Husa cholmogorská, specifické plemeno hus

Cholmogorské husy si nacházely cestu do České republiky poměrně obtížně, a to nejen kvůli své náročnosti na chov, ale také z důvodu jejich relativně vysoké pořizovací ceny. V posledním desetiletí však dochází k postupnému poklesu ceny housat a chovných kusů, přičemž tento trend souvisí s tím, že se podařilo uspokojit počáteční vysokou poptávku po tomto specifickém plemeni. I přesto však mohou být ceny stále považovány za vyšší v porovnání s jinými plemeny.

Cholmogorské husy jsou tak specifické, že si brzy získaly oblibu mezi chovateli, ačkoli jejich výstavní kvalita často nebyla prioritou a požadavky na plemenný standard se příliš neřešily (v ČR byl standard zveřejněn až 30. ledna 2018 na zasedání výboru Sboru posuzovatelů a standardové komise). To vedlo k tomu, že se rozšířila zvířata různé kvality, což bude v budoucnu náročné rozlišit a upravit. Tento text si klade za cíl poskytnout přehled dostupných informací o tomto plemeni a zároveň nabídnout zkušenosti chovatele Daniela Borového. Fotodokumentace je velmi unikátní díky příspěvkům renomovaných chovatelů z různých částí světa – od ČR přes Litvu a Bulharsko až po Rusko.

Chov Anželika Sidorovič

Podle místního ruského zdroje pocházejí cholmogorské husy z oblasti Vladimírské, sousedící s Moskevskou oblastí na jihozápadě, a jsou jedním z nejcennějších starých ruských plemen s kořeny zasahujícími i na Ukrajinu (např. Charkov). Byly domestikovány obyvateli Centrální černozemní oblasti, přibližně východoevropských hranic centrálního Ruska. V minulosti byly cholmogorské husy rozšířeny v oblastech jako Černihiv, Voroněž, Kursk, Tambov a také v jižní části Orlu a severní části Volgogradu, Rostova, Charkova a Sumy. V současnosti se však toto plemeno vyskytuje jen v malých počtech, chované především nadšenci. Ačkoli jsou tyto husy schopné přizpůsobit se jakýmkoli podmínkám v Rusku, jejich populace není dostatečně velká pro obnovu plemene, což jejich přežití ohrožuje. Nicméně, v roce 1974 bylo v Sovětském svazu registrováno 19 860 kusů těchto hus, zatímco v roce 1980 už jen 18 500, a tento trend pokračoval směrem dolů.

Osud cholmogorských hus v Rusku je považován za nešťastný: „Kdysi byly rozšířené po východním centrálním Rusku, ale nyní se staly vzácným plemenem. Důvody úbytku mohou být různé. Cholmogorské husy byly původně využívány jako výkrmové nebo amatérské plemeno, přičemž jejich nižší reprodukční schopnost byla považována za nevýhodu, přestože kompenzací byla jejich vyšší hmotnost. Snahy o zkřížení těchto hus s jinými plemeny měly za cíl zvýšit produkci vajec a zároveň udržet vyšší tělesnou hmotnost, což vedlo ke vzniku nových plemen jako vladimírské, solněčnogorské a lindovské husy. Následkem toho se původní cholmogorské husy staly méně čistokrevnými, což přineslo ztrátu silné genetické základny a cenných vlastností.“

Chov Daniel Borový

Cholmogorské husy byly vyšlechtěny především pro svou vysokou masovou produkci a velké množství sádla. Původně vznikly křížením různých místních plemen hus, a podle dostupných zdrojů byly do jejich vzniku zahrnuty například čínské (labutí) a arzamské husy. Existuje několik teorií o jejich vzniku, a je pravděpodobné, že všechny dostupné teorie mají určitou relevanci. Husy byly pravděpodobně šlechtěny na více místech současně, což vedlo k mírným odchylkám ve výsledných liniích. V Rusku se dnes rozlišují dvě základní linie tohoto plemene:

1. Husy s velkým tělesným rámcem a dlouhými, hrbatými zobáky, s povislým peřím na křídlech.
2. Husy s kratšími zobáky a hrbolem nad zobákem, u nichž jsou patrné jiné plemenné znaky.

