Malé poohlédnutí, část první

Vzpomínka na mé seznámení s nadšeným chovatelem ptáků Karlem Vaďurou a naše společná cesta.

Již tomu bude delší čas, co mi zazvonil telefon, kde se mi na druhém konci představil pan Karel Vaďura. Oslovil mne jako chovatele amad s tím, že jej zaujaly právě amady zelenomodré a zda-li by bylo možné si u mne zamluvit dva páry. Sestavení dvou párů bylo přislíbeno a jelikož jsem se od chovatele po telefonu také dozvěděl, že má v chovu mimo leskoptví královských, tříbarvých, křepelek korunkatých i timálie čínské, domluvil jsem si u chovatele návštěvu, jelikož jsem již delší dobu vážně uvažoval o pořízení tohoto čínského slavíka.

Timálie čínská Foto: Zdeněk Gajdoš

Leskoptev tříbarvá Foto: Zdeněk Gajdoš

Leskoptev zlatoprsá Foto: Zdeněk Gajdoš

Chov pana Vaďury byl zařízen ve sklepních prostorách, u kterých byl možný výlet do rozměrných voliér na zahradu rodinného domku. U chovatele mě nadchlo, jakým způsobem kontroluje své ptáky, a to včetně budek. Tahle možnost se mi velice zamlouvá. Jedná se o snímání každé voliérky a budky mini kamerou s nočním viděním. Záznam byl přenášen do obývacího pokoje, kde bylo možné v pohodlí a při šálku dobré kávy sledovat chování ptáků a také např. průběh líhnutí a krmení mladých bez nutnosti rušení v přímém přenosu na televizní obrazovce.

Na budce je patrné uchycení mini kamery Foto: Zdeněk Gajdoš

Na obrazovce bylo možné zobrazit jakoukoliv voliéru, či budku a současně mohlo být sledováno dění ze čtyř kamer. Líhnutí a krmení mladých bylo možné taktéž nahrát. Nesporná výhoda při pozorování za použití mini kamer je celkem přirozené chování ptáků a jak uváděl samotný chovatel, tak jde např. velmi lehce vypozorovat harmonující pár mezi větším počtem ptáků.

Krmení leskoptve zlatoprsé ve venkovní voliéře Foto: Zdeněk Gajdoš

Takže timálie čínské jsem měl možnost u chovatele pozorovat a o jejich chovu dlouze debatovat právě u šálku dobré kávy v pohodlí sedací soupravy v obývacím pokoji a musím uznat, že tato návštěva mě utvrdila v mém přesvědčení, že si timálie čínské, jako velice pohyblivé a čiperné pěvce rozhodně pořídím.

Velmi čilí ptáci, které je problém vyfotit Foto: Zdeněk Gajdoš

Takhle nějak probíhalo mé seznámení s Karlem Vaďurou, který se mi jevil, jako velmi zapálený chovatel hmyzožravých ptáků. Netrvalo dlouho a timálky jsem si pořídil a cesta za nákupem byla společná s Karlem, který si z ní přivezl také jeden pár.

Jelikož jsem již dodělával prostory, které jsem měl určené pro chov hmyzáků, tak jsem uvážil, že bych se mohl porozhlédnout po odchovech dalších mnou vysněných ptáků, a to leskoptví.

V této době se na moderovaném fóru na stránce i-fauny objevilo několik chovatelů, kteří vkládali fota svých hmyzožravých ptáků, mezi kterýma jsem zaznamenal i ty mé, vysněné, takže jsem oslovil dva chovatele a domluvil se s nimi na návštěvě a odběru jejich odchovů.

Jednalo se o pány Zdeňka Krlína a Vladimíra Nováka.

Cestu jsem absolvoval s Karlem Vaďurou a ještě s jedním zájemcem o vše živé, a to Zdeňkem Zámečníkem, který se v té době věnoval chovu neofém, a který se o hmyzožravé ptactvo také zajímal a musím dodat, že jeho zájmový, záběrový rádius o chov ptáků je natolik velký, že mi stále není jasné, pro jaký druh se nakonec v chovu rozhodne. Každopádně jsme se jako příznivci hmyzáků vydali na cestu za dvěma, dle mého názoru průkopníky v chovu hmyzožravého ptactva.

