletivo poničené dvojzoborožci hnědavými (Buceros hydrocorax) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Samice dvozjzoborožce žlutozobého (Buceros bicornis) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Samec dvojzoborožce žlutozobého (Buceros bicornis) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Mandelíci modrobřiší (Eurystomus gularis) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Vousák černoskvrný (Capito niger) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Sojka chocholkatá (Cyanocorax chrysops) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Sojka běloocasá (Cyanocorax mystacalis) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Holub olivový (Columba arquatrix) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Určitě se musím zastavit u zcela nově dokončené haly, která je skutečně srovnatelná s velkými, moderními pavilony zoologických zahrad. Tato hala byla při naší návštěvě již téměř dokončena, a chyběly pouze „estetické" práce. Také většina voliér již byla obsazena ptactvem. Jedná se vlastně o kombinované voliéry, kde část tvoří vnitřní zálet, a větší část „venkovní" voliéra. Ta je však uvnitř haly, nicméně pocit přírody dokonale navozuje. Spousta velkých balvanů, kmenů s choroši a samozřejmě velké množství rostlin. Voliéra je tedy ze všech stran kryta proti povětrnostním vlivům. Část střechy je pojizdná, takže se k ptákům ale i rostlinám dostane slunce i déšť. V každé voliéře jsou také pro ptáky vyborná krytá místa nad hlavami lidí, kde ptáci najdou požadované soukromí. Nejsme příliš technický tip, proto můj popis není určitě nejlepší. Přidávám tedy ještě i nákres jedné z voliér v hale. Zajímavým řešením je i vyvedení vody přímo ve voliérách. Odpadne tak alespoň trocha práce nošením kameninových misek s čistou vodou a konví na zalévání rostlin. Dalším pro mne novým nápadem je používání hnízdních plošinek pro turaka. Podle pana Drozdka je zbytečné používání tolik rozšířených hnízdních košů. On sám úspěšně používá dřevěné plošinky o velikosti cca 20x20 cm, které ptákům umísťuje do rohů voliér. Oproti košům je zde i nepoměrně lepší možnost zoohygieny. Také jsem si říkal, že jsem hloupý, když se strachuji o umístění tří druhů společně do voliéry. U pana Drozdka jsme jich v jedné voliéře napočítali 8. Prý vše v pořádku.

Nákres jedné z voliér v hale (boční pohled) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Vojtěch Čorba při fotografování voliéry v hale Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Pan Čestmír Drozdek u návštěvnické chodby v hale (dole osvícený Z.Gajdoš) Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Vyvedení vodovodu ve voliéře Foto: Adam Bura, Zdeněk Gajdoš

Po prohlídce jsme se vrátili do uvítací místnosti a přijali čaj a občerstvení. Probírali jsme nejrůznější témata chovu až jsme se dostali k mému nejoblíbenějšímu - krmení našich chovanců. Zde jsme probrali vše od nejrůznějších druhů komerčních směsí a granulí, až po ovoce, zeleninu a hmyz. Na plodech pan Drozdek utratí skutečně ohromnou částku - dle jeho slov 40-50 tisíc měsíčně. Jedním z plodů, které jsou základní částí krmých dávek p. Drozdka je papája.  Z jablek využívá pouze odrůdu Golden delicious, která je nejsladší, a pro ptáky tudíž nejlákavější. Zde nám poradil ještě jednu zajímavou věc. Pokud jsou plody v krmné dávce málo sladké, posype je průmyslově vyráběným nektarem pro lorie, kolibříky atd.. Poté nám řekl o jakési „černé jeřabině", kterou jeho ptáci milují. O podobných slovech jsem nic neslyšel, a tak jsem chtěl vědět trochu více. Prozradil mi, že se jedná o áronii. Po příjezdu domů jsem se o ni okamžitě začal zajímat, a nyní již u mne roste 7 těchto keřů. Zaujala mne natolik, že o ní určitě sepíší samostatný článek.  O hmyzu jsme také „pár slov" prohodili. Na řeč přišlo také tolik omílané téma zkrmování „nesvlečených" moučných červů.  Pan Drozdek zkrmuje na běžné krmení všechny „moučňáky" a zophobasy, tedy i ty s plně vyvinutou chitinovou schránkou, a nikdy žádné problémy nespozoroval. Na druhou stranu také vybírat „bílé moučňáky" pro takové množství ptáků by bylo nemožné. Zajímavou otázkou je také množství podávaného hmyzu v období hnízdění. Všeobecně rozšířeným názorem je podávání hmyzu několikrát denně. Pan Drozdek úspěšně krmí pouze 1x (např. mandelíci modrobřiší). Hmyz podá sice jednou, zato ale v obrovském množství. Do plastové bedny vysype velké množství nejrůznějšího hmyzu (červi, švábi, sarančata), a ptáci si celý den sami vybírají potřebné množství. Podle některých názorů to může u ptáků evokovat nadbytek stravy a tudíž zničení aktuální snůšky a hnízdo nové. P.Drozdek však nic takového také nepozoroval. Před pár dny jsem byl v pražské zoo za p.Vaidlem (kurátor ptáků Zoo Praha), a tak jsem s ním toto téma také probral. Podle jeho slov jsou možné oba způsoby. Oni v zoo používají ten první způsob - několikrát denně. Na druhý způsob je totiž nutné opravdu VELKÉ množství hmyzu, a tak si myslím, že naprostá vetšina z nás hmyzáků je odkázána na způsob první, ale kdo ví, nechme se překvapit.

Tímto jsem vyčerpal asi vše co jsem vám chtěl o návštěvě u p.Drozdka řici. Na závěr bych chtěl poděkovat jemu i jeho přítelkyni paní Milušce za vřelé přivítaní, prohlídku, cenné rady a pohoštění, a popřát tomuto chovateli s velkým CH hodně štěstí do dalších let a voliéry plné odchovů.