Překvapivé pozorování na malém rybníku - pižmovka velká

Asi osm kilometrů jižně od Rakovníka našli byste takový nevelký rybníček, který spravuje rybářský svaz. Podle jejich údajů měří 3,5 hektaru. Čas od času tam vysadí novou rybí sádku a rybám se tam opravu daří, alespoň podle toho, že jeho břehy bývají hustě obsazeny lidmi, kteří si oblíbili zelené oblečení a mrskají vodu svými pruty. Této zábavy jsem ušetřen, ryby nelovím ani nejím, alespoň ty sladkovodní a to z prostého důvodu. Již ve věku předškolním, uvízla mně v krku kost z vánočního kapra. Leželi na mně a táta mně tu kost tahal z krku kleštěmi. Sice se to povedlo, ale kapra vidět ani nemůžu. I když tedy nemám s rybami cokoliv společného, přesto stojím s autem na jistém místě u té vody pravidelně a to již jedenáct let. Kvůli pozorování ptáků.

Pižmovka velká, pár Foto: Petr Podpěra

Bylo to takhle začátkem května v roce 2013. Ten rok byl docela vlhký. Pršelo, bylo docela zima a v podstatě se nedalo nic dělat. Tak jsem tenkrát vlezl do auta, že se jen tak projedu. Přijel jsem ke hrázi toho rybníčku a koukám, na zemi hejnko stehlíků a žerou bahno. To jsem dosud nikdy neviděl a tak jsem tam chvíli počkal. A oni znovu. Tak jsem objevil místo, kam ptáci létají na grit, tedy drobné kamínky, které zrnožravým ptákům pomáhají při trávení. To místo je ptáky poměrně často využíváno, proč právě tady, zůstává mně však záhadou. Má ovšem svůj potenciál. S vysokou jistotou právě tady načapáte všelijaké ptáky, které jinak ani náhodou neuvidíte. Proto tady pravidelně vartuju a fotím. Stehlíků mám asi 25 tisíc záběrů a mohu proto jaksi porovnávat. Žádné muzeum světa nemá ve svých sbírkách k porovnávání tolik exemplářů, jako já mám fotek. A to z jednoho a téhož místa. Tuhle jsem se díval na netu do map a zadal jsem si ty fotografické. A co nevidím? Stojí tam moje auto. Přišlo mi to legrační. 
   
Nestojím tam sice kvůli tak zvaným vodním ptákům, přesto na tu vodu vidím a samozřejmě si sem tam vyfotím i něco, co se na hladině vody děje. V roce objevu tam bylo docela živo. Hnízdil tam párek labutí, pár motáků pochopů, dva páry lysek, dva páry potápek malých, ledňáček, slípky zelenonohé, kachny divoké alias březňačky nepočítaje. To vše je minulostí. Nejméně tři roky jsem již neviděl známý jarní obrázek, kdy po hladině vody si to šine vláček, vpředu máma kachna a za ní její nově vylíhlá kachňata. Usídlili se tam bobři a od té doby vidím jen sem tam nějakou tu kachnu, avšak již tam nehnízdí. Viditelně jim soužití s bobry neklape. 

Pižmovka velká, kachna Foto: Petr Podpěra

Tak tam stojím, i když ptáci, kvůli kterým tam stojím, nelétají, sem tam se podívám do zpětného zrcátka. Na hladině vidím tři kachny. Těch mám záběrů habaděj, proto mě nijak nevzrušují, ale najednou mi to došlo. Dvě jsou jiné. Co to je? Jsou větší a mají jinou siluetu než březňačky. Tak jsem okamžitě nastartoval foťák. Bylo krátce před západem slunce, tudíž špatné, nízké světlo. Dá se sice nastavit nějaká ta korekce, ale než ji nastavíte, je po záběrech. Když jsem si to zvětšil, bylo jasné, že jde o pižmovky.
    