Já jsem si dal za úkol sestavit průběh cesty s časovým rozvrhem a Karel se prý pokusí domluvit návštěvu u jednoho chovatele, kterého zná, a který bude také zároveň vhodný vzhledem k námi vytýčené trase, abychom nemuseli nijak zvláště měnit směr jízdy a tím pádem i prodlužovat čas návratu. Zdeněk, kterého budu uvádět od této chvíle pod jeho přezdívkou „Zambo“, dostal také úkol, a to podle mě a Karla ten nejjednodušší, zajistit pěkné počasí a tím pádem i dobrou náladu na cestu. Zambo nás ujistil, že s pěkným počasím můžeme počítat, a že když nad tím tak přemýšlí, tak vlastně vůbec nejraději zajišťuje právě pěkné počasí, a že s tímto má velké zkušenosti.Tak jsme si telefonicky s Karlem ujasnili v kolik hodin bude mít jeho vlak příjezd na vlakové nádraží, které je vzdálené cca 3 km od mého bydliště, kde jej společně se Zambem vyzvedneme, a že první návštěva bude u nejvzdálenějšího chovatele a to Zdeňka Krlína. Karel nám oznámil, že je již domluvena návtěva s chovatelem, který nás je ochoten přijmout, a že mám zadat do navigace Český Rudolec, a že se jedná o Čestmíra Drozdka, což jsem také učinil a vyšlo mi, že zmíněného chovatele navštívíme po zpáteční cestě, jako třetího a zároveň posledního. Na otázku jaké druhy ptáků chová, mi Karel odpověděl stroze, že nemám být zvědavý, a že vše brzo uvidím. Tohle dodalo naší cestě nádech tajemna, protože jsem zmíněného chovatele tenkráte neznal a jen co vím z doslechu, tak je u něj vše údajně Big a Long.

Tak nastal onen den D, kdy jsem já a Zambo očekával příjezd vlaku z Bohumína na našeho přítele Karla Vaďuru, jehož vlak přijel na čas, takže žádný prostoj při počátku naší cesty nebyl zaznamenán. Následoval příjezd vlaku, uvítání, nasednutí do vozu a udání směru na České Budějovice.

Cíl: Krlín Zdeněk, místo: České Budějovice, vzdálenost: 350 km, předpokládaný čas cesty: 4,5 hod.

Cestu tímto směrem jsem jel zcela poprvé a co jsme vše po cestě zažili zde raději vzpomínat nebudu, protože by to bylo sice zábavné, ale opravdu na dlouho.

Navážu na moment, kdy se v navigaci objevil červený praporek určující cíl naší první návštěvy u Zdeňka Krlína. Vozidlo jsem uvedl do klidu před řadovým domkem a zazvonili jsme u vchodu, kde nás přišel uvítat pan Zdeněk Krlín, který nás následně zavedl na svou zahradu, kde měl vystavěny své voliéry. Díky skvělým schopnostem Zamba , který nám zajistil opravdu pěkné počasí, jsme se mohli pokochat pohledem na nádherné a velice barevně výrazné a lesklé barvy od dopadajících slunečních paprsků u leskoptví purpurových, které jsme mohli spatřit hned v první voliéře.

Na sluníčku překrásně vybarvené leskoptve Foto: Zdeněk Gajdoš

Samozřejmě, že následoval slovní výklad chovatele na téma chovu a odchovu leskoptví.

