Ornitologické paranormální jevy

Paranormálním jevem se nazývají skutečnosti, pro které není známo racionální vysvětlení. Paranormální jevy jsou často pro svou mohutnou iracionální složku kontroverzním tématem. Předpokládá se, že je to  p s e u d o v ě d a. Víra v paranormální jevy souvisí s kognitivními funkcemi jedince. Tohle se dočtete na internetu. Přitom neustále okolo vás krouží nevysvětlitelné náhody. Jako kdyby vám je někdo prstíčkem postrkoval z nějakého vedlejšího, paralelního, lidským okem neviditelného světa. Jen tak, pro svojí vlastní legraci.  Jako třeba tuhle.

Jako obvykle čučím tupě na obrazovku počítače a vidím nějaký podobrázek, podmalování, nebo jak se tomu říká, aby ikony na obrazovce nevypadaly tak zoufale osaměle. Můžete si tam nastavit cokoliv, jak vám libo, což v podstatě málo kdo dělá, takže se vám tam střídá něco podle vůle operátora. Pouštní krajina Kalahari, oblaka, moře, lány řepky zvlněné krajiny jižní Moravy, prostě cokoliv a motiv se vystřídá i několikrát za den. Většinou to ani nevnímám. Zrovna mě napadlo, že jsem kdysi přemýšlel o tom, jak je to vlastně se stavbou ptačího křídla, když se změnilo to podmalování obrazovky. Najednou tam místo obrázku nějakého přístavu letěla kachna, divoká kachna. Jako kdyby ji tam nějaká nevysvětlitelná náhoda schválně, takhle jako prstíčkem popostrčila a neviditelný hlásek se ptal: tak co ty na to, troubo? Vedení mívám spíše delší, tak i tentokrát to nějakou tu chvíli trvalo. Ale, že ta fotka byla fakt dobrá, začínalo se mi pomalu rozsvěcet. Jednotlivá péra na tom křídle se dají dobře spočítat, toť příležitost. Nejdřív mě ovšem napadlo, že nevím z hlavy, co je to vlastně za kachnu. Akorát, že od toho okamžiku tam již nikdy nebyla.

Vrátím-li se zpět, narazím opět na nevysvětlitelnou náhodu. Když jsem někdy, asi před půl stoletím měl skládat zkoušky, jestli dovedu rozeznat ptáky, kteří u nás poletují, musel jsem se naučit i kachny. Jelikož celý život bydlím v Praze a to na kopci, tak jsem na tyhle opeřence žádnej kanón nikdy nebyl. Asi před třiceti léty, když jsme s nadšením jezdili na ptačí burzu do holandského Zwolle, jsem tam uviděl docela pěknou knížku za velice příznivou cenu, která nazývala se: Wildfowl od the World, což by se dalo nejlépe přeložit jako lovná pernatá zvěř světa. To jsou většinou kachny, i když husy a labutě jsou rovněž vysoce jedlé. Současně na té burze nebyli ptáci, které bych koupil. Respektive ptáci za cenu, za kterou bych je byl koupil. Tak jsem si nakonec přivezl tu knížku. Použil jsem ji mnohokrát, již jen podle záložek, které z ní teď vyčuhují. Tak jsem kouknul i dnes a snadno zjistil, že na obrazovce PC mně právě letí kachna skvrnozobá – Anas poecilorhyncha poecilorhyncha, která je domovem v Indii.

Česká topografie křídla kachny.

Tím ovšem shluk nevysvětlitelných náhod nekončí. V Praze Na Újezdě bývával kdysi velký antikvariát, do kterého jsem jaksi nevědomky a také nevysvětlitelně tenkrát vstoupil. Nevím proč, neboť již po tátovi mně zbyla velká knihovna. Něco jsem z toho přečetl, jiné nikdy, další bych si třeba znovu přečetl, kdyby ty knížky neodvál čas, jen bůh ví kam. V tom antikvariátu na mě čekala knížka Dr.H.G. Bronn´s Klassen und Ordnungen Thier-Reichs, Sechster Band. Vierte Abtheilung VÖGEL. Von Hans Gadow, Ph.D.M.A., F.R..S. Ta knížka byla podle vlepeného ex libris, původně v majetku reálného gymnázia v Plzni než ji kdosi štípnul, či opomněl vrátit. Jelikož se tak stalo někdy v období okupace, možná ji ani vrátit nemohl. To abych snad někoho neprávem nenařkl z nepravosti. Ta knížka je zajímavá hned z několika pohledů. Jednak podrobně ukazuje vývoj, původně Linného systému, podle dalších autorů, tak jak rostly znalosti o přírodě okolního světa, ale obsahuje také tabulku podle jednotlivých řádů, kolik toho u druhů toho řádu kde najdeme. Jako třeba počet krčních obratlů a tak dále. Jako jeden z rozlišovacích znaků je uveden i počet Handswingen, což jsou ruční letky. U řádu Anseres, což jsou vrubozobí, neboli kachny, husy a labutě a několik málo druhů vodních ptáků, kteří nesou jiná česká jména, je uveden počet ručních letek 11, slovy jedenáct. U pěvců pak je většinou počet ručních letek udáván 10, i když někteří mohou mít také jedenáct, jenže dnes již nezjistíte, kteří to vlastně jsou.

