Naši krkavcovití 2 - kavka obecná

V čeledi krkavcovitých, jak již bylo řečeno, bývá zařazeno celkem 122 různých druhů příbuzných ptáků. Těch našich pak bývá dohromady jen sedm druhů, které u nás hnízdí. Ti jsou svou stavbou těla většinou natolik rozdílní, že se dají rozeznat pouhým okem a to i na delší vzdálenosti. Většina z nich létá jiným způsobem, proto se dají rozeznat i jejich siluety na obloze, právě podle způsobu letu. V tomto případě sice ne již všichni tito ptáci, protože kavky a havrani létají stejným způsobem, kavky jsou však o poznání menší. Pokud letí ve společném hejnu, vidíte to dobře, který je který. U samotných kavek se můžete mýlit, když nemáte ty letící ptáky s čím poměřit. To pak musíte lépe zaostřit. Největší rozdíly ve způsobu letu vidíte mezi sojkami a strakami, které jsou navíc nápadné svým dlouhým ocasem. Oba druhy těchto krkavcovitých se vyhýbají dlouhým přeletům, kroužit vysoko po obloze ve velkém hejnu je neuvidíte. Pohybují se krajinou nenápadně, skrytě, od jednoho místa ke druhému, jen na menší vzdálenosti. U zbylých druhů těch našich je tomu poněkud jinak. Kavky, havrani a krkavci jsou letci, kteří se každodenně pohybují na velké vzdálenosti. Vrány potom stojí, co do způsobu letu tak uprostřed. Nám lidem se může zdát, že nejsou až tak výtečnými letci, jako havrani a kavky.

Pokud se podíváme na celkový seznam ptáků, jakým je například práce Soustava a české názvosloví ptáků světa, která byla vydána v roce 2003, najdeme v tomto seznamu jako další druh kavku obecnou.

Kavka obecná Foto: Petr Podpěra

Kavka obecná – Corvus monedula (Linnaeus, 1758) – je pták střední velikosti, asi jako hrdlička. Podle této publikace má druh vytvářet celkem čtyři zeměpisné formy na území západní Palearktiky, až části oblasti orientální. Jsme zvyklí na to, že převážná část u nás žijících ptáků bývá popisována jako zeměpisná forma nominátní. Tedy forma, podle níž byl druh původně popsán. U kavek tomu tak není. Nominátní forma Corvus monedula monedula je domovem na severovýchodě Evropy, u nás potom máme kavky formy Corvus monedula spermologus Vieillot, 1817, česky pojmenované jako kavka obecná středoevropská. Zase to nebude až tak přesně, protože tento pohled by měl platit pouze v hnízdní době.  Kavka je totiž považována za částečně tažný druh. To znamená, že v zimě můžeme u nás zastihnout jak ptáky rodem z Čech, tak i ptáky původem někde od východu až severovýchodu od nás. Kavka obecná nebyla nikdy a není celoplošně se u nás vyskytujícím ptákem. Kavky jsou společenští ptáci, kteří staví svá hnízda sice jednotlivě, avšak poblíž sebe, takže se dá mluvit o hnízdních koloniích. I potravu vyhledávají často společně, můžete je vidět, jak někde po posečeném trávníku postupuje vyrovnaná rojnice kavek jako nějaká trestní rota, i jednotlivě okolo odpadkových kontejnerů. Jako všichni krkavcovití vyhledávají vejce jiných ptáků, která vypíjí. Hnízdí výhradně v dutinách a to jak skalních, či v dutinách starých stromů nebo různě po budovách. Kavky jsou známé tím, že dovedou šplhat i ve starých komínech a to značně hluboko. Jejich hnízda byla nalezena i zcela dole, za komínovými dvířky, zatímco vlet byl nahoře, o několik pater výše. 

Také co do plošného rozšíření a množství hnízdících ptáků je kavka více než zajímavým druhem ptáků. Z počátku jsem kavky ani moc neznal. Po jistý čas v Praze nehnízdily vůbec a jinde jejich počty měly pozorovatelně snižující se tendenci. Proto byla založena i skupina ornitologů, zabývající se právě kavkami. Avšak dnes si na její konkrétní zprávy bohužel již nevzpomínám. Z těch časů si vzpomínám jen na dvě hnízdní kolonie, kde jsem mohl vidět kavky na vlastní oči. Jedna taková kolonie byla v okolí hradu Kámen v předhůří Vysočiny, ptáci tam hnízdili převážně v dutinách staletých stromů. Druhá taková, avšak mnohem větší kolonie bývala v okolí vlakového nádraží v Havlíčkově Brodě. 

