Prohlídka ptačího zázemí Zoo Plzeň

V nedávné době, kdy jsem začal s požíváním našeho národního nápoje, tedy piva, jsem brzy pochopil, že to plzeňské je jedno z nejlepších. Podobné informace jsem slýchával i o plzeňské zoo. Rozhodně mě vždy její návštěva lákala. Zoogeograficky i fytogeograficky rozdělený areál, největší sbírka ptačích druhů, a v neposlední řadě také sloučení zoologické a botanické zahrady v jednu. Jelikož to ale z ostravska máme přece jen trochu z ruky, nikdy se návštěva neuskutečnila. Dočkal jsem se až nyní - 28.03.2009.

Spolu se členy jsme se dohodli, že by pro náš spolek byla velice přínosná návštěva chovatelského zázemí této zoo, a tak netrvalo dlouho, a návštěva byla domluvena. V sobotu brzy ráno jsme se tedy společně s bohumínským kolegou Vojtěchem Čorbou přesunuli za Zdeňkem Gajdošem, a společně jsme se vydali na dalekou cestu do Plzně.

První zastávku jsem však učinili již v Českém Brodě. Po chvíli hledání jsme našli typický rodinný dům, a k jeho bráně nám přišel uvítat náš další člen - Oldřich Bouma. Hned po projití branou bylo poznat, že jsme na pozemku zapáleného chovatele. Prakticky celá zahrada, a také velká část budov byla věnována našim opeřeným chovancům. Prohlédli jsme si jeho jistě zdařilé chovatelské zařízení, prohlédli si desítky ptáků a vypili kávu či čaj. Poté nás již začal tlačit čas, a tak jsme museli nasednout zpět do automobilu, a hurá směr Plzeň.

