Malé poohlédnutí, část druhá

Vzpomínka na mé seznámení s nadšeným chovatelem ptáků Karlem Vaďurou a naše společná cesta.

Cíl: Vladimír Novák, místo: Chlum u Třeboně, vzdálenost: 40 km, předpokládaný čas cesty: 40 min.

Tato vzdálenost byla v porovnání s cestou k prvnímu chovateli Zdeňku Krlínovi opravdu krátká. Netrvalo proto dlouho a už jsem telefonem kontaktoval pana Vladimíra, že se nezadržitelně blížíme k jeho bydlišti. Zatáhnutí ruční brzdy, vypnutí motoru, troje bouchnutí dveří, a troje podání ruky s představením se každého z nás chovateli Vladimíru, který nás očekával u svého rodinného domku. Takhle bych jednou větou formuloval naše osobní seznámení a přivítání se s chovatelem, kterého jsem dříve znal pouze z přečtených článků o chovech a odchovech leskoptví a toků a také z několika nezbytných telefonátů pro můj zájem o jeho odchov. Při jednom rozhovoru jsem se také dozvěděl, že se pan Vladimír v dřívější době také věnoval chovu drobotiny, takže by se dalo říci, že je pan Novák má krevní skupina.

Majitel domu nás po přivítání provedl sklepními prostory, kde nám ukázal vyčleněné místo pro přezimování svých ptáků. Jednalo se o větší temperovanou místnost, kde byla řada prostorných boxů, které byly převážně prázdné, jelikož již bylo vše vypuštěno do venkovních voliér a přítomni byli pouze banánovci fialoví a jeden sameček šámy bělořitné. Všimnul jsem si, že po šamáku pokukoval Karel, který v té době nějaké šámy bělořitné v chovu také měl. Neustále jej sledoval a šibalsky se usmíval a v oku se mu objevila taková zvláštní jiskra, když se dozvěděl, že je sameček zdatný pěvec, a aby nezůstal zbytečně sám, tak majitel zvažuje možnost, že by jej předal i někomu do chovu. Prostě nic neříkal, jen se šibalsky usmíval.

Po prohlídce místnosti jsme následovali Vladimíra, který nás přes sklepení vyvedl přímo na jeho zahradu.

Velice vkusně vytvořená zahrada, která svědčí o kladném vztahu obou manželů k přírodě a k ptákům Foto: Zdeněk Gajdoš

Naskytnul se nám pohled na okrasnou zahradu, kde zhruba uprostřed stála pergola s posezením a nezbytným grilem, čemuž já, jako nadšený gurmán přikládám velkou váhu. Z této pozice se dalo pozorovat veškeré dění na zahradě, ale nejvíce oceňuji až závidění hodnou možnost relaxace při pohledu na voliéry, které celé posezení obklopují. Před pergolou je malé jezírko, v kterém se proháněli koi kapři a jak uvedl náš hostitel, tak jsme na Třeboňsku a bez kapra to prostě nejde. Po obou stranách zahrady jsou patrné voliéry, které působí velice vkusným a uceleným dojmem.

Rozhovor chovatelů. Zleva: Zambo, Karel Vaďura a Vladimír Novák při rozmluvě. V pozadí po pravé a levé straně - toko deckenův, toko rudozobý a přímo za stojící trojicí byly leskoptve purpurové Foto: Zdeněk Gajdoš

Pan Novák vzpomínal při chovu drobotiny na tzv. bambusky, které jsem například já, viděl pouze na fotkách, takže zasvěcení asi ví, jaký je již v dnešní době problém s obstaráním některých druhů, a to nejenom u drobotiny.

Pohled na velice zdařilé voliéry. V prvních třech voliérách byly leskoptve tříbarvé a jejich odchovy Foto: Zdeněk Gajdoš

Leskoptve purpurové Foto: Zdeněk Gajdoš

Budova, ve které byl v minulosti zaveden chov drobotiny, která se proháněla v přilehlých voliérách Foto: Zdeněk Gajdoš

https://www.chovzvirat.cz/clanky/upravit-clanek/152/Následovalo usednutí k bohatému občerstvení, které nám připravila paní domu, a i když si již nemohu přesně vzpomenout, jaký moučník nám paní Nováková ke kávě nabídla, tak jenom vím, že má velice podobný styl pečení, jako já, takže se rychle po skvělém moučníku zaprášilo. Paní Nováková mi prozradila, že má na starost rostlinnou a její manžel zase živočišnou stránku zahrady, pokud si to mohu dovolit takto nazvat. To, že to zvládají oba skvěle je na fotkách jasně zřetelné. A můj obdiv patří jak paní domu za skvělou zahradu, která je opatřena okrasnými jehličnany, keři a travinami, kde nechybí použití přírodních materiálů, jako je kámen, dřevo, což navíc umocňuje tekoucí voda a tůňka s kapry barevnými, tak i majiteli zahrady za kolekci voliér, které pan Vladimír zhotovil. Jedničku mu také dávám za ten gril.

