Exteriér králíků a jeho význam pro výstavy a chov: Tvar 5. část – Kůže

V tomto pátém díle seriálu o exteriéru králíků bude věnována pozornost utváření kůže. Tato nedílná součást tvarových exteriérových znaků patří k těm tělesným tvarovým celkům, kde často zaznamenáváme určité nedostatky.

Základní funkce kůže králíka

Kůže je tím největším orgánem, resp. orgánovou soustavou organismu zvířete. Pokrývá v souvislosti celý vnější povrch těla. Mezi její hlavní funkce patří:

• Mechanická bariéra

Kůže s neporušenou integritou zabraňuje vysychání vnitřních struktur těla a kryje vnitřní orgány. Tím zabezpečuje jednu ze základních podmínek pro jejich správné fungování.

• Vnímání vnějšího prostředí – receptory

V kůži jsou rozesety volná nervová zakončení a receptory. Pomocí těchto jsou sbírány podněty, které jsou ve formě nervových vzruchů dopraveny do centrálního nervového systému k vyhodnocení a odpovědi. Tím je organizmus informován o podmínkách vnějšího prostředí z hlediska teploty, tlaku, případně bolesti apod.

• Zásobní funkce

V kůži se ukládá voda, lipofilní látky a další. Pod vlivem slunečního světla dochází ke tvorbě vitamínu D₃. Tukové podkoží je zásobárnou látek, které mohou být v případě dlouhodobé nepřízně využity jako zdroje energie.

• Termoregulace

Škára kůže je bohatě prokrvená, a proto může sehrávat důležitou roli v distribuci krve, a tak hydrataci organizmu. Základní funkcí je udržení stálé tělesné teploty pomocí reagování na vnější teplotu. Při tzv. teplotním optimu není potřeba zapojení těchto temperačních anebo ochlazovacích mechanismů; u králíka je to přibližně mezi 12–18 stupni Celsia. Při teplotě nad 20 stupňů Celsia dochází k zapojování ochlazovacích mechanismů, nicméně ty mají u králíka jen omezený význam, obzvláště u teplot vyšších než 30 stupňů Celsia. Obecně vzato, králík snáší lépe chladnější a sušší prostředí. Při hodnocení mikroklimatu je nezbytné dát do úzké souvislosti tři hlavní mikroklimatické ukazatele: teplotu vzduchu-vlhkost vzduchu-proudění vzduchu.

Přilehlá kůže na prsou i zbytků těla je standardem pro všechna plemena čistokrevných králíků Foto: Vlastimil Šimek

Základní anatomické členění kůže

• Pokožka

Epidermis tvoří nejsvrchnější vrstvu, která přímo komunikuje s vnějším prostředím. Skládá se z několika vrstev epiteliálních buněk, kdy ta nejsvrchněji uložená vrstva je tvořena již pouze odumřelými, silně oploštělými buňkami, které vytváří zrohovatělou vrstvu. Tyto buňky postupně směrem k povrchu odumírají právě proto, aby jako zrohovatělý pokryv poskytly ochranu dalším vrstvám epidermis pod nimi.

• Škára

Je tou nejtlustší vrstvou kůže. Škára je velmi dobře krvena sítí kapilár. Skládá se z několika vrstev a jsou v ní uloženy receptory, volná nervová zakončení, krevní a lymfatické; vchlípením pokožky do škáry jsou v této vrstvě ukotveny, vyživovány a inervovány kořeny chlupů a dále jejich přídatné orgány.

• Podkoží

Je nejspodnější vrstvou kůže. Zabezpečuje pomocí vaziva připojení kůže (jako celku) a např. její pohyblivosti vůči strukturám pod ní. Nahromaděním tukového vaziva na určitých tělesných partiích vznikají různé útvary. Právě podkoží je zodpovědné za tvorbu exteriérových znaků u plemen králíků, a to zejména vad, kdy dojde ke zvýšené kumulaci tukového vaziva v podkoží a vznikají tak nežádoucí exteriérové útvary. Pokud hovoříme o kožních exteriérových útvarech u králíků, vždy máme na mysli právě tukové podkoří.

