Jak poznat stres u psa a jak mu pomoci?

Psi, stejně jako lidé, prožívají různé stupně stresu, které mohou ovlivnit jejich fyzické i psychické zdraví. Bohužel, mnoho majitelů si nevšimne jemných signálů, které pes vysílá, a stres tak může přerůst v úzkost či agresi. Jak tedy stres u psa rozpoznat? Jaké jsou konejšivé signály, které nám pes dává najevo? A jak mu můžeme pomoci například pomocí relaxačních technik? Pojďme se na to podívat podrobněji.

Stres u psa se může projevovat mnoha způsoby – od jemných, téměř nepostřehnutelných signálů až po zřetelné změny v chování. Mezi hlavní projevy stresu patří takzvané konejšivé signály, které ve své knize, která byla přeložena i do češtiny, skvěle popsala uznávaná norská kynoložka a etoložka Turid Rugaas.

Patří mezi ně:

• Nadměrné olizování čumáku nebo pysků
• Zívání v situacích, kdy pes není ospalý
• Odvracení hlavy nebo celého těla
• Zamrznutí nebo strnulé držení těla
• Časté třepání tělem (jako kdyby chtěl setřást vodu z kožichu)
• Přehnané čichání země
• Stažený ocas nebo sklopené uši
• Vyhýbání se očnímu kontaktu
• Zrychlené dýchání, i když není horko
• Nadměrné drbání
• Vyprazdňování v nečekaných situacích

Tyto signály pes používá k tomu, aby se sám uklidnil, nebo uklidnil ostatní psy či lidi.

Odvrácení hlavy může znamenat, že pes nemá zájem o konflikt.

Konejšivé signály psa a jejich význam

Konejšivé signály (někdy nazývané i uklidňující signály) jsou formou psí komunikace, kterou používají k odvrácení konfliktu a ke snížení stresu. Je klíčové se naučit je číst a správně interpretovat.

1. Olizování čumáku

Když si pes opakovaně olizuje čumák, dává tím najevo, že se necítí dobře. Často to lze pozorovat při konfrontaci s cizím člověkem nebo jiným psem, ale také například při nekomfortních veterinárních prohlídkách. Často si toho můžete všimnou také na videích, kde je pes a malé děti, kteří si s ním dělají v podstatě, co chtějí.

2. Zívání

Psi nezívají pouze kvůli únavě. Pokud pes zívá například při nácviku nového povelu nebo ve stresové situaci (např. při návštěvě veterináře), nechce vás tím vytočit, ale je to známka napětí.

3. Odvracení hlavy a těla

Pes, který nechce konflikt nebo se cítí ohrožený, se často otočí bokem nebo dokonce odvrátí celou hlavu. Pokud si pes od vás odvrací hlavu, když ho hladíte, znamená to, že se mu to nelíbí a že potřebuje prostor. Majitelé často chtějí psy při výcviku pochválit tím, že je podrbou na hlavě, ale většině psů to vlastně vůbec není příjemné, a tak odvrací hlavu. Mnohem v
,hodnější je podrbání na boku psa, nebo na předhrudí. Mnoho psů však při výcviku dává přednost jiné odměně, a to nejen kvůli lákavosti, ale i pohodlí a menšímu pocitu vyrušení z práce.

4. Zamrznutí

Pes v napětí může na chvíli úplně ztuhnout. To je velmi silný signál, že se necítí dobře. Pokud pes „zamrzne“ například při interakci s dítětem, je nutné situaci přehodnotit a dát psovi prostor. Zamrznutí patří do skupiny takzvaných „3 F“, pod které spadají nejčastější pudové reakce psa na stres – jsou to: freeze (zamrznutí) – fight (boj) – flight (útěk).

5. Přehnané čichání

Když pes najednou začne intenzivně čichat zem, i když se v okolí nic nezměnilo, může se jednat o pokus odvést pozornost od stresové situace.

Žvýkání může pomoci odbourat stres.

