Jak máme barevné králíky? Díl 1: úvod
Široké spektrum zbarvení u domácího králíka je jedním z důvodů značného rozšíření a obliby u chovatelů. Díky šlechtitelskému úsilí několika desítek generací chovatelů a dalších příznivců chovu domácího králíka máme desítky základních zbarvení, z nichž lze řadu kombinovat se barevnými znaky a také několika typy strakatostí. Účelem tohoto seriálu bude přiblížit chovatelům a zejména začínajícím příznivcům veškerá zbarvení králíků s grafickým znázorněním situací z praxe chovu a výstav. Do značné míry je spektrum zbarvení odrazem jedinečnosti zevnějšku plemene a často má veledůležitý význam při výběru plemene začínajícími chovateli.
U malého plemene dailenár je divoce zbarvená ohnivá barva srsti zcela charakteristickým – jediným možným – zbarvením.
Foto: MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.
Zbarvení srsti je základní znak exteriéru králíka
Barva krycí srsti králíků a další znaky s ní úzce spjaté vždy představovaly výzvu pro chovatele domácích králíků. Za prvně zaznamenané barvy ušlechtilých králíků lze považovat spíše jednobarevné fenotypy (modrá, černá, potažmo albinotická zvířata) původně vyštěpení z divoce zbarvených jedinců. Nicméně dle dobových zdrojů – např. z obrazů umístěných ve sbírkách hradů a zámků lze zaznamenat i různě strakaté jedinci. Šlechtění ušlechtilých forem králíků v prostředí současné střední Evropy lze zasadit zhruba od začátku 19. století. Předtím se sice barevné formy u králíky podle všeho občasně vyskytovaly, avšak jim nebyl přikládám zvláštní význam a šlechtění vůbec. O vnímání králíka jakožto kulturního malého domácího zvířete s hospodářským významem lze hovořit zejména až od poloviny 19. století; na většině území současného tuzemska pak asi až od dvacet, třicet let později. S tím jsou spojeny i snahy o vytváření prvních standardů (vzorníků) plemen králíků, které se v našem prostředí objevují až v první dekádě 20. století.
Střední rexi jsou uznáni ve více zbarveních – zde v rhönském barevném rázu.
Foto: MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.
Jedno anebo více zbarvení u plemene?
Z pohledu základního zootechnického členění máme u domácího králíka dvě možnosti, jakým lze pochopit konkrétní zbarvení jednoho dotyčného plemene. Konkrétní zbarvení srsti může být:
- charakteristickým a unikátním znakem vybraného plemene, anebo
- jedním z více uznaných barevných rázů (variet) vybraného plemene.
První varianta má historický podtext a je spjata se šlechtěním prvních plemen králíků. U této skupiny se jedná o plemena, která jsou ve své hmotnostní kategorii svým zbarvením jedinečná a unikátní. Tedy, že toto plemeno má pouze možnost jedné (jediné) barvy srsti. Mezi tato plemena patří např. moravský modrý, havana, český luštič, novozélandský červený, kastorex apod. V některých případech se název zbarvení promítá i do názvu plemene – např. český červený, zatímco jindy se to odrazit nemusí – např. aljaška.
Druhá možnost je častější u spíše později vyšlechtěných plemen. U takových plemen je charakteristickým plemenným znakem něco jiného než barva srsti, např. postavení uší, délka a struktura srsti, tělesné proporce apod. Jedná se tedy např. o belgického obra, kalifornského, zakrslého berana, zakrslého, rexe, angory apod. Řada z těchto plemen má uznán maximální možný počet barevných rázů (např. rexi, zakrslí apod.), zatímco u spíše tradičnějších plemen je to jen několik rázů, které se chovají a byly zaznamenány (např. český strakáč, ruský apod.).
Mezi barvy se znaky patří i tříslové zbarvení.
Foto: MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.
