Chov velkých papoušků v bytě, 1. část

Přinášíme třídílný seriál o chovu velkých papoušků v bytě. Úvodem něco málo o nás. Jsme mladá rodina o dvou dětech, třech psech a pěti papoušcích. Žijeme v Praze na sídlišti v panelovém domě 3+1 o rozloze 86 metrů čtverečních. Předem podotýkám, že zde bydlíme pouze dočasně. V dohlednu plánujeme pořízení rodinného domu.

Žena pracuje na plný úvazek, zatímco já jezdím za prací do zahraničí, takže jsem doma pouhých šest dnů v měsíci. Děti máme školou povinné.

Tento článek píšeme pro přiblížení a pro představu každému, kdo si bude chtít pořídit většího papouška do bytu nebo domu. Budeme se snažit popsat naše dosavadní zkušenosti, a také chyby a omyly, kterých jsme se doposud dopustili.

Než jsem dospěl k velkým papouškům, sbíral jsem zkušenosti s malými druhy, např: korelami, andulkami, rozelami, apod. Žena měla z ptačí říše zkušenosti akorát s kuřetem na talíři.

Proč jsme se rozhodli pořídit velkého papouška?

V rodině jsme dlouhá léta měli žaka (Julinku), který toleroval pouze dva lidi, a to mou osobu a mého dědu. Julinka neměla ráda něžné pokolení a také psy. Myšlenka pořídit papouška vzešla z mé hlavy. Žena v momentě souhlasu, neměla ještě představu, co vlastně svolila. Pořízení papouška byla jasná volba, a mě nestálo už nic v cestě k uskutečnění mého velkého snu.

Pořízení prvních papoušků a naše zkušenosti 

Měl jsem v hlavě nějakou představu, jaké druhy papoušků bych preferoval. Rozhodovali jsme se ale rozumem, takže jsme nechtěli hned začít druhem, který bude mít rozpětí křídel jeden metr. Padla volba na amazoňana modročelého (Jouela). Pořídili jsme samečka, údajně ručně dokrmeného první chyba, které jsme se dopustili. Časem jsme nabyli dojmu, že bude pravděpodobně odchovaný pod rodiči a my to svojí nezkušeností nepoznali. Viděli jsme, že i přes naši pozornost se papoušek snaží dvořit naší Honey (australský ovčák), což nás utvrdilo v tom, že papoušek je párový tvor. Tak jsme přistoupily k pořízení samičky, také odchov pod rodiči (Viky). Chtěli jsme mít zatím jen tento jeden pár amazoňanů, ale co se po pár měsících stalo, jsme opravdu nečekali. Z rodinných důvodů se k nám nastěhovala i již zmiňovaná Julinka (papoušek šedý žako). Takto to bylo zhruba dva roky, než jsme vyrazili na dovolenou do Portugalska. Tam jsme přišli do osobního kontaktu s arou araraunou. Oblíbili jsme si tento druh natolik, že padlo rozhodnutí pořídit si pár těchto, ručně dokrmených, papoušků.

Samotné pořízení ary ararauny 

Našli jsme si chovatele, respektive chovatelku, na jednom z internetových portálů.

Samozřejmě jsme si aru museli dopředu zamluvit, protože jsme chtěli ručně dokrmenou.

Jako první jsme pořídili samečka, dostal jméno Charles. Až po roce přišla řada na samičku, sice od stejné chovatelky, ale samozřejmě nepříbuznou. Ta byla pojmenována Lora.

U ary jsme před koupí řešili spoustu zásadních věcí a také jsme je samozřejmě konzultovali s ochotnou paní chovatelkou. Například jsme probírali velikost voliéry, druh krmení a druhy ořechů.

Ale tomu se budeme věnovat podrobněji ve třetí části.

Co jsme si odnesli za ponaučení z pořízení těchto 4 potažmo 5 papoušků?