Ráno před 10:00 jsme byli konečně na místě. Účast byla oproti olomoucké zoo vysoká, dorazilo celkem 11 členů, samozřejmě také se svými blízkými. Přesunuli jsme se tedy k bráně pro zaměstnance, kde na nás již čekal Ing. Peš. Prohlídka tedy mohla začít. Vydali jsme se do horního patra budovy, která je využívána jako chovatelské zázemí. Přiznám se, že jsem očekával hodně, ale na to co přišlo jsem opravdu přichystán nebyl. Pro chovatele exotického ptactva naprostý ráj - 110 plně obsazených voliér a voliérek. Po shlédnutí všech jsem začal mít strach, že kvůli tomu co jsme spatřili budu mít večer velký problém s usínáním. Co jsme tedy viděli? Ptačí sbírka byla opravdu pestrá, a díky tomu si na každý druh rozhodně nevzpomenu. Pokusím se tedy uvést alespoň ty druhy, které mne zaujaly. Z hrabavých například frankolíni obecní (Francolinus francolinus), křepelky madagaskarské (Margaroperdix madagarensis), křepelky korunkaté (Rollulus roulroul), koroptev fokienská (Arborophila gingica) a další. Bahňáci byli zastoupeni krásnými čejkami australskými (Vanellus miles miles), běločelými (Antibyx armatus) a senegalskými (Vanellus senegallus). Zajímavý byl i drop senegalský (Eupodotis senegalensis). Z málo viděných řádů zde byli dokonce zástupci stepokurů. Bohaté bylo zastoupení měkkozobých. Ze zrnožravých bych zdůraznil především hrdličku sokorskou (Zenaida graysoni), která je ve volné přírodě již vyhubena. Z plodožravých druhů jsem si všiml holubů afrických (Treron calva) a holubů ozdobných (Ptilinopus ornatus). Tradičními chovanci zoologických zahrad jsou srostloprstí, a ti samozřejmě nechyběli ani zde. Krásný byl pár zoborožců hvízdavých (Ceratogymna fistulator), u kterých mne překvapilo, že jsou ve voliéře spolu s mnohem menšími ptáky. Z jeho příbuzných pak mohu uvést ještě mandelíka modrobřichého (Coracias cyanogaster) a dudka chocholatého (Upupa epops), kteří se čím dál tím častěji objevují v našich chovech. Řádem který si také získává nové zájemce jsou myšáci. Všiml jsem si zde dvou druhů - myšáka dlouhoocasého (Urocolius macrourus) a myšáka hnědokřídlého (Colius striatus). Ze šplhavců mne zaujalo množství chovaných vousáků, mnohé rody i druhy jsem viděl poprvé. No a největší množství bylo samozřejmě pěvců. Při množství, které zde chovají opravdu není v mých silách, abych uvedl všechny, ale pokusím se jich uvést co nejvíce. Spatřili jsme poměrně velkou kolekci snovačů, kde kromě „běžně" chovaných druhů mají taktéž i vidy, a velice krásní jsou tkalčíci bělohlaví. Rozsáhlá byla také sbírka astrildovitých ptáků. Jsme ale spolek chovatelů měkkožravého ptactva, a tak se budu věnovat „podrobněji" jim. Plzeňská zoo se pyšní největším množstvím bulbulovitých druhů, a nám se podařilo narazit na tyto : bulbul zahradní (Pycnonotus barbatus), bulbul rudouchý (Pycnonotus jocosus), šupinkový (Pycnonotus cafer), bělolící (Pycnonotus leucogenus) a bulbulčík bělohlavý (Hypsipetes leucocephalus). Z timáliovitých chovají timálie šedé, stříbrouché a například také krásné Yuhiny čelenkové (Yuhina diademata). Sýkory azurové (Parus cyanus) byly chovány společně se zvonky čínskými (Carduelis sinica). V zoologických zahradách často chovaná je také Irena tyrkysová (Irena puella), zdejší samec byl opravdu model. Nastavil krásnou polohu na focení, a poté se ani nehnul. Přímo v době naší návštěvu jsme mohli vidět při hnízdění kystráčky modrolící (Entomyzon cyanotis).Ze špačkovitých jsme si všimli špačků tlustozobých (Scissirostrum dubium), špačků červenookých (Aplonis panaynensis), malých (Aplonis minor), pagodových (Temenuchus pagodarum), leskoptví tříbarvých (Lamprotornis superbus), a chovány jsou také majny rotschildovy(Leucopsar rothschildi). Toť vše co si má hlava (spíše fotoaparát) ze zázemí pamatuje. Nejlépe uděláte když se pro ujasnění podíváte do fotogalerie na našich webových stránkách, kde budou členové postupně vkládat svá fota.

V celém zázemí mne ale především zaujala jiná věc. V ostatních zoologických zahradách ve kterých jsem měl možnost navštívit zákulisí jsou „zázemní" voliéry zařízeny spíše prostě, pro usnadnění práce. Zde je to ale přesně naopak. V každé voliéře či kleci jsou suché trsy travin, bambusů, listnáčů a na zemi jsou suché travní drny, takže se v těchto ubikacích ptáci zřejmě opravdu skvěle, čehož důkazem jsou početné odchovy. Jako podklad používají písek. A i ten mne z počátku velice zaujal. Je totiž výrazně načervenalý. Načervenalého zbarvení jsem si poté všiml i venku u hlíny, a jak nám vysvětlil kolega Bouda, je to díky vysokému obsahu železa. Na to jsem musel pouze vydechnout, že my na ostravsku máme písek i hlínu klasické nevýrazné barvy.

