85. výstava exotického ptactva v Praze na Slupi

Léto se nám pomalu, ale jistě, chýlí ke svému konci. Chovatelé exotických ptáků mají v podstatě po chovné sezoně a sčítají úspěchy nebo snad i neúspěchy své činnosti. Začínají se rozhlížet, jak asi dopadla jejich konkurence. Nejlepší, jak získat přehled, je setkat se a pohovořit se stejně naladěnými lidmi. Za tímto účelem pořádají chovatelé výstavy, či schůze svých organizací. Jedna z prvních výstav, kterou můžete v každém roce navštívit a podívat se, co je v tomto oboru nového, bývá výstava exotického ptactva ve sklenících pražské botanické zahrady University Karlovy, v ulici Na Slupi, známá také pod zkratkou BZUK. V letošním roce je tady taková výstava uspořádána již po osmdesáté páté. Je to docela slušný počet, který svědčí o tom, že chovatelství exotických ptáků je u nás stále živé. Je léto a výstava se koná ve sklenících botanické zahrady. Mnozí si možná řeknou, že v takovém vedru, chodit ještě do skleníků, by tedy byl při nejmenším nerozum. Opak je však pravdou. Zahrada se starými stromy je však stinná a moderní vybavení skleníků vytváří příjemnější ovzduší, než jaké panuje venku. V rozžhaveném centru velkoměsta je to příjemná oáza klidu a pohody. Kde jinde byste chtěli získat nějaký přehled o tom, jak to vlastně s tím chovatelstvím vůbec vypadá?

Osmdesát pět výstav se konalo na jednom a tomtéž místě, to se dá již mluvit o tom, že je to tedy tradice. To zajisté je, ale měli bychom si také říci, proč asi. Tak se tady pořádají každoročně výstavy exotických ptáků, no a co jako má být? Náhodný návštěvník si docela klidně takovou otázku může i položit. Jde náhodou okolo, zláká jej stinná zahrada a výstava, koupí si vstupenku, jéé to jsou pěkní ptáci a pokračuje dál. Hned naproti je příjemná restaurace U Trajců, také velká tradice. Jenže za touto podívanou je skryto další, o čem běžný návštěvník vůbec nic ani netuší. Něco jiného je zoologická zahrada, kam se také chodíme „dívat“ na zvířátka, abychom vůbec měli lepší představu o tom, jak asi vypadají. Jenže tahle výstava není zoologická zahrada. Tohle je přehlídka chovatelů exotických ptáků a jejich chovanců. Tudíž sem musel každý jeden své chovance osobně doručit, což je dnes svým způsobem jeho osobní oběť. Již okolnost, že svoje svěřence předá na čtrnáct dní do péče někoho jiného, je v první řadě otázkou jeho důvěry, ale není to zase až tak běžné, protože ti ptáci mají každý svojí cenu, která nebývá většinou až tak malá. Také tato okolnost není v současnosti zase tak běžná. No a jsou tady ještě další okolnosti. Je tomu již dávno, kdy vznikl slogan, nebo lépe česky řečeno přísloví: nejsou lidi na práci. A představte si, že se najdou lidé, kteří sem dovezou klece, sestaví celou výstavu, krapítko to přizdobí, uhrabou a tak vůbec. I když je tady vykonána fůra práce zadarmo, stejně to stojí nějaké peníze, které musí někdo nejprve někde sehnat. A tohle všechno se tady děje pravidelně již po několik generací, které si předávají štafetu. Že to tedy nejsou nějaký americký sprinteři, kteří jsou všichni rychlejší než zbytek světa, aby obvykle ztratili během závodu štafetový kolík, je na bíle dni. A to mě docela udivuje, že pořád si umíme předávat ten štafetový kolík běhu, který začali naši předkové tenkrát začátkem třicátých let minulého století.