Tam jsem jednou pozoroval podzimní odlet kavek. Někdy takhle po polovině osmdesátých let vezl jsem manželku na třídní sraz. Pozorovat jiné, jak do sebe lijí dobroty a sám držet žížňovku, nepatřilo nikdy do mého repertoáru zábavy. Nemám tak silnou vůli. Proto jsem zaparkoval někde v okolí nádraží, v Havlíčkově Brodě, zůstal sedět v autě přikryt dekou a pozoroval cvrkot. Naproti, přes koleje bylo vidět starou secesní vilu, kterou obklopoval park se starými, stoletými, listnatými stromy. Posléze jsem si všimnul, že tam posedává hejno kavek. Asi nocoviště, řekl jsem si. Jenže neustále přiletovala další, menší hejnka. Bylo to dobře pozorovatelné, protože po každém novém příletu následoval rozruch. Než se nově přilétnuvší ptáci sami usadili do větví, mnoho dříve přilétnuvších muselo znovu do vzduchu. Připomínalo to něco, jako když otevřete láhev šampusu. A samozřejmě u toho byl slyšitelný povyk. Nakonec byly stromy přímo obaleny kavkami. Páni, kolik se jich sem asi vůbec vejde, říkal jsem si. Spočítat ani vyfotit to nešlo, byl podzim a to je tma již brzy, vlastně již odpoledne. Okolo jedenácté hodiny večerní se všichni ti ptáci, jako na povel, zvedli do vzduchu, seřadili se do proudu a odtáhli směrem na západ. Najednou, po tom všem randálu, nastalo hrobové ticho.  Připadalo mi to, jako kdyby to všechno organizovala nějaká neviditelná, avšak profesionální cestovní agentura. Všichni ti ptáci, bůh ví z jak široko dalekého okolí, měli sraz na jednom místě, aby pak, jako na povel společně letěli jinam. Jestli tohle někoho neudivuje, potom musí být od nátury prostě ignorant.

Kavky ve městě Foto: Petr Podpěra

Již ve staré ornitologické literatuře najdete zmínky o tom, že kavky se často přidávají k hejnům havranů polních. Sám jsem takový jev dříve na vlastní oči nepozoroval. Kavky v Praze totiž po nějaký čas nehnízdily vůbec, začaly se objevovat až někdy v polovině osmdesátých let. Zimních kavek, původem z východu od nás, bylo asi mnohem méně než dnes a vyskytovaly se jen na příhodnějších místech. Veleslav Wahl je znal z pražské zoologické zahrady, kde byl v době války zaměstnán. 
    
O jejich výskytu po Čechách i v Praze píše toto: „Rozšíření v Čechách: Místy v Čechách rozsáhlé kolonie, kupř. v Prachovských skalách, na skalách kolem Berounky u Srbska. Na podzimním průtahu přichází nejprve do předměstí přibližně ve stejnou dobu jako havrani v druhé polovině října. Hejna se později zvětšují a menší skupiny vidíme potom i uvnitř města, zvláště často v okolí reálky v Ječné ulici, na Albertově a Karlově náměstí. Koncem března a počátkem dubna z města vymizí (31.3.1942 Troja 12 ex., 9. dubna 1941 40 ex.v topolové aleji u Zbraslavi). 
    
To vše je minulost, včetně té topolové aleje u Zbraslavi. Zvrat nastal někdy začátkem osmdesátých let minulého století. Přesné datum si sice z hlavy nepamatuji, situaci ano. Někdy takhle v červnu, tedy v hnízdní době, jsem si všimnul kavek přímo na Prašné bráně v centru Prahy. A telefonoval jsem na kroužkovací stanici NM. Od těch dob počty kavek stoupají v Praze geometrickou řadou. A je možné je pozorovat celoročně. Obvykle se pohybují buď v hejnech, anebo ve společnosti havranů. Havrani ve své blízkosti kavky viditelně tolerují a kavky toho pragmaticky využívají. Havran je totiž natolik silným ptákem, jemuž ohrožení dravcem velikosti krahujce nehrozí. Naopak jsem dvakrát pozoroval havrana, který pronásledoval samce krahujce. Menší kavka by samicí krahujce být ulovena mohla. Havrani a kavky potom tolerují ve své blízkosti i špačky, ty také často vidíte, jak sbírají potravu ve společnosti havranů a kavek. Sice se všechno děje, řekněme, v obezřetné blízkosti, ale opravdu docela blízko. To straky ve své blízkosti havrani nesnesou. To je také viditelné. Jakmile straka překročí jistou vzdálenost, která není malá, havrani je odhánějí. 
    
Pokud se týká početnosti kavek v současnosti v Praze, uvádí více než důvěryhodný zdroj pozorování ze dne 20. Listopadu letošního roku hejno 1 200 kavek ze Strahovské zahrady. To je již hejno o opravdu slušné velikosti. Není sice právě čas hnízdění a kavky pozorované v tomto čase mohou být odkudkoliv na východ od nás. I v hnízdní době je však Praha současnosti kavek plná. Jejich kolonie se však přeci jenom soustřeďují na několik oblastí, především vnitřní město, Malá strana, Dejvice, Prosek, kde můžete vidět tyto ptáky vlastně kdykoliv. Pravděpodobně to je tím, že se postupně přestalo topit uhlím a máme tedy mnoho vlastně nepotřebných komínů, které se kavkám líbí. 
    
Ne, že by i odolná kavka nebyla ve velkoměstě nijak ohrožena. Někdy v devadesátých létech existovala alej starých topolů podél malostranského břehu Vltavy, přímo naproti Národnímu divadlu. Byly to již staré stromy plné dutin, ve kterých hnízdily kavky. Potom přišla nějaká bouřka a popadaly tam nějaké větve. Následovala hysterická kampaň, co kdyby to snad někoho zabilo. Takže se to pokácelo. Co na tom, že byl právě červen a ty stromy byly plné mladých kavek. Někdo k tomu kácení musel dát pokyn a někdo další souhlas. A co si o tom mám myslet já, kterému do toho vlastně nic nebylo? 
    
Raději pomlčím a soustředím se na to, o čem bych chtěl příště pokračovat.

Kavka obecná Foto: Petr Podpěra