Členění zbarvení
V rámci segmentace a správného popisu zbarvení u čistokrevných plemen králíků je základní normou platný Vzorník plemen králíků 2020. Tento obsáhle sjednocuje popis jednotlivých zbarvení a vychází se z něj při posuzování králíků na výstavách v České republice. Z praktického hlediska chovu a vystavování králíků a s přihlédnutím ke genetice zbarvení u králíků a šlechtitelské náročnosti, se vlastní typy zbarvení u plemen králíků člení do tří tzv. Oddílů. Jednotlivé typy zbarvení nesou v příslušném oddíle kodové označení s číslem.
Oddíl A – tzv. základní barvy (zbarvení A1-A22)
Tato sekce obsahuje celozbarvené rázy. Jsou to zbarvení u velké části plemen. Zahrnuje zbarvení s jednolitým odstínem po celém těle a dále tzv. aguti zbarvení s divokým faktorem.
Divoce zbarvený ráz je původním rázem. U plemene francouzský beran je jedním z mnoha uznaných barevných rázů.
Foto: MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.
Označení Název Pozn.
A1 bílý červenooký
A2 bílý modrooký
A3 bílý hnědooký
A4 slonovinový červenooký pouze saténová plemena
A5 slonovinový modrooký pouze saténová plemena
A6 slonovinový hnědooký pouze saténová plemena
A7 divoce zbarvený
A8 divoce zbarvený ohnivý
A9 železitý
A10 divoce modrý
A11 divoce havanovitý
A12 černý
A13 modrý
A14 havanovitý
A15 marburský
A16 rys
A17 žlutý
A18 červený
A19 činčilový
A20 činčilový modrý
A21 černopesíkatý
A22 oranžový pouze u rexů
Oddíl B – tzv. barvy se znaky (zbarvení B1-B42)
U těchto zbarvení není jednolitá barva po celém těle, často je odstín na určité části je sytější než na jiné části těla, či je to střídání dvou kontrastních barev, anebo je zbarvení doplněno dodatečným znakem, který navenek působí odstínové odstupňování.
Označení Název
B1 durynský
B2 izabelový
B3 sallander
B4 luštič
B5 zemplínský
B6 pastelový
B7 bílopesíkatý černý
B8 bílopesíkatý modrý
B9 bílopesíkatý havanovitý
B10 bílopesíkatý marburský
B11 tříslový černý
B12 tříslový modrý
B13 tříslový havanovitý
B14 tříslový marburský
B15 vydří černý
B16 vydří modrý
B17 vydří havanovitý
B18 vydří marburský
B19 kuní hnědý
B20 kuní modrý
B21 kuní bílopesíkatý hnědý
B22 kuní bílopesíkatý modrý
B23 siamský žlutý
B24 siamský modrý
B25 ruský černý
B26 ruský modrý
B27 ruský havanovitý
B28 rhönský
B29 japonský černý
B30 japonský modrý
B31 japonský havanovitý
B32 japonský marburský
B33 japonský bílo-černý
B34 japonský bílo-modrý
B35 japonský bílo-havanovitý
B36 japonský bílo-marburský
B37 stříbřitý divoce zbarvený
B38 stříbřitý černý
B39 stříbřitý modrý
B40 stříbřitý havanovitý
B41 stříbřitý žlutý
B42 stříbřitý světlý
Oddíl C – tzv. strakatosti (zbarvení C1-C6)
Strakatosti jsou typické tím, že je vždy zastoupena bílá podkladová barva a na ní jsou kresebné znaky, jejichž rozmístění je geneticky podloženo konkrétním druhem strakatosti.
Strakatost je charakteristická bílou podkladovou barvou a ostře ohraničenými barevnými kresebnými znaky na specifických částech těla.
Foto: MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D.
Označení Název Genetika
C1 Kresba českého strakáče Anglická strakatost (Kk)
C2 Kresba anglického strakáče
C3 Kresba dalmatinská
C4 Kresba plášťová
C5 Kresba holandská Holandská strakatost (ss)
C6 Kresba hototská Anglická + holandská strakatost (Kk ss)
V následujícím díle bude započato s popisem divokého zbarvení, a rovněž výskytem u konkrétních plemen králíků, s fotografickým doprovodem předností a vad těchto zbarvení.