První typ pravděpodobně zahrnuje vliv tulských bojových hus, zatímco druhý typ zahrnuje šedé husy a čínské husy. Historické záznamy o cholmogorských husách pocházejí z roku 1885 a během šlechtění vzniklo mnoho linií, z nichž dvě přežily dodnes. Cílem chovatelů je zachovat linii s dobře vyvinutým peřím a mohutným tělesným rámcem.

Chov Anželika Sidorovič

Ruské zdroje popisují cholmogorské husy jako velmi velké ptáky, kdy houser dosahuje hmotnosti až 12 kg a husa 8–9 kg. Charakteristickým znakem plemene je hrbol nad zobákem, který dosahuje plné velikosti ve věku pěti let, a dva tukové záhyby na břiše. Husy dorůstají až 4–4,5 kg během prvních dvou měsíců. Problémem však zůstává nízká produkce vajec – husa snese pouze 30 vajec ročně a plného vývoje dosahuje až ve třech letech.

Ukrajinské zdroje dále uvádějí, že cholmogorské husy jsou robustní, rychle rostou a poskytují kvalitní maso a velká vejce. V porovnání s ruskými zdroji uvádějí průměrnou váhu housera 10,8 kg a husy 6–7,5 kg.

Podle českého standardu cholmogorské husy vykazují následující parametry:

• Hmotnost housera do 1 roku se pohybuje mezi 10 a 12 kg, přičemž minimální váha by měla být 9,5 kg.
• Houser starší než 1 rok by měl vážit 11 až 13 kg, s minimální hmotností 10 kg.
• Husa do 1 roku má hmotnost mezi 7,5 a 8,5 kg, přičemž minimální váha je stanovena na 7 kg.
• U hus starších než 1 rok je ideální hmotnost 8,5 až 9,5 kg, minimálně však 7,5 kg. 

Obě pohlaví mají velikost nánožního kroužku 27. Cholmogorské husy jsou charakterizovány jako plemeno s velkým tělesným rámcem, které vykazuje některé znaky hus labutích. Jejich trup je mohutný, dlouhý, široký a nesený téměř vodorovně. Typickým rysem tohoto plemene je dvojitý podbřišek, výrazný lalok a velká hlava s hrbolem na kořeni zobáku. Plemeno vykazuje zřetelný pohlavní dimorfismus.

Chov Jiří Novotný

Znaky housera

• Hlava je robustní a široká, i když méně výrazná v oblasti lící. Má podlouhlý a vysoký tvar s přímou linií čela a temene, která plynule přechází do krku.
• Zobák je silný, středně dlouhý a vysoký. Horní linie zobáku se postupně zvedá a přechází do polokulovitého hrbolu, který navazuje na linii čela. Tento hrbol se s věkem zvětšuje a jeho vrchol by měl být alespoň v prodloužené linii čela. Barva zobáku i hrbolu je žlutooranžová.
• Oči jsou nápadné, vysoko posazené a mají modrou barvu. Obočnice jsou úzké a zbarvené do žlutooranžova.
• Trup je velmi mohutný, hluboký především v zadní části, nesený téměř vodorovně pod úhlem asi 15 stupňů k zemi.
• Záda jsou dlouhá, široká a plochá, jen lehce spadající směrem dozadu. Prsa jsou široká, plná a zaoblená.
• Břicho je plné a dobře vyvinuté, s výrazným dvojitým podbřiškem.
• Krk je středně dlouhý, jemně prohnutý dozadu, a opeření nemá výraznější rýhování. Podbradní lalok je mohutný a symetricky tvarovaný, často mírně zvlněný, sahající až na krk.
• Křídla jsou středně dlouhá a silná, ocas krátký a nesený vodorovně.

Zvířata mají středně vysoký postoj, holeně jsou pokryty peřím a silné běháky mají žlutooranžovou barvu.

Znaky husy jsou v podstatě stejné jako u housera, ale husa je celkově menší, s méně výrazným hrbolem na zobáku a výrazněji rozvinutým podbřiškem.

Chov Petre Avram