Leskoptev dlouhoocasá a za ní banánovec Foto: Zdeněk Gajdoš

Dále jsme spatřili leskoptve málé, leskoptve bělobřiché, leskoptev dlouhokřídlou a turaka fialové. Od Zdeňka Krlína jsem měl přislíbené leskoptve purpurové u kterých nebylo určeno pohlaví a vzhledem k tomu, že laboratoř, která mi měla provádět test DNA z krve mi oznámila, že nemá v databázi určovací vzorky obou pohlaví , tak bylo již předem domluveno, že mi Zdeněk vzorky chovného páru dovolí odebrat. Také mne požádal, jestli by bylo možné, pokud mi na nějaké té kapce krve nezáleží, jestli bych neprovedl také odběr u dvou turaků fialových. Samozřejmě jsem žádosti vyhověl a po prohlídce voliér a pořízení několika fotek jejich obsazenstva, jsem uschoval fotoaparát a začal jsem se tak trochu míchat do řemesla veterinárního, a to do odběru krevního.

Leskoptev brala Zdeňkovi červa z ruky Foto: Zdeněk Gajdoš

Takže jsem já a můj asistent Zdeněk vstoupili do voliéry, kde jsme první odchytili mé leskoptve a dali je do přepravky. Potom následoval odchyt banánovců a řeknu Vám, že i přesto, že si Zdeněk počínal při odchytu turak velice profesionálně, tak si s ním banánovci ve slušně zarostlé voliéře dělali co chtěli a Zdeněk musel vystřídat několik odchytových technik, než se mu podařilo odchytnout prvního banánovce. Já jsem vše se zájmem sledoval a snažil se Zdeňkovi pomáhat slovně s určením polohy ptáka, ale než jsem vždy dopověděl slovo „tady je“, tak už byl zase jinde. Nakonec Zdeněk ptáka obelstil zákeřnou kličkou, kdy naznačil tělem útok doleva a v zápětí provedl blesku rychlý, pravý manévr a překvapeného opeřence s ladností zachytil do odchytové síťky přímo vletu.

Sameček leskoptve bělobřiché Foto: Zdeněk Gajdoš

Nyní přišla řada na mou zručnost při odběru krve. Tento úkon provádím vpichem injekční jehly do polštářku prstu ptáka. Každý odběr vzorku provádím novou, sterilní jehlou. Tento malý zákrok postačí k tomu, aby se následným tlakem na polštářek vyronily jedna až dvě kapky krve, které se kápnou na odběrní lístek, který laboratoř zasílá na požádání ,a kde se napíše označení vzorku druhem a např. číslem kroužku, nebo barvou kr. apod.. Krevní skvrna se nechá zaschnout a odešle se do laboratoře k určení pohlaví metodou DNA.

Samička leskoptve bělobřiché Foto: Zdeněk Gajdoš

Druhý banánovec vůbec nedával při odchytu svého kolegy pozor a tím pádem neodhalil léčku mého asistenta , takže popisovaná taktika vyšla mému jmenovci na poprvé a i odchyt chovného páru leskoptví již Zdeňku nečinil žádné problémy.

Po odběru všech vzorků, jsem mohl s klidem konstatovat, že nepadla ani kapka krve nazmar a jelikož se nikdo neměl k tomu, aby mou chirurgickou zručnost pochválil , musel jsem to nakonec udělat sám, což jsem také zdůraznil poklepáním na své rameno.

Banánovci po odchytu Zdeňkem Foto: Zdeněk Gajdoš

Vzorky jsem rozděleně zabalil a uschoval a došlo k rozloučení, protože cesta byla sice již zpáteční, ale čekala nás návštěva u dvou chovatelů, takže podání ruky, omluva za krátké zdržení , které jsme také odůvodnili tím, že jedeme k panu V.Novákovi a Č. Drozdkovi.

Zdeněk Krlín odvětil, že to samozřejmě chápe, a že u Čestmíra Drozdka už něco uvidíme. Doprovodil nás k autu a rozloučil se slovy „šťastně dojeďte“. Poděkovali jsme a nasedli do vozu, abychom nastavili navigaci na další cíl návštěvy a to k Vladimíru Novákovi.

Cíl: Vladimír Novák, místo: Chlum u Třeboně, vzdálenost: 40 km, předpokládaný čas cesty: 40 min.

Zde bych mé vyprávění prozatím ukončil a nechal si oba další pány chovatelé na následnou, a to druhou část mého poohlédnutí.