• Čím více chovatelů oslovíte, tím větší přehled získáte.
• Vhodné je mít při pořízení většího papouška nějaké předešlé zkušenosti.
• Mít zjištěno a připraveno: co papoušek potřebuje, velikost a druh voliéry, krmení, vhodné vybavení voliéry, uzpůsobené prostředí kolem voliéry, atd..…
• Nevybírat vždy jen podle ceny, ale především podle kvality. Nechat si případně poradit zkušeným chovatelem.
• Nebát se zeptat i na drobnosti, protože i drobnost může časem znepříjemnit soužití.
• Zjistit si a vyžadovat při předání papouška veškeré dokumenty, které má papoušek mít.
• Nebát se, pokud se vám papoušek při předání nelíbí (zdravotně nebo povahově) odmítnout, případně si domluvit další návštěvu. I papoušek má své dny. 

Povahy našich papoušků 

Jouel a Viky (amazoňan modročelý)

Dnes jde o harmonizující pár, ale nebylo tomu tak vždy. Jelikož samec je skoro o rok starší, oba jsou odchovaní pod rodiči, nebylo možné je hned dát spolu do voliéry a doufat, že to bude fungovat. Samec se v začátcích choval k samičce velice agresivně a byl by schopen ji i ublížit. Proto jsme papoušky měli odděleně a spolu byli jen pod naším dohledem. Časem se hrany obrousily. Samec přestal být agresivní, akceptoval její přítomnost, a tak jsme je dali do společné voliéry. Tento proces trval několik měsíců.

U tohoto páru vidíme, jak já říkám „zrcadlo“. Rozdíl mezi papouškem odchovaným pod rodiči a ručně dokrmeným jedincem. Přirozeně odchovaní nikdy nevyžadují naši pozornost a nevyhledávají naši společnost, potřebují jen jeden druhého. Mají mezi sebou pouto. Když se pohybují mimo voliéru, jeden bez druhého nedají ani ránu.

Zvykli si na naše pohyby a na ruch domácnosti. Už poznáme, když chtějí ven, nebo kdy je čas k jídlu. Časem jsme dokázali, že i pamlsek a ovoce si vezmou z ruky. Ale dodnes ani jeden z nich nemluví i přes to, že amazoňan je velice nadaný řečník.

U tohoto páru si dáváme velký pozor na stravu. amazoňan je velice náchylný na obezitu. A při pořízení jsme o tom neměli tušení = další chyba.

Sameček byl původním chovatelem krmen slunečnicí, což je velký zdroj tuku.

Nyní dostávají jinou směs zrnin a semen, které jsou pro amazoňany vhodné. Také u ovoce a zeleniny se musí s citem.

Amazoňané jsou jako popelnice, co jim dáte, to sežerou.

Jinak jsou to hluční ptáci, kteří dokáží svou nespokojenost dost hlasitě ventilovat svému okolí, což je nutné brát v úvahu hlavně při pořízení do bytu. 

Žako velký ,,Kongo“ (Julinka) 

Co se týče Julinky, budu muset začít dobou, než se dostala do naší domácnosti, aby vám to dávalo aspoň nějaký smysl.

Julinku si moje rodina pořídila před více jak patnácti lety, šlo o přirozený odchov. Rodina neměla žádné zkušenosti z dřívějška. Přes zimu byl žako v domě a přes léto ve venkovní voliéře. Julinka nebyla kontaktní a obzvlášť neměla ráda něžné pohlaví (ženy). Velký strach měla také ze psů. Vždy když bylo možné, tak jsem se s ní snažil pracovat.

Zkoušel jsem různé metody. Jednou jsem si k ní sednul do venkovní voliéry a dělal, že si jí vůbec nevšímám. Takto jsem to opakoval častěji až do doby, než o mě sama začala projevovat zájem. Po pár proštípnutých prstech a klovancích do tváře jsme se dopracovali k drbání a k vzájemné důvěře.

Už od začátku Julinka mluvila, naučila se každé slovo a „ta sprostá stačilo říct snad jenom jednou“.

Bohužel z rodinných důvodů nebylo možné, aby Julinka u rodiny zůstala, tak jsme si ji ochotně vzali k sobě. Abychom ji vylepšili podmínky, byla pořízená voliéra, která byla větší než ta původní.

