Správné podmínky pro papouška - spokojený majitel
...začínala jsem vrabčáčkem a skončila u žaka
...začínala jsem vrabčáčkem a skončila u žaka (i když nevím, zda skutečně skončila, protože jeden nikdy neví...), ale mohu říci, že jak k jednomu, tak k druhému je má láska stejná, jako i k těm, které jsem měla mezi tím a které ještě mám. V současnosti mé bytí moc podporuje odevzdávání zkušeností. Na vše, co zde napíšu, může mít každý jiný názor, a to právě dle míry svých zkušeností.
Jsem na této stránce teprve krátce, proto jsem se chtěla představit a ještě bych k tomu snad dodala, že se specializuji spíš na chov krotkých papoušků, s kterými mohu komunikovat, i když mají svého druha. Můj článek možná odpoví těm, kteří se rozhodují, zda je papoušek pro ně vhodný kamarád a jak předejít tomu, aby se miláček nestal závislým na naši přítomnosti, což až tak dobré není.
Ve fórech se často objevuje otázka, jakého papouška si pořídit, jakou má povahu a co potřebuje? Má odpověď může mít pro budoucího chovatele nějakou cenu, jen když o něm vím víc, a proto se nejdřív ptám a pak se mohu nějak vyjádřit. Nejdřív si právě budoucí chovatel musí sám položit otázku, co právě on sám je schopen papouškovi nabídnout. Až pak je schopen zjistit jakého papouška, a zda vůbec nějakého, si má zakoupit. Zajímá mě to, co upoutalo na papouškovi člověka natolik, že se rozhodl jej mít. Každý papoušek je osobnost a právě kromě podání pestré potravy, je nutné pochopit jeho psychiku, co svým chováním papoušek naznačuje, protože když jej pochopíme nesprávně, od té chvíle může být vše špatně.
Moc podporuji takového člověka, který je ochoten vše rozebrat a má spousty otázek, protože jen takový mě přesvědčí, že i při případném problému papouška neopustí. Bohužel jsou lidé, kteří si papouška pořídí jen proto, že se to zdá být moderní nebo to vylepší jejich image a rozhodli se pro papouška právě proto, že tento tvor bude v kleci a tedy nenadělá moc bordelu…, že jej není nutné venčit, že nekouše jako pes, nevyšpiní se na koberec..., a že bude mluvit. Opak je pravdou a pokud chceme papouškovi dopřát vše, co potřebuje , musíme být připraveni na to, že papouška je třeba "venčit" mimo klec, že se na koberec vyšpiní, že i štípne při špatném přístupu, nebo jen tak, protože si rád kousne, no a také si rád i zakřičí.
Jak jsem už podotkla, každý papoušek je osobnost, ale každý druh má i svou povahovou črtu nebo nějakou speciální potřebu ve stravování nebo chování. Jeden si rád zařve, jiný bude sedět v koutku na tmavém místě a sem tam pískne. Některý rád lítá, jiný spíše lozí. Jedno však mají společné. Potřebují své teritorium a bezpečí, které závisí na nás, jako i další průběh kamarádství. Teritorium a bezpečí si papoušek vytváří v nabídnuté kleci a místnosti, ve které klec stojí, protože po zabydlení v kleci mu v ní nabídneme volný prolet. Klec umístíme mimo průvan na klidné místo, aby papoušek mohl být ve výši našich očí. Současně s umístěním klece připravíme i budoucí "přistávací" plochu - ptačí větev nebo strom z ovocného dřeva, který bude pro papouška přirozeným prostředím a usměrníme tím i jeho špinění. Větev bude sloužit i k okusování a vyhneme se ničení nábytku. Velikost klece by měla papouškovi umožnit pohyb a nejmenší její rozměr by měl být dvakrát větší než je jeho rozpětí křídel a výše nejméně třikrát tak.