Vyskytly se tehdy mimořádné situace, o kterých se někdo dozvěděl, dnes již nikdo neví, kdo to tedy asi byl. Botanická zahrada univerzity je tady proto, aby uchovávala sbírky rostlin a studenti botaniky měli možnost na vlastní oči poznávat, jak které rostliny vypadají. V roce 1930 byl založen Klub pěstitelů exotického ptactva, který záhy začal vyvíjet svojí činnost. Svojí první výstavu pak pořádal na Střeleckém ostrově. Potom se někdo dozvěděl, že tedy část skleníků v botanické zahradě je v letních měsících volná a dala by se tam uspořádat výstava ptáků. V polovině skleníků je totiž umístěna sbírka rostlin subtropického pásma a tuto část sbírky stěhují zahradníci na volné povětří. Říkají tomu letnění. Zpět do skleníků se rostliny stěhují v polovině září.

Kdosi se o této možnosti tenkrát dozvěděl a bez pochyby jim šel „na ruku“ i tehdejší inspektor zahrady pan Hendrich. Ten se posléze stal i čestným členem KPEP a sepsané dějiny tohoto klubu jej znají pod jménem táta Hendrich. Byl to zřejmě pragmaticky uvažující člověk. Skleníky byly volné, nic nepřinášely, kdežto na výstavu se vybíralo vstupné. O výtěžek se samozřejmě dělil KPEP s botanickou zahradou. No a nějaká ta koruna se hodí vždy, to asi chápe každý. Od roku 1933 se tedy tyto výstavy konají již ve skleníku BZUK.

K velkému subtropickému skleníku přiléhají potom menší skleníky, které jsou, tak říkajíc, pracovní. V některých létech byla část dvou skleníků někdy k disposici i pro potřeby výstavy ptáků. Nebylo to ovšem zadarmo. Zahradník, který tento skleník využíval pro množení rostlin, musel svou činnost přenést jinam, což představovalo práci navíc. A práce se musí, jak známo, obvykle zaplatit. Jinak ovšem je plocha výstavy v podstatě stále stejná, přifouknout se nedá. Proto i počet vystavovaných ptáků býval obvykle stále stejný. Svůj vliv má na počet vystavovaných ptáků i současná situace na trhu s ptáky. Dodávky ptáků odchycených ve volné přírodě jsou v současnosti již minulostí. Převážná část vystavovaných ptáků jsou dnes ptáci z domácích odchovů, jsou to tedy rodilí Češi. Má to vliv na ceny ptáků a také i na celkové počty ptáků vystavovaných.

V době německé okupace byl klub zakázán, proto se nemohly konat ani tyto výstavy. Hned po válce, jak jen to bylo možné, byla obnovena činnost klubu a začaly se konat i výstavy. Sám jsem viděl svou první výstavu v roce 1947 a semínko bylo hned zaseto. Koncem šedesátých let jsem se stal členem KPEP a potom se asi čtyřicet a pět let točil okolo těchto výstav.

Uspořádat tuto výstavu nebylo nikdy zcela bez problémů, vždycky se vyskytlo něco, co bylo jaksi proti. Jen dvakrát se potom výstava nekonala, protože byly rekonstruovány skleníky a socialistické stavebnictví se nedokázalo s atypickou zakázkou jaksi dostatečně rychle vypořádat. Výstava se konala dokonce i v roce 1968, kdy byla právě postavena, když nás během noci přepadl tehdejší SSSR. Co s tím? Pod dohledem tanků jsme to otevřeli. Ku podivu, lidé chodili a výstava byla úspěšná. Přinesla jim klidné prostředí, jiné myšlenky než kterým museli čelit hned za plotem zahrady. Největší popularitě se těšila v časech normalizace, protože nebylo tolik jiných atrakcí. Proto bývala návštěvnost výstavy veliká. Největší potom v roce 1977 kdy se na této výstavě objevili vystavovaní kolibříci. Žádná z našich zoologických zahrad kolibříky nevystavovala, proto byl zájem obrovský a před vstupem na výstavu se tvořily fronty, skoro jako na maso. To je však již minulostí.

