Historie a současnost chovu hus

Drůbežářský sektor je významnou složkou živočišné výroby a jeho dynamický rozvoj přispívá k hospodářskému růstu v řadě zemí. Ačkoli produkce kuřecího masa zůstává dominantní, rostoucí zájem zaznamenávají také jiná drůbeží masa, především kachní a husí, což pozitivně ovlivňuje potravinovou soběstačnost a ekonomiku. Podle údajů FAOSTAT z roku 2023 se celosvětová produkce kachního masa zvýšila za dvě desetiletí (1998-2018) z 2,6 milionu tun na 4,5 milionu tun. Český statistický úřad v roce 2024 uvedl, že výroba jatečně upravené drůbeže, včetně kachen, v České republice mezi lety 2013 a 2023 vzrostla o 30 454 tun živé váhy, přičemž výraznější nárůst byl zaznamenán zejména v období 2015-2017. Nárůst produkce se však v poslední době zpomalil, což může být způsobeno výskytem ptačí chřipky, která vedla k poklesu stavu drůbeže, jak uvedla Státní veterinární správa v roce 2024. Přesto si chov drůbeže, zejména v tradičních hospodářstvích, stále udržuje svou popularitu.

Husy domácí představují ekonomicky významnou část drůbeže. Jejich domestikace a šíření se odehrálo v šesti hlavních centrech, zahrnujících západní Evropu, Čínu, Eurasii, Egypt, Severní Ameriku a Austrálii. Jejich přítomnost je doložena už na staroegyptských malbách, stejně jako v antickém Řecku a Římě, kde se husí vejce a maso staly běžnou součástí stravy. Z tučných husích jater se vyrábělo foie gras a husí peří bylo používáno k výrobě různých předmětů. Domestikace hus v Číně sahá až do neolitu, zhruba 5000 let př.n.l., jak dokládají archeologické nálezy. Nedávný objev fosilních pozůstatků hus v 7000 let staré vesnici v Číně potvrzuje dlouhou tradici chovu v této oblasti. V roce 2020 zveřejnila Čína seznam obsahující 30 různých plemen hus, čímž zdůraznila jejich genetický a kulturní význam. Studium jejich taxonomie a evoluce probíhá již více než tři století a tradiční klasifikace jsou založeny na jejich chování, morfologii a anatomii. Mezi evropskými a čínskými husami existují výrazné morfologické rozdíly. Čínské husy jsou menší, lehčí a mají vyšší snášku vajec, zatímco evropské husy jsou větší, těžší a mají nižší produkci vajec. Rozlišit je lze také podle zobáku – čínské husy mají na zobáku charakteristický hrbol, zatímco evropské husy tento znak postrádají. Výzkumy ukazují, že domácí husy mají dvojí původ – v Evropě pocházejí ze šedé husy, zatímco v Číně mají původ buď v šedé husě (Yili husy) nebo v husě labutí. Od 30. let 20. století v Evropě došlo k výraznému nárůstu populace volně žijících hus, což je přímým důsledkem ochranných opatření a intenzifikace zemědělství, které poskytuje husám dostatek potravy. Tento nárůst přináší člověku řadu výhod, zejména v podobě ekosystémových služeb, jako je koloběh živin, možnost rekreačního lovu a produkce surovin, jako jsou peří, maso a foie gras. Nicméně, příliš vysoké počty některých druhů hus mohou působit problémy, například poškozování plodin, znečišťování veřejných prostor, zvýšená rizika pro leteckou dopravu, znečištění vodních zdrojů a šíření chorob.

Brojlerové husy na výkrm z farmy v Rohozné

Husy jsou převážně býložravé, jejich potrava se skládá zejména z trávy na pastvinách, ale jejich jídelníček zahrnuje i zemědělské a zahradní produkty, a v menším množství také ryby, obojživelníky či měkkýše. Párovací chování hus je charakterizováno specifickými rituály, které začínají "námluvami" a vrcholí samotným pářením, přičemž většina těchto aktivit probíhá v dopoledních hodinách. Zatímco divoké husy se páří především ve vodě, domestikované husy preferují páření na souši, ačkoliv přítomnost vody podporuje jejich reprodukční úspěch. Samice hus snáší vejce jednou ročně, obvykle v období od března do července. Jedna husa může snést až 30 vajec, avšak obvykle vysedí méně než polovinu z nich. Inkubační doba trvá přibližně 30 dní, během níž houser zůstává poblíž hnízda, aby ochránil samici a jejich potomstvo. Mláďata opouštějí hnízdo do jednoho až dvou dnů po vylíhnutí a přibližně po osmi týdnech jsou schopna létat. Housata šedých hus zůstávají se svými rodiči až do dosažení pohlavní dospělosti, což trvá přibližně dva roky. Domestikace hus vedla k rozvoji polygamních vztahů a dřívějšímu dosažení pohlavní dospělosti.

Rybářství Nové Hrady s.r.o.

Husy mají vrozené instinkty, ale mnoho klíčových dovedností, včetně sociálních interakcí a získávání potravy, se učí od svých rodičů. Výzkumy ukazují, že housata vylíhnutá přirozeně pod matkou mají oproti těm uměle vylíhnutým nižší hmotnost, ale lepší sociální schopnosti, jako je nižší úroveň bázlivosti a lepší reakce na sociální podněty. Tento rozdíl zdůrazňuje význam rodičovské péče pro optimální vývoj mláďat. Denní aktivity dospělých hus jsou převážně zaměřeny na krmení, napájení, péči o tělo a odpočinek, zatímco zbytek času věnují dalším aktivitám, jako je vydávání varovných signálů, očišťování zobáku a interakce s ostatními členy skupiny.

Chovné hejno hus Rybářství Nové Hrady s.r.o.

Husa patří mezi tradiční pokrmy české kuchyně, obzvláště během svátečních období, jako jsou Vánoce nebo svatý Martin. Kromě masa se využívají také husí vejce a peří, které jsou rovněž ceněné. Podobně jako u kachen, i chov hus je koncentrován do regionů s vhodnými podmínkami, především na Moravě a v jižních Čechách. Mezi nejrozšířenější plemena patří česká husa, která je dobře přizpůsobena místnímu klimatu a je mezi chovateli oblíbená díky svému zachovanému pudu ke snášení a sezení na vejcích. Další často chovaná plemena zahrnují například husu landeskou a německou nosnou. Chov hus je obecně náročnější než chov kachen, zejména kvůli delší době výkrmu a vyšším nákladům na krmivo. Na druhé straně je však husí maso považováno za delikatesu a tradiční pokrmy z něj jsou často prodávány za vyšší ceny, což může kompenzovat zvýšené náklady spojené s chovem. Chovatelé hus však čelí konkurenci levnějšího masa dováženého z jiných zemí Evropské unie. Dalšími výzvami jsou rostoucí náklady na krmivo a veterinární péči. Zároveň roste zájem spotřebitelů o ekologicky chované a bio maso, což otevírá nové příležitosti pro chovatele. Některé farmy již přešly na bio produkci, což jim umožňuje získat vyšší ceny na trhu. Pro chovatele jsou k dispozici různé dotační programy, které mají za cíl zlepšení životních podmínek hus a kachen a zvýšení jejich pohody. Například některé dotace podporují šetrné zacházení s kachnami při odchytu a přepravě na porážku. Další programy se zaměřují na zlepšení podmínek v halách, kde jsou zvířata ustájena, a zahrnují například úpravy relativní vlhkosti vzduchu a používání nechemických prostředků.

Ověření oplozenosti vajec