Budeme myslet na to, že v budoucnu, nebo i současně se zakoupením jednoho papouška, koupíme ještě jednoho. Je to důležité právě proto, aby se v papouškovi nevytvořila již zmiňovaná závislost na naší přítomnosti. Ta by vedla k takovému chování papouška, které by bylo trápením pro něj i pro nás. Musíme si zde uvědomit délku papouškova života a že jej nekupujeme na chvilku, ale na dlouhá léta. V čase naši nepřítomnosti si dva papoušci dělají společnost a nyní se jen správně rozhodnout, zda koupit dva současně, nebo přikoupit druhého později, až si první na nás zvykne a my na něj rovněž. K našemu rozhodnutí dopomůže chovatel, kterého navštívíme vícekrát. Chovatelé papouška připravují na život miláčka jeho dokrmováním mimo rodiče. Pokud si zakoupíme jednoho papouška, bude snadné se s ním skamarádit. Pokud zakoupíme dva, budou to zřejmě sourozenci, které v budoucnu, pokud bychom se tak rozhodli, nemohou tvořit pár na chov. Zkusme tedy požádat o papoušky z různých hnízd. Tito dokrmení kamarádi budou sice krotcí, ale budou vyvádět víc, než by vyváděl jeden a můžeme s nimi mít potíže ve vztahu. Budou hlučnější a jen ztěžka je naučíme tichému projevu. Pokud zakoupíme nejprve jednoho a druhého později může nastat problém s vzájemným skamaráděním papoušků. Proto tak je nutné učinit hned poté, co se skamarádíme s prvním miláčkem. Toho můžeme zatím naučit věci, které ten druhý bude opakovat po něm. Můžeme u něj ovlivnit jeho hlasový projev a to učením opakovat naše slova nebo zvuky z okolí. Pokud pták vřeští, nekřičíme na něj, ale přimlouváme se tiše, čímž je nucen naslouchat a přiměn k napodobování tiššího projevu. Je tedy na našem rozhodnutí, zda si zakoupíme dva nebo jednoho, ale platí zde pravidlo CHOVAT SE K OBĚMA STEJNĚ a lásku jim dle toho pravidla rozdávat.
Donesli jsme papouška domů a vložili do klece s jídlem pitím a přírodními větvičkami, místo obyčejných umělých. Bude neaktivně sedět a zkoumat okolí. Nebo jsou i tací, například z druhu pyrura, které vřele doporučuji na mazlíka i chov, kteří jsou nebojácní a udomácňují se velmi rychle. Hračky nabídneme z lana a dřeva a vynecháme zrcátka a zvonečky s malými kroužky. Nabídněme pestrý jídelníček sestavený ze zrnin a ovoce které známe, rovněž tak zeleniny. Zrniny je nejlépe zakoupit ve směsi známých značek, u kterých kontrolujeme datum spotřeby. Je vhodné kupovat i směsi vaječné, protože obsahují vitamíny a také ptačí granule s velkostí dle druhu papouška. Jejich vliv pak uvidíme na vitalitě papouška i na peří, které bude kvalitní, lesklé a zdravé. Zeleň z venčí nabízíme umytou nebo spařenou vroucí vodou, nebo usušenou. Můžeme ji nabídnout mláďatům ve vaječné míchanici. U dospělých ptáků pak v období páření. Vaječná míchanice: vejce vaříme 20 minut. Poté zchlazené oloupeme, ale skořápku nevyhodíme (později ji použijeme zbavenou blány usušenou a rozdrcenou na prach na posypání jídla). Samotné uvařené vejce rozmáčkneme, přidáme rozdrcenou piškotu a nastrouhanou mrkev. Vhodná je i kapka medu, rozdrcené šípky, list pampelišky nebo hluchavky. Tyto míchanice můžeme podávat v libovolném složení poté, co se seznámíme v knize s daným druhem papouška a s jeho potřebami. Učiníme tak ještě před zakoupením papouška.
V těchto řádcích není možné napsat vše, pak by to byla právě kniha, ale zmíním se ještě o tom, že ať máme vrabce, nebo žaka, platí ,že je osobnost. Může si hrát, vyvádět, trucovat, křičet... a pokud tohle dělá, je zdráv. Až bude někde schoulený sedět, pak je to téma pro veterináře. Rádi zde poradíme na fóru, ale je třeba napsat všechny příznaky a zaslat foto. Rovněž napsat stáří papouška a umístění. Někdy papoušek nemá náladu a zbytečně jsme vystrašeni. Ale měli bychom být, protože je naší součástí, musíme jej chránit a on nás zase bere jako součást "svého hejna". Sledujme jeho trus a nezlobme se pokud jej "umístí" na nevhodné místo, ale berme to jako pozitivum, které rovněž odráží zdraví papouška a my jej tak můžeme zkontrolovat.
Přeji vám, abyste s papouškem prožili krásné přátelství.