Etologie králíka divokého k pochopení králíka domácího
Divocí králíci v Evropě (Oryctolagus cuniculus) žijí v koloniích s hierarchickou strukturou, kterou si upevňují teritoriálním chováním. Typická skupina se skládá z dvou až tří samců, dvou až devíti samic a jejich mláďat. Vytváří se lineární hierarchie mezi samci i samicemi; samice soupeří o hnízdní prostory, zatímco samci o teritorium a partnerky. Dominantní pozice mezi králíky se časem proměňuje v závislosti na jejich kondici, což je doprovázeno teritoriálním a agresivním chováním. Když byli v minulosti divocí králíci pozorováni v přírodě, popsali vědci hlasité boje doprovázené pištěním, které často eskalovaly v hluboká zranění zvířat a následný úhyn.
Co je v přírodě přirozené, není ale v rámci chovu vítané. Navzdory dlouhé domestikaci si domácí králíci zachovali mnoho původních chování svých divokých předků. Pro pochopení sociálního chování domácích králíků je proto zásadní rozumět sociální struktuře, která charakterizuje jejich divoké předky. Co se týče samic králíků, jejich úloha je v přírodě jasná, tedy zajistit co nejvyšší počet životaschopných mláďat. Na základě hierarchie mají pak samice přístup k lepším norám a místům ke krmení. Nejsilnější a většinou zároveň samice vyššího věku mají k užívání nejlukrativnější místa k vyvádění mláďat a mají tak nejvyšší pravděpodobnost úspěšného množení. Nejdominantnější samec má pak „přednostní právo“ na samice v říji a šíření své genetické informace. Kolem 70. dne věku nastává u mladých králíků pohlavní dospělost, která vede k touze mladých jedinců zařadit se do kolonie a získat v ní co nejlepší postavení. To má opět za následek boje v rámci skupiny a vysokou míru stresu. Boje eskalují na vrcholu reprodukční sezóny a úroveň agresivního chování se snižuje až stagnuje. Králíci spolu ale pouze nebojují, nýbrž mají mezi sebou i poměrně vysokou sumu pozitivních interakcí, mezi které patří například společná péče o srst, která vybrané jedince sbližuje a pomáhá tvořit hierarchii s podobnou důležitostí, jako je tomu u útočení. Králíci spolu také velmi rádi odpočívají, což je ostatně činnost, kterou tráví většinu dne. Bylo vyzkoumáno, že do cca 6 týdnů věku je společný odpočinek pro králíky klíčový a je-li jim odpírán, působí to na ně stresově. Společného odpočinku hojně využívají dospělé samice, které odpočívají v těsné blízkosti většinou ve dvojicích.
Mladí králíci jsou v tomto velmi specifičtí. Až do období pohlavní dospělosti si hierarchii tvoří od narození prostřednictvím kompetice o struky v hnízdě samice. Různá míra agresivity se odvíjí od přírodních podmínek nebo podmínek ustájení. Je snaha těchto poznatků využívat v praxi a implikovat výsledky empirického výzkumu do praxe. Na tomto základě se dnes ve výkrmu králíků používají standardně poličky pro odpočinek a zvýšení plochy kotce, prvky určené k okusu pro zabavení zvířat nebo různé prvky pro schovávání, včetně instalace zrcadel do kotců. Z mladých králíků jsou v intenzivních chovech vybíráni králíci určení k dalšímu chovu a zbytek slouží pro produkci masa. Na úrovni velkochovů je zároveň i tématem ustájení mladých králíků dle pohlaví. Ve většině chovů se praktikuje mix pohlaví, ale existují chovy, kde se snaží problém agresivity králíků řešit i ustájením na základě pohlaví, tedy výkrmem samců nebo samic zvlášť. Tyto postupy dosahují smíšených výsledků (řeč je o výkrmu do cca 70. dne věku), kdy někteří farmáři zaznamenávají vyšší míru poranění v důsledku s agresivním chováním u skupin samců, někdy u samic jindy zase u mix skupin. Pravděpodobně se tomu tak děje v důsledku okolností jako je management chovu, podmínky ustájení a jiné faktory, které na králíky působí.