Vlastní kapitolou jsou pak tzv. kožní deriváty – především chlupy více druhů, drápy, a specifické žlázy, které se nacházejí v kůži králíka a plní fyziologické funkce.

Z vad utváření kůže králíků lze jmenovat a vysvětlit zejména následující.

• Obecně volnější kůže

Toto je nejmírnější projev méně pevného upnutí kůže a/nebo méně výrazného a méně ohraničeného nahromadění tukové tkáně v podkoží. Nejčastěji k tomu dochází v krajině prsou. Jedná se o přípustnou vadu u samic i samců všech plemen. U malých a zakrslých plemen je vhodné tuto vadu evidovat poněkud přísněji, vzhledem k tělesnému rámci.

• Výrazně volná kůže na břiše, bocích a zadní partii

Jedná se o zvýrazněný projev předešlé vady. V takovém případě se na břiše, bocích a/nebo zádi králíka tvoří již výrazné kožní převisy. Ty značně působí na celkový dojem králíka. Takový stav je výsledkem spolupůsobení vnějších a vnitřních vlivů; pevnost podkoží je dosti dědičná vlastnost. Výrazně volná kůže na břiše, bocích a zadní partii je vadou nepřípustnou, u všech plemen králíků.

• Lalůček

Zde se již jedná o místní kumulaci tukového podkožního vaziva v oblasti krku a horní části prsou. Vytváří zpravidla až obloukovitou duplikaturu kůže charakteru převisu s výrazným odsazením. U samic velkých a středních plemen je to vada přípustná. U samic malých a zakrslých velikostních kategorií a také u samců všech plemen je to vada nepřípustná.

Lalůček Foto: Vlastimil Šimek

• Lalok

Jedná se o extrém předešlé vady, kdy je vada podstatně větší, rozsáhlejší a duplikaturní převis více zřetelný. Vzniká z lalůčku. Vyskytuje se zejména u samic středních a velkých plemen, kde vadou přípustnou, avšak závažného charakteru. U samic jiných velikostních kategorií a také u samců všech plemen je to vada nepřípustná.

Lalok Foto: Vlastimil Šimek

• Dvojitý lalok

Dvojitý lalok je soustava dvou nad sebou umístěných větších laloků. V současné době se s tou vadou díky prošlechtění u výstavních králíků téměř nesetkáváme. Je to vada nepřípustná.

• Šikmý lalok

Šikmý lalok představuje dva větší laloky, jeden pod krkem a na prsou, zatímco druhý šikmo směřuje do boků směrem na plece. V současné době se s tou vadou díky prošlechtění u výstavních králíků téměř nesetkáváme. Je to vada nepřípustná.

• Kalhoty

Tzv. kalhoty jsou celkově volné podkoží v prsní krajině králíků, které oboustranně pokračuje směrem na plece králíka. Podkoží tvoří výrazné záhyby mezi jednotlivými laloky. V současné době se s tou vadou díky prošlechtění u výstavních králíků téměř nesetkáváme. Je to vada nepřípustná.

• Oříšek u samců

Je to vada málo častá. Můžeme se s ní setkat u zejména starších samců středních či velkých plemen, kdy dojde ke výraznému kulovitému nahromadění vaziva v krajině mezisamičí. Je potřebné odlišit tento stav od nemoci, např. abscesu. Oříšek je vadou nepřípustnou.

• Výrazné mazové žlázy u samců

Postranní párové mazové žlázy při okrajích sanic patří zejména u samců králíka k orgánům důležitých pro značení životního prostředí, komunikaci apod. Správně vyvinuté mazové žlázy se spolupodílejí na formování sekundárních pohlavních znaků samců králíka. Zvláště u starších samců mohou být výraznější a mohou začít kazit celkový dojem hlavy, a proto jsou vadou přípustnou. U značně velkých a zcela nefyziologických rozměrech mazových žláz se jedná o výraznou anatomickou vadu, která není slučitelná s dalším využitím takových samců v čistokrevné plemenitbě výstavních králíků.