Pod pergolou nám neskutečně rychle ubíhal čas Foto: Zdeněk Gajdoš

Dílo pana Nováka Foto: Zdeněk Gajdoš

S chovatelem jsme probírali chov a odchov jeho toků deckenových, toků rudozobých i leskoptví tříbarvých a purpurových, strasti a poznatky o krmení mladých a vše kolem toho vznikajícího. Zmiňovat se zde o tom není zapotřebí, protože chovatel své postřehy o odchovu jednotlivých druhů podrobně sepsal a publikoval v článcích a jeden z jeho článku naleznete také na naši Webové stránce. Já měl tu možnost, si jeho poznatky, jak přečíst, tak i vyslechnout.

Toko rudozobý Foto: Zdeněk Gajdoš

Ačkoliv by se zdálo, že je u chovatele vše optimální, tak tomu dříve tak nebylo. Každý z chovatelů se asi již setkal se škodnou, a to buďto osobně, nebo z doslechu od ostatních kolegů. Já si však nedovedu představit horší kombinaci, než je u pana Nováka, jako chovatele ptáků, a to z toho důvodu, že jeho sousedka je vášnivá chovatelka koček, a to podotýkám, že se nejedná o chov ve vnitřních prostorách a o jednu, či dvě kočky, nýbrž o volný chov, a to mnoha koček. To, že oplocení pozemku kočky na tomto místě neudrží snad ani zmiňovat nemusím a kočky, jak už to tak bývá, velice přitahuje pohyb ptáků ve voliérách. Z tohoto důvodu je čelní pletivo na všech voliérách dvojité, a to právě kvůli velkému zájmu koček, kdy se jim již jednou podařilo přes jedno pletivo ulovit toka rudozobého a natolik jej poranit, že muselo dojít k utracení ptáka. Pořádek na pozemku také sjednával malý pejsek jménem Kevin, který nám po celou dobu naší návštěvy dával najevo svým občasným zaštěkáním, že není pochyb o tom, že to má vše pod kontrolou a že žádná kočka se k voliérám nemá šanci přiblížit.

Odchov leskoptví tříbarvých Foto: Zdeněk Gajdoš

Pejsek to byl celkem malého vzrůstu a jakmile se pohyboval v mé těsné blízkosti, měl jsem tak trochu strach kýchnout, abychom jsme jej nemuseli případně dohledávat, neboť byl opravdu tak malý, ale za to velice statečný a odhodlaný svůj svěřený prostor ubránit. Je až neskutečné, jak může být tak malý pejsek odvážný. Každopádně díky tomu se omezil výskyt sousedovic koček na pozemku chovatele na minimum, ne–li vůbec.

Čas nám u chovatele velmi rychle ubíhal a je tomu tak vždy, když se sejde několik nadšených chovatelů, kteří jsou zapáleni pro společnou věc, takže se nám sice moc nechtělo, ale museli jsme se s manželi Novákovými pomalu loučit. Karel se také zmínil, že se chystáme po zpáteční cestě navštívit pana Čestmíra Drozdka a i pan Novák nás ubezpečil, že tam už je co k vidění. Já si převzal mé vysněné leskoptve a Karel se ještě jednou ujistil otázkou, jestli by byl sameček opravdu volný, jak již tuto možnost připouštěl pan Vladimír a po ujištění, že ano, se mne Karel s šibalským úsměvem zeptal, kolik máme místa v přepravce, na což mi bylo vše jasné a uklidnil jsem jej proto slovy, že místa máme přesně tak na jednu šámu. Šáma již byla v přepravce a následovalo rozloučení se sympatickým párem manželů Novákových, kterým jsme poděkovali za příjemné dopoledne a jejich volný čas, který nám věnovali. Následovalo podání ruky, nasednutí do vozu a zadáním dalšího a zároveň posledního cíle naší cesty.

Cíl: Čestmír Drozdek, místo: Český Rudolec, vzdálenost: 50 km, předpokládaný čas cesty: 60 min.

Pokračování ve třetí části.