Víte, co vám vaše kočka říká?

Dokázali jste si podřídit všechna domácí zvířata? U koček to nemusí být tak snadné. Kočka se k člověku přidala dobrovolně (a tak trochu si ho podřídila sama). V nerovném vztahu s člověkem hraje kočka roli dítěte, které si zaslouží ochranu a opečovávání. Proto se při dialogu s námi uchyluje zpátky k dětské řeči, kterou kdysi komunikovala se svou maminkou.

Kočka je dítě, člověk jeho „velká matka". Rozdělení rolí je předem dané, ale dospělá sebevědomá kočka přirozeně ví, kým skutečně je. Dětské žvatlání je proto v kontaktu s ostatními kočkami tabu, zdánlivě tak typické kočičí „mňau" zůstává vyhrazeno pouze pro dialogy s adoptovaným dvounožcem.

Kočky se vždy strefí do perfektního tónu

Kočka nemá problém sdělit nám, jak se cítí a co si přeje. Je tomu tak proto, že je jednak velmi pozorná pozorovatelka, jíž nezůstane skryto ani emocionální rozpoložení člověka, ani jeho slabiny, a jednak dokáže pohybové i hlasové projevy natolik šikovně přizpůsobit situaci, že ve svém protějšku, pokud by jí okamžitě nevyhověl. dokáže probudit pocit viny. Při hlasové komunikaci je ze všeho nejdůležitější tón. Kočky jsou skutečné mistryně v modulaci hlasu, schopností nesčetných zvukomalebných variací strčí do kapsy veškerá ostatní zvířata.

Náklonnost a něco navíc

Tvrzení, že kočky v nás spatřují jen otvírače konzerv, je - jak jinak - dílem těch našich bližních, kteří mají s kočkami a jejich nezávislou povahou zjevně problém. Každý majitel vám dosvědčí, že je pro svoji kočku středobodem vesmíru. Dokonce, i když jí kručí v břiše, nechá stát jídlo a dá přednost pomazlení se svým člověkem. Což ovšem není v rozporu s tím, že k povinnostem „vrchní kočky", tedy člověka, patří i otevírání konzerv a kapsiček. Kočka na nás zkrátka klade stejné nároky, jaké kladla na svoji pokrevní matku v dobách, kdy ještě byla kotětem.

Domestikovaný majitel kočky

Kdyby nestačila vzpomínka na první dny s maminkou, kdy mňau" patřilo do běžného slovníku koťat, dospělé kočky by si snad tento báječný zvukový signál musely vymyslet. Kočky jsou oportunistky (což možná zní trochu negativně, ale mělo by to v nás budit spíše respekt), a to i coby partnerky lidí. Mňouknutí v mnoha podobách je ideální výraz, když je v diskusi zapotřebí prezentovat vhodné argumenty. A jak se na naši ušlechtilou oportunistku sluší, adresuje kočka každému ze svých blízkých lidí trochu jiné mňouknutí. Srdce a podporu poddajné babičky si získá naříkavým mňoukáním, zatímco u paní domu už musí nasadit nepřeslechnutelně varovné, možná v podtextu až hněvivé mňouknutí „Je čas na krmení!"

Spolu se kočky dorozumívají často téměř nepostřehnutelnými gesty, ale u člověka sázejí raději na jistotu, takže aby předem zamezily nedorozumění, chovají se co nejnápadněji a nejjednoznačněji.

Přátelská a vyhýbavá

Kočky se vůči člověku téměř vždy chovají zdvořile (i když to dovedou i jinak), pokud ovšem člověk nerespektuje nebo zcela nepřehlíží jejich varovné signály.

Pozdrav na kočičí způsob „Konečně jsi tady!"

Jakmile se otevřou domovní dveře, kočka s ocasem zvednutým do výšky a za hlasitého předení přichází ke svému majiteli. Musela čekat dost dlouho, tím větší má radost z jeho návratu. Většina koček svého člověka vítá opakovaným mňoukáním znějícím jako jasné vyrážené „mé mé“. Při jeho příchodu s ním také často navazuje zrakový kontakt, což je jinak pro kočky spíše netypické, protože upřené zírání jim normálně bývá nepříjemné, pociťují ho jako hrozbu a odvracejí zrak.

Nadšení při uvítací árii nemusí nutně souviset s délkou lidské nepřítomnosti, spíše s povahou dané kočky. Některé kočky upadají do vytržení, ačkoli jejich majitel byl pryč sotva deset minut, jiné na sobě nedají nic znát, ani když se rodina vrátí z delší dovolené.

Otírání hlavičkou „Jsme nejlepší přátelé!"