Po prohlídce zázemí jsme se tedy vypravili na klasickou návštěvnickou prohlídku zoo. Alespoň pro mne příjemná „rybí" vůně k nám doléhala od nedalekého výběhu tučňáků humboldtových (Spheniscus humboldti). Kousek od nich je krásná sokolnická expozice dravců. Pan Peš nám také představil nově vznikající voliéry pro ptáky Asie. Nutno říct, že velká část zoo je teď opravdu staveništěm, ale to je pouze dobře. Je vidět, že se zde čas nemarní, a stále se zlepšuje prostor pro chov zvířat. Zmíněné vznikající voliéry jsou v blízkosti „Dino Parku", který jsme si samozřejmě také prohlédli. Následovala prohlídka pavilonu věnujícího se přírodě severoamerických pouští. Stavba zvenčí nevypadala nijak zvláštně, vevnitř to však bylo zcela naopak. Z ptáků zde byli chováni křepelové šupinkatí (Callipepla squamata), kukačky kohoutí (Geococcyx californianus) a sýčkové králičí (Athene cunicularia). Další „ptačí expozici" jsme spatřili po absolvování po sestupu z horní části zoo. Jednalo se o tradiční srub, ve kterém jsou chováni ptáci sibiře. Například stehlíci obecní (Carduelis carduelis), zvonkové čínští (Carduelis sinica), hýlové dlouhoocasí (Uragus sibiricus), křivky obecné (Loxia curvirostra)a jeřábci lesní (Tetrastes bonasia).

To co poté viděli návštěvníci jim muselo připadat podivné, protože jsem se vydal na měření jehlic cedrů. Mým druhým koníčkem je totiž pěstování okrasných rostlin, a tak jsem si chtěl ověřit rozlišení druhů podle rozměrů jehlic. Kousek dále byl zvláštní malý „skleníček" ve kterém jsou chováni mí taktéž oblíbení křepelové kalifornští (Callipepla californica). Velice krásný a stylový je africký pavilon. Jako vě většině zoologických zahrad, ani zde nechyběli jeřábi královští (Balearica regulorum) a zoborožci kaferští (Bucorvus leadbeateri). V madagaskarském pavilonu mne nejvíce zaujali opravu pestře zbarvení ibisové madagaskarští (Lophotibis cristata). Nedaleko pak byli v celoroční voliéře chováni leďnáci obrovští (Dacelo gigas).

V celém areálu zoo pak bylo velké množství vodních ploch s ještě větším množstvím vrubozobých a ostatního vodního ptactva. Co říci závěrem? Především bych chtěl poděkovat ing. Pešovi za vlídné přijetí, a také všem členům, za krásné prožitý den. Plzeňskou zoo jsem sice viděl poprvé, ale vím jistě, že se nepletu když řeknu, že opravdu patří mezi ty nejlepší. A co se týká celkového přírodovědného vzdělávání návštěvníků mi připadne jako nejlepší!

Hrdlička sokorská (Zenaida graysoni) Foto: Adam Bura

Čejka australská (Vanellus miles) Foto: Adam Bura

Stepokurové Foto: Adam Bura

Holub nádherný (Ptilinopus pulchellus) Foto: Adam Bura

Holub ozdobný (Ptilinopus ornatus) a bulbul rudouchý (Pycnonotus jocosus) Foto: Adam Bura

Holub africký (Treron calva) Foto: Adam Bura

Velice pestrá skladba krmení Foto: Adam Bura

Při prohlídce zázemí Foto: Adam Bura

Nadšené prohlížení zázemních voliér Foto: Adam Bura

Tučňáci hubmboldtovi (Spheniscus humboldtii) Foto: Adam Bura

Sokolnická expozice Foto: Adam Bura

Chystané asijské voliéry Foto: Adam Bura

Chystané asijské voliéry Foto: Adam Bura

Interiér pavilonu severoamerické pouště (vlevo v rohu křepelové šupinkatí (Callipepla squamata),v pozadí sýček králičí (Athene cunicularia) Foto: Adam Bura

Kukačka kohoutí (Geococcyx californianus) Foto: Adam Bura

Sibiřská voliéra Foto: Adam Bura

Jeřábek lesní (Tetrastes bonasia) Foto: Adam Bura

Skleníček křepelů kalifornských (Callipepla californica) Foto: Adam Bura

Velká část zahrady je nyní staveništěm Foto: Adam Bura

Takto se v dnešní době dělají dinosauři Foto: Adam Bura

Jeden z členů to ještě neví, ale za chvíli bude bez manželky Foto: Adam Bura

Africký pavilon zvenčí Foto: Adam Bura

Jedna ze vzomínek na Karla Wágnera Foto: Adam Bura

Ibis madagaskarský (Lophotibis cristata) Foto: Adam Bura