Změnil se poněkud i celkový vzhled výstavy, hlavně proto, že se změnila i skladba vystavovaných ptáků. Pořadatelé sice již drahně let si dávají záležet na tom, aby pestrost vystavovaných ptáků byla co nejširší, ale stav chovů říká něco jiného. Ještě docela nedávno byli nejrozšířenějšími exotickými klecními ptáky drobní astrildovití. Jak se nám Čechům začalo lépe dařit, přišla éra různých druhů papoušků, kteří jsou však mnohem dražší, ovšem dožívají se vyššího věku. Jsou také mnohem odolnější vůči všemožným nepříznivým jevům než tak zvaná drobotina. Jestliže dříve byli ptáky, kteří tvořili převážnou část výstavy, právě ti drobní, v současnosti je mezi chovateli o ně největší bída. Menší klece s drobotinou byly stavěny na parapety skleníků, dnes jsou tam květiny, které zahradníci nevynesli ven na letnění. Stejně by bylo obtížné sehnat pro tyto klece vystavovatele. Méně časté druhy astrildovitých dosahují v současnosti astronomických cen a jsou mnohdy dražší než někteří papoušci, třeba i amazoňané. Jsou sice u nás i chovatelé, kteří si mohou takové ptáky dovolit. Avšak nedivte se, že je chovají přímo v bavlnce a snaží se o jejich odchov. Takové ptáky na výstavu by mohl dát v současnosti jen opravdový šílenec.

Zkuste si to jen představit. Podívejme se třeba na inzeráty. Takový jihoamerický papoušek amazoňan se dá sehnat asi za dvanáct tisíc českých. Z jihovýchodní Asie je znám škůdce rýžovišť, kterého se místní snaží vyhubit dobře pět tisíc let, od kdy tam tu rýži pěstují, dříve i v evropských chovech známá amada modrolící, zcela bez úspěchu. Ti ptáci se stali i běžnou potravinou. Jedí se tam grilovaní v pálivé omáčce na špejli po šesti kusech. Není divu, že se dříve dodávali do Evropy po tisících. Dnes se může nabízet pár těchto amad i za cenu blížící se velkým papouškům.

Jak jsou lidé všeobecně různě ladění, jsou na světě i takoví, kterým se zvířata na omezeném prostoru vůbec nelíbí, aniž by těm zvířatům rozuměli. Jestliže se ptáci v klecích rozmnožují, je to známka toho, že jsou spokojení. To takovým lidem nevysvětlíte a oni se snaží ze všech sil chov ptáků v klecích zakázat. Mnohdy má jejich pokřik i jisté úspěchy a měli bychom se tomu bránit. Má to bohužel i svá negativa, která se v úvahu neberou. Zakazovat cokoliv, co tedy člověk dělá od nepaměti, je proti jeho podstatě. Pokud bychom to pasivně snášeli, nebyli bychom již lidé, ale náš vývoj by se vracel někam zpět k ovcím. Češi mívali jeden zvláštní institut, když se tedy s nimi začalo orat příliš hluboko, totiž defenestraci. Ta druhá česká defenestrace nedopadla sice nijak tvrdě, když nebyly použity sudlice, ovšem záležitosti se daly do pohybu, to nelze přehlédnout. Všelijaké zelené omyly začínají volat po třetí defenestraci.

Právě začínající výstava v BZUK byla na první pohled připravena s viditelnou péčí i velkou snahou. Pro vystavované ptáky bylo připraveno prostředí s největším komfortem. Všechny klece a voliéry byly zastíněny, pod stropem visí nové větráky, v koutě velká klimatizace i vodní mlha. Protože se vesměs jedná o ptáky pocházející z tropů, mají vlastně na čtrnáct dnů pobyt v lázních.

Pokud se týká počtu vystavovaných druhů ptáků, je samozřejmě o něco skromnější, než býval před dvaceti léty. To je dáno právě počtem stále se rozrůstajících, ve své podstatě nesmyslných zákazů. I tak dává výstava vcelku dobrý přehled o stavu našich chovů.

Součástí výstavy je i komisní prodej ptáků. To by měla být dobrá příležitost jak pro chovatele, tak i pro ostatní, kdo má o chov ptáků zájem. Přijďte se podívat, výstava bude probíhat čtrnáct dnů. To, co vidíte na vlastní oči, vám nic jiného nenahradí.