Kočky, které se důvěrně znají, se často zdraví vzájemným otíráním hlavy, čímž si sdělují své přátelské city. Blízkému člověku kočka stejným způsobem dává najevo, jak moc ho má ráda. Protože však na jeho hlavu většinou nedosáhne, staví se aspoň na zadní a hlavou a boky se mu otírá o nohy, případně hlavičku tiskne k paži nebo rameni sedícího člověka, a přitom si ho také označuje pachovými značkami.

V hravé náladě „Tak pojď a hraj si se mnou!“

Kočka běží za svým člověkem, staví se mu šikmo do cesty a ocas dává na stranu. Tento vlastnicky působící způsob pohybu má partnera přimět k následování a představuje výzvu ke hře. Mezitím se kočka opakovaně ohlíží, aby se ujistila, že její nabídka byla vyslyšena. Tyto pohybové sekvence mají původ v sexuálním chování, kdy kočka vábí svého nápadníka tím, že mu jakoby utíká, potom chvilku počká, aby se vzápětí znovu rozběhla. Tuto fázi páření označujeme jako „koketní útěk“.

Pozvánka k hlazení „Moje bříško patří tobě!“

Břicho je citlivá a zranitelná oblast těla. Kočka proto dohlíží na to, aby se ho nedotýkal nikdo, pokud si to ona nepřeje. Když si lehne na záda a nabídne partnerovi svoji nechráněnou břišní partii, je to tedy projevem neobvyklé důvěry. Za to očekává, že ji několikrát pohladíte. Navzdory této zjevné nabídce toto pozvání nemusí bezpodmínečně platit zrovna pro břicho-některé kočky reagují i na opatrné dotknuti se břicha obrannou reakcí, někdy dokonce s vytaženými drápy.

Příčinou tohoto zdánlivě protichůdného chování je, že poloha na zádech je vhodná obranná pozice, odkud lze útočníka častovat tlapkami a drápy.

Tento obranný mechanismus se někdy dostaví i tehdy, když kočku poškrabáme na břiše. Nechtěný reflex ji zjevně trápí, ale nemá nad ním bohužel kontrolu.

Myška po ránu „Dáreček jen pro tebe!"

Kočky a myši k sobě prostě patří. Mnoho majitelů ovšem necítí potřebu si toto tvrzení ověřovat na vlastní kůži. Venkovní kočky, které bývají při lovu myší obzvláště úspěšné, totiž často přinášejí úlovek do domu, kdy dáreček hrdě pokládají majiteli k nohám a zvěstují mu to hlasitým mňoukáním. Demonstrují tím svoji příslušnost do lidské rodiny. Je také možné, že si v koutku duše myslí, že nejsme schopni obstarat si potravu sami a že tedy musí svou troškou do mlýna přispět i ony.

Srdečné zívání „Nemám špatné úmysly!“

Se zíváním si spojujeme především únavu a nedostatek kyslíku. Dochází k tomu i u koček, ale nezávisle na tom má zívání také sociální funkci. Zívající kočka sděluje ostatním, že je přátelsky naladěná a že rozhodně nechce vyvolávat konflikty. Na ostatní kočky to zároveň působí také jako konejšivé gesto. Podobně jako u člověka i u koček je zívání nakažlivé: když zívne jedna, většinou se připojí i ostatní.

Mléčný krok "Tady jsem šťastná!“

Rytmickými pohyby se tlapky kojeného kotěte zapírají proti strukům své matky a povzbuzují tak u ní tvorbu mléka. Ale mléčný krok se vyskytuje i u dospělých koček, a to vždy, když se cítí mimořádně dobře, například když je jejich majitel laská.

Masáž tlapkami doprovází slyšitelné předení a u některých koček také mírné slinění. Kočka zároveň vytahuje a zatahuje drápky, takže pokud vám zrovna leží na klíně, nemusí to být zrovna příjemné-ostré drápy snadno proniknou sukní nebo kalhotami a jejich kontakt s kůží je bolestivý.

S (většinou) zdvořilou prosbou o pozornost

Kočky neprojevují velké pochopení pro to, že si jich nevšímáte nebo zapomenete na termín krmení. Aby vám to připomněly, dokážou k tomu šikovně a účinně využít gest i hlasu, takže aniž si uvědomíte, utáhnou vás na vařené nudli.

Šťouchání tlapkou „Nezapomněl jsi na mě?"

Srdce každého milovníka koček taje jako máslo na slunci, když ho jeho miláček tlapkou jemně šťouchne do nohy, prosebné k němu vzhlédne a potichoučku naříkavě zamňouká.

Kočky vědí zcela přesně, jak prosadit svá přání, jen mívají rozdílný temperament, a chovají se podle toho. Některé se tváří jako chudinky a spoléhají na soucit, jiné jsou od rány a pokud jejich hlasité požadavky zůstanou nevyslyšeny, beze všeho zaútočí drápy člověku na nohu.

Další sedí trpělivě jako přišité a vytrvale na něj zírají, nebo do něj opakovaně ducají hlavičkou, anebo se svého domáhají hlasem.