Po konzultaci s veterinářkou nám přišlo vhodné, u takto starého papouška, udělat kompletní vyšetření. Takové vyšetření u specialisty se pohybuje od 5000 tisíc korun výš. Výsledky byly celkem dobré. Zjištěna byla jen křivice, ale nijak závažná a nikterak Julinku neomezuje. Původ křivice vznikl, dle veterinářky, nejspíše už v budce pod rodiči. Nyní ji máme doma 4 roky a pokrok Julinky je hodně znát.

Dnes je to aktivní papoušek, který je kontaktní se všemi členy domácnosti, včetně psů. Asi nejvíce jí pomáhá, že má ostatní papoušky kolem sebe a nenudí se. Jako jedinou ji nemáme v páru, protože máme obavu, že by samečka k sobě úplně dobře nepřijala. Ve svém věku začíná létat a přicházet na to, proč má křídla. Najednou dostala možnost se pohybovat po celém bytě. Když má náladu, tak se domáhá drbání, jak od dětí, tak i od ženy. A to to byl dříve papoušek naprosto nekontaktní. I vztah se psy se naprosto změnil. S Honey (australský ovčák) si spolu na zemi hrají. Storm (sibiřský husky) se chodí na spodek voliéry krmit vším, co Julinka sama baštit nechce. Navíc se naučila strkat nechtěné krmení přes pletivo ven, přímo pod psí čumák. No a s ostatními papoušky už také funguje moc pěkně. Sice je to věkem už dáma, ale všechny ty puberťáky si zvládne srovnat a udržet pořádek. Takže i se starším papouškem se dá pracovat.

Ara ararauna (Charles a Lora) 

Při pořizování tohoto páru jsme si dávali hodně záležet. Už od počátku jsme věděli, že chceme ručně dokrmený pár jako mazlíky.

Prvního jsme pořizovali Charlse. Už od začátku byl krotký, nebál se ruky a komunikoval se všemi doma. Věnovali jsme mu opravdu hodně času, aby byl co nejvíce kontaktní a vyplatilo se. Dnes je to papoušek s neuvěřitelnou osobností, má rád úplně všechny, včetně ostatních papoušků a psů. Samozřejmě má i „své dny“, kdy nemá náladu a bývá to patrné na první pohled. Když byl Charlesovi jeden rok, usoudili jsme, že je vhodná doba na pořízení samičky. Podařilo se sehnat opět ručně dokrmenou a byla pojmenována Lora. Už na první pohled byl znát rozdíl. Lora byla a je spíše bázlivější a více rozvážná. Ukázalo se, že i v rámci stejného druhu jsou velké povahové rozdíly. Musíme k ní přistupovat odlišně. Loru nesmíme do ničeho nutit a přistupovat k ní opatrně. Je jako malé dítě, a i stejnou pozornost vyžaduje. O jejich chovu v bytě si povíme víc v dalším díle.

Charles přijal Loru bez sebemenších problémů, dalo by se říct, že si ji vybral. Když jsme pro ni jeli, tak jel s námi.

Dnes jsou Charlesovy tři roky, Loře dva a jde o harmonizující pár. Fungují spolu dokonale.

Měli jsme trochu strach, že se změní jejich chování vůči nám, když budou dva, ale nestalo se. Vše zůstalo jako předtím, Charles akorát naučil Loru všechny ty bejkárny. Přestože máme s arama hezký vztah, dokáží mezi sebou i pěkně žárlit. Ve chvíli, kdy se jednomu věnujeme, drbeme ho a hrajeme si, vás druhý dokáže vzít nekompromisně útokem.

Dnes už obě ararauny skvěle mluví a občas je to opravdu prča. Dokonce se naučí intonaci hlasu, takže snadno odhalíte, kdo je jakou kravinu naučil.

Ara je nádherný a chytrý papoušek, starost o něj může být hodně náročná. To vše je vykoupeno tím, jaké jsou to osobnosti a jak dokáží být zábavní.

V dalších částech se budeme věnovat voliérám, dennímu režimu, v jakém u nás ary fungují, jak tráví v bytě čas mimo voliéru, jaké dostávají krmení (jak často, jaký druh, apod.), úklidu a také přípravě na možnou snůšku.