Ošetření psa se souhlasem – důležitý přístup k práci se stresem

Metoda „ošetření psa se souhlasem“ se stále více uplatňuje ve veterinární péči i běžné manipulaci se psy. Jde o to, aby pes měl možnost kontrolovat situaci a rozhodovat o tom, kdy je připraven na ošetření nebo manipulaci. Například pokud chceme psovi ostříhat drápy, můžeme mu dát najevo, že pokud stáhne tlapku, přestaneme. Tento přístup buduje důvěru a eliminuje stres. Pes je nám po správném nácviku schopen dát svůj START a STOP signál, díky čemuž má situaci pod kontrolou a eliminuje tak větší stres. Při česání nebo ošetřování je vhodné nechat psa přičichnout k nástroji, pomalu si na něj zvykat a vždy respektovat jeho reakce. Některé veterinární kliniky jsou však dnes velmi navštěvované a není bohužel v silách doktorů čekat u každého zvířete na START signál. V takovém případě platí pravidlo, aby se doba, kdy je pes ve stresu, zkrátila na naprosté minimum.

Olizování je jedním z konejšivých signálů.

Jak stres u psa odbourat?

Pokud už stres u psa rozpoznáme, jak mu můžeme pomoci? Existuje několik ověřených technik, které podporují uklidnění psa:

1.    Žvýkání a olizování

Žvýkání a olizování pomáhá psům uvolnit napětí. Poskytnutí vhodné žvýkací hračky, kosti nebo lízací podložky (například s tvarohem, bílým neochuceným jogurtem, konzervou nebo paštikou pro psy) může psovi výrazně pomoci.

2. Čichání a hlavolamy

Čichání je přirozená a velmi uklidňující činnost pro psy. Pomalé procházky, kde pes dostane možnost pečlivě zkoumat okolí čichem, snižují hladinu stresu.

3. Spánek a odpočinek

Psi potřebují dostatek kvalitního spánku – u dospělého psa se doporučuje minimálně 13 hodin denně. Přerušovaný nebo krátký spánek může vést k podrážděnosti a vyšší úrovni stresu. Pes by měl mít v domácnosti své klidné místo, kde ho nikdo nebude rušit. Tím spíš, pokud jsou s ním pod jednou střechou jiní domácí mazlíčci nebo děti.

4. Jemná masáž a dotek

Lehká masáž nebo jemné hlazení (pokud pes souhlasí) může napomoci relaxaci. Některým psům pomáhá i tzv. TTouch terapie.

5. Vyhnout se nadměrné stimulaci

Některé aktivity, jako například časté házení míčku, mohou způsobovat vysokou míru eustresu – tedy pozitivního stresu, který však může psa přetěžovat. Neustálé nahánění míčku připomíná lovecké chování, a pokud pes nemá prostor k uklidnění, může se stát nadměrně vzrušeným až nervózním. Proto je vhodné míček házet s mírou a kombinovat jej s klidnějšími aktivitami.

Hlazení po hlavě nemá většina psů ráda.

Závěr

Stres u psa je často přehlíženým problémem, který však může mít zásadní dopad na jeho pohodu, zdraví a chování. Klíčem k jeho zvládání je porozumění konejšivým signálům, respektování psího prostoru a zavedení relaxačních technik. Metody jako „ošetření se souhlasem“ pomáhají budovat důvěru a eliminovat zbytečný stres. Psi hypersenzitivní (vnímavější k prostředí, často označováni jako reaktivní) pak zažívají stres v podstatě každý den, protože neustále vyhodnocují objekty, lidi i další faktory kolem sebe. Práce s takovými psy je o to náročnější a vůbec proto není ostudou obrátit se na zkušeného trenéra, který má s těmito typy psů zkušenosti. Pokud se naučíme vnímat psí potřeby a signály, můžeme našim čtyřnohým přátelům (a často i sami sobě) zajistit klidnější a spokojenější život.

Pes nezívá jen z únavy - někdy je to známka napětí.