Pižmovka velká – cairina moschata (Linnaeus, 1758) není evropským druhem kachny. Ptáci pochází z Jižní Ameriky, směrem k severu jsou rozšířeni až po Mexiko a ostrůvkovitě až po USA. Severní populace hnízdící na území USA jsou pak tažné. Divocí ptáci mají hnízdit ve stromových dutinách, odkud vylíhlá mláďata seskakují na zem. Podle literatury měli být tito ptáci domestikováni již původními obyvateli Ameriky, Indiány. Do Evropy se dostali poměrně brzy, o čem svědčí i jejich první popis, jehož autorem je sám tvůrce systému K. Linné. Protože jde o poměrně velké ptáky, když kačer může vážit až sedm kilogramů, což je již slušný kousek masa, není se čemu divit, že o jejich chov je v Evropě zájem. Avšak dosud jsem neslyšel o tom, že by se v Evropě tito ptáci dostali zpět do přírody, neboli opět zdivočeli.
    
Nepochybuji o tom, že i v tomto případě jde o uprchlíky z chovu. Nejbližší vesnice a tedy i chov je vzdálený od rybníčku, kde se věnuji pozorování ptáků dobře kilometr. Napočítal jsem jich nakonec okolo dvaceti kusů, takže se muselo jednat o jakýsi hromadný úprk. Jednotliví ptáci se však chovali přirozeně a rozhodně vypadali, že se v uvedeném prostředí dovedou také přirozeně uživit. Otázkou ovšem je, jak dlouho je to bude bavit a jestli se nenechají nalákat na nějakou dobrotu. Bohužel v zimě na tuto lokalitu nejezdím, budu muset čekat až do jara, jak to s nimi nakonec dopadne. Možná, že ti ptáci „zmoudří“ jakmile jim zamrzne hladina. Pokud dokáží přezimovat venku, mohlo by být zaděláno na další invazní, nepůvodní druh. 

Pižmovka velká, část hejna Foto: Petr Podpěra

Zatím je za invazní druh považována spíše husice nilská, ovšem v jejím případě nejde o stejnou pozici jako u kachny pižmovky velké, protože tato husice se šíří jaksi přirozeně a jde nejspíš o zvětšování areálu rozšíření. To je známé u mnoha dalších druhů ptáků. Nejznámějším případem je populační exploze u hrdličky zahradní, původně známé pod jménem balkánská. Ta se z původní své domoviny na Balkánu začala šířit v polovině minulého století. V Praze byla zaznamenána poprvé až v roce 1946 a dnes je hojná po celé Evropě. 
   
Nejsem žádným expertem na vodní ptáky, protože mám celoživotní bydliště v Praze a to ještě na kopci, kdysi známém jako hora pustá. Kdysi jsem proto zakoupil na holandské burze ptáků ve Zwolle fotografický atlas řádu vrubozobých, neboli kachen a hus, či dalších ptáků, které do tohoto řádu zařazujeme. Podle tohoto klíče nejsou ptáci fotografovaní u Rakovníka shodní s přírodními ptáky původem z Jižní Ameriky. I když u nich převládá tmavé zbarvení. Je to jenom znamením, že se jedná o ptáky uniklé z chovu. Vlastně ani nevím, jestli dovedou létat. Hlavní hejno totiž nepřilétlo, ale přišlo pěšky. 
    
Uživit se tedy viditelně dovedou, ale jestli dokáží překonat zimu, což tedy docela vyloučeno není, mohli by ti ptáci i zahnízdit. V okolí je dostatek starých, poloshnilých vrb, kde se dozajista najde i nějaká vhodná hnízdní dutina. Bude-li nadcházející zima mírná, měli by ti ptáci být Evropou natolik otužilí, že by ji mohli zdárně přežít. 
   
Spíše se však domnívám, že nebude trvat věčně, kdy ti ptáci zůstanou mimo pozornost. Jakmile si jich všimnou místní rybáři, budou vědět, komu asi ti ptáci unikli. A majitel nejspíš zase bude vědět, na co je má nalákat. Já se budu těšit na jaro, abych se dočkal, co se z toho nakonec vyvinulo.

Kačer pižmovky velké Foto: Petr Podpěra