Problém je také v tom, že česká odborná literatura udává počet ručních letek u kachen rovněž jako 10. Respektive ono se o počtu letek nepíše, obvykle je používán starý obrázek, který názorně vysvětluje, co je myšleno výrazem „zrcátko“ v kachním křídle. Jde o jinak zbarvená péra loketních letek, která tvoří jinobarevné pole. Takový kreslený obrázek by měl být považován za technický výkres, tudíž by měl být počet ručních letek správný.

Aglická topografie s 11-ti letkami.

Tak. Jenže na českých obrázcích mají kachny ručních letek deset. Podle Gadowa ovšem jedenáct a jedenáct mají nakresleno i v onom anglickém atlasu, který jsem kdysi výhodně zakoupil. Kdysi mně jeden z předních našich ornitologů poslal obrázek křídla ulovené kachny, které má uložené někde na chatě v jižních Čechách. Podle tohoto obrázku by měla mít česká kachna opravdu 10 ručních letek. Pojmenování ruční a loketní vychází z toho, ke které kosti jsou upnuty svaly, které ovládají křídlo. To podle obrázku dostatečně nepoznáte. Je mně ovšem divné, že v časech, kdy se všechno pečlivě pitvalo a zapisovalo, by se slovutní přírodovědci mýlili. Spíše to vypadá na to, že se v současnosti mnohé zase zapomnělo. Pokud se týká české literatury, potom se dá směle říci, že mnohé bylo jaksi vágně popsáno. Konec konců ona se ornitologie ani na vysoké škole nijak moc neučí, tuším, že pouhé dva semestry. To stačí tak na to, aby si každý zapamatoval, že nejlepší z ptáka jsou prsní svaly a stehýnka. A také je možné, že kachny mohou mít i rozdílný počet letek. Kdo ví?

Ale podívejme se na fotku letící kachny, kterou mně někdo z toho paralelního světa škodolibě podstrčil.  Jednotlivá péra se dají dobře spočítat, nejlépe od jeho kraje. Jenže uprostřed křídla, kde navazují ruční lety na letky loketní, má být jakýsi zub, rozhraní, podle kterého se to dá určit. Možná u pěvců. Tahle letící kachna tam opravdu jakýsi zub má, avšak nějak nevýrazný, takže se můžeme vesele přít o to, jestli to poslední péro od kraje je desáté nebo jedenácté. Jestli je to poslední letka ruční nebo první loketní. Kolik pak mají ptáci letek loketních, jsem se nikde nedočetl. Zřejmě různě. Počítal jsem to jenom u pěvců a dopočítal se vždy šesti pér. Pěvci mají v křídle vždy šestnáct pér, která mají nějakou letovou funkci a ta jsou ve složeném křídle ještě kryta třemi péry, která se nazývají jako letky ramenní. Avšak ouha, kachny tyto ramenní letky mít nemají.

Kachna skvrnozobá.

Pokud se týká počítání ručních letek v křídlech pěvců, je situace v současnosti jaksi zmatečná. Hlavně proto, že podle délky vnějších ručních letek se dají určit některé druhy ptáků, pokud je tedy držíte v ruce. Což je případ hlavně u kroužkovatelů. Hlavně u budníčků, slavíků či rákosníků. Starší, ale i modernější odborná literatura počítá letky od kraje křídla. Namátkou Jirsík, Wahl, ale i Hudec, Šťastný. Dokonce se píše, že pěvci mají vždy deset letek ručních, z nichž ta první bývá zakrnělá. Tato formulace jasně říká, že počítá od kraje křídla. Ne tak „mladé pušky“. Ti počítají od středu křídla směrem k jeho okraji, s odůvodněním, že ptáci přeci pelichají od prostředku křídla, což má své aerodynamické, letové důvody. Jenže se to nedá spočítat, třeba podle fotografií. Leckteré fotografie jsou dnes natolik kvalitní, ostré a můžete si je v PC ještě zvětšit, takže jasně vidíte, jak které péro je dlouhé. Není problém určit letky od druhé po šestou, kde to hraje svou roli. Dále směrem ke středu křídla se začínají jednotlivá péra překrývat, takže nemáte co počítat.

Odkud kam počítám letky, může mít svou váhu i v jiných případech. Třeba letky ruční kryjí pak krovky ruční a měly by se počítat stejným způsobem. U stehlíků má být spolehlivým znakem určení pohlaví jedna jediná krovka, zrovna nevím, zda ruční, s rozdílnou kresbou. Jde o převzatý obrázek. Jenže není uvedeno, odkud to původní autor toho obrázku počítal. Já jsem tuhle důležitou krovku nikdy na ptákovi nenašel, i když jsem měl současně před sebou otevřenou knihu.  
    
Nezbývá než konstatovat, že ornitologie není konec konců žádná nudná věda a pokud si snad někdo myslí, že toho ví již dostatek, stačí si počkat, až vám někdo z toho paralelního světa podstrčí nějaký ten špek. Hned budete mít nad čím přemýšlet.